Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(19.50 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Nebo paušál za všechny jejich oblíbené streamovací služby dohromady. Bohužel nemám pocit, že jste se nad tím, kolegové, zamysleli, jinak bychom tady dnes nad tímto zákonem nemohli stát znovu.
Chci ale říct jasně jednu věc. Pro mě osobně je to jen další z odborných selhání speciálně ODS, která už neví, jak by z daňových poplatníků vytáhla peníze navíc, která absolutně rezignovala na svůj slib o menším státu, o úspoře na jeho provozu, o tlaku na efektivní nakládání s penězi daňových poplatníků. Ano, mluvím o daňových poplatnících záměrně. Jako člověk, který se velkou část života pohybuje v oblasti daní, totiž říkám naprosto jasně: je to jen skrytá falešná daň. Daň 2 460 korun ročně pro každou novou domácnost, která nemá televizi ani rozhlas, daň 2 460 korun ročně pro každého mladistvého, který se osamostatní od rodiny a neplánuje si pořizovat televizi ani rozhlas. Daň 300 korun plus pro úplně každou domácnost, která televizi nebo rozhlas už má. Absurdní daň ve výši až 250 000 korun ročně pro firmy působící v tuzemsku. To si, dámy a pánové, opravdu myslíte, že Českou televizi a Český rozhlas v očích široké veřejnosti nepoškodíte? Že jim tím opravdu pomůžete?
Stáhněte ten zákon. Stáhněte ten zákon a přestaňte zvyšovat daně. Stáhněte ten zákon a začněte se starat o to, aby lidé za své peníze dostávali to, co skutečně potřebují. Stáhněte ten zákon a hledejte úspory a neefektivity a ty zrušte. A to samé chtějte po médiích veřejné služby místo toho, abyste se je tímto způsobem snažili nepokrytě získat na svoji stranu. Ve skutečnosti jim tím totiž jen a jen uškodíte. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: S faktickou poznámkou na průběh rozpravy chce reagovat pan poslanec Babka. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já si dovolím využít vystoupení naší paní předsedkyně a opět se vrátím k tomu tématu indexace poplatku, tedy automatické valorizace, a toho, co jsem zmínil už ve svém předchozím příspěvku. Právo Evropské unie nám totiž nařizuje, aby existoval jakýsi mechanismus proti takzvané nadkompenzaci. To znamená, že současně nařizuje zkoumat reálné aktuální potřeby veřejnoprávních médií, tedy České televize a Českého rozhlasu, o tom jsem tady ve svém příspěvku mluvil, že je třeba vnímat právě reálné a aktuální hospodářské potřeby, přičemž ta samotná nadměrná náhrada v zásadě představuje neslučitelnou státní podporu, kterou je nutno vrátit v tom případě, když bude nadbytečná. Ta automatická inflační doložka, neboli zmíněná valorizace či indexace, je podle mého názoru s tímto nařízením Evropské unie v rozporu. Ta indexace totiž znamená automatické navyšování každé dva nebo tři roky bez nějakého zkoumání a kontroly právě aktuální potřeby médií veřejné služby. A vycházím tady z toho sdělení komise Evropské unie o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání, které najdete pod tím jednacím číslem 2009/C257/1.
A ještě doplňující otázka, pane ministře, zdali ten návrh zákona prošel notifikací Evropské unie právě kvůli veřejné podpoře. My jsme měli nějakou informaci, že to měl nějakým způsobem zkoumat ÚOHS. Tak jestli ta notifikace bude potřebná a jestli případně jste jí již začali? Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Berkovec se dostává na řadu. Ano, opravdu je tomu tak. Nechce se vám tomu věřit, ale je tomu tak. Prosím.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, přeji vám hezký podvečer. Já možná volně navážu na naši paní předsedkyni poslaneckého klubu. Stáhněte ten zákon, brod už je blízko.
Dovolte, abych se teď věnoval některým sporným bodům. Můžeme to nazvat vlastně i dezinformace, nebo to můžeme nazvat takové mýty, které bych rád vyvrátil, které jsou nám trochu podsouvány možná někdy. Jeden z nich je, že ANO chce zánik veřejnoprávních médií. Tady bych se ještě zastavil u toho pojmu veřejnoprávní. Jak tady správně včera připomněl vážený kolega Miloslav Janulík, tak původně to bylo médium veřejné služby a ten pojem veřejnoprávní, ten se tam potom nějak ocitl a pokud jsem to konzultoval s právníky, tak vlastně v tom právním prostředí není nějak přesně definováno, co to je veřejnoprávní. Tak tedy ANO chce zánik veřejnoprávních médií.
Je to absurdní. My říkáme, že není fér zvyšovat tento poplatek bez ohledu na to, co ta daná (Někdo z poslanců v sále kýchl.) Je to pravda. Co ta daná média dělají? Média veřejné služby nejsou třeba dodnes auditována NKÚ, to už jsme tady probírali, že tady chybí silnější moment té finanční kontroly. Legitimní otázkou je například také to, jestli se tady nepřekrývá třeba práce Státního filmového fondu anebo České televize při koprodukci českých filmů. A takových legitimních otázek je tady víc.
Jaké jiné formy financování se nabízí, o tom jsme tady také mluvili, že vlastně z 27 států v Evropské unii jen 10 má tento způsob financování. Už dnes jsou vlastně média veřejné služby v České republice financována ze dvou zdrojů, tedy z těch koncesionářských poplatků a také z reklamy nebo ze sponzoringu. A je legitimní se ptát, zda není třeba ještě lepší systém, nastavit tyhle poplatky jako nějaký mandatorní výdaj, který bude nějakým automatem navyšován o inflaci. Určitě by to bylo lepší, než zvyšovat třeba v závislosti na inflaci ty poplatky nařízením vlády, tak jak to navrhuje ten zákon. A pak se nám občas také podsouvá politizace. My jsme nikdy do zákonů o České televizi a Českém rozhlasu nezasahovali. A pokud si dobře vzpomínáte, naopak jsme je zbavili povinnosti platit DPH kvůli digitalizaci.
A když se podíváme na celou Evropskou unii, tak tam se řeší v zásadě u veřejnoprávních médií tyto otázky: jaký je smysl veřejnoprávních médií ve 21. století? Co je to ta veřejnoprávnost, o kterém mluvil právě kolega Janulík? Jak jí co nejlépe dosáhnout? Jak má vypadat obsah, který veřejnoprávní média vyrábějí? Mají lidé a firmy stále platit koncesionářské poplatky? Nebo má financování těch médií převzít stát, hradit je z rozpočtu? Jak narovnat vztah mezi veřejnoprávním a soukromými médii, aby ta soukromá nebyla diskriminována a aby ten statut veřejnoprávních médií zůstal dostatečně významný. Patří obsah vyrobených veřejnoprávními médii na internet? A pokud ano, tak do jaké míry?Anebo mají tato média zůstat v televizním a rozhlasovém prostředí, ze kterého vzešla?
Tady samozřejmě se vede velká debata o podcastech třeba Českého rozhlasu, které se vyrobí, odvysílají se na nějaké stanici, to je v pořádku, odvysílají se ale jenom jednou a často je to na takových stanicích, které mají sledovanost okrajovou, a to samozřejmě nebere jenom vítr z plachet, ale také peníze z reklamy soukromým rozhlasovým stanicím i vydavatelům, nakonec Unie vydavatelů to jasně definovala, tohle.
Další otázkou je, jestli je přípustným zdrojem financování provozu veřejnoprávních médií reklama. Státy ruší poplatky, stále více zemí financuje veřejnoprávní média jinak než z koncesionářského poplatku a tedy ze státního rozpočtu. Většinou jde o nějakou formu daně. Tak tady se taky dostáváme vlastně k té formě daně, kdy je sazba stanovena vůči dani z příjmů fyzických a právnických osob. V jednotlivých zemích se pak konkrétní nastavení liší, ať už jde o výši daňové sazby, osvobození a podobně.***
