Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Jana Berkovcová)
O drahých kompenzačních pomůckách pro děti s handicapem ani nemluvě. Doteď je financoval stát, teď se bude muset postarat zřizovatel, a když odmítne, není žádná páka, jak jejich pořízení vymoct. To je další příklad prohlubování nerovností ve vzdělávání.
Protlačení této změny dlouhodobě oslabí i možnost obcí investovat do školní infrastruktury, jako jsou budovy škol, jídelny, volnočasová infrastruktura a podobně, neboť platové nároky na nepedagogy zásadně zmenší rozpočtové možnosti obcí. Finanční prostředky ve sdílených daních nebudou účelově určeny, nebudou obarvené, že jsou určené pro školy, a záleží na zřizovateli, jak peníze použije. A protože se přístup a priority jednotlivých zřizovatelů k financování škol a k jiným investičním záměrům obcí může lišit, panují oprávněné obavy a riziko narůstání nerovností mezi školami a nerovností ve vzdělávání, proti kterým všichni bojujeme.
V posledních dnech vyšla analýza OECD ohledně nerovností ve vzdělávání, která směrem k České republice doporučuje, že nerovnosti lze nejlépe snižovat stabilním a předvídatelným financováním školství. A to je právě to, co současná vláda svými kroky narušuje. Financování je nepředvídatelné, školy jsou destabilizované a v tomto chaosu chce ministr školství implementovat změny. Jen tato novela školského zákona jich přináší téměř padesát - a to se nebavíme o nepovedeném rámcovém vzdělávacím programu - které nyní vláda implementuje do škol. Je to změna za změnou, a to vše s přiškrcenými rozpočty a snahou ušetřit za každou cenu. Takto se žádné kvalitativní změny prosadit ve školství nedají.
Ale zpátky k plánovanému převodu financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Zřejmě pod tíhou kritiky a tlaku ze všech koutů České republiky pan ministr školství Bek přichází s návrhem odkladu účinnosti zákona až od 1. ledna 2026, tedy s odkladem o čtyři měsíce. U tohoto nepřipraveného šlendriánu je sice každý odklad dobrý, ale není to žádný důvod k jásotu. Obce avizují, že jim pár měsíců odkladu nic neřeší, jen prodlouží jejich nejistoty a obavy z toho, co je čeká. Navíc není vůbec jasné, z čeho chce vláda financovat nepedagogy od září do prosince tohoto roku, školy na ně peníze nedostaly a v rozpočtu školství tyto peníze, zhruba 11 miliard korun, chybí. Takže na to se ptám, pane ministře, kde vezmete oněch 11 miliard ze státního rozpočtu, abyste je poslal do škol na nepedagogy na pokrytí období září až prosinec?
My za hnutí ANO považujeme celý návrh změny financování za špatný a nesouhlasíme s ním. Vláda se nemůže jen tak zbavit odpovědnosti za financování určitého segmentu školství. Tento krok způsobí destabilizaci škol a nepředvídatelnost jejich financování a ještě více prohloubí tolik kritizovanou decentralizaci školského systému a nerovností mezi školami. Navrhuji vrátit zákon do druhého čtení k přepracování. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Zaznamenala jsem váš návrh na vrácení, na opakování druhého čtení.
Budeme pokračovat. Nyní je přihlášena paní poslankyně Jana Hanzlíková, připraví se pan poslanec Rais. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Také se ráda vyjádřím k tomuto předloženému tisku. Hned na začátku musím říct, že tento zákon opravdu obsahuje velkou řadu změn, ale to i velkých systémových, ale bohužel tyto změny opět nebyly pořádně diskutovány, některé z nich nejsou podloženy kvalitními analýzami a není u nich ani jasně a logicky vysvětlen účel a cíl. Jsou to změny narychlo a tím pádem jsou chaotické a způsobují mezi školami a zřizovateli a další odbornou veřejností nejistotu.
Co se týká původního návrhu, tak tam jsem za velké nedostatky považovala nezavedení pozice sociálního pedagoga. Jsem ráda, že je tam několik pozměňovacích návrhů, tak doufám, že se ta pozice tam vrátí, a pak další nedostatek bylo zrušení podpůrného opatření - další učitel. Bohužel větší problémy se ukázaly až se zařazením pozměňovacích návrhů, týká se to především tedy, jak už tady hovořila kolegyně Jana Berkovcová, o převodu financování nepedagogů na zřizovatele. A já musím říct, že pro mě je ještě velkým problémem také pozměňovací návrh, který je v systému uveden pod písmenem B, který se týká financování školských poradenských zařízení ve dvou variantách. A tento pozměňovací návrh má návaznost právě na převod financování nepedagogů.
Pro mě je velmi alarmující, že ani samotná školská poradenská zařízení, kterých se tato změna bezprostředně dotýká, o ní nebyla dostatečně informována a neproběhla k tomu předtím diskuse. Vím to proto, že když jsem sama objevila tento pozměňovací návrh v systému, tak jsem se obracela na obě dvě ty zásadní odborné asociace a tam mi tyto informace byly sděleny. Předpokládám, že jsme tedy všichni pochopili správně ten pozměňovací návrh, a že to tedy znamená, že sociální pracovníci, kteří jsou nedílnou součástí toho multioborového týmu, což je vlastně základ každého školského poradenského zařízení, by byli tedy financování jinou cestou.
Já jsem si s sebou vzala, protože tím, že jsem se obrátila na ty dvě asociace, tak oni poté vydali společné stanovisko, tak já si dovolím tedy z toho stanoviska tady odcitovat: "Pozměňovací návrh některých poslanců uvádí, že z normativu bude financována pouze pedagogická činnost. Vzhledem k vládnímu návrhu, který převádí financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele škol a školských zařízení, to znamená, že by se tato změna dotkla také nepedagogických pracovníků školských poradenských zařízení, tedy SPC a PPP, zejména tedy sociálních pracovníků, což může být pro chod zařízení a pro práci s klienty i s rodinami klientů, včetně zásadního působení u klientů z odlišného kulturního prostředí, jiných životních podmínek nebo z oblasti duševního zdraví a krizové intervence, velice problematické, a to v době, kdy je mimořádná pozornost MŠMT zaměřována na podporu těchto žáků. Tyto změny jsou vůči systému, který se tvořil mnoho let a byl zatěžován mnoha legislativními zásahy, velmi necitlivé a vzbuzují u pracovníků ŠPZ oprávněné obavy, zda bude stále náročnější poradenská činnost dostatečně finančně a personálně zajištěna."
Já se k tomuto přidávám, protože sama jsem působila ve školském poradenském zařízení v podstatě od devadesátých let, velmi dobře si pamatuji na doby, kdy sociální pracovníky... Bylo velmi těžké a složité financovat a jakou nedílnou součástí toho týmu se stali, protože oni v podstatě dodávají rodině sociálněprávní služby a sociálněprávní pomoc, což je opravdu pro stabilizaci rodiny, a to tady si nemusíme povídat o tom, jak důležité je to poté pro dítě, tak jsou opravdu velmi důležití. Já doufám, že mi na toto odpoví ještě pan ministr, zda tedy ty obavy školských poradenských zařízení jsou oprávněné a jakým způsobem tedy to bude probíhat.
Musím říct, že ke všem těmto oblastem a nedostatkům, které jsem teď zmínila, tak se odborné platformy a vůbec další odborníci vyjadřují velmi, velmi kriticky, především s odkazem na to, co jsem tady říkala, že jsou to systémové změny s velkými dopady na školství, a takové musí být opravdu dostatečně prodiskutovány a musí tam být dán čas na přípravu. ***
