Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

No, to máte samozřejmě pravdu. Ale to není přece podstata věci. Musíte lidí (?), i když jsou dva úplně stejní učitelé, tak když má třináct, tak se mu to přece dělá naprosto zdravým rozumem líp a má na to víc času, a když má třicet, tak je to těžší. A vy to nemůžete zamotat a říct, no jo, on je lepší a horší, ano, jsou lepší a horší učitelé, opravdu nemáte pravdu, a používáte dost nefér argumenty. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Vít Vomáčka, připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková. Prosím.

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, je advent. (Pobavení a potlesk v sále.) A advent znamená určitou pokoru a určité zamyšlení se sám nad sebou.

A já bych tady chtěl reagovat na slova předřečnice. Pokusme se aspoň během toho adventu nestrašit naše spoluobčany s tím, že zažívají demotivaci nebo demolici našeho školství. To není pravda, prosím pěkně, žádná demolice našeho školství neprobíhá, já jsem starostoval třicet let a vždycky ta škola pro mě byla opravdu jako vizitkou naší práce. Projděte se po těch školách. A jestli opravdu nějaké stavby v rámci infrastruktury v těch obcích doznaly největší, největší rozmach, tak jsou to naše školy, ať jsou to mateřské nebo základní.

Můj táta učil padesát nebo šedesát let na různých pozicích, ať to byly vysoké školy, pak v osmašedesátém začal učit na zvláštní školách, mamka byla učitelkou malotřídky. Něco o tom vím tudíž. Já jsem sám učil taky a pak jsem starostoval.

Zaznívaly tady různé věci, různá hesla, že by se starostové měli jít podívat třeba do našich školních jídelen. No, tak zrovna před měsícem jsme jako obec Kravaře odsouhlasovali právě nákup konvektomatu a dalšího zařízení pro naši školu.

Nestrašme tady při adventu lidi. Myslím si, že nám to žádné politické body nepřinese. Děkuju.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji za dodržení času. My jsme se, vážené kolegyně a vážení kolegové, vystřídali s panem kolegou místopředsedou Bartoškem v řízení této schůze.

Pokračujeme dále v obecné rozpravě, kde jsou další dvě faktické poznámky. Paní poslankyně Renáta Zajíčková je v tuto chvíli a po ní se připraví paní Berenika Peštová. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Renáta Zajíčková: Já musím reagovat. Na něco reagovat nebudu, protože prostě nebudu, protože mi to za to nestojí, ale musím se tady teda ohradit proti tomu. Ono je něco nepatřičného, když je někdo majitel nějaké soukromé firmy, to se jako nenosí v České republice? Já si myslím, že soukromníci tady živí tuhletu republiku a živí ty veřejné školy, takže je to o tom. Proti tomu bych se zásadně ohradila, proti tomuhle jako zdehonestování toho, že prostě je někdo ředitel nebo zřizovatel soukromé školy.

Za B jsem také ve své profesi vykonávala funkci starostky a zřizovala jsem - nebo naše obec zřizovala - patnáct základních škol a patnáct mateřských škol a každoročně jsem sestavovala s nimi rozpočet, takže jako i této problematice velmi dobře rozumím, takže jsem byla na různých pozicích a myslím si, že vhled díky tomu mám poměrně vysoký.

Jenom bych chtěla upozornit, že počet žáků, průměrný počet žáků u nás v republice je 22,5 zhruba tak, je to průměr v Evropě, čili zase takový ten mýtus, že naše školy jsou přeplněné, ano, možná v Praze, ale když se podíváte do jiných krajů, tak tam ty počty těch žáků jsou velmi nízké.

Co se týče, myslím, paní Knechtové, prostřednictvím vás, pane předsedající, co se týče té problematiky, že učení ty děti nebaví. No, to je pravda, ale na to by měly myslet ty školy a nad tím by se měly zamyslet, proč to tak je, proč se například naše děti do škol netěší na rozdíl od jiných evropských dětí. A je tomu způsobu výuky vůbec o vnímání jako takové té výuky té školy, celého složení pedagogického sboru, je to poměrně složitá otázka, která nemá jednoznačnou odpověď, proč to tak je.

Poslední věc, co se týče vize, paní kolegyně Berkovcová, prostřednictvím pana předsedajícího, já si myslím, že vy víte, že já právě tu vizi mám a mám ji poměrně dost detailní, dostala jste pozvání v pondělí na 9. prosince do auly (Předsedající: Čas.) pedagogické fakulty, kde tuto vizi budu představovat.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. V tuto chvíli je na řadě paní poslankyně Peštová, poté Margita Balaštíková a poté pan poslanec Jan Bureš. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já to trošku odlehčím, když je ten advent, jak říkal pan kolega Vomáčka, prostřednictvím pana předsedajícího. Ono se to... mně je teda líto, že pan předsedající Bartošek odešel, protože jsem mu chtěla vysvětlit, proč se to říká špatně, že jo, když vlastní... A vy jste říkal... Vy jste napomenul moji kolegyni, prostřednictvím pana předsedajícího. (Se smíchem.) To je strašný. Tak když ona řekla... Kdyby ona vlastně řekla "Vlastníte, prostřednictvím pana předsedajícího, střední školu." - to je přece blbost, že jo? (Pobavení v sále.) To je přece nesmysl. (Předsedající: Je to podle jednacího řádu.) Já tomu rozumím, ale prostě jsou chvíle, kdy se to prostě říká napřímo podstatně líp než prostřednictvím pana předsedajícího.

Ale v každém případě já jsem chtěla zareagovat taky na paní kolegyni Zajíčkovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem také učila tu matematiku, kterou jste tady zmínila, a to jenom proto, že jsem se na mateřské nudila a šla jsem učit na střední školy nebo na střední školu a můžu vám říct, že opravdu je velký rozdíl, jestli učíte třináct dětí, nebo jestli učíte třicet dětí matematiku, a samozřejmě ten rozdíl z těch základních škol tam vidíte. Protože na tu střední školu, a možná, že to mě kolegové určitě doplní, vám přijdou, ten pelmel, ze všech základních škol, a tím, že jste zrušili ty osnovy, tak na každé škole si to uzpůsobí tak, jak chtějí, a potom na té střední škole v tom prvním ročníku, když máte dát dohromady ty žáky z těch jednotlivých základních škol, který jeden umí algebru, druhý umí goniometrické funkce, další zase umí něco jiného a ve své podstatě ten základ nemají pořádný.

Já vím, že zase opět budu adorovat možná tu dobu minulou, na kterou vy všichni nadáváte. Ale já si myslím, že kdyby ty osnovy těch škol byly jednotné pro ty základní školy, udělali byste velký počin, velký počin.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. V tuto chvíli paní kolegyně Balaštíková a připraví se pan kolega Bureš.

Poslankyně Margita Balaštíková: Tak dobrý den kolegyně a kolegové. Já budu také reagovat na kolegyni Zajíčkovou a možná vás překvapím, já bych ji chtěla pochválit a pochválit za to, že nám tady připomněla, že podnikatelé jsou vlastně ku pomoci a ku prospěchu této zemi a že by se mělo nosit, že oni jsou ti, kteří zaměstnávají lidi a jakýmsi způsobem pomáhají našemu hospodářství, a to je jedno, v jakém rezortu pracují, protože já jsem si myslela, že právě opačné strany nemají rádi ty podnikatele, aspoň tedy některé, takže já se s dovolením, vždycky na vás, paní kolegyně, odvolám a jsem ráda, že jste nám to tady tak hezky připomněla.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: V tuto chvíli je na řadě se svými dvěma minutami pan poslanec Jan Bureš. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Bureš: Děkuju, pane místopředsedo. Já mám na vás všechny velkou prosbu. Já vím, že školský zákon vyvolává velké emoce, že sem k pultíku chodí hlavně pedagogové a pedagožky. Chápu, že je to velmi lákavé mluvit k auditoriu, zvlášť pro ty kolegyně a kolegy, kteří již dlouho nestáli za katedrou a nemluvili ke svým žákům. Já bych moc prosil, zkuste trošičku ztlumit ten hlas, ono to opravdu není úplně příjemné, když tady člověk sedí a slyší ten bouřlivý apel na nás, na všechny.

A abych to skutečně odlehčil mně celá ta debata připomněla jeden vtip, jak sedí svatý Petr u brány, klimbá a najednou se ozve... (Ťuká do pultíku.) on říká: Co je? A z druhé strany se ozve: Neříká se, co je, ale kdo je. Svatý Petr říká: Pane, zase učitelka.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak děkujeme. V tuto chvíli pokračujeme zpátky v obecné rozpravě a poprosím paní poslankyni Lenku Knechtovou, která v tuto chvíli se ujímá slova.

Prosím taktéž i zprava, i zleva o klid v tomto sále. Děkuji moc.

Prosím.

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já se teda musím přiznat, že pan kolega Bureš, vaším prostřednictvím, dal laťku hodně vysoko. (Se smíchem.) Já teda bych si dovolila vrátit tu debatu trochu zpátky k tomu zákonu.

Já jsem si vybrala dvě věci, které musím říct upřímně, jsem úplně asi dobře nerozklíčovala, a proto bych chtěla, aby i třeba pan ministr nám v tom trošku udělal jasno. ***