Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za dodržení času. V tuto chvíli tady máme sérii faktických poznámek, nejdříve paní kolegyně Nina Nováková, poté paní kolegyně Helena Válková, pan poslanec Michal Zuna a paní poslankyně Martina Ochodnická. Prosím, vaše dvě minuty, paní poslankyně.

Poslankyně Nina Nováková: Já nepotřebuji dvě minuty. Já bych prosila, aby se mi... já jsem nemluvila o tom, že někomu fláknu, že někoho biju. To je možná nastavení některých lidí, já nevím, těch, kteří mluví, ale moje nastavení to není. Já mluvím o korektivním fyzickém kontaktu, který může být, včetně toho, že třeba malé dítě jednou plácnu po zadečku, to ho nebolí, neohrožuje ho to. A vyprosila bych si, aby se tady, nebo jestli vy dítě fláknete, já s tím teda rozhodně nesouhlasím. Nesouhlasím s tím, aby někdo dítě fláknul, nesouhlasím s tím, aby někdo dal dítěti facku, protože facka například z hlediska sociologického a psychologického je skutečně dehonestující.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. V tuto chvíli je na řadě paní poslankyně Válková. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Helena Válková: Děkuju. No, já když to poslouchám, tak to bychom ale, milá paní poslankyně Nováková, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, museli mít kategorizaci toho jednání, co je a není ještě přípustné, ale každý z nás vnímá různě odstupňované reakce jinak, a natož tedy rodiče, to pochybuju, že bychom v tomhle chtěli regulovat rodiče.

A hlavně já tady ještě zdůrazním ten prvek, který se tady už několikrát tedy objevil, ten prvek absence sankce. Takže zatím, zatím jí tady budeme hlasovat pouze o tom, že Česká republika řekne tímto způsobem se děti nevychovávají. A já teď nebudu říkat bohužel, protože vím, že to je velmi citlivá problematika. Za to žádná sankce, když se takhle budou vychovávat, pokud nedojde samozřejmě k nějakému ublížení na zdraví nebo něčemu podobnému ponížení, které už by se mohlo vykládat jako psychické týrání nebo domácí násilí, tak za to žádná sankce následovat nebude. Děkuji.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli pan poslanec Zuna je připraven se svou faktickou poznámkou a já vám, pane poslanče, měřím čas právě v tuto chvíli. Prosím.

Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuju, pane místopředsedo. Já chci zareagovat na ten návrh paní poslankyně Novákové. My jsme tady v Poslanecké sněmovně přijali celou řadu legislativních opatření, které pomáhají obětem domácího násilí, obětem sexuálního násilí, a ať už v rámci koalice, ale zejména i napříč, ve spolupráci s opozicí, a uvedlo se tady opravdu velký kus práce v této oblasti. A mě velmi mrzí, že když máme naprosto nevinnou deklaratorní pasáž v tomto tisku, že je potřeba tady navrhovat vypuštění této deklaratorní pasáže v momentě, kdy domácí násilí tak je morem této společnosti, kde je prorostlé všemi vrstvami společnosti. Tak my naopak, jestli něčím můžeme jít příkladem, tak je, abychom jasně pojmenovali, že fyzické násilí a zejména fyzické násilí na dětech je zcela nepřípustné. A to, že násilí tvoří jen další násilí, tak je obecně známé.

A to, jestli to budete nazývat korektivní pohlavek, nebo flákanec, je úplně jedno jako druhé, prostě je nepřípustné. A já si dovolím i rovnou deklarovat, že za klub TOP 09 tento pozměňovací návrh určitě nepodpoříme.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak děkuji za dodržení času. V tuto chvíli paní místopředsedkyně Olga Richterová, připraví se paní poslankyně Barbora Urbanová. Prosím, máte slovo.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo. Já jsem pozorně poslouchala paní poslankyni Novákovou a ta říkala doslova, jestli vy dítě fláknete, já s tím rozhodně nesouhlasím. A tak se nabízí úplně jednoduchá otázka na paní poslankyni, vaším prostřednictvím. Proč to tedy chcete vůbec umožnit? Vůbec to nedává smysl. Já jsem obrovsky ráda, jaká je tady shoda napříč politickými stranami, že prostě bití dětí v jakékoliv míře nepomáhá, že jako společnost se chceme naučit, jak výchovu dělat jinak, efektivněji a ve finále prospěšněji pro naše všechny rodiny, protože tak, jak se my chováme ke svým dětem, jakkoliv to je náročné, tak se pak ony budou chovat k nám, až my budeme třeba nemohoucí.

A znovu paní poslankyně Nováková řekla jasně, že facka je ponižující, ale tam bylo něco, jako že plácnutí přes zadek, že to je v pohodě. Jenže ono to pro to dítě vůbec není srozumitelné, to říkají všichni, kteří se tomu odborně věnují, že přece to, o co jde ve výchově, je, aby dítě tak, jak roste, chápalo, proč rodič udělal to či ono.

A to plácnutí je právě bohužel, nebo prostě tak to je, že není srozumitelné. Takže já bych se paní poslankyně ráda zeptala, proč, když ví, že facka je ponižující, že flákat děti s tím nesouhlasí, to nechce, tak proč tento návrh vůbec předkládá? Děkuju.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli je poslední s faktickou poznámkou přihlášena paní poslankyně Urbanová. A já vám, paní poslankyně, vyměřuji čas právě v tuto chvíli. Prosím.

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý večer. Já si myslím, že se nemusíme tady zdržovat velmi dlouho nad tímhle. Ty pozice jsou asi jasný. Ale na jednu stranu já bych jako stála i o to, abychom i té veřejnosti vysvětlili, že my jenom rýsujeme hranice toho, co je přijatelné a co není, že opravdu nezasahujeme do té výchovy. Pokud prostě za nevynesený koš dítěti seberete mobil, tak to ještě není to duševní strádání. A v té důvodové zprávě je to velice dobře popsané.

My ale tu hranici narýsovat musíme, protože 14 procent dětí tady žijí v opravdu velmi násilné domácnosti. Já vám tady přečtu jeden příběh, takové starší paní, dneska jí je už přes padesát, která prostě zažívala ve svém dětství tohle. U nás bylo bití na denním pořádku, každá minuta pozdního příchodu domů znamenala hodinu klečení na vařečce, před sebou držet ruce a na nich knížky. Když nám ruce klesaly dolů, dostávaly jsme bičem přes záda. Sestra dostala za pět minut pozdního příchodu pět hodin, v půlce omdlela, musela v trestu pokračovat druhý den. Ta paní si to nevymyslela, šla na kameru, je to vidět, mluví pravdu, ten člověk za to byl i trestán. A já k tomu jenom poznámku. Její otec si myslel, že jenom vychovává, že to je v pořádku. A takhle on se hájil.

A já si myslím, že ta debata je o tom, jak se na to díváme. A opravdu ty vychovávající rodiče, kteří milují své děti a nechtějí jim ublížit, my touhle novelou nějak netrestáme a nenaháníme s vidlemi, stejně jako tady nenaháníme s vidlemi ty nevěrníky, jak tady padlo s těmi manželi, ale těmto lidem my opravdu jim musíme dávat najevo a od toho deklaratorní ustanovení prostě jsou, že dělají něco nepřijatelného. Moc děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s přednostním právem je přihlášená paní poslankyně Eva Decroix. A po ní pan ministr Marian Jurečka.

Poslankyně Eva Decroix: Vážený pane předsedající, já vám velmi děkuji za slovo. Já se pokusím jak z pozice zpravodajky, tak někoho, kdo se tímto návrhem zákona zabýval od začátku, alespoň shrnout tuto diskusi.

Začnu od konce. Já velmi děkuji za tu diskusi nebo tu krátkou výměnu názorů, která tady proběhla ohledně tělesného trestání dětí. Já osobně s tím návrhem nesouhlasím, s tím pozměňovacím návrhem, paní kolegyně to ví, nicméně mně se líbí ten její pojem korektivní fyzický kontakt a v tom případě si ale myslím, že nejlepším korektivním fyzickým kontaktem je vždy obejmutí, pokud se tohoto můžeme držet, tak to můžeme klidně navázat na to, co vy jste říkala o těch milujících rodičích, a potom není potřeba, abychom vůbec diskutovali. A jenom minutku.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak já poprosím o klid a využiju toho, že paní poslankyně se natáhla pro počítač. Poprosím... já vám dám potom slovo. (Poslankyně Decroix: Já bych považovala...) A poprosím, abychom veškeré diskuse přenesli do předsálí, abych nemusel tady jmenovat. Děkuji. Prosím.

Poslankyně Eva Decroix: A jenom do té diskuse, prosím. Myslím si, že je důležité, než se tady spustí ta emoční vlna každého z nás a jedna strana se rozčílí, druhá strana bude něco považovat za nepřístojné. Prosím, já chci přečíst, co do toho zákona vkládáme. Není to zákaz, dokonce ani ta nepřijatelnost tam není, je tam napsáno deklaratorní ustanovení, dle kterého, cituji: "Platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření." Já jsem přesvědčena, že ať se v této Sněmovně nacházíme na tom politickém spektru, na části té konzervativní nebo na části té liberální, tak toto, dovolím si říct, nevinné, a přesto důležité ustanovení by nikoho z nás nemělo trápit. A věřím, že obsahuje i ten korektivní fyzický kontakt. ***