Neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Ale ta realita za ním je vlastně dost smutná a to, co si myslím, že stojí za připomenutí i třeba z toho jeho přehledu, který on zdůrazňuje, je, že podle notifikovaných čísel Eurostatu, která naleznete třeba na webu Českého statistického úřadu, vlastně deficit za minulý rok byl vyšší, bylo to prostě 347 miliard korun.
A když na toto upozorňují lidé, co se tomu dlouhodobě věnují, když se opírají o to, že oficiální statistiky se vlastně ve vztahu k těm minulým letům liší, a to k horšímu, tak člověk musí být velice opatrný a velice kritický k tomu, jaký návrh je předložený letos. A když se podíváme na ten návrh letošní, tak tam právě obdobná autorita, a sice Národní rozpočtová rada, hodnotí právě ten letošní návrh jako buď příjmově nadhodnocený, anebo naopak výdajově podhodnocený. A zase jenom prostě pro úvodní rekapitulaci, mně to přijde prostě smutné a alarmující, když Národní rozpočtová rada uvádí, že příjem z emisních povolenek je nadhodnocený zhruba o 10 miliard korun, nebo že meziroční nárůst příjmů z organizací propojených se státem, řekněme třeba příklad Lesy ČR a podobně, je zase nadhodnocený zhruba o 8 miliard, že to je velice nepravděpodobné, že by o 8 miliard korun tento druh příjmů narostl do státního rozpočtu, a naopak Národní rozpočtová rada upozorňuje...
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já vás jenom přeruším, protože vnímám vyšší hladinu zvuku.
Já poprosím, abyste své rozhovory přenesli do předsálí, pokud chcete diskutovat, aby paní místopředsedkyně měla klid na svůj proslov. Děkuji moc.
Můžete pokračovat. Prosím.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Já jsem ráda, že ten příspěvek budí živý zájem.
O co jde, že pak tam je naopak nesoulad v těch výdajích, zase Národní rozpočtová rada upozorňuje. Jde o to, z čeho mají být kryté dotace na obnovitelné zdroje energie, nebo, a to bych ocitovala, podle výpočtů Národní rozpočtové rady není rozpočtována odpovídající částka na dávky důchodového pojištění. Takže co říká tato odborná autorita? Že skutečný meziroční nárůst objemu prostředků tak pokryje dodatečné výdaje související s valorizací méně než z poloviny a rozpočtovaná částka na rok 2025 je tedy podhodnocena v rozsahu pět až 7 miliard korun. Jde tedy o výdaje související s valorizací. A ten rozdíl se zase promítne do do minusu, do salda.
Poslední věc, na kterou bych upozornila v tomto shrnutí, on to opravdu není nějaký pirátský, v uvozovkách, kapric, že chceme ten rozpočet přepracovat. Jde o rozpočet, pro který Ivan Bartoš nehlasoval a kde jsme od začátku upozorňovali, na které zásadní věci typu podpora bydlení, peníze chybí.
Když ocituji naposledy Davida Klimeše, on píše: "Rozpočet by neměl být v této podobě schválen a jeho přepracování by mělo být svěřeno někomu, kdo chápe základní souvislosti veřejných financí, i kdyby to znamenalo měsíc rozpočtového provizoria v lednu."
Samozřejmě ten dnešní smutný stav toho nerealistického rozpočtu, dá se nazvat i Potěmkinovou vesnicí, má nějaké příčiny. Jednou z příčin strukturálního deficitu je i chybějících více než 100 miliard korun ročně, které zapříčinilo zrušení superhrubé mzdy. Na tom se podílela řada stran od ANO přes ODS až po SPD. Nicméně co s tím teď? My tedy navrhujeme opravdu funkční reformu penzijních fondů. Jakub Michálek to zmínil. Já jenom shrnu, o co jde. Jde o to, aby se co nejlépe zhodnocovaly životní úspory, aby člověk, když mu je vypláceno penzijní spoření, dostal opravdu takové peníze, které mu zvýší životní úroveň ve stáří.
A dám příklad, co bychom si přáli. Ty zmiňované fondy, ať už švédské, kanadské a jiné, umožňují, aby se investovalo do výstavby třeba bytové, ale i jiného typu, protože to jsou opravdu zajímavé, zhodnocující se investice. Vedle této jedné části reformy, která chybí a bude citelně chybět v našem zajištění seniorů, a sice opravdu přínosných penzijních fondů, je potom ta druhá dnes neblahá, ale do budoucnosti samozřejmě potenciál mající část, a to je, abychom přeměnili dotační ekonomiku na ekonomiku, která opravdu přeje inovacím. A co tím myslím? My máme programy, které mají dotovat inovace. V minulosti se to jmenovalo třeba Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, ty programy. A já jenom dám příklad, jak to u nás funguje. Je to ze závěru kontrolní akce NKÚ číslo 18/06. A jenom taková ilustrační záležitost.
Inovace znamenají samozřejmě i spolupráci s vědeckými institucemi, s výzkumnými organizacemi a v plánech, které předložily ty podniky, které dostaly podporu v tomhle segmentu Podnikání a inovace, tak 2950 podnikatelů plánovalo spolupracovat s výzkumnými organizacemi a podle té zprávy NKÚ, čili Nejvyššího kontrolního úřadu, skutečně s výzkumnými organizacemi spolupracovalo jen 326 podniků, čili plán 2950, realita 326. To je 11 %, takže takováhle je zhruba efektivita toho, jak to u nás vypadá.
Podpora inovací by byla skvělá, kdyby vedla skutečně k tomu, aby se poznatky z vědy a výzkumu překlápěly do toho, co podniky dělají, co firmy vyrábějí, a také kdyby to, co ty podniky slíbí, pak bylo dodrženo, ale ukazuje se, a to jsou další části té zprávy NKÚ, že vlastně finální kontrola toho, jaká je udržitelnost, jak to opravdu reálně prospělo, a ta takzvaná dotace na inovaci vlastně nefunguje. To u nás neběží.
Proto tolik mluvíme o tom, že naše dotační ekonomika nemá reálný, hmatatelný přínos a neprospívá naší zemi právě v cestě do budoucna. Dám jenom kratičký příklad, jak to dělají naši sousedé. V Německu je třeba mnohem víc podporováno to, aby se například společnost Maxe Plancka podílela, aby byla podílníkem na těch inovativních firmách, aby dávala podporu skrze know how, skrze právě třeba ty vědecké vstupy, ale aby do dlouhodobého vývoje ekonomiky přispívala i tím, že ty podíly potom může samozřejmě ta vědecká společnost dál prodávat, na těch startupech může tedy částečně také profitovat a to, co tak německý stát do podpory inovací reálně vloží, se jako perpetum mobile vrací do veřejných rozpočtů nebo skrze tu společnost nazpět.
Na tomto chci ukázat, jak by to mohlo fungovat. Nemusíme jenom dávat dotace, můžeme mít chytré způsoby, které přitom podpoří opravdu životaschopné podnikání.
Druhý příklad té naší vize jsou zaměstnanecké akcie. Máme konkrétní návrh a to, co pomůže startupům, malým firmám, je úprava zaměstnaneckých akcií, aby skutečně podpořila zaměstnance, aby to pro ty menší rozjíždějící se firmy mohlo fungovat.
Když jsem takhle nastínila přehled věcí, co jsou za nás velmi důležité nebo alarmující, tak mi dovolte, abych přikročila k další části, a sice k tomu, co naopak v navrženém rozpočtu, protože rozpočet, to jsou reálné priority této země, chybí.
A tady zaznělo, a bylo to i v tom úvodním slově pana ministra Stanjury, hodně přirovnávání k rodině. Proto si dovolím připomenout, že v rodině také člověk ví, že co vloží do ostatních, jak do vztahů, časově, emocionálně, ale také do péče o nějaké společné zázemí a podobně, tak to se zpravidla nějak vrací, nějak zúročuje, a to i tím nehmotným způsobem. Ale náš stát do rodin dlouhodobě vkládá stále méně a méně, a to je jedno z těch zásadních témat, které chci zdůraznit v tomto svém dnešním příspěvku k prvnímu čtení návrhu zákona o státním rozpočtu, že bez funkční a celistvé podpory rodin náš stát nemůže dlouhodobě dobře fungovat. ***
