Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Když se vlastně popisovalo, jak ten proces zrychlit, zkrátil lhůty, napsat na to paragrafy, schválit zákon, ale chyběla tam, souběžně v ten stejný okamžik, debata, jak celý ten proces má fungovat přívětivě, klientsky, pro toho občana, pro toho stavebníka, pro tu právnickou či fyzickou osobu, zároveň pro toho, kdo s tím systémem pracuje, nejenom jako úředník, ale případně i další klíčové orgány, které tam jsou nutné k té kooperaci a spolupráci.

To byl jeden ze základních omylů a chyb, které se tady staly na počátku toho příběhu, a to ani primárně nevyčítám bývalému kolegovi z vlády Ivanu Bartošovi. To vyčítám tomu úřadu jako takovému, že vlastně nebyl schopen říct, že ten proces má být vlastně jinak manažersky veden. Druhý moment překvapení pro mě nastal v okamžiku, když jsem se pročítal tím příběhem, o kterém tady hovořil Martin Kupka, a to byl ten systém a příběh toho soutěžního dialogu, nebo respektive zadávání těch zakázek pro to, abychom ten zákon dokázali vlastně naplnit v praxi v té oblasti potom těch digitálních systémů. Pro mě vlastně zase opět jako velmi nepříjemné negativní zjištění, že tady vlastně byly momenty, kdy ten úřad, který má být zároveň gestorem veřejných zakázek, dělal celou řadu chyb, o kterých musel vědět, že to chyby jsou, a zároveň také měl celou řadu prodlení, které vedly potom k situaci, která vlastně vygradovala v tom letošním roce. Zase něco, co bych očekával, že ten úřad sám uvnitř v těch mechanismech si dokáže vyhodnotit, že se prostě dostává do nějaké situace, která je kritická, dostává se do nějakých milníků časových, kdy už potom není možné to stihnout řádně, správně a mít to v tom plném rozsahu té funkčnosti. K té funkčnosti zase za mě další, třetí oblast, velmi negativního zjištění, že vlastně máme tady zákon, ministerstvo je zodpovědno za jeho vlastní implementaci, ale vlastně nemá jasný checklist toho, jak ty dané konkrétní části toho zákona přesně budou naplňovány opravdu ve velmi konkrétním technickém a procesním detailu. A to je vlastně pro mě jako záhadou, že vlastně něco takového nebylo zase součástí toho příběhu, kdy zadávám tu zakázku a vím, že pokud to dělám v několika oddělených zakázkách, tak ale potom ty systémy, které potom budou dodány, mně dávají kompletní 100 % pokrytí toho, co nám ukládá zákon, a toho, co se má uživatelsky potom také naplňovat. Tak to bych řekl, že to byla za mě jako třetí velmi překvapující negativní oblast, ta čtvrtá, tak ta souvisí, řekněme, s nějakým manažerským, vnitřním fungováním, a to už bych dal do nějaké roviny, že to není přímo zodpovědnost jenom toho ministerstva a ředitelů odborů nebo vrchních ředitelů, ale je to i zodpovědnost vedení toho ministerstva.

A to je otázka, jak máme nastavené ty jednotlivé role v takovýchto věcech a takovýchto velkých projektech. Já mohu říct jenom osobní zkušenost, já se snažím, abych měl vždycky jednu rovinu, která je věcná, to jsou ti experti, kteří musí říct, jak ten systém správně funguje, mají k tomu data, mají k tomu analýzy, pak je k tomu druhá část, a to je ten tým, který dělá tu legislativu, a pak je třetí část, a to je ta digitální. A samozřejmě pak tyto jednotlivé části musí spolu horizontálně na těch jednotlivých částech být provázány a v rámci projektových týmů a projektové řízení spolupracovat. Pro mě jako překvapivé zjištění, když jsem viděl potom strukturu Ministerstva pro místní rozvoj, akumulace těchto věcí de facto na jednu sekci a na jednoho, respektive dva lidi, tak vlastně když jsem toto viděl, říkal: To přece nemohlo fungovat. To zodpovědný manažer, dobrý projekťák, vidí, že takhle prostě tak velký projekt nejsme schopni utáhnout do úspěšného konce a s tím souvisí samozřejmě i ten tým na tu digitalizaci, těch opravdu expertů, kteří to znají, prošli si tím byznysem, a přiznejme si na rovinu, ve státní správě jich moc nemáme a z historie to jsou spíš výjimky, když se ukáže, že někde ministerstvo má už x let člověka, který je opravdu jako dobrým expertem na proces digitalizace.

A za mě tam měl být nějaký tým minimálně 20, 25, 30 lidí, kteří poslední minimálně dva, dva a půl roku na tom, jak se říká, intenzivně vyšívali, aby byli schopni garantovat, že to, co se zadává, je správně, že jsou schopni expertně dohlížet na ty dodavatele a že jsou schopni to provázat s tím, že u toho celého jsou také ti konkrétní uživatelé, aby byli schopni říct toto nám vyhovuje, to nevyhovuje, to fungovat bude, to fungovat nebude, a aby byli schopni ti lidé být včas u testování, včas u implementace, aby ti lidé se stali i těmi ambasadory v území, že řeknou ano, my s tím nástrojem budeme od 1. 7. schopni pracovat a jsou schopni tam také k tomu strhnout i ty ostatní. Já nechci být dlouhý a nechci se tady úplně patlat, ale prostě série řetězce chyb, který prostě vyústil v tuhle situaci. Možná poslední pro mě nepochopitelná věc, že to samotné ministerstvo na úrovni těch ředitelů a vrchních ředitelů nebylo schopno přijít někdy na začátku tohoto roku a přijít a říct ministrovi, že je to nezvládnutelné, odložme to, je tady březen nebo duben, to se nedá spustit, a to není nějaká banální věc, která by řešila nějakou drobnost, která, když nebude dobře fungovat, tak to ten stát a to fungování nedostane do problémů.

Teď jsme všichni od začátku věděli, že to bude jedna z klíčových věcí, která souvisí s ekonomikou, s bydlením, s infrastrukturou a dalšími věcmi. Tak já jsem se snažil být stručný, ale prostě jsem musel tady nějakým způsobem říci to, s čím jsem byl konfrontován a nad čím jsem vlastně jako jenom kroutil hlavou a nechápal jsem, jak se vlastně vůbec ministerstvo a stát může dostal do takovéto situace, my pak to tady zachraňujeme a já doufám, že tady tento návrh projde teď prvním čtením, abychom dokázali vůbec nahodit ten bypass, abychom mohli začít fungovat, ale prostě ten řetězec chyb za těch pět let, neříkám za poslední rok ani za poslední jenom tři, a za posledních pět let byl poměrně velký. Díky za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní je přihlášen pan předseda Jakub Michálek, připraví se pan zpravodaj Robert Stržínek. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já souhlasím s vládou v podstatě toho návrhu, že zachovává dvě věci, které v zásadě fungují, a to portál stavebníka a uložiště digitální dokumentace. To si myslím, že je důležitá věc, kterou se podařilo udělat. S čím s vládou nesouhlasím je, že to, co tady bylo předneseno ze strany pana ministra Kupky, že ty výhrady k procesu, že došlo k nějakým pochybením v zakázkách, že v podstatě devalvují celý nebo do budoucna zatěžují celý ten výsledek toho projevu, tak z hlediska právních podmínek tomu tak není, z hlediska možná faktických chápu Vaše připomínky, že byste chtěli nějakou rozpracovanější dokumentaci, ale z hlediska toho, že by to bylo nějakým způsobem právně potom napadnutelné, že by si všichni museli všechno vracet jako bezdůvodné obohacení, tak to se domnívám, že tam nastat nemůže. My jsme byli připraveni podpořit ten takzvaný bypass, čili návrh dočasné možnosti používání stávajících informačních systémů na straně stavebních úřadů a nakonec potom, co jsme dostali tu informaci, že ta přechodná doba bude až tři roky, tak jsme se rozhodli k tomu nepřipojit, byť chápeme, že tam jsou důvody, proč ten systém na straně úředníků vykazuje nedostatky a měli bychom se zabývat tím, jak ho do budoucna nastavit, protože těch variant je vícero. Teď vlastně vláda oznámila, že bude pokračovat v nasazení systému těch komerčních, to znamená společnosti VITA VERA software, ale paralelně s tím bude vyvíjet další systém, který teda patrně nahradí tyto systémy po uplynutí těch tří let, tak je třeba otázka, jestli je vůbec účelné na straně úřadu vytvářet samostatný systém pro úředníky a nebo jestli se máme zaměřit na to, že vznikne jenom nějaký základní skelet prostřednictvím kterého budou komunikovat ty úřady se svými systémy, které si vysoutěží sami, a ten skelet bude obsluhovat základní funkce, které my potřebujeme, abychom dodávali určitá data, abychom kontrolovali, jestli jsou plněny zákony, průměrné délky řízení, maximální délky řízení do 30 dnů, respektive do 60 dnů. ***