Neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
My jsme byli ti, kdo prosazoval valorizaci, navýšení rodičovského příspěvku na těch 350 000 korun, byla to pirátská podmínka schválení toho takzvaného konsolidačního protidluhového balíčku. A to proč? Protože podpora rodin je dlouhodobě na sestupu. Dlouhodobě, není to jenom otázka posledního roku, dvou, nicméně ten sešup se dá ilustrovat na číslech od roku 2010. A když se na to podíváme optikou podílu výdajů státního rozpočtu, tak ještě v 2010 tvořily výdaje na rodičovský příspěvek zhruba 2,4 % právě státního rozpočtu těch výdajů. 2023 už to bylo 1,4 %. A protože rapidně klesá porodnost, tak vedle toho, že nám kvůli stagnaci toho fixního příspěvku klesá hodnota všeho, co si mohou rodiny pořídit za rodičovský příspěvek, tak bude klesat i celková částka, kterou vydáváme na tuhle část rodinné politiky. To číslo, kdy 2010 byl podíl 2,4 % a v minulém roce 1,4 %, je obzvlášť nápadné, když to srovnáme s celkovou podporou důchodů, protože ty oscilují kolem 30 % setrvale. Důchody právě proto, že jsou pravidelně navyšovány o inflaci, a je to dobře a jsme rádi, že to tak je, a to podporujeme, tak mají setrvale hodnotu zhruba 30 % výdajů státního rozpočtu.
A když ještě zmíním úplně tu konkrétní částku miliard korun ročně, tak výdaje na výplatu rodičovského příspěvku v roce 2010 činily 28 miliard, to bylo v roce 2010 v, roce 2022 33 miliard a v roce 2023 už to je 32 miliard pokles. Proč? Samozřejmě je to kvůli klesající porodnosti, ale také proto, že se ta částka dostatečně nenavyšovala o inflaci, o to setrvalé zdražování, které probíhá každý rok.
Pokud by měla být zachována skutečná hodnota rodičovského příspěvku, měl by dnes mít hodnotu 410 000 korun. A tak jako jsem už řekla, že je dobře, že důchody rostou o inflaci a o třetinu mezd, tak si myslíme, že je třeba aby se výdaje státu na rodiny setrvale nesnižovaly, ale aby zůstaly na stejné hodnotě, takže tak jako se řeší inflace například ve valorizaci plateb za státní pojištěnce ve zdravotním pojištění nebo v důchodech, tak se má řešit i u rodičovského příspěvku. Jednoduše proto, že to období péče o nejmenší děti je období, kdy na začátku si málokdo může jakkoliv přivydělat, a i když je to dítě třeba dvouleté, tak většina lidí chce pracovat pouze na částečný úvazek. Myslím si, že to tak dobře. Takže abychom byli schopni podporovat ty částečné úvazky a přivýdělky rodin, tak musí mít důstojnou část příjmů zajištěnou z rodičovského příspěvku.
Tím klesajícím rodičovským příspěvkem ale nekončíme, co se týče možné podpory rodinné politiky, protože když se podíváme na funkční systémy, kde neklesá porodnost tak rapidně, jako se tomu nyní děje u nás v České republice, tak je masivnější podpora té předškolní péče. Co rodiny potřebují, jsou služby, a nejsou to jenom místa ve školkách, ale jsou to právě i ty kvalitní opravdu maličké dětské skupiny, kde pro malé děti je důležité, aby ta skupina nebyla moc velká, aby byl jeden člověk, jeden pečující, kvalifikovaný na malý počet dětí, u těch nejmenších maximálně na čtyři, u těch větších na šest.
To jsou principy, na kterých jsou postavené dětské skupiny jako forma péče o ty děti mladší tří let věku, a bohužel tam je právě aktuálně na činech ukázáno, že to není priorita. A já bych ráda, aby se to prioritou skutečně stalo, protože když obcím vláda slíbila, že budou podpořeny dětské skupiny a jejich výstavba, že bude to financování krýt náklady plně, tak to je slib, který se nemá rušit a měnit, natož bez ohlášení. A to se bohužel přesně stalo.
Ten pokles porodnosti je tak markantní, že ho neočekávali statistici, je to pokles, který už je někde zhruba 84 000 dětí, které se narodí v tomto roce oproti 112 000 dětí, které se narodily v roce 2019, takže rozdíl desítek tisíc dětí, pokles porodnosti za dobu 4 - 5 let, to je obrovská věc. A pokud neposkytneme obcím a rodinám podmínky, předvídatelnou podporu, a právě ta místa ve školkách a dětských skupinách, nemůžeme čekat, že se to jakkoliv změní, ten začarovaný kruh nepůjde rozetnout.
Navíc to celkové snižování výdajů na rodinnou politiku přichází v situaci, kdy právě mladé rodiny mají peněz nejméně. To ukazují statistiky. Jednak jde o náklady spojené s rozšířením rodiny, a pak zároveň logicky velmi často musí vyjít jen s jedním platem. Proto je tak důležitá výše rodičovského příspěvku, a proto není vůbec divu, že lidé zvažují, kolik dětí si pořídit, zda vůbec a případně jestli naplní své přání, kolik původně dětí mít chtěli.
Investice do rodin navíc nejsou jenom nějaký výdaj, ale jsou to skutečné investice, něco, co peníze přináší, protože jednak samozřejmě stabilní a spokojené rodiny jsou základ prosperující společnosti, ale v konečném důsledku i udržitelného důchodového systému, ale i v té bezprostřední blízké budoucnosti. Místa ve školkách, místa v dětských skupinách znamenají lidi, kteří mohou chodit do práce, nejčastěji ženy, které nemusí být doma, ale mohou přinejmenším na částečný úvazek pracovat, a tedy i vyšší daně, odvody z té práce, snížení nákladů na platby za tyto lidi a také vyšší příjmy do budoucna. Protože když je kariérní pauza kratší, když to přerušení kontaktu s profesí, kontaktu s pracovním prostředím je kratší, tak se to těm rodinám, těm konkrétním lidem, ale i státu dlouhodobě vyplatí.
Ta daň z rodičovství, kterou u nás nejvíce ženy platí, je totiž dána také tou přehnaně dlouhou pauzou, kterou jsou často ženy nuceny si vybrat. Je naprosto v pořádku, když se někdo rozhodne a tu pauzu si zvolí svobodně. O co nám jde, je, aby si každý mohl vybrat skutečně podle sebe, a vybrat si mohou jenom ti, kteří mají reálně dostupná finančně i místně právě i ta místa kvalitní péče o děti.
S konkrétními návrhy budeme samozřejmě jaksi chodit i k dalším návrhům, které leží v této sněmovně, ale u projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu chci k této tematické oblasti zdůraznit, že zvýšení rodičovského příspěvku vypadá jako výdaj, ale je to zaručení stabilního, předvídatelného prostředí pro rodiny, aby věděly, že jim nebude klesat měsíční hodnota peněz, alespoň ne tak moc, jako klesá aktuálně, a aby s tím počítaly, že tento stát mladé rodiny podporuje.
Garance míst ve školkách či dětských skupinách, a to my bychom si přáli, abychom se postupně dostali ke garanci nejen od tří let, která je diskutovaná, ale ke garanci od dvou let věku, zase přispívá k tomu, aby se lidé rozhodli mít třeba ne jedno dítě, ale dvě, anebo ne dvě, ale tři. Jsou to věci, co lidé potřebují, chtějí, a stát to má zajistit, protože mu potom ta možnost jak pracovního uplatnění, tak ten výhled na lepší prognózy, co se týče poměru pracujících a seniorů, do budoucna garantuje, že budeme jako stát lépe fungovat. Jsou věci, co jsou tedy v zájmu nás všech, celé společnosti, celého státu.
A proto chceme, aby to bylo zohledněné v rozpočtu, stejně jako, a to je poslední věc často skloňovaná, když lidé vyjadřují své obavy okolo zakládání rodin, a sice dostupné bydlení. Právě investice do dostupného bydlení Ivan Bartoš na Ministerstvu pro místní rozvoj připravil, a ty programy jsou spuštěné, obce se hlásí, chtějí stavět nájemní bydlení. ***
