Bohužel to zazní vždy pouze před volbami nebo v rámci schvalování rozpočtu a realita je tak pak v podstatě zcela jiná. Musím říct: a to navzdory tomu, že prostě zkrátka pro moderní společnost je věda a výzkum naprosto zásadní, protože bez pokroku v těchto oblastech neexistuje pokrok v průmyslu, neexistuje pokrok v zemědělství, následně neexistuje ani pokrok v životní úrovni. Podívejme se na země, kde je věda a výzkum skutečná priorita. Podívejme se na Singapur, podívejme se na Holandsko, podívejme se na Izrael. Já musím říci, že bohužel - jak výzkum sleduji po celou svou profesní kariéru, troufám si říci, že provádím výzkum po desetiletí na nejvyšší, světové úrovni, takže jsem schopný se k tomu autenticky vyjádřit - ten výzkum v Čechách skutečně nevzkvétá, a já se tedy samozřejmě ptám, proč nevzkvétá?

Takový určitý problém je hodnocení, protože nikdo z nás, který ten výzkum provádí, ho není schopen obsáhnout. Ten výzkum je tak široce rozkročený a tak různorodý, že ho prostě nelze obsáhnout na nejvyšší úrovni v celé té šíři, a je tudíž velmi obtížné ustanovit jakási obecná pravidla a jakési srovnávání. Pochopitelně, když člověk dělá medicínu, těžko může posoudit problémy jaderné fyziky a naopak.

No, takže výzkum je samozřejmě také zásadní politikum. Už jsem... Jak jsem začal, co není tedy politikum? Všechno je politikum, takže pochopitelně před volbami se jím bývá zaklínáno a pak se na to zapomene. Řekl bych, že je to neuvěřitelné zejména u současné vlády, kterou vede akademik. To je prostě neuvěřitelné. Zřídilo se Ministerstvo pro vědu a výzkum, které má nulové kompetence, které nemá vůbec žádný rozpočet, nemá vůbec žádnou autoritu a jednalo se pouze o úlitbu koaliční smlouvě, aby se naplnil určitý počet mandátů. Naprostý výsměch je, že ono ministerstvo vede politička a nyní politik lokálního formátu. To je prostě naprostý výsměch a já... Nic proti politikům lokálního formátu, já bych tu politiku dělat neuměl. To je možná... To je snad možné u jiných rezortů a je to snad možné u jiných i nejvyšších politických funkcí, ale prostě u výzkumu a vědy to nefunguje, protože takovýto ministr nemůže mít respekt. On pracuje s vedoucími vědeckých institucí, to jsou lidi, kteří jsou mimořádně inteligentní, ale též jsou vybaveni mimořádným egem, takže výsledek je takový, že ten ministr - předtím ministryně - se postupně stahuje z očí veřejnosti do určité ilegality.

Musím říci, že naše vláda konala v této oblasti po té stránce strukturální zcela jinak. Předsedou Rady vlády pro vědu a výzkum se stal premiér Andrej Babiš a byl velmi respektován. Měl i velké plány - já věřím, že bychom těch velkých plánů dostáli, těch cílů - ale bohužel přišel covid. Covid byl taková katastrofa, covid byl skutečně globální katastrofa. Ano, povodně jsou katastrofa, katastrofa lokální, úmrtnost v jednotlivcích. Covid, celosvětově je úmrtnost v milionech, globální katastrofa, která ochromila celý svět. Bohužel musím říci, což je tedy lidem vlastní, vlastně jsme to neanalyzovali, když jsme to neanalyzovali, tak si samozřejmě říkáme o to, že podobná katastrofa se bude opakovat, ale to už je v lidské podstatě.

Náš výzkum je mimo jiné neefektivní proto, že je strukturálně zabetonován do množství zcela různých a neprovázaných organizací s nejasnou hierarchií, s nejasnými kompetencemi: Ministerstvo školství, Grantová agentura České republiky, Technologická agentura České republiky, Akademie věd, výzkumné ústavy všech ostatních rezortů - zemědělství, zahraničí, obrana, životní prostředí a tak dále - často s rozpočty o mnoha stech milionech korun. Já jsem s řadou ministrů samozřejmě mluvil a pro ty ministry je to pochopitelně do určité míry okrajová záležitost, protože opět to ministerstvo má, třeba v případě MŠMT, obrovský rozpočet. Není to prostě úplně na programu číslo jedna, takže vedení toho rezortu má vlastně o výzkumu poměrně mlhavou představu, takže jedna z naprostých priorit do budoucnosti je restrukturalizovat tu alokaci prostředků tak, aby byly kontrolovatelné.

Zásadní problém toho výzkumu je dále, že vlastně neexistuje jednotné srozumitelné hodnocení. Existuje velmi komplikovaná metodika 17+. Nic proti této metodice, u jejíhož zrodu jsem také byl, nicméně je obtížně, nejednoduše srozumitelná a my v praxi nevidíme žádné pořadí těch institucí podle kvality, která by to hodnocení měla vyjadřovat. Kromě toho například akademie má vlastní hodnocení, má hodnocení zahraniční agenturou, TA ČR - Technologická agentura - má hodnocení pouze částečné podle té metodiky 17+. Já si troufám říct, že jsem jako doma v Izraeli, a když se zeptám svých izraelských přátel - a v Izraeli to je skutečně mekka výzkumu - jaké mají hodnocení, tak mi řeknou: No, vždyť je přece jasné, kdo je dobrý. Je dobrý ten, kdo má mezinárodní rezonanci. Ten je dobrý. Jestliže moje výsledky zajímají někoho v Berlíně a pozve mě přednášet do Berlína, pozve mě do Amsterdamu, pozve mě do Barcelony, tak prostě jsem kvalitní výzkumník. Velmi jednoduché, takže nemusím mít složitý aparát a jakési složité hodnocení, protože tohle je prostě naprostá samozřejmost.

Musím říct, za naší vlády a ještě předtím existovala Mezinárodní rada pro vědu a výzkum. Musím říci, já se tedy pochlubím, to byl před těmi asi osmi lety můj nápad, ještě ji tehdy vedl pan Bělobrádek. Všichni byli překvapeni, že když se zřídila, jaký to mělo ohlas a jak to bylo funkční. To upadlo zcela do zapomnění v současné době a podle mě to byla velmi významná zpětná vazba. Byli tam takoví lidé jako profesor Pomahač, jako profesor Pacák. Byla to velmi významná zpětná vazba a já mám pocit, že to úplně zmizelo.

No a musím říci znova, my v té rezonanci toho výzkumu v zahraničí jsme za Řeckem, my jsme za Portugalskem. To není jenom o penězích, to není jenom o penězích! To je o způsobu toho hodnocení. Znova, například prezident světové federace mého oboru - já reprezentuju velký obor - už byl i Turek, byla to Maročanka, samozřejmě byli to Američani, byli to Holanďani, nikdy to nebyl Čech a nebude to Čech. Mohl bych to být já, kdybych se lépe učil. Ne, v tom to není, dneska bohužel je to spojené s obrovskou administrativou a člověk musí skutečně nechat úplně všeho - asi jako dělat vrcholnou politiku - a věnovat se jenom tomu, takže to prostě také není úplně pro každého. Ale každopádně my v těch reprezentacích prostě své lidi tady nemáme.

S tím souvisí i to, že se zeptám nějakého významného... (Obrací se na poslankyni Pastuchovou.) Mohu se zeptat, Jano, tebe? Co si myslíš... Tebe se zeptám (Předsedající: Prostřednictvím předsedajícího, poprosím.) -prostřednictvím pana předsedajícího - kde je na žebříčku světových univerzit Karlova Univerzita? (Reakce z pléna.) Karlova univerzita na žebříčku světových univerzit. No, nikdo to nevíme, že jo, samozřejmě. To asi... (Reakce z pléna.) 246. a před ní jsou univerzity Mexika, Brazílie, Indonésie, Malajsie. No, samozřejmě nebudu mluvit o Státech a i nebudu... To není jenom o penězích, není to jenom o penězích. Je to o struktuře, je to o strategii, je to o konzistenci, je to o tom, že to musí mít přesah jednoho politického období. Prostě tak se musí pracovat.

S tím tedy souvisí také to, že je tady - a už to bylo dneska zmíněno - bohužel velmi významný odliv mladých mozků do zahraničí, samozřejmě těch nejlepších mozků. Můj kolega má tři syny doktory, všichni pracují v Německu. Profesor Ryska byl zakladatel transplantace jater, jeho syn pracuje v Londýně. Moje dcera pracuje ve Španělsku. Já jsem rád, my jsme všichni rádi. Oni neplánují své návraty, protože to prostředí... Nejde už o peníze, už nejde tolik o peníze, protože mladí vědci nejsou bonviváni. Jde o perspektivu, a když není strategie a není systém, není prostě perspektiva a nejsou kvalitní mladí. ***