Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.10 hodin)
(pokračuje Nina Nováková)
Myslím, že je nutné číst tisky společně s dalšími paragrafy. A když se podíváme na ten současně platný zákon, tak tomu § 858 velmi dobře sekunduje § 857, kde se hovoří o přiměřenosti, o rozumné přiměřenosti. Víme, že rodič má podporovat rozvoj dítěte ve všech rovinách jeho života a má to dítě také chránit. Má povinnost je chránit. Hlavním principem fungujícího rodičovství a vztahu mezi rodiči a dětmi je, že rodiče dodržují princip přiměřenosti v oblasti ochrany toho dítěte i třeba v oblasti postupného vybízení k volnému, svobodnému jednání. Rodiče mají na principu přiměřenosti také klást na dítě nároky a mají také přiměřeně ho podporovat a dejme tomu chválit a mají mu také stanovovat hranice.
Já se domnívám - patřím tedy k té části rodičů nebo mluvím za tu část rodičů, kteří své dítě milují a nikdy, nikdy by mu nechtěli ublížit. Ti, kterým se ten můj pozměňovací návrh nelíbí, vnímají rodiče jako potenciální osobnosti, které sklouznou k nějakému jednání, které je nepřiměřené. S tím já samozřejmě také nesouhlasím.
A znovu tedy říkám, mezi přiměřené formy ochrany může patřit i korektivní fyzický kontakt. Ono je úplně něco jiného, když řekneme tělesný trest a když mluvíme o korektivním fyzickém kontaktu, který stanovuje hranice a kterým se také může zabránit nebezpečí nebo vyslat bezprostředně po jednání dítěte signál jako reakci na jeho chování, a to na chování, kterým může ublížit sobě nebo druhým. Takto já vnímám ten korektivní fyzický kontakt. Milující rodič dobře své dítě zná a je schopen rozpoznat, kdy jsou lepší razantní slova, kdy jemná domluva a kdy tato zmíněná fyzická korekce. To není mlácení dětí prosím. To je úplně jiná kategorie. Vyhlašujeme-li absolutní zákaz tělesných korektivních forem výchovy, neměli bychom, dámy a pánové, také mluvit o veliké nebezpečnosti nepřiměřené podpory dítěte, nepřiměřeného obdivu, nebo dokonce o fatálním dopadu takzvané nevýchovy, která je dnes tolik v módě. Láskyplná přiměřenost ve všem určitě dětem prospěje nejvíc.
V této novele my slyšíme, že to je deklarace, že chceme říci, že tělesné tresty jsou špatné a že to vlastně je bez sankce. Kdybychom ovšem nečetli celou novelu pozorně. A čteme-li ji pozorně, tak tomuto § 858 sekunduje § 869, který přidává odstavec k původnímu znění. Přidává totiž možnost omezení rodičovské odpovědnosti a teď cituji: "hrozí-li v důsledku jejího výkonu narušení citového nebo psychického vývoje dítěte a nelze-li odvrácení této hrozby dosáhnout jinak". Já tím znovu chci říct, jestli někdo ve zlé vůli se mně snaží podstrkovat, že schvaluji mlácení dětí nebo násilí na dětech - no to máme v zákoně ošetřeno. Já mluvím o milujících rodičích, o slušných lidech, pro které tohleto skutečně může být problém. To je moment, který je - ten moment, kombinace § 869 a 858 - je výjimečně zneužitelný. Tady je například prostor pro neférové vypořádání si nefungujících vztahů mezi rodiči. Nezapomeňme, že novela se týká rozvodu. A ačkoliv slyšíme, že nehrozí rozumným rodičům žádná sankce, znovu opakuji, na základě principu předběžné opatrnosti tvrdím, že v § 869 se možnost excesu, přehnaného vysvětlení nebo nějakého jaksi z jiné strany pohledu na věc vysvětlení skrývá.
Ještě jednou, je to můj pozměňovací návrh, který vnímá slušné rodiče, kterým záleží na dětech, jako lidi, kteří nikdy nepřistoupí k žádnému typu korektivního jednání, aniž by to nebylo v lásce a aniž by to nebylo tak, že mají na mysli dobro dítěte. Ano, můžeme mít na to jiný názor. Děkuji. K tomuto pozměňovacímu návrhu se přihlásím.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli vyvolala vaše řeč jednu faktickou poznámku, a to od kolegyně Taťány Malé. Poté v řádné rozpravě jsou přihlášeni s přednostním právem Eva Decroix a Olga Richterová. Prosím, paní poslankyně, máte dvě minuty.
Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já musím zareagovat na slova paní poslankyně Novákové, která nám tady velmi sofistikovaně vysvětlila, že když dítěti fláknete s láskou, tak je to v pohodě. Já musím říct, že jsem zásadně proti tomu, co tady řekla, a nesouhlasím s jejím pozměňovacím návrhem. Naopak bych chtěla ocenit to, že do té novely občanského zákoníku se dostala nepřijatelnost trestání u dětí.
A chtěla bych se zeptat, paní poslankyně, my už jsme to řešili i na podvýboru a řešili jsme to na komisi pro rodinu, co je to ta přiměřenost? Jestli jako jedna facka je ještě přiměřená nebo dvě facky? Jakou silou to musí být? Nebo jak to budeme posuzovat?
A co se týká té deklarace, je to skutečně deklaratorní. Není to zákaz fyzického trestání, je to deklarace a je to naprosto stejná deklarace jako ta v občanském zákoníku, že si manželé mají být věrní. Je to nastavení nějaké normy. Máte pocit, že někdo trestá manžele za to, že jsou si nevěrní? Já myslím, že ne, že je to prostě nastavení nějaké normy a toho, jak bychom se měli chovat, a myslím si, že je v pořádku, když ve společnosti začne rezonovat to, že děti máme vychovávat bez toho, aniž bychom je bili a trestali. To je všechno, děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s faktickou poznámkou paní místopředsedkyně Richterová, poté paní kolegyně Nina Nováková. Prosím, vaše dvě minuty.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Já bych také ráda stručně reagovala na paní kolegyni Novákovou, protože to trošku podsouvalo to vystoupení, jako kdyby ti, kdo si myslí, že bití dětí ničemu nepomáhá, nebyli milující rodiče. A velice si vážím těch slov, která před chviličkou pronesla paní kolegyně Táňa Malá. Zcela souhlasím.
A přidám ještě jeden aspekt. I okolní země jako Polsko nebo Maďarsko mají třeba 15 let zhruba zákaz bití dětí. Proč? Protože i když je rodičovství těžké, i když ty situace mohou být sebenáročnější, tak bití jako takové ničemu nepomáhá. A ta deklarace není jenom o tom, jako třeba u manželství, že je dobré si být věrný, takže je dobré nebít děti, ale i o tom, že my dospělí se přece nebijeme. Když někdo chce udělat něco pro něj nebezpečného, tak ho chytneme. A to je právě ten rozdíl, to je právě to, na co bych se ráda doptala paní poslankyně, vaším prostřednictvím. Přece ta možnost chytit jak dospělého, tak dítě, když třeba vbíhá někam, kde je to nebezpečné, zůstává. Ale s dospělými se nemlátíme. Nebo někdy ano, ale pak je to domácí násilí. A víte, kde se děje? Děje se také třeba bohužel při péči o seniory a je to někdy i v těch rodinách, kde bylo hodně mlácení, když ty jejich děti byly děti. Děkuju. ***
