Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Prostě kdo v takových věcech hledá, už nevím, nějaký rasismus nebo něco, to prostě já jako člověk, který ví, co je to rasismus, a jsem toho terčem prostě dnes a denně, ale mně to nevadí, jako to je takové zoufalé, já jsem se se šikmýma očima narodil a vůbec s tím nemám problém, tak jenom říkám, že to je prostě cesta do pekel, tohleto. To je naopak velice špatný trend, ohýbat takovéhle záležitosti. Takže samozřejmě tohleto si Česká televize taky tedy vykládá svým způsobem, který se řadě koncesionářů vůbec nelíbí.
Sportovní vysílání. V prostoru věnovanému programu sportu přibližuje Česká televize jednak špičkové domácí a zahraniční sportovní akce, jednak věnuje pozornost informování o dalších podobách sportu včetně žákovských a dorosteneckých kategorií, výkonnostního a rekreačního sportu či nových sportovních odvětví. Přiměřeně programovým možnostem neopomíjí ani dění v takzvaných menšinových sportech. Tradičně se rozsáhle věnuje olympijským hrám a pravidelně vysílá i o paralympijském sportu včetně paralympijských her.
Při sportovním vysílání musí brát ohled na to, že sportovní dění často slouží jako vzor chování pro děti a mládež, které ho často sledují, i proto přibližuje sport především jako zábavu nebo hru, ale současně jako významnou součást lidské kultury.
Při sportovním vysílání se musí tvůrci vyvarovat podněcování nebo podporování nesnášenlivosti mezi jednotlivými fanoušky. K otázkám rivality mezi fanoušky jednotlivých klubů musí přistupovat se značnou citlivostí, nesmí nikoho upřednostňovat, aby zůstala televizí pro fanoušky bez rozdílu toho, ke komu chovají přízeň. Tento zákaz se nevztahuje na projev přízně sportovního redaktora nebo komentátora vůči sportovcům České republiky. Ani v takovém případě však nelze připustit, aby projevy fandovství zcela převážily nad věcným informováním diváků a kritickým úsudkem.
Tak, a teď pojďme k významu veřejnoprávního média. V České republice existují dvě instituce vysílacích médií veřejné služby, Český rozhlas a Česká televize. Od komerčních stanic je odlišuje jejich funkce a význam pro společnost. Veřejnoprávní média nezávisí na státu a jsou jedním ze znaků demokratické společnosti. Jako jeden z důvodů existence veřejnoprávních vysílacích médií uvádí Jan Šmíd, že je zájem veřejnosti, aby informace, kterou tato média šíří, nebyla účelově ovlivňována ani deformována. Všeobecně se ví, odkud toto nebezpečí hrozí. Jednak ze strany partikulárních politických zájmů, to je jednotlivých politických stran, a potom ze strany rovněž partikulárních zájmů obchodních. Takže to je dobře, že tady komentátor pan Šmíd uvádí, odkud hrozí nebezpečí, ale to nebezpečí tady právě je. To je ten problém, to je teď realita současné doby, současné situace v České televizi.
Veřejnou službu v oblasti vysílání tyto instituce neplní pouze skladbou programu, ale také úrovní pořadů, jejich úkolem je vysílat kvalitní pořady pro masové publikum i pro menšiny. Když se mluví o tom, co by měla vysílat, objevuje se i názor, že jim náleží dělat to, co pro komerční média není dostatečně atraktivní. Tuto ideu potvrzuje například Denis McQuail, který o veřejnoprávním vysílání tvrdí, že jeho smyslem je, cituji, uspokojovat různé veřejné komunikační potřeby všech obyvatel, neboť může uspokojit určité komunikační potřeby, které komerční systémy zanedbávají, protože nepřinášejí zisk.
Při úvahách o tom, jaký smysl existence veřejnoprávní médium má, je důležité myslet na to, co vysílá, pro koho to vysílá a jaký to má význam. Představy o tom, jak veřejnou službu ve vysílání konkrétně naplňovat, jsou poměrně nejednotné. Potvrzuje to například Jan Šmíd, který píše: O tom, jak by zmíněná funkce veřejné služby měla být ve vysílání konkrétně naplňována, se vedou průběžně a nikdy nekončící diskuse, které jednak potvrzují to, že její rámec nelze přesně a definitivně stanovit, neboť tato funkce není funkcí sociologickou s objektivním charakterem prosazujícím se nezávisle na záměrech zúčastněných.
Tyto situace dále dokazují, že funkce veřejné služby odráží společenská očekávání. To je to, co společnost od veřejné instituce vyžaduje a co se může z různých sociálních strukturách navzájem silně odlišovat, Stejně jako píše Jan Šmíd, 2000, i já jsem postřehla, píše autorka, že veřejnoprávní média jsou terčem různých diskusí, přednášek a setkání s odborníky. V mnoha případech vystupující působí smířeně s tím, že se jednotná přesná definice úlohy média veřejné služby nenajde. Zřejmě proto, že by se musela neustále měnit a vyvíjet paralelně s požadavky veřejnosti. Pro mě veřejnoprávní médium ale představuje jakousi hodnotu demokratické společnosti a status daného média v tom, že tím, co dělá, se nesnaží zbohatnout, ale pomáhat, informovat, bavit, vzdělávat a tak dále. Tak.
Já v tuto chvíli zatím přeruším své vystoupení. Mám toho ještě na srdci samozřejmě hodně, takže budu ještě pokračovat, jsem samozřejmě přihlášen, protože vy tím vaším návrhem chcete skutečně ovlivnit miliony českých občanů, takže si to samozřejmě zasluhuje pozornost. Takže já se samozřejmě ještě potom vrátím. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad hnutí SDP.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. V tuto chvíli je s přednostním právem přihlášen pan kolega Jakub Michálek.
Než dorazí, načtu omluvy: Šimon Heller celý jednací den z rodinných důvodů, Michal Kučera od 12.30 do 17 hodin z pracovních důvodů, Michaela Opltová celý jednací den ze zdravotních důvodů, Jiří Slavík od 15 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Martin Dvořák od 10.30 z pracovních důvodů.
Ale v tuto chvíli nevidím pana předsedu Michálka v sále, proto s dalším přednostním právem je tady přihlášen pan kolega Fiala. Prosím.
Poslanec Radim Fiala: Tak dámy a pánové, já bych pokračoval a řekl bych něco ještě k televizním poplatkům. Zvyšování televizních poplatků, v podstatě my to chápeme jako další zvyšování daní. Myslím si, že něco takového udělat v současné době, kdy lidé mají hluboko do kapsy, je špatně, protože Česká televize a Český rozhlas dohromady hospodaří s 10 miliardami korun. Myslíte si, že 10 miliard korun je málo na to, aby nám veřejnoprávní média mohla poskytovat službu, kterou po nich žádáme? Já si myslím, že to málo není, ale pojďme po pořádku a začněme od začátku.
Vláda a vládní parlamentní většina v uplynulých měsících totálně překopaly pravidla voleb do kontrolních rad veřejnoprávních médií včetně počtu jejich členů a způsobu jejich volby a dalších podstatných náležitostí. No, proč k tomu došlo? Protože vládní většina, vládní koalice prostě má zájem ovlivňovat veřejnoprávní média, ona je takzvaně podle mého názoru politizuje. Neměla většinu v mediální radě, aby mohli rozhodovat, jak se budou veřejnoprávní média chovat vůči společnosti, vůči politice a podobně, tak teď tu většinu v těch mediálních radách mají, a udělali to velmi jednoduchým způsobem. Udělali dvě věci.
První věc, kterou udělali, je, že zvýšili počet radních mediální rady. Proč to udělali? No proto, že si tam dovolili další svoje lidi a získali tak majoritu v této mediální radě. No jo, ale ta situace byla daleko složitější, oni ty lidi tady v Poslanecké sněmovně nebyli schopni tajnou volbou do těch mediálních rad dovolit, aby získali tu většinu, protože ani někteří jejich vlastní poslanci ty lidi, které jim tam navrhovali z těch neziskovek a podobně, tak neměli zájem volit. ***
