Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.20 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Míra inflace, míra nezaměstnanosti, podoba a struktura zaměstnanosti, úroveň a výše mezd a další záležitosti. Český občan stráví za svůj život v práci v průměru 36 let. Bez započítávání náhradních dob pojištění jde o čistou dobu práce. To je výrazně nad evropským průměrem, jak dokládají i data statistického úřadu EUROSTAT. Naši zaměstnanci patří k těm nejvíce a nejdéle pracujícím v Evropě, což je dáno jak délkou standardní týdenní pracovní doby, nižším počtem svátků a dní pracovního volna, než je v zahraničí, i objemem přesčasové práce, kterou musí lidé s průměrnými i nižšími příjmy odvést, aby vůbec mohli uživit své rodiny a své nejbližší. Průměrný český zaměstnanec tak během svého produktivního věku odpracuje o 5 až 10 let více než jeho západoevropští kolegové. Čeští občané tráví v zaměstnání skoro 40 hodin týdně, zatímco Němci maximálně 35 hodin. To vyplývá z dat projektu index prosperity. Naši občané České republiky mají minimálně o desetinu delší pracovní život, než je evropský průměr. To si stále je potřeba dokola opakovat. I proto musí být hranice věku pro vznik nároku na starobní důchod v České republice nižší, než je v zahraničí. Je to jasný a pravdivý argument.
V České republice je i mnohem vyšší podíl průmyslu než jinde v Evropě a současně i významně vyšší podíl těžké manuální práce a zaměstnanců, kteří ji celoživotně vykonávají. Česká republika je po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví v Evropské unii a v celé Evropě. Prosím, nevymýšlejme, jak ještě dále zkomplikovat a ztížit život našim zaměstnancům a seniorům, ale raději se zaměřme na příjmovou stranu důchodového účtu a celého státního rozpočtu, na boj proti únikům daní a pojistných odvodů na černém a šedém trhu práce, na reformu podoby zaměstnávání lidí v exekucích, na motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání lidí v předčasných i v řádných důchodech, na boj proti daňovým únikům a nedoplatkům. Nejsou to vůbec malá a nízká čísla. Dle státního závěrečného účtu za rok 2023 se například jedná o 110 miliard korun daňových nedoplatků.
K uvedené problematice si dovolím ještě přednést pár citací. Takže cituji: "Jsme v situaci, kdy má mnohočetné exekuce 400 000 až 450 000 lidí, většina z těchto lidí je často v exekucích od roku 2012 nebo 2013. Už jsou v neřešitelném stavu, vytlačeni do šedé ekonomiky. Zvykli si na to. Nevydělává z toho ani věřitel, ani stát, protože dlužníci neodvádějí odvody, zhruba polovina lidí, která je v neřešitelných exekucích, podle našich dat pracuje načerno nebo optimalizuje své příjmy, aby si snížila příjmy oficiální. Musí se udělat nějaký férový systém, který zbaví lidi dluhů, oni výměnou za to odejdou ze šedé ekonomiky. V šedé ekonomice se takto z důvodů exekucí ztrácí 12 miliard korun ročně, to je konzervativní a nejnižší odhad v ročních nezaplacených odvodech na sociálním pojištění." A toto řekl přesně sociolog Daniel Prokop v Českém rozhlase 13. září 2023.
Cituji dále: "Podle našich odhadů se na šedém pracovním trhu může pohybovat až půl milionu lidí. Stát tak může přicházet na daních a pojistném o 250 až 300 miliard korun ročně." Toto řekl Jiří Halbrštát, manažer personální agentury Manpower Group pro Novinky 9. listopadu 2023.
No a jak se vůbec šedý trh projevuje? Tak ten může mít různé formy, jedná se například o různé zneužívání lidí v těžké situaci, kdy často nemají na výběr, nikdo je nechce zaměstnat, protože jsou nemocní, postižení, mají psychické problémy, exekuce. Nemají, tak vlastně na výběr. Ale to asi není jediná forma. Ne, potom je to samotná práce bez smlouvy, kterou částečně dělají lidé registrovaní na Úřadu práce a pobírající různé dávky. A pak je to také nelegální zaměstnávání cizinců a samotný švarcsystém, kdy lidé pracují na živnostenský list, i když mají jen jednoho odběratele, nebo chcete-li zaměstnavatele.
Když se zeptaly Novinky, jak k tomuto číslu půl milionu lidí na šedém trhu dospěli, tak odpověď byla taková, že: "Vycházíme z informací, které jsme získali od lidí pohybujících se v oboru, ať už se jedná o agentury, zaměstnance Ministerstva práce, ale třeba i inspekce práce. Na IČO pracuje až milion lidí a z naší praxe je možné si domyslet, že se jedná o švarcsystém až u třetiny z nich, to by bylo asi 300 000 lidí. Potom je zde asi 50 000 lidí, kteří jsou zaregistrováni na Úřadu práce, ale někde částečně pracují. A pak jsem ještě nejmenoval tu formu, kterou často vidíme v gastronomii anebo stavebnictví, kde lidé dělají oficiálně za minimální mzdu a zbytek dostanou na ruku." Konec citace.
Z dlouhodobého hlediska je nejen s ohledem na příjmy důchodového systému jednoznačně nejdůležitější provádění systémové prorodinné politiky a podpory porodnosti v pracujících rodinách, což do budoucna zajistí pozitivní demografický vývoj a dostatečný počet plátců daní a sociálního pojištění, ze kterého jsou důchody v našem průběžném systému financovány. Tato otázka je nyní, v situaci, kdy nám strmě a bezprecedentně klesá porodnost i úhrnná plodnost, naprosto klíčová a životní, to zdůrazňuji, je to naprosto klíčové a životní. Patří sem zvýšení daňových slev a daňových zvýhodnění pro pracující rodiče řádně vychovávající své děti, systém výhodných manželských půjček a také rodinných půjček se státní garancí a snížením dluhu při narození dalšího dítěte v rodině, státní podpora budování kapacit dostupného bydlení, vyšší porodné pro třetí a čtvrté dítě v pracujících rodinách, pokud tedy alespoň jeden z rodičů, a to zdůrazňuji. Pracuje dále pak rozšiřování kapacit škol a školek, kde je současná situace také naprosto smutná, anebo široká nabídka částečných pracovních úvazků pro rodiče předškolních dětí v součinnosti státu a zaměstnavatelů. Zcela na místě je i snížení sociálního pojištění rodičům vychovávající nezaopatřené děti a vyšší koeficient výpočtu procentuální, tedy zásluhové složky důchodů těmto lidem za každé vychované dítě.
Fialova vláda jde ovšem v oblasti rodinné politiky zcela opačným směrem, když ruší a omezuje prorodinné slevy na dani a v oblasti rodičovského příspěvku se zachovala naprosto diskriminačně a jako macecha vůči části rodičů dětí do čtyř let věku. Samostatnou kapitolou je nekompetentní postup vlády ve věci zajištění kapacit předškolních zařízení.
Kolegyně a kolegové, do roku 2019 byl důchodový účet, tedy bilance vybraného sociálního pojištění, versus vyplacený objem důchodů v přebytku. V roce 2019 přebytek činil 16,44 miliardy. Ještě za rok 2021, tedy před nástupem Fialovy vlády, zde bylo snesitelné nízké saldo 2,26 miliardy korun. Zásadní zlom přinesly až roky 2022 až 2023, a to kvůli vysoké inflaci do velké míry způsobené a neřešené právě vládou Petra Fialy. Kvůli této velké inflaci bylo ze zákona nutné několikrát mimořádně valorizovat důchody, což způsobilo eskalaci výdajů důchodového účtu a jeho schodku. Během let 2022 až 2023 stouply výdaje důchodového systému meziročně o 100 miliard korun, přitom příjmy důchodového účtu rostou kontinuálně v posledních letech v průměru o 50 miliard korun ročně, což by bez výdajů na mimořádné valorizace umožňovalo držet bilanci důchodového účtu v rovnováze, či spíše v přebytku.***
