Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.00 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
To znamená, museli to udělat jinak a část té mediální rady od té doby, dnes, volí Senát. V Senátu měli tu jistotu a pořád mají tu jistotu. Senát je pětikoaliční. Tam jsou jenom pětikoaliční senátoři, teď už tedy ne, ale v té době, kdy to dělali, tak tam byli pětikoaliční senátoři a bylo to takzvaně na jistotu. Kdežto ve Sněmovně já si pamatuju, že jednu část té mediální rady museli volit aklamací, aby vůbec věděli, kdo pro ně zvedl, či nezvedl ruku, a aby donutili svoje poslance, pětikoaliční poslance, volit do té mediální rady. A tak získali většinu. Ovládli ty rady, zvýšili tedy z 15 členů mediální rady na 18, získali majoritu a teď už je naprosto zcela jasné, čí politicky jsou veřejnoprávní média. Jsou prostě koaliční. Takže my, i kdybychom se počtverečkovali, chtěli tam nějaký větší prostor, který nám náleží jako parlamentní straně, tak prostě nemáme šanci. Nemáme šanci.
Tomio Okamura nebyl v hlavním diskusním pořadu Otázky Václava Moravce deset let. Myslím, že poplatky veřejnoprávních médií bohužel platí i ti, kteří sledují Václava Moravce, ale nemůžou tam vidět předsedu, kterého volili, předsedu strany, kterou volili, což je podle mě úplně neskutečná cenzura ze strany veřejnoprávních médií. Je to prostě cenzura. Říkejme tomu, jak chceme. Je to cenzura, když vám jednoho předsedu politické strany, a můžou říkat důvody, jaké chtějí, když vám ho tam prostě deset let nepozvou a nedají. Tak to je prostě neskutečné. A tito lidé, kterých je třeba půl milionu, tak také musí platit poplatky a musí je platit ze zákona. A nemají šanci tam předsedu politické strany, kterou volili, vidět.
Vláda si v rámci této legislativní novelizace prosadila i změnu pravidel volby generálního ředitele České televize a Českého rozhlasu. Zatímco předchozí znění zákona počítalo s tím, že generální ředitel České televize musí být zvolen minimálně 10 hlasy z 15, tedy dvoutřetinovou většinou, nová vládní verze toto změnila na prostou většinu hlasů, tedy na 10 hlasů z celkových 18, aby to bylo na jistotu. Podobně tomu je i v případě Českého rozhlasu, kde se snížil celkový počet hlasů potřebných ke zvolení i k odvolání jejich generálního ředitele pro to, aby oba tyto procesy byly jednodušší v situaci, kdy v obou radách jsou ještě nějací lidé zvolení v předchozím parlamentním období, kdy poměry a složení vládní koalice a opozice byly naprosto odlišné od současného stavu.
Vládní koalici tedy nejde o žádnou proklamovanou nezávislost České televize nebo Českého rozhlasu, o jejich transparentnost či o jejich finanční stabilitu, jak o tom vládní představitelé občas falešně hovoří, ale jen a jen o sebe sama, o vlastní politický prospěch a o to, aby ovládaly veřejnoprávní média, a tím i volební proces v zemi další dlouhá léta, a aby to byli pouze vládě poplatní a zavázaní televizní a rozhlasoví radní, kteří budou rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele našich nejvlivnějších médií. Vláda si tímto postupem chce rovněž pojistit své privilegované postavení ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií. A dělá tak tedy přesně to, z čeho neprávem léta obviňovala jiné - své tehdejší politické oponenty.
Naprosto typickým příznakem vládní snahy ovládnout televizní a rozhlasové rady byla volba jejich členů zde ve Sněmovně, která zcela v rozporu se zásadami personálního hlasování probíhala aklamací - veřejně a pod dohledem - tak jak jsem o tom vlastně už mluvil. To je poselství veřejné volby prosazené vedením stran, které se prohlašují za vzor liberální demokracie a svobody.
Připomeňme si ještě, že na vládní návrh nyní mohou mediální radní navrhovat pouze ty organizace, které existují déle než deset let. Co to je za organizace, které existují déle než deset let? No, to jsou ty správné, prověřené, které tam vyšlou ty správné, prověřené kandidáty na radní, a nikdo jiný prostě nemá šanci.
Tak a teď pojďme již k aktuální snaze vlády zvýšit televizní a rozhlasové poplatky, tedy de facto k vládní snaze zvýšit další daně, a také k vládní snaze o zásadní rozšíření okruhu jejich povinných plátců, jaké tady v historii ještě nebylo. Já myslím, že to je strašně důležitá věc, o které mnoho lidí ještě vůbec neví, byť se o tom hovoří. Ale samozřejmě že veřejnoprávní média o tom neinformují, aby lidi nevylekali, kdo všechno a za co budou platit.
Je to vlastně taková daň. Poplatky jsou vlastně daně. A jde o takovou daňovou revoluci, novou daňovou lavinu vlády a vládních stran, které přitom v předvolební kampani měly jedno hlavní neustále opakované heslo: Nebudeme zvyšovat daně. Nikdy. Rozumíte? Nikdy nebudeme zvyšovat daně! Například já si pamatuju, jak Zbyněk Stanjura říkal - a psal to i na letáky - že daň z nemovitosti je nemorální daň, že nemá vůbec existovat, aby ji někdo zavedl, a podívejte se, jaký je výsledek. (Hluk v sále. Před řečništěm stojí skupinka poslanců.)
Pane předsedající, můžu poprosit?
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Poprosím, aby u paní předsedkyně Schillerové ten hlouček se trochu rozpustil. Pokud chcete diskutovat, prosím do předsálí.
Vy můžete, pane předsedo, pokračovat. Už máte v sále klid. Prosím.
Poslanec Radim Fiala: Děkuju. Takže vraťme se k té dani z nemovitosti. Nejenom že ji tato vláda zavedla, ale tato vláda ji ještě valorizovala tak, že se každý rok bude daň z nemovitosti automaticky zvyšovat. To znamená, že spousta lidí bude mít další problémy zaplatit si svoje bydlení. Nebude to jenom nájem nebo inkaso nebo platby do SVJ a podobně, ale bude to i daň z nemovitosti, která se stane velmi významnou částí ceny bydlení, protože samozřejmě majitelé bytu to promítnou do nájemného. Takže zase tu daň z nemovitosti zaplatí občané. Zaplatíme to my všichni.
Ale já schválně zmiňuju daň z nemovitosti jako takový symbol v uvozovkách nezvyšování daní. Je to prostě symbol opačný. Je to symbol zvyšování daní, kdy koalice jasně tvrdila, že to dělat nebude. A máme tady poplatky. To jsou také daně. A také je budou zvyšovat. Já si pamatuju, když jsem tady stál a bušil jsem rukou do tohoto stolku, že by měla Česká televize, a je to třeba pět let, že by Česká televize měla správně hospodařit, a ne zvyšovat poplatky. Přece všichni musíme začít u sebe. Když nemáme dostatek finančních prostředků, tak musíme začít u sebe. Musíme šetřit, ale Česká televize nešetřila. Česká televize si zvedne daně, aby měla víc peněz na všechny svoje potřeby.
Vycházím z toho, že v zákoně je napsáno, že veřejnoprávní média - Česká televize a Český rozhlas - mají hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Víte, jak to obcházeli? Obcházeli to tak, že měli rezervní fond, kde bylo 5 miliard korun. Když odcházel poslední generální ředitel pan Janeček ještě před panem Dvořákem, nechal v rezervním fondu 5 miliard korun. A Česká televize hospodařila tak, že jejich rozpočet skončil saldem nula, to znamená, že byl vyrovnaný, ale z rezervního fondu utratili třeba 800 milionů korun každý rok. ***
