Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(16.50 hodin)
(pokračuje Jana Berkovcová)
Vy na jedné si vlastně v tomto zákoně navrhujete, aby se pomáhalo finančně, aby se zvýhodňovaly školy v sociálně vyloučených lokalitách, kde je vyšší náročnost vzdělávání, a na druhou stranu nezakotvíte pozici sociálního pedagoga v zákoně, což je velmi potřebná pozice, a nejenom v těch školách v sociálně vyloučených lokalitách, protože sociálně znevýhodnění žáci jsou všude a školy, které už si dokázaly najít prostředky na financování sociální pedagoga, jak bylo řečeno, si to velmi chválí. Ten sociální pedagog může významně ovlivnit vlastně předčasné odchody ze vzdělávání, pomáhá žákům, kteří jsou ohroženi školním neúspěchem, komunikuje s rodiči tam, kde je to nepodnětné, nemotivující domácí prostředí rodinné, pomáhá žákům s přípravou na vyučování, snižuje vůbec absence ve vzdělávání. Takže je to velmi důležitá pozice v těchto případech, kdy jsou ti žáci sociálně znevýhodněni a vy jste je z toho zákona vyhodili. Takže tomu nerozumím. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Zdeněk Kettner, připraví se pan poslanec Lubomír Brož. Prosím.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, dámy a pánové. Takže z role zpravodaje jsem přešel do role poslance, rád bych přinesl stanovisko za klub SPD. Spousta věcí tady už zazněla. Čili nebudu je nějak šíře rozvádět, jenom uvedu případně souhlas či nesouhlas. Vezmu to po jednotlivých bodech, protože rozhodně nebudu říkat, že celá ta novela je špatná, že úplně všechny body jsou špatné. To bych lhal.
Samozřejmě připojuji se ke svým kolegům, že zavádění této novely je velice nešťastné. Velice mě to mrzí, protože během toho volebního období, obzvláště v oblasti školství, jsme mohli vidět, že lze se domluvit, kdy bylo s námi jednáno v opozici, byly ty věci předjednány, a pak skutečně po nějaké vzájemné shodě nebyl problém ten důležitý zákon i ve zrychleném jednání uzákonit. Čili mě velice mrzí, že takto velká, opravdu velká novela je z mého pohledu opravdu tlačena až příliš na sílu. Ty konzultace nebyly na rozdíl od těch předchozích případů, kdy skutečně probíhaly, a to mě velice mrzí.
Určitě se ztotožňuju s tím, že ta situace, kdy my něco zavedeme, a pak budeme slibovat, že pro to zařídíme ty peníze, je velice nešťastná. V učitelském prostředí takovéto sliby se slibují, blázni se radují, učitelé se rozhodně neradují, protože takových slibů už zažili na vlastní kůži spoustu. A dokud to nebude černém na bílém, tak prostě jsou to skutečně jenom sliby. Je to velice nešťastné. Vy přece taky si nemůžete koupit něco, na co ještě nevíte, jestli na to budete mít peníze. Pokud ano, tak jste velice nezodpovědní a mně tohleto přijde jako nezodpovědné.
Vezmu to po těch jednotlivých kapitolách institucionalizace speciálních pedagogů a školních psychologů. S tím se určitě ztotožním, to je zapotřebí. Ti speciální pedagogové a školní psychologové jsou potřeba.
Zároveň se přikláním i k tomu, že skutečně bych tam zahrnul i ty sociální pedagogy. Už jenom z toho důvodu, že jsem z Ústeckého kraje, kde skutečně těch vyloučených lokalit je velice dost, řekl bych víc, než je zdrávo. A sociální pedagog v těchto oblastech má nezastupitelnou roli. Určitě bude mít pozitivní výsledky, a to my přece chceme. My nechceme rozšiřovat to, co tady sděloval můj kolega Foldyna, počty dětí se základním vzděláním. Myslím si, že zrovna i ten sociální pedagog je pozice, která by... ne že by to úplně odstranila, ale myslím si, že by mohla vést k pozitivnímu směru, že by to číslo klesalo.
Co se týká školních psychologů, tam je zase takovéto stavění odshora. My bychom primárně měli samozřejmě nejdříve zajistit dostatek psychologů. Je sice hezké, že to těm školám umožníme, ale oni nebudou mít kde brát.
Když se zeptáte - mám i kamarádku, dětskou psycholožku - proč je dětských psychologů tak málo, tak je to náročností. To znamená osoby, které to studují, už mají věk na to založit rodinu, a to studium je natolik náročné a tak zdlouhavé, že skutečně ta ochota specializovat se v tomto směru je velice nízká. To znamená, ti studenti skutečně zůstanou v té oblasti obecné psychologie, ale ta specializace už je příliš neláká. Chtělo by to se zaměřit i tímto směrem, nějakým způsobem zjistit tu problematiku a udělat všechno pro to, aby ty počty skutečně narůstaly, aby ten zájem o to byl a ten zájem byl pokrytý.
Tak dále tady máme kapitolu B, regulace růstu PH školy. Já nijak nezastírám a už dlouhodobě proti tomu vystupuji, nejsem úplně zastáncem těchto radikálních změn. A neustále jsou tam věci, které mi, jak se říká lidově, prostě neštimují a nesedí. To znamená, že mluvíme o tom, že ten PHmax je nezastavitelný, že to zruinuje rozpočet. Zároveň druhým dechem ale říkáme, že ty školy to využívají na 92, 93 procent a to procento nějak dramaticky nenarůstá.
Druhá věc, samozřejmě demografická křivka, počet žáků bude klesat. A já si dost dobře nedokážu představit ředitele, který má určité finance, že bude za každou cenu si tam držet učitele, když pro ně nebude mít žáky, to by ten ředitel byl nezodpovědný. A myslím si, že takový ředitel prostě asi by na tom místě příliš dlouho nevydržel.
Za další, máme zprávu České školní inspekce, že v horizontu nějakých deseti let budeme mít problém, a to, protože ten pedagogický sbor nám velmi razantně stárne a budou nám odcházet učitelé do důchodu. A zájem o studium pedagogických fakult není natolik velký, aby tento úbytek pokryl. I sám pan ministr... V některých rozhovorech jsem slyšel, že je potřeba nějakým způsobem (dát) pobídky, navýšit kapacity těchto studijních oborů. To znamená, že my tady řešíme něco, co vypadá - s největší pravděpodobností - příroda... takzvaně to postará se o nás. Ti učitelé prostě nebudou, čili tady ani nebude hrozit, že by ti ředitelé zaměstnávali nějak extrémně moc učitelů navíc. Oni budou mít vůbec štěstí, když obzvlášť na některé předměty nějakého učitele vůbec seženou.
Dalším bodem tady máme zavedení možností indexace škol, respektive zohlednění náročnosti poskytovaného vzdělávání v rámci financování. Jak už jsem řekl, Ústecký kraj, vyloučené lokality, s tím taky naprosto souhlasím. V některých lokalitách opravdu je potřeba nějakým způsobem ty učitele namotivovat, protože to je opravdu neskutečná řehole v některých lokalitách. Prostě když to řeknu, v některých oblastech učíte, máte tam děti z určitého sociálního prostředí, které chtějí - je to samozřejmě v uvozovkách - jde to prakticky samo, v některých lokalitách to je prostě bojová linie, když to tak řeknu. Takže s tím naprosto souhlasím.
Trošičku se obávám, pokud by to bylo tak, že skutečně u těch škol bude navýšení, tak s tím budu souhlasit. V okamžiku ale když budeme pracovat s nějakým stále stejným balíčkem a bude to tak, že peníze na to navýšení vezmeme tím, že snížíme těm ostatním školám, tak z mého pohledu to už je špatně, protože samozřejmě to se negativně projeví na těch běžných školách, a to my přece nechceme. My chceme si udržet nějaký vysoký standard.
Dále tady máme rozšíření nároku na jazykovou přípravu pro občany České republiky s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka. S tím já také nemám problém, protože čeština je krásný jazyk, ale velice těžký. Myslím si, že neustále se mluví o tom, že výuka cizích jazyků se zavede i od prvních ročníků. To si myslím, že je pozitivní. Ale my si musíme uvědomovat právě, co se týká obtížnosti českého jazyka, že spousta těch žáků má problémy už s tím svým mateřským jazykem. A teď si představte, že to dítě naběhne do školního prostředí, má problémy s rodným jazykem a my mu do toho ještě dáme v ten samý okamžik, kdy dojde k té radikální změně v jeho životě, my mu dáme ještě navíc cizí jazyk. Neříkám, že to je úplně špatně, ale z pedagogické praxe můžu říct, že určitě se najde velká skupina dětí, pro které to bude velký problém a nepřekonatelná překážka a můžeme zvýšit problém toho školního neúspěchu. A je sice hezké, že v tom prvním ročníku, že se nebude propadávat a podobně, nic to ale nezmění na tom, že ty děti, místo aby měly problém v jednom předmětu, tak najednou budou mít problém i v druhém předmětu stejně zaměřeném, čili v jazyku. ***
