Neautorizováno!
(9.10 hodin)
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych za náš poslanecký klub shrnula to, co se tady za celou dobu událo. Pro náš klub je zcela nepřijatelné to, co vláda předvedla v samotném závěru parlamentního projednávání tohoto zásadního zákona, který ovlivní životy všech občanů v České republice. Jde o totální změny minimálně ve třech klíčových oblastech projednávané problematiky - je to stanovení věku odchodu do důchodu, výčet náročných profesí, jejichž příslušníci by měli nárok na dřívější odchod do plného a řádného důchodu a otázka započítávání a přiznávání výchovného v budoucnu. Více než rok se o těchto věcech i za naší aktivní účasti jednalo a nakonec je všechno jinak. To zrovna nesvědčí o promyšlené vládní strategii v důchodové problematice.
Uvedu jen dva příklady. Celou dobu nás tady vláda ujišťovala o tom, že zvyšování věku odchodu do důchodu je nezbytné s ohledem na rostoucí dobu dožití, a že tudíž postupné zvyšování hranice věku do důchodu bude navázáno na demografické studie a vývoj této doby dožití. Byly nám představovány složité rovnice, jak se tyto parametry určují a vypočítávají, série grafů a podobně, a výsledek? Na vývoji doby dožití nebude záležet vůbec. Věk odchodu do důchodu se stanoví takzvaně od stolu a natvrdo. Stalo se tak poté, co představitelé České demografické společnosti původní vládní návrh strhali jako naprosto neodborný a nekompetentní a poté, co Ministerstvo zdravotnictví ve svých připomínkách zcela zpochybnilo samotnou otázku zvyšování věku odchodu do důchodu a kritizovalo ji s ohledem na zhoršující se zdravotní stav lidí po šedesátém roce života.
Vláda tedy učinila z nouze ctnost a zvyšování věku odchodu do důchodu, aby si zachovala tvář, ponechává v návrhu v jiné formě a podobě provedení. Pro nás, pro naše hnutí, je jakékoliv zvyšování věku odchodu do řádného starobního důchodu naprosto nepřekročitelnou červenou linií. Hranice 65 let věku pro vznik nároku na starobní důchod při splnění povinné doby účasti na důchodovém pojištění je pro nás nezpochybnitelná a nejraději bychom ji zakotvili přímo do české ústavy, aby nebyla předmětem experimentů jakékoliv budoucí vlády.
Druhým příkladem je otázka okruhu a výčtu náročných profesí, jejichž příslušníci budou mít nárok na dřívější odchod do plného, řádného a nekráceného starobního důchodu. Více než rok jsme byli při jednáních ujišťováni, že tato věc je čistě záležitostí odborné debaty lékařů a expertů na pracovní lékařství, hygienu a dopady vlivu pracovního prostředí na zdraví lidí a že konečný návrh bude plně reflektovat závěry a doporučení této odborné debaty. Nejprve tomu tak malou chvilku bylo. I když si vláda z rizikových pracovních faktorů pro vznik nároku na dřívější řádný důchod příslušníků náročných profesí vybrala pouze čtyři - ale šlo o více než 100 000 zaměstnanců v rizikových pracovních kategoriích 4 a 3 - přičemž návrh už byl představen sociálním partnerům, odborům, zaměstnavatelům, a bylo dokonce stanoveno, že zaměstnavatelé osob v těchto vybraných rizikových profesích za ně budou odvádět vyšší sociální pojištění, takže klidně můžeme hovořit o tom, že zde již vzniklo legitimní očekávání ohledně budoucího uspořádání důchodů v náročných profesích u nemalého počtu osob, u zaměstnanců, ale i u zaměstnavatelů. Ale to trvalo jen velice krátce, protože prakticky přes noc se zde ve Sněmovně objevili dva noví experti na problematiku rizikových pracovních faktorů a pracovního lékařství, je to pan Jan Jakob a Marek Benda, a oni nám tady všem řekli: Ne, tohle nebude, experti to definovali naprosto špatně. Na plný dřívější důchod z důvodu náročnosti a rizikovosti profese bude mít nárok o 100 000 lidí méně, než původně stanovila vláda. A vláda řekla: Ano, máte pravdu, úplně jste nám otevřeli oči, děkujeme. Bude to tak, jak říkáte. No, ještě že vás tu máme. Naprosto tragikomické je potom zdůvodňování některých vládních politiků, například lidovců, proč je pro ně návrh pánů Jakoba a Bendy nakonec přijatelný. Je to prý proto, že zaměstnancům v rizikové kategorii 3, kteří nejprve nárok na dřívější odchod do důchodu měli mít, a teď ho mít nebudou, bude vše kompenzováno tím způsobem, že jim jejich zaměstnavatelé budou jednou přispívat na penzijní spoření do takzvaného třetího pilíře - nevíme kdy, nevíme kolik, nevíme jak, není zde logicky žádný legislativní návrh, jen tvrzení vystřelené od boku, přičemž je otázkou, jak moc pomůže příspěvek od zaměstnavatele do třetího pilíře třeba zaměstnanci v náročné profesi, kterému je 57 let a dosud nemá dobrovolné důchodové spoření ani založené - ten efekt v jeho budoucím důchodu se nachází někde v oblasti pár desítek korun měsíčně, a to přinejlepším výměnou za to, že v těžké práci bude muset zůstat o pět let déle. Je to strašné a je to nepochopitelné, že někdo toto s vážnou tváří vydává za dobrý a rozumný kompromis.
Věcí, o které se v souvislosti s vládním návrhem tolik nemluví, i když z hlediska ekonomického dopadu na budoucí seniory je jednoznačně nejdůležitější, je vládou plánované snižování poměru starobního důchodu vůči předchozí mzdě budoucích seniorů již od roku 2026, tedy v podstatě už za rok. Znamená to zásadní budoucí pokles reálných důchodů, zejména u nízkopříjmových pracujících občanů. Když si to dáme do překladu, jde o to, že od roku 2026 bude výpočet starobního důchodu pro každého jeho budoucího příjemce mnohem méně výhodný, než je tomu dneska, že tedy klesne poměr jeho důchodu vůči jeho předchozí mzdě oproti situaci, kdyby šel do starobní penze dneska. Jeden jediný rok bude znamenat zásadní propad starobního důchodu, protože nelze počítat a porovnávat jen prvotní výměr starobního důchodu, který se bude lišit jen třeba o desítky korun měsíčně, ale musíme přece zohlednit celou dobu pobírání starobního důchodu, která může být dvacet, v některých případech i třicet let - a pak už jde v celkovém souhrnu o rozdíl v řádech desítek tisíc korun, jestliže sečteme dva parametry: méně výhodný výpočet důchodu, a tudíž nižší důchod, a pozdější odchod do tohoto důchodu, než je tomu dnes. Nižší důchody a kratší doba jejich pobírání, to je hlavní smysl a výstup vládního návrhu.
Mnohokrát jsem tady hovořila i o obtížném uplatnění lidí nad 55 let věku na trhu práce, protože jde o jednu z nezaměstnaností nejvíce ohrožených skupin občanů. Milé kolegyně, milí kolegové, lidé, kteří plnohodnotně, tedy na plný úvazek, pracovat ze zdravotních důvodů nemohou, tak oni stejně pracovat nebudou - budou pravděpodobně odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky, nebo dále se bude prohlubovat šedý trh práce, což všechno přece zatíží naše veřejné rozpočty a náš sociální systém a přínos vládou navrhovaných opatření tak bude fiskálně nulový anebo záporný. Důchodový systém a důchodový účet totiž nejsou samostatné kategorie, ale pevné součásti systému našich veřejných rozpočtů, veřejných příjmů a výdajů a celého našeho sociálně-ekonomického prostředí a nemá na ně zdaleka vliv pouze nastavení věku odchodu do důchodu, ale mnohem více úplně jiné faktory a jiné parametry: míra inflace, míra nezaměstnanosti, podoba a struktura zaměstnanosti, úroveň a výše mezd a další záležitosti. ***
