Neautorizováno!

Důležité je říct, že toto všechno se velmi zkomplikovalo při finálním hlasování, protože ne všichni byli spokojeni s mým finálním návrhem. To uznávám, to je normální, to je politická diskuse. Vzpomínám si, že tehdejší lídři opozice, ať už to byl pan ministr - tehdy ještě ne ministr - Jurečka, nebo ať už to byl šéf poslaneckého klubu ODS pan Stanjura a tak dál, silně tlačili na to, aby to rozpětí bylo buď upraveno na 9,5 procenta... Jinými slovy, aby to neskončilo pro ně na 8,4, ale na 9,5, prostě aby měli tu marži o něco vyšší, dokonce tam padaly návrhy i na zastropování na 10,6. To jsem neakceptoval, ta podpora by byla příliš velká.

Jasně jsme říkali: Dáváme 8,4 až 10,6 a my jako vláda okamžitě v tom rozpětí nastavíme 8,4. Ano, říkal jsem, bude-li zde příští vláda a je nespokojena s naším minimalistickým benefitem, to je těch 8,4, může udělat klidně to, že jim to zvedne na 9,5 nebo 10,6. To už asi těžko ovlivníme. Samozřejmě říkali jsme: Věříme, že tady budeme my jako vláda, ale nemůžeme vyloučit, že to bude opozice, a je na nich, aby si svým způsobem pohrávali s tím rozpětím, které tam je. Podle mě to je docela férové, což jsem říkal i našim opozičním kolegům: Schvalte tenhleten limit 8,4 až 10,6 (procenta), netlačte na pilu, aby to bylo 9,5 nebo 10,6, protože budete mít možnost, budete-li ve vládě, si to navýšit. Já myslím, že to je fér.

Co nastalo při tom hlasování, jsem dodneška úplně nepochopil, podle mě to bylo nejvíce zmatené hlasování, které jsem kdy zažil. Možná to beru příliš osobně, protože jsem u toho byl a prožíval jsem opravdu každý bod, ale tehdejší pětikoalice se zjevně špatně domluvila a nastal totální chaos. V tom totálním chaosu se z mně neznámých důvodů paradoxně schválila sice desetiprocentní solární daň, ale - dobře poslouchejme - ten původní, úplně nejnižší možný rozptyl... rozpětí, to je 6,3 až 8,4 (procenta), což samozřejmě by znamenalo - kdyby se potom v té vládě nastavilo 6,3 - totální průšvih pro všechny investory s jedinou výjimkou: ČEZ. Ten byl vysmátý v té době, protože pochopitelně má velké fixní náklady a tomu to nevadilo.

Což samozřejmě vyvolalo obrovské emoce. Jsem tady seděl u toho stolečku, tři minuty poté za mnou přišel pan ministr Jurečka a řekl: Je to průšvih, nezvládli jsme to - zjevně se nedomluvili - pojďme s tím něco dělat. Já jsem byl v docela prekérní situaci, protože bylo jasné, že to půjde do Senátu a Senát, pokud by to potvrdil, no tak samozřejmě spadla klec pro všechny investory, nebo by se tedy dohodlo to, že to vrátí zpátky, ale pak bylo nutné... protože samozřejmě se to musí přebouchnout stojedničkou, hlasy ODS a tehdejší opozice a tak dál. Stačilo takhle abych mrsknul rukou a nikdy se to neschválilo. Já jsem byl docela v klinči, protože v tu chvíli jsem mohl geniálně, populisticky využít jednu věc: zdrcnout úplně solární investory mimo naše dohody, měli by 6,3 procenta, desetiprocentní solární daň, lidi by mi určitě zatleskali, jak jsme se s tím vypořádali, řekl bych pár populistických výkřiků a totálně bych podrazil veškeré dohody, které byly. Já jsem šel do Senátu a tam jsem je přesvědčoval, aby to vrátili zpátky, pak jsem přesvědčil naše kolegy, že musíme dodržet jednu jedinou věc a to je dohoda. Ne proto, že bych miloval solární investory, ty mě fakt natrápili se hodně, ale proto, že jsem chtěl dodržet slovo, a já jsem tohleto fakt nakonec uhrál, takže se to vrátilo do Sněmovny a s naší podporou jsme to nakonec uhráli přesně na základě těch dohod. Co jsem vlastně udělal? Vyšel jsem vstříc Marianu Jurečkovi - není tady - velmi dobře to ví. Velmi dobře ví, že jsem ho nehodil přes palubu. Nehodil jsem přes palubu solární investory a dodržel jsem dohodu. Znovu opakuji, ne proto, že jsem miloval solární investory, ale proto, že jsme to rok a půl připravovali. Pro mě fakt zásadní věc. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Tak dobře, tak to se dohrálo. Paradoxně jsem se v tu chvíli stal - aniž bych tedy chtěl, o to jsem úplně neusiloval - zachráncem investorů a v dané chvíli jsem to považoval za uzavřenou záležitost.

Pak se otočily role, my jsme šli do opozice, přišla (nová) vláda. My jsme v rámci podpory obnovitelných zdrojů byli relativně střízliví, nová vláda o to hodně opřela svoji politiku - ale to respektuji, na to mají samozřejmě právo - zdeklarovali zásadně vyšší podporu obnovitelným zdrojům energií, zejména tedy fotovoltaice, ať už přes přerozdělování, přes Modernizační fond, nebo další podpory v rámci Ministerstva průmyslu a obchodu a tak dále.

Mezitím přišla energetická krize samozřejmě a vzrostl přirozeným způsobem zájem o fotovoltaiku. To je logické. Tady jsem kritizoval pana ministra Síkelu, který toho zneužil, chodil po trhu a vykládal: Díky nám se dneska investuje do obnovitelných zdrojů. No tak kdybych tady chtěl být hodně tvrdý, tak ano, díky tomu, že se neuhlídaly ceny energií, a díky tomu, že byly extrémně vysoké, tak se skutečně investovalo do fotovoltaiky, ale to asi říct nechtěl. On tím chtěl naznačit, že se dává mimořádná forma podpory pro fotovoltaiku. Ne, všichni velmi dobře víme, kdo je z toho sektoru, že boom fotovoltaiky, který nezpochybňuji, nastal proto, protože lidé už nechtěli být závislí na silových složkách energií - a teď se bavme, do jaké míry na to má vliv stát, do jaké míry na to nemá vliv stát, co může udělat, zregulovat a tak dále - a rozhodli se, že budou investovat masivně do fotovoltaiky, ať už to jsou firmy, ať už to jsou soukromníci, spotřebitelé a tak dále. Naprosto respektuji. Pochopitelně tenhleten zájem vyvolal nezbytně nutné výdaje spojené s distribuční soustavou, s přenosovou soustavou a tak dále. To samozřejmě zase roubuje nahoru cenu té regulované složky. Ale já tím chci říct něco jiného, že tahle vláda se docela zásadním způsobem přihlásila k podpoře obnovitelných zdrojů.

Aby toho nebylo málo, tak pokračuje příběh, který už se týká rozpočtu. Už se do toho dostává hodně Ministerstvo financí, protože zatím to spíše bylo v rovině Ministerstva průmyslu. Jsme v situaci, kdy po velkém tlaku trhu, opozice nakonec vláda se rozhodla v rámci energetických opatření na konec roku 2022 a na celý rok 2023 odpustit platby za obnovitelné zdroje, protože...

Nechci to příliš komplikovat, ale ta situace je taková, že jestliže jsem zmiňoval, že stát v důsledku těch let 2009, 2010, i s tou solární daní, kterou jsme pak dali, a s určitým omezením pro solární investory, pochopitelně musí vynakládat desítky miliard korun, které si určitým způsobem dělí mezi stát a mezi zákazníky, čili spotřebitele a firmy. Nechci to komplikovat, ale v každém případě tato položka je velmi významná v rámci té takzvané regulované složky energií.

Stát - a to jsem považoval za správný krok - i když to bylo tedy po velkém našem naléhání, nakonec upustil od toho, že se tahleta složka bude rozpočítávat mezi domácnosti a mezi firmy, nicméně na omezenou dobu a to bylo do konce roku 2023. Takže v jednu chvíli na sebe stát převzal veškeré výdaje spojené s těmi obnovitelnými zdroji energií. Znovu říkám, v jednu chvíli se to nerozdělovalo mezi lidi, firmy a stát. To bylo v době energetické krize. Pak se to vrátilo zpátky od začátku roku 2024, to byl ten skok, kdy stát přehodil opět poplatky za obnovitelné zdroje, ale i za přenos a za distribuci na zákazníky - to bylo těch 60 miliard korun - což znamenalo nárůst složky regulované od roku 2024 přibližně o 60 procent. Tehdy to byla velká diskuse ve Sněmovně, my jsme se pochopitelně proti tomu vymezili. Mimo jiné jsem argumentoval tím, že v jiných zemích, například v Německu, už si stát nechává náklady spojené s obnovitelnými zdroji pod sebou a nepřeklápí je dále na zákazníky, ale ať jsem fér, různé země k tomu přistupujou různě, ale pochopitelně nám se nelíbilo to, jak roste regulovaná složka energií, a to je samozřejmě i v důsledku obnovitelných zdrojů energií. Navíc stát - a to jsem považoval tehdy za nefér - přihodil byznys sektoru, čili podnikatelům, více, než bylo před energetickou krizí. Abychom se rozuměli, on si to přetáhnul na sebe, a kdyby to vrátil do stejné podoby, budiž, ale on to vrátil tak, že sám o něco ušetřil více stát a o něco více zatížil firmy, protože jiná možnost už v zásadě nebyla, protože spotřebitelé byli na absolutním stropu, pak už to může přehazovat jedině firmám. Na poslední chvíli si firmy ještě vyjednaly přibližně 3 miliardy korun ústupek, ale i tak to bylo více - to považuju za nefér - nicméně tím byla uzavřena záležitost energetické krize.

No a příběh nekončí. Jsme v roce 2024 a připravuje se rozpočet na rok 2025. Příprava neprobíhá lehce. V každém případě ve finále nedošlo ke shodě mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem průmyslu a obchodu, protože naprosto logicky Ministerstvo průmyslu a obchodu jako každý rok požadovalo věcně správně - to ani jinak nemůže - aby se do rozpočtu začlenila částka na obnovitelné zdroje energie. Není to nikdy stoprocentní, jak se to odhadne, ale myslím si, že se to relativně hodně přibližuje. ***