Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(23.10 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Na začátku roku dobrovolně přes vaši paní předsedkyni jsme vás přizvali do projektu přípravy komplexního zákona o sportu, který České republice od revoluce chybí. To je chyba všech předchozích vlád. Úplně aktivně - myslím, že jste přišel na dvě jednání řídícího týmu, na dozorčí komisi Národní sportovní agentury - to jsem ověřoval s kolegou Pavlem Klímou - jste byl, myslím, dvakrát všech jednání. Tak mě mrzí tady ta bujará kritika. Vy v těch orgánech jste. Snažíme se s vámi opravdu věcně spolupracovat. A říkám to tady ex post, aniž bych to předtím několik měsíců tady vykřikoval. Opravdu jsem to bral za věcnou spolupráci, kterou nemusím nikde veřejně vykřikovat do éteru. A když slyším pak tady ten, řekl bych, v uvozovkách před půlnocí hnojomet na sport, tak mě to poměrně zamrzelo. Děkuju mnohokrát.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Jana Richtera. Prosím.
Poslanec Jan Richter: Děkuji za slovo. Já budu v krátkosti reagovat na ctěného kolegu Haase vaším prostřednictvím. Já jsem neměl žádný hnojomet na sportovní prostředí. Já jsem jenom řekl - a řekl jsem to i na dozorčí komise NSA - způsob přerozdělování peněz a peněz, které hokejisté nechtějí vrátit a respektive se jim to má odpustit. To je jedna věc.
Na druhou stranu vy říkáte, že tady - prostřednictvím pana Klímy, zde nepřítomného - jste si zjišťoval moji účast na dozorčí komisi. Já se chyběl pouze jednou. Protože dozorčí komise dneska - možná to ani nevíte - je buďto online nebo fyzicky. Fyzicky jsem byl dvakrát, zbytek jsem byl online. To je na vysvětlenou takhle.
A sám jste nastoupil s tím, že jste nechtěl ani hovořit, a de facto jste nebyl ani připravený a najednou máte nějaké konkrétní informace. Co se týká zákona o sportu - ano, to je pravda, tam jsem také byl v počtu, asi jak říkáte vy, v on-line, ale ve své podstatě jsem ve skupině, kde se dokumenty a všechny věci předávají. Já nepotřebuji pět, sedm hodin poslouchat, jak si jednotliví garanti jednotlivých skupin v tom zákoně pořád v něčem pitvají, že stačí si to potom doma přečíst a k tomu nějaké stanovisko zaujmout.
Takže jestliže vy myslíte, že úspěchem toho mého nastavení v rámci zákona o sportu, v té novelizaci, která je z vaší dílny, je moje účast fyzická a nic neříkající, anebo online a doma si to prostudovat, tak potom, promiňte, ale já na to mám trošku jiný názor.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Jako další vystoupí pan poslanec Richard Brabec, připraví se pan poslanec Lubomír Metnar, Lubomír Brož a další. Máte slovo.
Poslanec Richard Brabec: Dobrý večer. Milé kolegyně, kolegové, děkuju za slovo. Mě tady většinou znáte jako člověka, který vystupuje k tématu životní prostředí. Dneska ale udělám drobnou změnu - asi proto, že už je pozdě večer, a nabídl bych vám takzvaný olympijský dvojboj, jelikož kromě zahraničí tedy - a jsem rád, že přišel i pan ministr Lipavský, ale také pan ministr Hladík - takže vás překvapím takovým zvláštním mixem, který ale se budu snažit zase do sebe příliš nemíchal.
Takže já bych začal zahraničím, asi překvapivě pro vás, ale tady budu - nebojte se, papírů mám hodně - ale budu relativně stručný. Já spíš odcituji - my jsme shodou okolností s panem ministrem dneska hovořili o jiné věci - ale já spíš odcituji z rozpočtu nebo návrhu rozpočtu, který tedy půjde pak do výboru, závěr. Musím říct, že zatím jsem se s takovým závěrem v jiných rozpočtech nesetkal. To mě opravdu zaujalo, protože skutečně, řekl bych, docela revolučně v závěru v kapitole 306 Ministerstva zahraničních věcí se říká, že - budu tedy volně parafrázovat - že návrh rozpočtu je sice v daném, velmi omezeném rámci komplexní, ale v předložené podobě nemůže zcela plnit cíle vlády v oblasti zahraniční politiky.
A dále se tam třeba říká na závěr, že rozpočet by neměl být politickým nástrojem, ale měl by naopak odrážet skutečné potřeby, tedy zjevně autor toho textu říká, že asi neodráží. A potom úplně na závěr se říká, že návrh rozpočtu kapitoly MZV neodpovídá reálným potřebám, zohlednil nad požadavky MZV jen z malé části, a staví tak Ministerstvo zahraničních věcí do velmi nekomfortní situace. To je poměrně odvážná myšlenka. Předpokládám, že pan ministr ji asi sděloval i panu ministru financí, že neuspokojil jeho představy do značné míry. A já jsem tam z toho úplně viděl ten osten, že by neměl být politickým nástrojem, že tenkrát ještě asi v době, kdy vznikal, tak jsem skoro měl pocit, že tam byl takový ten osten, že vůči politické straně, kterou v té chvíli pan ministr zastupoval, je to možná až, řekněme, příliš redukční, ten rozpočet. A já, a to budete asi překvapeni, vlastně s panem ministrem v tomto souhlasím jako s předkladatelem, protože opravdu ten rozpočet nezahrnuje - teď se bavím o Ministerstvu zahraničních věcí - docela zásadní věci. A předpokládám, že asi pan ministr Lipavský se k tomu také vyjádří. Ale když si totiž odečteme tu částku zhruba 1,1 miliardy nebo přesně miliarda 164 milionů, která se přesouvá jako příspěvek do takzvaného evropského mírového fondu a nově se přesouvá do rozpočtu Ministerstva obrany, a rozklíčujeme si ten rozpočet, tak zjistíme, že například se tam snižují výdaje na zahraniční cesty, což zrovna u Ministerstva zahraničních věcí je poměrně problém, protože to může znamenat omezení zahraniční služby a jejich úkolů, ale především se docela významně omezují aktivity, které související (s) ekonomickou diplomacií. A ekonomická diplomacie je přece to, co by mělo jako červená nit se táhnout celou vládou. Každý ministr by samozřejmě měl dělat ekonomickou diplomacii, já jsem ji dělal také jako ministr životního prostředí na svých zahraničních cestách. A je jasné, že ekonomickou diplomacii musí především dělat ministr zahraničních věcí. A on tady vlastně říká, že ji příliš dělat nemůže - nebo samozřejmě může ji dělat v omezené míře, a jeho lidé, protože se na to výrazně škrtají peníze. Mimo jiné se škrtají peníze i třeba v oblasti informační a komunikační technologie, což zase svědčí do značné míry o tom, jak to tedy vláda s digitalizací myslí.
To znamená, závěrem - jestliže nad požadavky resortu Ministerstva zahraničních věcí byly zhruba 1,8 miliardy, po nějakém přepočítání, jestli se nemýlím, asi 1,1 miliardy a nebyly naplněny, tak je zřejmé, že pokud vláda říká, že zahraniční politika je její prioritou, především v této turbulentní době, na čemž se - já si myslím, že i s opozicí - můžeme shodnout nebo může se shodnout koalice s opozicí, tak konstatuji, že rozpočet tedy tuhle prioritu rozhodně neplní.
A když se podíváte, jaké jsou naplánované příjmy a výdaje Ministerstva zahraničních věcí jako poměrně malé kapitoly z hlediska objemu rozpočtu, tak nadpožadavky, které nebyly zohledněny za tu zhruba 1 miliardu nebo víc jak 1 miliardu, jsou významnou částí rozpočtu. Takže tady já mohu konstatovat - a říkám znovu, asi pro vás překvapivě, v souladu s předkladatelem - že se tedy vláda k tomu nepostavila zrovna vstřícně, a to zrovna ve chvíli, kdy zahraniční politika, troufám si říct, za tu poslední dobu, je samozřejmě asi v nejsložitější situaci vzhledem právě k tomu, co všichni řešíme. Toť asi k Ministerstvu zahraničních věcí.
A potom jenom stručně k Ministerstvu životního prostředí. Tady už dneska opakovaně je částka - respektive byla diskutována, opakovaně se objevovala v projevech celé řady předřečníků a také na ni byla reakce i pana ministra financí, pana ministra Stanjury, ale znovu bych tady zdůraznil to, že velmi významnou částkou samozřejmě z pohledu příjmů kapitoly Ministerstva životního prostředí, kapitoly 315, je samozřejmě příjem z prodeje emisních povolenek, a že když se podíváme na to, co tam je naplánováno - a určitě na to je pan ministr velmi dobře připraven, protože čekal tuhle otázku, která tady padá opakovaně - tak je tam částka zhruba 30 miliard, a to neodpovídá dnešní ceně a asi i predikované ceně emisní povolenky, ta částka může být nadhodnocená třeba o deset a víc miliard z hlediska příjmů.
A moje otázka je ale konkrétnější, asi tady zatím nepadla, a to je otázka: pokud naplněno nebude, ten příjem, tak jaký bude ten výdaj? ***
