(pokračuje Jakub Michálek)
Tímto způsobem bude velmi těžké třeba u toho zpovědního tajemství do budoucna hovořit o tom, na které trestné činy se má vztahovat ta povinnost překazit třeba páchání trestného činu, pokud se někdo doví o trestném činu, který ještě probíhá, nebo které se mají oznamovat v rámci toho, že se někdo dozví na základě práva obdobného zpovědnímu tajemství... tak v jakém případě se má vztahovat ta oznamovací povinnost. Takže tolik asi na úvod této záležitosti.
Já bych chtěl upozornit ještě, že v čl. 8... Protože může samozřejmě zaznít argument, že nebylo možné odlišit duchovní péči a pastorační péči, tak jsem chtěl upozornit, že to není pravda, protože přímo v čl. 8 se hovoří o "duchovní a pastorační péči od duchovních a pastoračních pracovníků katolické církve" a právě v čl. 4 odst. 2 se hovoří jenom o pastoračních pracovnících, kteří mají to "právo (obdobné) zpovědnímu tajemství", takže nějaké odlišení tam evidentně už v té přijaté úmluvě je.
Ta druhá záležitost tedy souvisí s tím, že zpovědní tajemství se tímto způsobem dostává... ne tak, jako ho máme formulované dneska v Listině (základních) práv a svobod, ale dostává se do specifického režimu těch mezinárodních smluv o lidských právech, které mají přednost nebo mohou mít přednost jako součást ústavního pořádku i před běžnými zákony, takže se povyšuje. Současně - já o tom budu mluvit později podrobněji - tak tady vzniká právě to riziko, že se posílí možnost krytí trestné činnosti, protože příklady ze zahraničí ukazují, že církve opakovaně kryly ty případy sexualizovaného násilí. To jsou stovky tisíc případů. Takže samozřejmě domnívám se, že Česká republika by se měla primárně snažit - a už to tady dneska zaznělo několikrát - o to, abychom více chránili oběti i toho sexualizovaného násilí a méně chránili predátory, ty, kteří překračují ty hranice, ty, kteří zneužívají a dělají lidem celoživotní následky. Bohužel v této podobě zpovědní tajemství je výrazně rozšířeno, výrazně posíleno a může to mít dopad právě na to takzvané ututlávání těch skandálů a zločinů, které se v rámci církve dějí.
No a samozřejmě tedy pokud schválíme tu smlouvu v této podobě, tak na úrovni zákonu ztratíme suverenitu. Ztratíme suverenitu schvalovat změny trestního zákoníka, abychom dokázali efektivně chránit oběti, a dostaneme se do situace, že mezinárodní smlouva bude mít aplikační přednost před českým zákonem.
Chci tedy říci, že ta předložená smlouva neobsahuje vůbec nic, co by bylo ve prospěch České republiky. Jsou to jenom závazky vůči katolické církvi, z nichž některé jsou formulovány tak, že jsou obecnější a mají dopad i na ostatní církve, ale současně je tam ustanovení - a museli jsme ustoupit z toho ve vyjednávání - které naopak zakládá vážné riziko, že bude to zpovědní tajemství rozšířeno i na všechny osoby, které působí v církvi, a ta církev se tak bude dostávat do privilegovaného postavení jakožto organizace, kde v podstatě nikdo nemusí hlásit trestnou činnost, protože se na ni bude vztahovat výjimka. Každý o sobě prohlásí, že to je pastorační pracovník a že má právo obdobné, jako je zpovědní tajemství, a že na tyto záležitosti nebude muset poukazovat.
Toto je zcela nevyjasněná situace. Myslím si, že je zcela zřetelné, jak to jak pan ministr, tak pan zpravodaj podcenili a vůbec se těmto problémům, které jsou veřejně známé, které jsou veřejně diskutované, v té své úvodní řeči nevěnovali, takže proto jsem na to musel upozornit ve svém úvodním vystoupení.
Současně já taky budu potom později mluvit o dotazech, ve kterých jsem žádal od Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva zahraničí, Úřadu vlády a Ministerstva vnitra, aby právě objasnily, jakým způsobem probíhalo to vyjednávání a jaké byly výchozí dokumenty, abychom si dokázali udělat srovnání mezi tím, co schválily třeba ostatní státy, a s tím, co schválila Česká republika. Na tyto dotazy bychom měli jako Poslanecká sněmovna, která má za úkol kontrolovat vládu, která tady tajně vyjednávala smlouvu s Vatikánem, jejíž znění zveřejnila až po podpisu této smlouvy, když už nebylo možné dělat žádné změny, čili postavili nás před hotovou situaci: berte smlouvu, která rozšiřuje možnosti ututlávání v církvi, nebo nechte být. Tak to je samozřejmě velmi nepříjemná situace, protože my jsme byli připraveni podpořit, aby Česká republika měla obdobnou smlouvu s Vatikánem jako jiné státy, ale teď se do ní dostalo nové ustanovení, které to kontaminuje a které má vážný negativní dopad na budoucí sekularitu České republiky, proto se domnívám, že bychom se měli podívat i podrobněji na ty připomínky, které zazněly v rámci připomínkového řízení a které byly taky v režimu, který nebyl veřejně přístupný, a samozřejmě tam byla kritizována i některá ustanovení a byly tam navrhovány doplňky, na které však Ministerstvo zahraničí nepřistoupilo a ponechalo tu smlouvu v podobě, ve které si ji vymínila katolická církev.
Připomínky Ministerstva spravedlnosti k návrhu na sjednání smlouvy se Svatým stolcem o některých právních otázkách jsou následující: V čl. 4 odst. 1 Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že "předložené ustanovení je formulované velice obecně. Ustanovení by optimálně mělo odkázat na podmínky stanovené ve vztahu ke zpovědnímu tajemství českým právním řádem. Relevantní v tomto ohledu jsou především § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2001 Sb., o církvích a náboženských společnostech, a § 367 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, z nichž zejména jednoznačně plyne, že podle českého práva nejsou součásti zpovědního tajemství informace týkající se budoucích jednání či nedokončených jednání, čili není dotčena povinnost překazit trestný čin. Odkaz na podmínky stanovené českým právním řádem je zásadní i s ohledem na to, že smlouva v předloženém znění neobsahuje ani obecné ustanovení, které by stanovilo, že ve své činnosti na území České republiky se katolická církev řídí právním řádem České republiky. To bylo v průběhu vyjednávání součástí jejího textu." To píše přímo Ministerstvo spravedlnosti, takže jestli někomu záleží na suverenitě, na tom, abychom měli možnost si schvalovat vlastní zákony a nebyli tímto způsobem... neměli tímto způsobem diktát, ať už z Bruselu, nebo z Vatikánu, tak teď je možnost to projevit v projednávání tohoto návrhu.
Dále Ministerstvo spravedlnosti ve svých připomínkách pokračuje: "Alternativním řešením by bylo čl. 4 odst. 1 doplnit v tom smyslu, že ‚tímto ustanovením není dotčena povinnost překazit trestný čin uložená českým právním řádem‘. Upozorňujeme rovněž, že z hlediska trestního práva odkazuje předkládací zpráva pouze na § 368 trestního zákoníku, jehož 3. odstavec stanoví, že ‚duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv jsou výslovně vyňati z povinnosti oznámit trestný čin, dozví-li se o jeho spáchání v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství‘." ***
