Nicméně jak jste si všimli - a já jsem se teď koukala, jak je to přesně - celý návrh je velmi obsáhlý. Celá novela činí dohromady 154 stránek. Tím nepočítám připomínkové řízení, které, jak ví paní kolegyně, obsahovalo další stovky stránek. Považuju za velmi absurdní, pokud se tady rozhodneme na plénu ty stránky číst. Nemyslím si, že je to důstojno nás poslanců. Myslím si, že od toho proběhly - a jenom zopakuji - proběhly čtyři ústavně-právní výbory.

Paní kolegyně - a já jí za to velmi děkuji - vzhledem k důležitosti reformy dovolání svolala podvýbor pro justici. Tam byla stanoviska, která zde slovo od slova přečetla, taktéž citována, byla diskutována, byla s nimi diskuse a námitky byly vypořádány, ale prosím, nepleťme si... To, že jsou vypořádány v rámci diskuse, neznamená, že se my právníci vždy na všem shodneme. No neshodneme, i můžeme mít různé vize justice, různé vize opatrovnického řízení. Pokud vize předkladatele...

Zde si ještě dovolím - nezaznělo to zde - omlouvám pana ministra z důvodu nemoci, paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, já si opravdu nemyslím, že je nutné vnímat nepřítomnost pana ministra nějakým způsobem úkorně nebo osobně. Víte, že se účastnil diskusí, víte, že tu debatu vedeme přes rok.

Vzhledem k tomu, jak dlouho - přes hodinu, přes hodinu - po několika měsících a opakovaných kulatých stolech zde byla přednášena stanoviska, která všichni účastníci ústavně-právních výborů i podvýboru pro justici znají, to považuju za nedůstojné pro ty ostatní, protože jakkoliv si vážím každého poslance zde, nepředpokládám, že každý poslanec zde je seznámen s obsahem dovolacího řízení a s tím, co to znamená konkrétně. Ta diskuse je velmi náročná odborně. Mně právě ten způsob projednávání, který se poměrně podobá tomu, jak to tady probíhalo v prvním čtení, malinko dostává do složité situace, protože tady samozřejmě taktéž mám nějakých 200 stránek. Můžu přečíst celý článek - a na ten tady možná upozorním minimálně na kameru (Ukazuje materiál.), již v roce 2006 byl napsán článek Michalem Bobkem, jedním opravdu z renomovaných právníků, který čítá dobrých 150 stránek a který předkládá opačnou vizi než tu, kterou zastává paní kolegyně Válková - a já nepovažuju za důstojné ho zde číst. Předpokládám, že odborníci, kteří byli, ať již na kulatém stole, nebo zde máme k dispozici zápis, jsou s ním seznámeni a ve finále nám rozhodne hlasování. Ve finále je to politická diskuse, je to i právní diskuse. Vidím kolegy unavené.

Vlastně se tady dostáváme do takové zvláštní situace, kdy s paní kolegyní Válkovou můžeme tuto právní diskusi - někdy až dialektiků, to není často nosná diskuse - vést kdekoliv jinde a nemusíme zde zdržovat něco, kde vidím... Pan předseda Babiš dorazil, nepředpokládám na tento bod, dorazil, předpokládám, na následující bod. Předpokládám, že média, všichni sledují, jak budeme pokračovat. Tuto diskusi jsme vedli. Neznamená, že když jsme ji vedli desetkrát a neshodli jsme se, že ji povedeme zde znovu. Víte a já tady jenom ukážu takhle na kameru (Ukazuje materiál.) - paní předsedkyně omluví - my se dostáváme do takové situace, že vaše vlastní předsedkyně vás žádá, jestli byste nemohla ukončit projev, neb je to příliš dlouhé. Je to tak. Pro mě je potom velmi složité jako pro zpravodajku nebo obecně někoho, komu opravdu záleží na legislativě, reagovat na všechny konkrétní argumenty. Já bych opravdu požádala paní kolegyni, jestli chce opravdu věcně diskutovat, jsem jí kdykoliv k dispozici. Byla pozvána na všechny kulaté stoly.

Padly zde argumenty, které nejsou pravdivé, respektive odpovídají subjektivnímu názoru paní kolegyně, který je zcela legitimní, ale velmi bych se ohradila proti tomu, aby zde zaznívaly nějaké rádoby podložené názory o tom, že kterákoliv část předložené právní úpravy je neústavní. Zde si dovolím výjimečně citovat jednu větu já, kdy stanovisko Ústavního soudu jednoznačně říká, že Ústavní soud se nemůže vyjadřovat k hypotetické otázce, zda by přijetí navržené úpravy civilního dovolání bylo z hlediska procedurálního i obsahového v souladu s ústavním pořádkem. Prosím, tuto otázku nyní soudíme na základě dostupných judikátů Ústavního soudu, které ale byly vydávány na základě zcela jiné legislativy. Předpokládám taktéž, že paní kolegyně je seznámena s judikáty Evropského soudu pro lidská práva, které popírají její stanoviska. Celá důvodová zpráva, jak jsem již říkala, má 100 stránek. Jsem přesvědčena, že každý z bodů, který zde byl rozporován paní kolegyní, je vysvětlen a je velmi detailně vysvětlen. To znamená, dovolím si paní kolegyni požádat, abychom jednání vedli konstruktivně a abych neustále nebyla konfrontována s tím, že nedostala na něco odpověď jenom proto, že s tou odpovědí nesouhlasí.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji paní poslankyni, její vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek, takže pan ministr si ještě chvilku počká. Poprosím Helenu Válkovou, poté pan poslanec Jakub Michálek a poté pan poslanec Vladimír Zlínský. (Poslankyně Válková: Děkuji, tak za prvé...) Prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, děkuji. Já jsem se i přihlásila (Ukazuje na tabuli s průběhem rozpravy.) potom - tedy předpokládám, že to tam ještě bude zapsáno (Jméno paní poslankyně se objevuje v seznamu.) - kdyby mi dvě minuty nestačily.

Tak za prvé, milá paní poslankyně, za prvé, právě to, že jste vůbec nerespektovala argumenty, které řekli v rámci ústavně-právního výboru poslanci, právě proto si myslím, že bylo nutné ty připomínky tady přečíst, a naopak mně připadá nedůstojné, že nebylo vůbec respektováno ani ve vašich odpovědích to, co jsem říkala, a dotazy, které jsem kladla. Přečtěte si prosím stenozáznam. To za prvé.

Za druhé, já bych nebyla... Nejsem ráda, že mě školíte o tom, co smím a nesmím říkat za pultíkem. Já si budu říkat, co budu chtít, a vy mně nebudete rozhodně říkat, co říkat mám, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, takže napříště si to vyprošuji, a když tak vás na to příště znovu upozorním.

Za třetí, to, co jste citovala, tu jednu větu, že Ústavní soud samozřejmě nemůže předvídat a vůbec se nebude vyjadřovat k ústavnosti, tu jsem četla. To je vidět, jak dáváte pozor vůbec na to, co říkám. Já jsem to citovala také, a dokonce jsem to i komentovala, takže to... A abych byla úplně věcná, právě proto, že jste zařadili tenhle bod v době, kdy ještě novela není v takové podobě, v jaké by měla být, že jste nezodpověděla ani jeden věcný dotaz, právě proto jsem tady byla nucena číst ty nejdůležitější argumenty. Doufám, že je to všechno a že už je to úplně jasné.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Pan poslanec Michálek je další na řadě se svou faktickou poznámkou. Pane předsedo, prosím.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěl říci za Piráty, že podporujeme úpravu dovolání, protože vycházíme z toho, že soustava soudů má mít charakter pyramidy. To znamená, když jdu nahoru k vyššímu a vyššímu soudu, tak počet případů se má výrazně zužovat, a pokud chceme mít Nejvyšší soud tak jako v západní Evropě, tak nejvyšší soudy v západní Evropě - a viděli jsme to v Nizozemsku a tak dále - si vybírají ty případy. Není to tak, že to je továrna, ke které každý má právo se dostat, a v každém případě Nejvyšší soud rozhoduje znovu a znovu další kauzu. Naopak ve všech oblastech má docházet k zužování. Současný návrh přispěje k tomu, že v oblasti rodinného práva Nejvyšší soud konečně získá možnost si vybírat případy, sjednocovat judikaturu. To je to, co nám chybí, a dneska to supluje Ústavní soud. Současně samozřejmě je to i ukázka nějakého dalšího budoucího směru, že i v dalších oblastech budeme směřovat k tomu, aby si Nejvyšší soud spíše vybíral případy, které jsou opravdu právně významné, a měl sjednocující úlohu, nikoliv byl další instancí, která jakože spravedlivěji než předchozí odvolací soud a soud prvního stupně znovu a znovu posuzuje danou záležitost.

Já se domnívám, že návrh směřuje správným směrem. Já bych šel dokonce klidně dál a bavil se o tom, jak zjednodušit přehazování horkého bramboru mezi Ústavním soudem, Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem, protože to všechno jsou velmi, velmi kvalifikovaní lidé a velmi prestižní soudy, které odvádějí dobrou práci, ale přeci jenom možná by bylo lepší se zamyslet nad tím, jestli bychom nedokázali najít model, aby tam bylo méně přehazování případů, méně překlápění precedentů a aby se ideálně rozhodlo co nejrychleji, v co nejméně instancích, protože český model zahrnuje pět různých článků, což je nejvíce na světě. Děkuji. ***