Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(16.40 hodin)
Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se ve svém příspěvku chci zaměřit na několik oblastí, ve kterých já sama vnímám, že je problém, a také jsem si to ověřila při různých diskusích, takže to není jenom můj názor, ale je to názor i mnoha odborníků nebo odborných platforem. Musím říct, že těch změn - tady jsme to slyšeli, bylo to tady představeno poměrně podrobně - je tam hodně. Jsou tam změny, které jsou podle mě hluboce systémové, ale jsou tam také změny, které budou mít poměrně velké dopady na žáky, na jejich rodiny i na školy. Z těch bodů to bude určitě institucionalizace školních speciálních pedagogů a psychologů v těch větších běžných základních školách, především ta část, která určuje spádové oblasti pedagogicko-psychologických poraden v rámci poskytování metodického vedení. Potom bod zrušení podpůrného opatření, další pedagogický pracovník, a také považují za obrovskou chybu to, že se do návrhu, který tady projednáváme, nedostalo to zavedení sociálního pedagoga.
Takže když se vrátím k tomu prvnímu bodu, což je zařazení těch školních psychologů a školních speciálních pedagogů jako součást poradenského pracoviště v běžných základních školách se 180 a více žáky, určitě kvituji to, že se tyto dvě profese nově vlastně stanou v těch školách standardní součástí pedagogického sboru a že tedy bude mnohem větší jistota jejich financování a tím i stabilita. Tady určitě nemám problém. Ztotožnila bych se i s takovými těmi obecnými floskulemi. Třeba v důvodové zprávě je, že cílem toho je prostě umožnit co nejširšímu spektru žáků, aby vykonávali povinnou školní docházku s tím, že jsou všechny jejich speciální potřeby využity a že je tam vše v pořádku, nebo že je potřeba zkvalitnit poskytování poradenských služeb. Ale s tím se můžeme ztotožnit opravdu, když se podrobně nepodíváme na ty kroky, kterými k těmto cílům směřujeme. A tady musím říct, že ne všechny ty kroky v předložené novele jsou dobře zanalyzované, ale hlavně nejsou buďto zkonzultované s odborníky, anebo jsou zkonzultované, ale není brán vlastně jakoby v potaz ten jejich odborný názor. Já jsem se teď setkala s tím, že kdykoliv jsem je začala konzultovat, tak se opravdu vyrojily spousty dotazů a různých připomínek.
Velmi problematické se jeví to praktické zajištění nově v zákoně definované povinnosti pro ta školská poradenská zařízení, nebo tedy konkrétně pro pedagogicko-psychologické poradny ohledně metodického vedení mateřských škol, základních škol a středních škol. Tady určitě je to správné, v podstatě oni to i teďka dlouhodobě dělají, ale v podstatě velmi neznámou oblastí je potom ta spádová oblast, protože to bude tedy teprve stanoveno. A tady je potřeba připomenout, že pedagogicko-psychologické poradny jsou opravdu dlouhodobě personálně poddimenzované, jednotlivé poradny mají tisíce klientů a vidíme, že teď v poslední době se ty čekací doby na vyšetření prodlužují. Také se zmiňovali, že velkým problémem je nabírání nových pracovníků, protože ta práce je vysoce odborná, velmi náročná a zodpovědná, protože jde o vlastně vzdělávací budoucnost dětí. Ale přesto, a to už tady zmínil kolega pan poslanec Rais, oni nebyli zahrnuti v podstatě do té oblasti pedagogických pracovníků nebo těch učitelů, kteří mají nárok na těch 130 procent průměrné mzdy. Logicky tedy se pedagogicko-psychologické poradny, ale i jejich zastřešující organizace obávají, zda je v jejich možnostech vlastně vedle těch všech povinností, které oni mají zvládat to metodické vedení v té spádové oblasti, o které vlastně ani nevědí ještě, jaká bude.
Dalším, a to vidím jako opravdu velmi závažným problémem, je zrušení podpůrného opatření, které spočívá ve využití dalšího pedagogického pracovníka. To podpůrné opatření totiž zahrnuje kromě školního psychologa, speciálního pedagoga, kde se vlastně teďka to bude zajišťovat plošně, co se týká toho financování, tak vlastně to zahrnuje ještě možnost využití toho dalšího učitele. A ten, a to už tady taky zaznělo, bývá skutečně přiznáván především dětem s těmi podpůrnými opatřeními ve vyšších stupních, a to v situacích, kdy je jasné, že u těchto žáků je nedostatečné využití pouze asistenta pedagoga. Návrh této novely v podstatě toto podpůrné opatření ruší a ruší ho bez jakékoliv náhrady. Podle názoru odborníků a lidí z praxe to zrušení zasáhne opravdu nejzranitelnější děti a v podstatě to bude mít dopad i na jejich rodiny, i na ty školy, kde se ty děti vzdělávají. Školská poradenská zařízení tato podpůrná opatření toho vyššího řádu přiznávají v momentě, kdy k zajištění vzdělávání těchto žáků nestačí jiná podpůrná opatření. Je to opravdu výjimečné. U této změny je velké riziko, že by se mohl zvýšit počet dětí vzdělávaných v domácím vzdělávání.
V podstatě toto zjištění vydal i pan veřejný ochránce práv, kdy v podstatě někdy v roce 2020 nebo po roce 2020 se více než zdvojnásobil počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, které se místo právě v běžných či speciálních třídách vzdělávají doma. A tam zaznělo, že může být příčinou tohoto nárůstu právě nedostatečná podpora jejich vzdělávání ve školách a to zrušení podpůrného opatření "další pedagogický pracovník" v podstatě zvýší tlak na vyloučení výrazně znevýhodněných dětí ze vzdělávacího systému a může to ohrozit do budoucna i jejich socializaci, protože víme, že domácí vzdělávání by mělo být opravdu naprosto výjimečná forma vzdělávání. A není příliš vhodná. Já bych jenom připomněla, že tady, když se hovoří o těchto dětech, tak abychom si lépe představili, o jaké děti jde, tak jsou to třeba děti s poruchou autistického spektra s těžkou symptomatikou nebo o děti s vážnými logopedickými vadami nebo po těžkých úrazech či o děti s těžkým kombinovaným postižením.
Navíc zrušením tohoto podpůrného opatření dojde u dětí v podstatě ke snížení standardu vzdělávání, což je mimo jiné v rozporu s čl. 7 a 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Tady bych si dovolila opravdu velmi apelovat na pana ministra, aby se k tomu ještě diskutovalo a opravdu se dalo na názory odborníků, protože tady by to skutečně mohlo poškodit ty nejvíce zranitelné děti.
Další problém, jak jsem zmínila na začátku, je to, že na vládě se přijala varianta, v které není zavedení pozice sociálního pedagoga. Ten sociální pedagog víme, že už v současné době na mnoha školách působí. V roce 2024 na těch základních a středních školách působilo zhruba 250 sociálních pedagogů, bylo to skoro na 300 školách, a z těch dlouhodobých zkušeností víme, že ten sociální pedagog má opravdu prokazatelně pozitivní vliv na posílení vzdělávací úspěšnosti dětí a na snížení předčasných odchodů ze vzdělávání.
V podstatě ten boj za to, aby tento sociální pedagog byl zaveden do zákona o pedagogických pracovnících, je skutečně velmi dlouhý. Já sama z praxe, kdy jsem patnáct let pracovala ve školském poradenském systému, a to už vlastně těch patnáct let ještě před nějakými deseti lety, takže to je skutečně dlouhodobá záležitost, kdy se stále o toto bojuje, protože ty školy, které mají buď sociálního pedagoga, anebo i dokonce některé sociálního pracovníka v těch svých týmech, tak si skutečně to velmi pochvalují a má to opravdu velký pozitivní vliv. Přimlouvala bych se, abychom opravdu o tomto ještě diskutovali a aby došlo k těm změnám, protože pokud ne, tak to bude mít opravdu negativní dopady a budou to negativní dopady na děti a to bychom určitě nechtěli. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Je zde jedna faktická poznámka, paní poslankyně Jana Berkovcová, a připraví se pan poslanec Zdeněk Kettner. Prosím.
Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji. Já tady navážu právě na svoji kolegyni Janu Hanzlíkovou, která zmínila potřebnost sociálních pedagogů. To jsem já vlastně ve své řeči nezmínila, já jsem zmínila, že je velká chyba tohoto zákona, že ruší vlastně dalšího pedagogického pracovníka jako podpůrné opatření, ale považuji za velkou chybu rovněž to, že ze zákona vypadl sociální pedagog, tedy jeho ukotvení, jeho pozice v zákoně. ***
