(pokračuje Andrej Babiš)
Potřeba kontrolovat financování České televize a Českého rozhlasu transparentním auditem financí ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu je podle mého názoru zásadní. Obě média to potřebují jako prase drbání. U obou veřejnoprávních médií se rozhoduje netransparentně, za zavřenými dveřmi a se začerněnými smlouvami, aby do finančních toků veřejnost neviděla. Proč tolik odporu ke kontrole ze strany NKÚ? Vždyť loni po svém zvolení nový ředitel České televize Souček prohlašoval, že chce zadat forenzní šetření a finanční audit hospodaření a hospodárnosti České televize za poslední dva tři roky. O výsledcích nebylo slechu v červenci a dosud o tom nikdo neslyšel, pokud se nepletu, nevíme o tom. Pan ředitel něco sliboval, ale on je asi jak ta vláda, takže sliby se neplní.
Česká televize má jako instituce placená z peněz občanů s transparentností vůbec problém. Více než pět let například trvalo dostat z České televize informace, že výroba pořadu Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce v roce 2017 stála 9 milionů. No, prosím! Vedení veřejnoprávní televize po tu dobu ignorovalo soudní verdikty - ano, oni jsou nad zákonem, Česká televize, takže soud řekl, že to mají zveřejnit, a oni to nezveřejnili, protože samozřejmě mají politické krytí této pětikoalice a další vybrané národní mediální fronty. Vedení veřejnoprávní televize po tuto dobu ignorovalo soudní verdikty i rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů. No, prosím! Redaktoři veřejnoprávních médií se velmi zajímají o finance politiků, ale jenom o Babiše, o Fialu a jeho daňové přiznání se nezajímají ani jeho nemovitosti. Babiš tady zveřejnil jako jediný dvacet let daňových přiznání - ne že sem přijde někdo a ukáže bez začátku ty majetky. Ne, celé, celé! A to neudělal nikdo. Takže o to se nezajímají, oni se teďka hlavně zajímali o ten traktor. To je fakt důležité, a samozřejmě že zase lhali. Takže se zajímají selektivně. V tom mňoukacím pořadu tehdy ta redaktorka nemohla točit Dozimetr, tak dostala padáka. Asi nechtěla taky mňoukat.
Takže oni se zajímají o finance politiků, ale pokud jde o ně samotné, svoje platy tají. Tehdejší ředitel České televize Dvořák dokonce řekl, že si není jistý, že česká společnost je na to připravena. Slyšíte dobře? Pan Dvořák dostal vyznamenání, asi jak to tam dobře řídil ve prospěch některých politiků, tak nejsou připraveni, společnost, ne? To je neskutečné.
Osobně si myslím, že když lidé znají platy politiků, soudců, úředníků, mají právo znát i platy veřejnoprávních novinářů. Ani žurnalisté placení z peněz daňových poplatníků nemají být zproštěni kontroly ze strany veřejnosti. Finanční transparentnost a efektivita jsou přitom klíčové, pokud chceme, aby veřejnoprávní média plnila svůj účel a nedocházelo k zneužívání a plýtvání penězi daňových poplatníků. Pokud jsou koncesionářské poplatky nebo nyní nová televizní a rozhlasová daň prosazovaná touto vládou hlavním zdrojem financování, musí také toto financování být naprosto transparentní.
Legislativní rada vlády dokonce poukázala na to, že chybí, cituju, "relevantní ekonomické údaje, zejména existující náklady České televize a Českého rozhlasu v porovnání s výnosy z koncesionářských poplatků a výnosy z povoleného rozsahu reklamy. Chybí také definice toho, proč a v čem je současné financování nedostatečné, tedy jaký rozsah financování je třeba, aby bylo možné plnit veřejnoprávní funkce těchto médií." Konec citace. Nedostatečná transparentnost a chybějící finanční kontrola těchto médií je závažným problémem, který musí předcházet debatě o zvyšování a rozšiřování koncesionářských poplatků.
Za páté, role veřejnoprávních médií. Je třeba vzpomenout, kdy a proč vlastně veřejnoprávní média v Evropě vznikla. U rozhlasu to bylo poprvé zhruba před sto lety, u televize po druhé světové válce. Tehdy existovala široká shoda na založení médií veřejné služby, která by byla financována z peněz daňových poplatníků s cílem poskytovat kvalitní a objektivní informace, vzdělávat a obohacovat kulturní život společnosti. Občané chtěli sledovat televizi a poslouchat rádio, soukromí poskytovatelé chyběli. Veřejnoprávní média tak získala monopol na trhu, který teprve vznikal. Tento model fungoval dobře v době, kdy byly informační a zábavní zdroje omezené. S příchodem soukromých rádií a televizí ale Evropané zjistili, že rozhlas a televize mohou úspěšně fungovat i na komerční bázi.
S nástupem nových technologií v posledních dvou desetiletích a rozvojem internetu a sociálních sítí se mediální krajina radikálně změnila. V dnešní době mají lidé přístup k široké škále médií a platforem, což zpochybňuje tradiční roli veřejnoprávních médií. Spotřebitelské návyky se mění a lidé často - anebo stále častěji - vyhledávají informace a zábavu sami on-line a nečekají, jaký program jim naservírují televize a rádia, což zásadně snižuje význam lineárního vysílání. To ostatně potvrdil průzkum What Next for European Public Broadcasters od společnosti Ampere Analysis ze srpna 2023. Podle něj za posledních šest let klesla na největších evropských trzích návštěvnost lineárního vysílání a on demand služeb veřejnoprávních médií o 15 procent. Jaký pokles by byl asi v případě, že by veřejnoprávní média neměla doping ve formě koncesionářských poplatků? Je jasné, že bez nich by pokles sledovanosti a poslechovosti byl mnohem větší.
To otevírá otázky o roli veřejnoprávních médií ve 21. století. Česká televize a Český rozhlas nejsou nedotknutelné a nekritizovatelné instituce, i když mají takový pocit. To v demokratické společnosti ostatně není žádná instituce závislá na penězích daňových poplatníků. Mám za to, že před jakýmkoliv navyšováním koncesionářských poplatků by měla proběhnout věcná a racionální diskuse o roli veřejnoprávních médií, přesně jak to chtěl pan ministr Baxa. Jeho slova o tom, že s opozicí nejde tuto debatu vést, když například označují Českou televizi a Český rozhlas za provládní, jsou samozřejmě úplně mimo. Naopak mám za to, že svojí kritikou jsem uhodil hřebíček na hlavičku, a pan ministr na tuto debatu není vybaven argumenty, protože jediné, co od něj slyšíme, je obehraná a zcela nepravdivá písnička, že veřejnoprávní média potřebují peníze, protože jsou v krizi. Česká televize a Český rozhlas jsou financovány z peněz nás všech - všech občanů České republiky - a zdaleka ne všichni jsou přesvědčeni o tom, že v době internetu a sociálních sítí jsou obě instituce ještě zapotřebí, nebo jsou zapotřebí v této otesánkové formě.
Aby bylo jasno, hnutí ANO nechce Českou televizi ani Český rozhlas rušit, ale sluší se připomenout, že například v Lichtenštejnsku si občané v referendu odhlasovali, že zruší veřejnoprávní rozhlas a stanici a nechají ji zprivatizovat, a tak se svět také nezhroutil. Nejvíc, komu to samozřejmě vadilo, byli tehdejší zaměstnanci.
Takže ještě jednou, my říkáme, že tahle média, Česká televize a Český rozhlas, mají být financována podobně, jak to dělá 17 členských států Evropské unie, a zdá se, že jich bude stále víc a víc, zkrátka je to trend. Takže my nechceme privatizovat, my nechceme ovlivňovat, ani jsme to nedělali. Vždyť si to všichni pamatujete, jak to bylo, když jsme my byli ve vládě, ano? Ty reportáže, ty pásky a stále to bylo, stále celý den se bavili, Čapí hnízdo vymyšlené, ne, Milion chvilek nenávisti a další věci. Vždyť dobře víme, jak to fungovalo, a lidé, kteří to vidí, na to musí přijít také. Takže měli bychom se bavit, jaký smysl mají tato média ve 20. (21.?) století. ***
