Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(18.10 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
Cílem návrhu zákona je nově vytvářet spádové obvody škol prostřednictvím základního Registru územní identifikace adres a nemovitostí, takzvaný RÚIAN, prostřednictvím Českého zeměměřičského a katastrálního úřadu. Stanovování spádových obvodů prostřednictvím elektronického zápisu v systému RÚIAN významně sníží administrativu na straně obcí, což je komentováno s tím, že nebude potřeba vydávat standardní vyhlášku. Úpravy ve spádových obvodech se budou rovněž činit změnou v zápisu. Rovněž tato změna bude znamenat zásadní podporu pro řízení vzdělávací soustavy v kontextu snižování nerovností vzdělávání. Bude totiž díky systému RÚIAN existovat velmi jednoduchá možnost, jak sledovat vymezení spádových obvodů v příslušných územích, aniž by bylo třeba ručně vyhledávat vyhlášky a případně je aktualizovat. Návrh zákona tímto způsobem významně přispívá k digitalizaci agend.
Já teda musím říct, že v podání čtyřkoalice trošku ta digitalizace, když se řekne, tak mám z toho jako osypky. Takže jsem se chtěla zeptat, v čem spatřujete tu výhodu? Protože v současné době to funguje tak, že ta vyhláška se schválí na zastupitelstvu, tam samozřejmě probíhá vždy velká debata o tom, která škola bude spádová pro jakou oblast, protože samozřejmě je to téma, které se dotýká rodičů, a rodič vždycky preferuje nějakou školu, a proto nám dochází i v terénu k takové té turistice, že bydlíte na jedné ulici, ale protože chcete mít dítě v té své vysněné základní škole, tak měníte třeba trvalé bydliště. Takže já úplně jsem nepochopila, v čem tady vidíme tu obrovskou výhodu? Protože tu vyhlášku zveřejní ředitel školy na nástěnce na škole a každý z rodičů se může velmi rychle nebo na webových stránkách seznámit s tím, jestli to dítě patří do této základní školy. Já v tom vidím spíš jako nějakou potřebu ministerstva, případně někoho dalšího zase si vytvořit nějakou barevnou mapku někde. A další věc je, že rodiče nebo občané potřebují vidět tu spádovost pouze v případě, že chcete přihlásit dítě do té konkrétní základní školy, ale jinak veřejnosti za mě tady tahleta digitalizace v nějakém dalším rozměru neslouží.
Druhá věc je, že změna, která umožňuje ministerstvům zřizovat školy jako organizační složky státu, nemá finanční dopady a tím pádem dochází k tomu, že doteďka se mohly zřizovat jen jako státní příspěvkové organizace, ale nově je bude možnost řídit jako organizační složky státu.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předpokládá, že v případě zřizování mateřských škol a školních jídelen jako organizačních složek státu bude toto zřizování zajištěno v rámci limitů stanovených zákonem o státním rozpočtu na příslušný rozpočtový rok pro příslušné ministerstvo. A tady jsem se chtěla zeptat, jestli tady nedojde k situaci, kdy když je to organizační složka státu, jestli ty příjmy, protože předpokládám, že v mateřské škole, školní jídelně se taky něco platí, se stanou příjmem toho konkrétního ministerstva, nebo to bude, tak jak platí obecně, příjmem Ministerstva financí? Takže chtěla jsem jenom poprosit nějakým způsobem o doupřesnění nebo vysvětlení, k čemu tady tahleta změna přijde nebo co od ní očekáváme.
Protože jsem členkou petičního výboru, tak mě to samozřejmě nedá a ráda bych ještě kolegyně a kolegy tady seznámila s tiskovou zprávou ombudsmana, veřejného ochránce práv, ze dne 10. října 2024: "Vládní návrh chce zrušit podpůrné opatření pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami spočívajícími v možnosti využití dalšího pedagogického pracovníka. Členové poradního orgánu se změnou zásadně nesouhlasí a přijali usnesení. Výhrady má také zástupce ombudsmana, kterému se nelíbí, že změna se do návrhu dostala až po skončení připomínkového řízení. Změna působí jako nepřiměřený zásah do práva dětí s postižením na vzdělávání. Není proto v pořádku, že nedošlo k širší odborné diskusi. Měly se důkladně posoudit dopady do života dětí, jejich rodičů a škol." Tohleto uvedl zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. "Dalšího pedagogického pracovníka školská poradenská zařízení doporučují stovkám dětí, které při vzdělávání potřebují vyšší míru podpory, než jim může poskytnout asistent pedagoga. Asistent pedagoga nemůže sám učit, další pedagog však může žákům prakticky pomoci nastavením konkrétních výukových metod podle dalších potřeb. Další pedagogy využívají také žáci s těžkým kombinovaným postižením ve speciálních školách nebo žáci po úrazu či nemoci, kteří se musí vzdělávat doma. Poradní orgán se také vymezil proti neochotě vlády doplnit mezi pedagogické pracovníky potřebnou pozici sociálního pedagoga. Tito pracovníci by pomáhali školám účinně pracovat především s rodiči dětí, řešit záškoláctví či poruchy chování. Na to nemají běžní pedagogové kapacitu a potřebnou odbornost. Problém vidí také v tom, že vláda nehodlá otevřít školní poradenské pracoviště nepedagogickým pracovníkům. Řediteli by to však umožnilo zaměstnávat například sociálního pracovníka, psychoterapeuta či zdravotní sestru. Poradní orgán vyzval ombudsmana, aby Poslanecké sněmovně vysvětlil negativní dopady vládního návrhu novely školského zákona. Žádají ho, aby se zasadil o potřebné úpravy novely. Pro důstojné vzdělávání dětí s postižením je potřeba, aby v zákoně zůstala možnost využití dalšího pedagogického pracovníka jako podpůrného opatření. Výrazně by také pomohlo, kdyby zákon nově ukotvil sociálního pedagoga a otevřel školní poradenské pracoviště i nepedagogickým pracovníkům - vysvětlil Schorm a podotkl, že děti se speciálními vzdělávacími potřebami mají na podpůrná opatření právo. Vyplývá to mimo jiné i z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením." Děkuji vám.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli s přednostním právem ještě bohužel, pane poslanče Berki se hlásí paní místopředsedkyně Olga Richterová před vámi v obecné rozpravě.
Prosím, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji velice pěkně. Já jsem se rozhodla jenom velmi rychle navázat na to, co říkala moje předřečnice, a doplnit dvě konkrétní otázky k tomu, co už tady zaznělo. Já jsem většinu té diskuse poslouchala z kanceláře, nicméně chviličku.
Vážený pane ministře, vážené paní kolegyně a kolegové, jsem byla na debatě k filmu o dětech, dětských domovech, kterou pořádala paní poslankyně Decroix, takže mi mohlo něco uniknout, co se tady třeba už odpovídalo. Ale z toho, že se ta témata opakují, že o tom tématu péče o děti a mladé lidi se speciálními potřebami, a sice o té změně u možnosti mít dalšího pedagogického pracovníka ve třídě, mluvila jak paní poslankyně Hanzlíková, tak nyní paní poslankyně Knechtová, a stejně tak, že téma sociálního pedagoga je zvedané více, tak předpokládám, že to ještě zodpovězeno nebylo. A já tak, jak o tom přemýšlím, a z té zkušenosti, kterou mám ze sociální oblasti, bych měla tedy dvě otázky na pana ministra.
Ta první je, jakou cestou se dostaneme ke snížení toho obrovského počtu dětí se závažným, opravdu těžkým zdravotním postižením, které jsou dnes v domácím vzdělávání? A je to téma, kde z těch, čísel, co jsem slyšela, když tak mi to, prosím, vyvraťte, u nás je více než 10 000 dětí s tím těžkým postižením v domácím vzdělávání. Anebo - a to je pak otázka té šedé zóny - jsou s těmi těžkými třeba poruchami autistického spektra a podobně někdy vzdělávány jenom opravdu velice omezený počet hodin v tom školském zařízení, protože jim prostě řeknou, že to nezvládnou víc, že na ně nemají ty kapacity, že by je jinak nepřijali vůbec. A protože pro ty rodiče je každá hodina pomoc, tak to dítě může být evidováno, ale nechodí tam zdaleka tak často, jak by si ono mohlo přát a ta rodina mohla přát.
Takže to je první otázka na tu cestu, jak řešit situaci, která je specifická. Týká se několika tisíc, myslím, že se to číslo nakonec zastaví k 20 000 rodin u těchto opravdu specifických případů. Ale je velice nefér nechat tyto rodiny na holičkách. A mluvím tam i ze zkušenosti v širší rodině, kde mají lidé zkušenosti jak s tou péčí, tak s vedením takovýchto zařízení, a dnes prostě se ti druzí pedagogové využívají velmi hojně. Takže co s tímto? ***
