Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(18.10 hodin)
(pokračuje Lenka Dražilová)
K tomu všemu musíme počítat s možností, že pokud tato vláda prosadí své asociální změny v důchodech, tak nápor na tyto instituce ještě vzroste. Chudnutí seniorů totiž s sebou přinese nový efekt. Důchodci bez prostředků budou totiž hledat všechny možné cesty, jak důstojně dožít. A protože chudobince v České republice zatím nejsou, tak budou právě tyto instituce opět místem, kam se budou chtít tito lidé dostat, a to s nadějí, že tam budou moct alespoň zčásti důstojně dožít.
Vláda a pan ministr si dali ambici předložit návrh zákona, který by řešil problém na několik dalších desetiletí dopředu. Této ambici ovšem neodpovídá kvalita návrhu, o čemž nejlépe svědčí to, že ze standardních připomínkových míst přišlo 425 stránek podnětů na změny. Opět se tak opakuje to, že se předkládají věci nedotažené, dokonce neprodiskutované, napsané od stolu, abychom vyhověli hlavně Evropské komisi.
To, co však pozitivně kvituji, je, že se alespoň nyní snažíme formou pozměňovacích návrhů tento špatný návrh dopracovat a eliminovat tak alespoň ty hlavní problémy. Kromě chronického nedostatku lůžek totiž bojujeme i s dlouhodobým nedostatkem kapacit terénních služeb pro ty, kteří chtějí navzdory svým problémům zůstat doma. A zde je potřeba si říct, že nejde jen o rozmar klientů, ale především terénní forma péče je v zájmu státu, protože je stále ekonomicky méně nákladná než domovy pro seniory.
Samozřejmě že hlavním důvodem, proč se spěchá se schválením tohoto návrhu, je fakt, že v současné době hrozí Česku riziko, že bychom mohli přijít o více jak 9 miliard korun z Národního plánu obnovy. Jednou z podmínek financování totiž je, abychom systém dlouhodobé péče reformovali a lépe propojili zdravotní a sociální péči o lidi, kteří se o sebe nemohou plně postarat. Místo ambiciózního plánu reformy a organizace péče o seniory tu máme slabý návrh řešení, který navíc zavání tím, že není připravován tak úplně bez pomoci jistých skupin. A navíc vše v situaci, kdy to tři roky ministerstvo odsouvalo a nyní na poslední chvíli se zde všichni snažíme zachránit, co se dá.
Ale podobně jako u sloučení sociálních dávek a dalších zákonů, které předkládá tato vláda, chybí analýzy, výzkumy a odborná stanoviska. Ostatně samo ministerstvo připouští, že tyto studie teprve vznikají a že nyní jde o začátek dlouhodobého procesu. A jsme u dalšího oblíbeného triku této vlády - nastavit nějak pravidla s odůvodněním, že se to později nějak změní, ale přitom dostat celý segment do nejistoty, která neumožní nikomu do něj investovat, a to nemluvím jenom o soukromém kapitálu, ale i o investicích měst a krajů.
Abych byla konkrétní, zdravotní pojišťovny by mohly například některým zařízením pro seniory platit od příštího roku výrazně více peněz než dnes. Přitom už dnes řada zdravotních pojišťoven platí víc, než kolik vybere. Jinými slovy, jedou z rezervních fondů. Takže je zcela oprávněná obava stávajících provozovatelů těchto sociálních služeb, že si nakonec zdravotní pojišťovny najdou důvod, tedy opakované porušení smlouvy pro výpověď smlouvy.
Sociální zařízení budou muset podle návrhu zákona pro registraci sociálně zdravotních lůžek dodržet velmi přísné podmínky, především ohledně počtu lékařů a sester. Už nyní ale podle prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb je jasné, že tato kritéria většina z veřejných zařízení nesplní. Možná jen shodou okolností oproti tomu například domovy zřizované třeba společností Penta Hospitals podle článků publikovaných v médiích ano. A můžeme se jen dohadovat, zda je to náhoda, nebo ne.
Nyní budu citovat: "Domníváme se, že to budou využívat zařízení, která mají silnou zdravotní složku, tedy nemocnice se sociálními lůžky. Ze soukromých by to mohla využít například Penta, protože podle zákona je potřeba mít zaměstnané i lékaře. To téměř žádná zařízení, ani veřejná ani jiná soukromá, nemají. Ale Penta lékaře má a někteří jsou i v zaměstnaneckém poměru." Konec citace prezidenta Horeckého.
V tomto kontextu bych také ráda připomněla, že to bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které na jaře plánovalo, že v soukromých domovech pro seniory padnou cenové stropy a klienti si tak za pobyt výrazně připlatí. Samozřejmě že proti zrušení cenových stropů jsme se jako hnutí ANO na červnovém jednání sociálního výboru jasně vymezili. Ministerstvo projednávání novely zákona o sociálních službách odložilo a projednáváme ho tedy až nyní. A je dobře, znovu opakuji, že se snad dokážeme dohodnout na pozměňovacích návrzích, které pomohou situaci alespoň do jisté míry zachránit. Myslím, že je z tohoto pohledu chyba, že ministerstvo více nenaslouchalo lidem z praxe, respektive možná naslouchalo jen některým.
Podle prezidenta asociace - znovu cituji pana Jiřího Horeckého - "je termín posun vpřed pro tento zákon až příliš nadnesené slovo". Shodnu se s ním ale v tom, že jednoznačně pozitivní změnou je rozšíření zdravotní péče do dalších sociálních služeb, jako jsou denní stacionáře, centra denních služeb, odlehčovací služby pobytového typu nebo azylové domy. Stejně tak velký přínos pro praxi vidím například ve sdílení zdravotních informací. Jen ubezpečuji zdravotníky, jak jsme si nechali vysvětlit, že se nejedná o nahlížení do zdravotnické dokumentace, ta má velmi přísné podmínky, ale pouze o sdílení potřebných informací pro péči.
Na druhou stranu návrh přináší ale i diskutabilní změny, jako jsou například odbory kritizované personální standardy a materiálně technické standardy a především zrušení kontraktační povinnosti pojišťoven a povinnost pobytových sociálních služeb se registrovat jako zdravotnické zařízení.
Celkově je evidentní, že zákon zavádí řadu byrokratických kroků, které přitom nemají žádný nebo přinejmenším odůvodněný smysl. A v tomto smyslu podáváme pozměňovací návrhy, které zde jak já, tak moji kolegové zdůvodní. Jako příklad bych uvedla zavedení povinné registrace stávajících pobytových zařízení sociálních služeb k poskytování zdravotních služeb. Proč měníme to, co léta funguje?
Problémů a nejasností okolo tohoto zákona zůstává hodně, ale jak jsem avizovala, je zde snaha alespoň ty největší problémy řešit. Na druhou stranu je ale fakt, že zde zůstává minimálně pachuť, co zde ministerstvo ať už záměrně, nebo ne, předkládá.
Přijetí zákona v této podobě přinese zásadní změnu na trhu, a tou je posílení pozice velkých hráčů, kterým nejde o výstavbu nových zařízení, ale především o získání stávající sítě a uzavření smluv do ní. Je to příprava na privatizaci sociálních pobytových služeb. A já si troufám tvrdit, že je to destrukce systému pobytových služeb péče o seniory. To, co se tímto zákonem otvírá, není vlastně nic jiného, a já už jsem to zde říkala v prvním čtení, než privatizace byznysu se stářím. I pokud vynechám možné ekonomické aspekty, tak se budu opakovat, je opravdu nyní ten pravý čas pro takto zásadní změnu systému? A především jsme opravdu připraveni na komercializaci těchto služeb? Protože ta s sebou přinese i jednu zásadní otázku - jak se postaráme o ty, kteří na tyto služby i díky nižším důchodům nebudou mít?
Na úplný závěr svého vystoupení bych chtěla zmínit, že já sama předkládám tři pozměňovací návrhy. Ten první pozměňovací návrh reaguje na opomenutí důležitých procedurálních a formálních procesů v § 101a sociálních služeb. Návrh rozšiřuje povinnost informovat o všech podmínkách a úhradách spojených s poskytováním služeb. ***
