Neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
(Někteří poslanci v sále se usmívají.) Není to legrační věc. Myslím si, že bychom se během toho neměli smát, protože tohle je opravdu věc, o kterou se musíme postarat, protože tam jde o ty nejzranitelnější v naší společnosti.
Další výhrada, když už to takhle shrnuji - blížím se ke konci - byla ohledně bydlení. Tam se podařilo schválit usnesení vlády, které zavazuje Ministerstvo financí, že v následujících letech Ministerstvo financí alokuje peníze na programy půjček obcím tak, aby obce, ve kterých je nedostatek bytů, mohly zafinancovat výstavbu nových nájemních bytů. Čili to jsou peníze, které se potom budou zase zpátky vracet do státního rozpočtu, jsou to jenom půjčky. Ale proto, abychom podpořili výstavbu bydlení a udělali něco s krizí bydlení, aby se promítla tato důležitá priorita, která opět je mezi prioritami v programovém prohlášení vlády, a vláda je slíbila, tak musíme na to alokovat v tento okamžik peníze, které se ještě díky tomu, že to rozděluje Národní rozpočtová banka a další instituce, ještě nafouknou, vnikne do toho i soukromý kapitál, nebude to čistě jenom státní projekt a vytvoří to tlak na to, aby se stavělo víc bytů, aby šly ceny dolů, aby šly dolů ceny nájemného, ceny nových bytů.
Pokud by se souběžně s tím podařilo dokončit i zákon o podpoře bydlení, který by snížil ceny nájemného u víc jak jednoho milionu lidí, čili týkal by se i střední třídy, tak to by samozřejmě vytvořilo velký tlak na to, aby se snížily ceny nájemného, nebo alespoň aby nepokračoval nárůst, který tady dlouhodobě v České republice máme.
Tam jsou samozřejmě i další opatření, o kterých bych mohl mluvit déle, jako jsou opatření proti bujícím investičním bytům v centrech velkých měst, které nakonec vedou k tomu, že centra velkých měst se mění buď v turistické skanzeny, nebo letní letoviska, jako to vidíme na Praze 1, 2, 3, na centru Brna a dalších velkých městech. Leží nám tady zase zákon, který by to mohl změnit. Není to o jednom všespásném řešení, ale je to o sérii opatření a soustavné práci v celé řadě oblastí, aby se nám podařilo snížit ceny bydlení tak, aby si třeba mladá generace mohla dovolit rozumné bydlení.
Dneska, jak je to nastaveno, tak bohužel ceny bytů šly obrovským způsobem za posledních 10 let nahoru a mzdy s tím vůbec nekorespondují. Když srovnáme minulou generaci a tuto generaci, tak ceny bytů rostly o 66 % rychleji, než rostly průměrné mzdy. To znamená, že dneska mladá generace má daleko náročnější dovolit si nové bydlení, než to bylo u té předchozí generace. Je to jedna z věcí, které mladí hodnotí velmi problematicky, že ta situace se nezlepšuje. I ta opatření, která se nám podařilo vyjednat ve vládě, tak teď to vypadá, že spadnou pod stůl, protože už od nich zbylá část koalice začíná dávat ruce pryč. Třeba od zákona o podpoře bydlení, od těch peněz, které mají jít na výstavbu a tak dále.
Poslední věc, která by velmi pomohla vyrovnat rozpor mezi generacemi, je navýšení rodičovského příspěvku tak, abychom zavedli pravidelné navyšování rodičovského příspěvku, stejně jako rostou důchody, aby se mladé rodiny nemusely spoléhat na to, že nějací politici zvýší rodičovský příspěvek, ale aby to měli stejně jako senioři, aby měli jistotu, že se nebudou devalvovat jejich příjmy. Mně to u těch seniorů přijde celkem rozumně nastavené po tom, co jsme schválili společně v rámci úpravy valorizačního schématu.
Tady se třeba liším od opozičních stran, které trvaly na tom, že musíme zachovat původní valorizaci, kterou si ale stát vůbec nemohl dovolit. Domnívám se, že stejným tempem, jako by měly být navyšovány důchody, tak by měl být navyšován i rodičovský příspěvek. To je věc, kterou budeme navrhovat v rámci druhého čtení státního rozpočtu, aby se promítla do priorit vlády. Protože zatím se podařilo rodičovský příspěvek navýšit z 300 000 na 350 000 korun, ale i tak bylo strašně náročné to v koalici prosadit. Bez nás by to pravděpodobně nebylo vůbec a zůstaly by na 300 tisících. Když se podíváme na to, jakým způsobem rostla inflace, tak ten rodičovský příspěvek by měl činit nějakých 410 000 korun, pokud by rostl stejným tempem, jako rostly důchody. Takže tato věc by se měla objevit v návrhu státního rozpočtu na příští rok a podle našeho názoru i v rozpočtovém výhledu dlouhodobě.
Chápu, že návrhy na automatické valorizace mají svoji nevýhodu, že to je někdy těžké předvídat a že to snižuje disponibilní příjmy vlády. Ale když jsme tady viděli obrovské prostředky, které vláda dává na dotační ekonomiku, které dává na podnikatele, které dává na 60 % dotování obřích spaloven, přestavbu tepláren, které dává na druhé nemovitosti v rámci programu Oprav dům po babičce, které dává na takzvané inovační vouchery, které jdou na nesmysly, které by si měly dělat podnikatelské subjekty za vlastní peníze, které jdou na agrokomplexy pro největší firmy, tak se domnívám, že přece nemůžeme říkat, že máme peníze na toastové linky, že máme peníze na starý průmysl, který vlastní z velké části oligarchové, a současně nemáme peníze na to, abychom se postarali o vzdělání, o děti v dětských skupinách, nebo abychom nedokázali rychleji snižovat státní dluh.
Stát si přece nemůže dovolit dál rozdávat peníze na dotační podnikání, když ti dotační podnikatelé generují rekordní zisky. Doporučuji podívat se na účetní závěrky. Ti, kteří jsou příjemci dotačních programů, třeba v rámci inovačních voucherů nebo ti, kteří vydělávali na energetické krizi, mají rekordní zisky a stát je ještě k tomu dotuje v některých případech z víc jak 60 %. Současně stát říká, že není schopen se postarat o děti.
Takže závěrem chci říci, že navrhneme přepracování státního rozpočtu. Předpokládám, že navrhneme i, pokud neprojde návrh na přepracování, aby se změnily výdajové limity tak, aby se snížil o tu dotační ekonomiku deficit státního rozpočtu, čili abychom se pomaleji zadlužovali oproti tomu, co předložila vláda. Pokud nebudou schváleny tyto návrhy, tak navrhneme změnu alokací v rámci druhého čtení státního rozpočtu tak, aby byly podpořeny oblasti, které jsou důležité pro lidi a rodiny, pro vzdělanost tak, aby reálně výdaje odrážely potřeby společnosti. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji panu předsedovi Michálkovi.
Vystřídali jsme se při řízení schůze. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, přeji vám dobrý den. V tuto chvíli se nacházíme ještě před obecnou rozpravou. Tím pádem faktické poznámky budou moci být až u toho, když otevřeme obecnou rozpravu. Tím pádem pokračujeme v přednostních právech. V tuto chvíli ho využívá paní místopředsedkyně Olga Richterová.
Než se ujmu slova, načtu omluvy. Z pracovních důvodů od 17 hodin se omlouvá pan poslanec Ivan Jáč, pan poslanec Jan Lacina od 14 do 16 hodin z pracovních důvodů, z osobních důvodů od 9 do 11 hodin pan poslanec Jan Skopeček.
Vážená paní místopředsedkyně, prosím, máte slovo.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji velmi pěkně za slovo. Navážu na pana předsedu Jakuba Michálka. Současně samozřejmě moje sféra zájmu je sociální oblast, takže se budu věnovat tomuto a zohlednění významu rodin v navrženém rozpočtu. Nicméně na úvod dovolte takové přehledové shrnutí, co říkají autority, co říkají různí odborníci, kteří se rozpočtům dlouhodobě věnují. Já samozřejmě jenom vypíchnu to, co už Jakub Michálek nastínil, ale zase třeba z jiného úhlu pohledu. Protože zkrátka na úvod je potřeba říct, že ten návrh není realistický a neobsahuje priority, které by reálně odrážely zásadní potřeby pro budoucnost naší země, to, co jsou skutečné investice do budoucnosti.
Už byly zmiňovány samozřejmě nejrůznější výhrady. Mně přijde, že to dobře shrnul novinář David Klimeš, který ta čísla, která nesedí, popsal titulkem kreativní účetnictví namísto rozpočtu. ***
