Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tak to byla ta část té poslední diskuse. Nicméně jak jste si všimli, a já jsem se teď koukala, jak je to přesně, on celý ten návrh je velmi obsáhlý, celá novela činí dohromady 154 stránek. Tím nepočítám připomínkové řízení, které, jak ví paní kolegyně, obsahovalo další stovky stránek. A já považuju za velmi absurdní, pokud se tady rozhodneme na plénu ty stránky číst, nemyslím si, že je to důstojno nás poslanců. Myslím si, že od toho proběhly, a jenom zopakuji, proběhly čtyři ústavně-právní výbory. Paní kolegyně, a já jí za to velmi děkuji vzhledem k důležitosti té reformy dovolání svolala podvýbor pro justici. Tam byla ta stanoviska, která ona zde slovo od slova přečetla, taktéž citována. Byla diskutována, byla s nimi ta diskuse a ty námitky byly vypořádány. Ale prosím, nepleťme si - to, že jsou vypořádány v rámci diskuse, neznamená, že se my právníci vždy na všem shodneme. No, neshodneme i můžeme mít různé vize justice, různé vize opatrovnického řízení. A pokud vize předkladatelé a zde si ještě dovolím, nezaznělo to zde, omlouvám pana ministra z důvodu nemoci, paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, já si opravdu nemyslím, že je nutné vnímat nepřítomnost pana ministra nějakým způsobem úkorně nebo osobně. Vy víte, že se účastnil těch diskusí, vy víte, že tu debatu vedeme přes rok.

Já vzhledem k tomu, jak dlouho, přes hodinu, přes hodinu po několika měsících a opakovaných kulatých stolech zde byla přednášena stanoviska, která všichni ti účastníci ústavně-právních výborů i podvýboru pro justici znají, a vlastně to považuji za nedůstojné pro ty ostatní. Protože jakkoliv si vážím každého poslance zde, nepředpokládám, že každý poslanec zde je seznámen s obsahem dovolacího řízení, a z toho, co to znamená konkrétně. Ta diskuze je velmi náročná odborně, a mně právě ten způsob projednávání, který se poměrně podobá tomu, jak to tady probíhalo v prvním čtení, malinko dostává do složité situace, protože já tady samozřejmě taktéž mám nějakých 200 stránek, můžu přečíst celý článek, a na ten tady možná upozorním minimálně na kameru. (Ukazuje složku.) Již v roce 2006 byl napsán článek Michalem Bobkem, jedním opravdu z renomovaných právníků, který čítá dobrých 150 stránek a který předkládá opačnou vizi než tu, kterou zastává paní kolegyně Válková. A já nepovažuju za důstojné ho zde číst. Já předpokládám, že odborníci, kteří byli, ať již na kulatém stole, nebo zde máme k dispozici zápis, jsou s ním seznámeni a ve finále nám rozhodne hlasování. Ve finále je to politická diskuze, je to i právní diskuse.

Já vidím kolegy unavené a vlastně my se tady dostáváme do takové zvláštní situace, kdy s paní kolegyní Válkovou můžeme tuto právní diskusi někdy až dialektiků, to není často nosná diskuze, my můžeme vést kdekoliv jinde a nemusíme zde zdržovat něco, kde vidím, pan předseda Babiš dorazil, nepředpokládám, na tento bod dorazil, předpokládám, na následující bod. Předpokládám, že média, všichni sledují, jak budeme pokračovat. Tuto diskusi jsme vedli, neznamená, že když jsme ji vedli desetkrát a neshodli jsme se, že ji povedeme zde znovu.

Víte a já tady jenom ukážu takhle na kameru, paní předsedkyně omluví (Ukazuje texty.), my se dostáváme do takové situace, že vaše vlastní předsedkyně vás žádá, jestli byste nemohla ukončit ten projev, neb je to příliš dlouhé. Je to tak a pro mě je potom velmi složité jako pro zpravodajku nebo obecně někoho, komu opravdu záleží na té legislativě, reagovat na všechny ty konkrétní argumenty.

Já bych opravdu požádala paní kolegyni, jestli chce opravdu věcně diskutovat, já jsem jí kdykoliv k dispozici. Byla pozvána na všechny kulaté stoly. Padly zde argumenty, které nejsou pravdivé, respektive odpovídají subjektivnímu názoru paní kolegyně, který je zcela legitimní. Ale velmi bych se ohradila proti tomu, aby zde zaznívaly nějaké rádoby podložené názory o tom, že kterákoliv část předložené právní úpravy je neústavní. A zde si dovolím výjimečně citovat jednu větu já, kdy stanovisko Ústavního soudu jednoznačně říká, že Ústavní soud se nemůže vyjadřovat k hypotetické otázce, zda by přijetí navržené úpravy civilního dovolání bylo z hlediska procedurálního i obsahového v souladu s ústavním pořádkem. Prosím, tuto otázku nyní my soudíme na základě dostupných judikátů Ústavního soudu, které ale byly vydávány na základě zcela jiné legislativy. Předpokládám taktéž, že paní kolegyně je seznámena s judikáty Evropského soudu pro lidská práva, která popírají její stanoviska.

Celá důvodová zpráva, jak jsem již říkala, má 100 stránek. Já jsem přesvědčena, že každý z těch bodů, který zde byl rozporován paní kolegyní, je vysvětlen a je velmi detailně vysvětlen. To znamená, dovolím si paní kolegyni požádat, abychom ta jednání vedli konstruktivně a abych neustále nebyla konfrontována s tím, že nedostala na něco odpověď jenom proto, že s tou odpovědí nesouhlasí.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji paní poslankyni, její vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek, takže pan ministr si ještě chvilku počká. Poprosím Helenu Válkovou, poté pan poslanec Jakub Michálek a poté pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jsem se i přihlásila, potom teda předpokládám, že to tam ještě bude zapsáno, kdyby mi ty dvě minuty nestačily. Tak za prvé, milá paní poslankyně, za prvé - právě to, že jste vůbec nerespektovala argumenty, které řekli v rámci ústavně-právního výboru poslanci, právě proto si myslím, že bylo nutné ty připomínky tady přečíst. A naopak mně připadá nedůstojné, že nebylo vůbec respektováno ani ve vašich odpovědích to, co jsem říkala, a dotazy, které jsem kladla. Přečtěte si prosím stenozáznam. To za prvé.

Za druhé, já bych nebyla, nejsem ráda, že mě školíte o tom, co smím a nesmím říkat za pultíkem. Já si budu říkat, co budu chtít, a vy mně nebudete rozhodně říkat, co říkat mám, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Takže napříště si to vyprošuji, a když tak vás na to příště znovu upozorním.

Za třetí, to, co jste citovala jako tu jednu větu, že Ústavní soud samozřejmě nemůže předvídat a vůbec se nebude vyjadřovat k ústavnosti, to jsem četla. To je vidět, jak dáváte pozor vůbec na to, co já říkám. Já jsem to citovala, a dokonce jsem to i komentovala. A abych byla úplně věcná, právě proto, že jste zařadili tenhle bod v době, kdy ještě ta novela není v takové podobě, v jaké by měla být, že jste nezodpověděla ani jeden věcný dotaz, právě proto jsem tady byla nucena číst ty nejdůležitější argumenty. Doufám, že je to všechno a že už je to úplně jasné.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. Pan poslanec Michálek je další na řadě se svou faktickou poznámkou. Pane předsedo, prosím.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl říci za Piráty, že my podporujeme tu úpravu dovolání, protože vycházíme z toho, že soustava soudu má mít charakter pyramidy. To znamená, když jdu nahoru k vyššímu a vyššímu soudu, tak ten počet těch případů se má výrazně zužovat. A pokud chceme mít Nejvyšší soud tak jako v západní Evropě, tak ty nejvyšší soudy v západní Evropě, a viděli jsme to v Nizozemsku a tak dále, tak ty si vybírají ty případy. Není to tak, že to je továrna, ke které každý má právo se dostat a v každém případě ten Nejvyšší soud rozhoduje znovu a znovu další kauzu. Naopak ve všech oblastech má docházet k tomu zužování.

A ten současný návrh přispěje k tomu, že v oblasti rodinného práva Nejvyšší soud konečně získá možnost si vybírat ty případy, sjednocovat judikaturu, to je to, co nám chybí, a dneska to supluje Ústavní soud. A současně samozřejmě je to i ukázka nějakého dalšího budoucího směru, že i v dalších oblastech budeme směřovat k tomu, aby si Nejvyšší soud spíše vybíral případy ty, které jsou opravdu právně významné, a měl tu sjednocující úlohu, a nikoliv byl další instancí, která jako že spravedlivěji než ten předchozí odvolací soud a soud prvního stupně znovu a znovu posuzuje danou záležitost.

Takže já se domnívám, že ten návrh směřuje správným směrem. Já bych šel dokonce klidně dál a bavil se o tom, jak zjednodušit to přehazování horkého bramboru mezi Ústavním soudem, Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem, protože to všechno jsou velmi, velmi kvalifikovaní lidé a velmi prestižní soudy, které odvádí dobrou práci.

Ale přece jenom možná by bylo lepší se zamyslet nad tím, jestli bychom nedokázali najít model, aby tam bylo méně přehazování těch případů, méně překlápění těch precedentů a aby se ideálně rozhodlo co nejrychleji, v co nejméně instancích. Protože ten český model zahrnuje pět různých článků, což je nejvíce na světě. Děkuji. ***