Korektura
(10.20 hodin)
(pokračuje Iveta Štefanová)
A chci tu znovu zopakovat, že důchody nejsou nějaký bohulibý milodar od státu, ale jsou to finance, které stát garantuje a má garantovat těm, kteří, dokud mohli, tedy vlastně většinu svého života pracovali a do systému přispívali, a v době, když už přispívat nemohou plně, tak vlastně jim tyto peníze od státu náleží. A na tom je vlastně smysl důchodového systému postaven. A tím snižováním z těch nízkých částek vyplácených důchodů na ještě nižší, a to proto, že údajně stát na to nemá peníze, není v souladu s myšlenkou toho systému, naopak vlastně to přímo v podstatě podrývá.
Stát v době vysokého schodku samozřejmě svoje výdaje musí nějakým způsobem přehodnotit a změnit. Mnoho z nich musí ponížit, ale důchody by měly patřit až mezi ty poslední výdaje státu, které se kvůli nevyrovnanému rozpočtu budou snižovat, a ne jako první věc, tak jak to vidíme u řešení této vlády.
Připojím se také tady ke kritice, tak jak už tady částečně zaznělo možná od kolegů, kteří vystupovali přede mnou, a to je to vysvětlení, proč vlastně vláda přistupuje k takto podle mě špatnému kroku, a na sílu, vlastně přes odpor nejen opozice, ale i mnoha odborníků a široké veřejnosti tady, prosazuje tyto změny. Tedy to, co jsme tady vlastně opakovaně slyšeli, že současný systém prostě není nadále udržitelný a hroutí se a jednoznačně se určitě zhroutí. A to, že se tak stane, se tu tvrdí z úst zástupců vlády s jistotou, s takovou jistotou, která je podle mě přinejmenším překvapivá. V situaci, kdy vlastně ten nevyrovnaný důchodový účet je způsoben tím, že na to má vliv krizová situace, tedy nějakým způsobem mimořádná situace, ať už je to nárůst inflace, nebo nějaké další situace, které mají přímý i nepřímý vliv na ten účet, ale jsou to situace přechodné. A nejsme schopni, vy nejste schopni, vlastně nikdo není schopen říci, jak dlouho bude taková situace trvat, jak se bude nadále vyvíjet, jestli se někdy v budoucnu bude opakovat, zda se tak vůbec stane a jak to bude vypadat. Přesto vlastně se v tom odůvodnění odkazujete a odůvodňujete tento špatný krok tím, že se tak určitě stane. A vlastně jde o krok, který přináší tak zásadní změny, kterými chcete ovlivnit vývoj nebo stav důchodového systému, důchodů na desítky let dopředu. A už dnes s jistotou víte, že ten systém není udržitelný a že se určitě zhroutí. Přitom tu svoji jistotu nejste schopni ničím faktickým podložit. Nejste schopni prokázat, že vaše předpověď neudržitelnosti toho současného systému je nebo bude skutečností, nebo že o tom není pochyb. Nejste. Nemůžete být schopni toto prokázat.
Vývoj situace kolem ekonomiky, inflace a zvláště potom v tom odůvodnění zdraví, vývoj zdraví populace, vývoj výše věku dožití, ale hlavně výše věku práceschopnosti člověka, nemůžete predikovat. Viděli jsme v několika posledních málo letech, jak všechny tyto parametry se mohou - a vlastně jsme to viděli na vlastní zkušenost - v podstatě změnit ze dne na den. Navíc myšlenka toho, že když to bude zákonem stanoveno, že ti lidé musí pracovat do 67 let nebo do 70 nebo do 80, tak vlastně jak podle toho původního návrhu to je možné teoreticky navyšovat donekonečna, neznamená v žádném případě, že se tak bude skutečně dít bez ohledu na to, co ten zákon přikáže nebo přikazuje. Pokud člověk v 65 letech nebude nadále tu svoji práci zvládat, zvláště pak v těch fyzicky náročnějších zaměstnáních, nebude to prostě zvládat nadále, tak prostě pracovat nebude.
A o té šanci, která je takřka nulová, šanci získat si novou práci ve věku nad 60 let, tady už moji předřečníci opakovaně hovořili. A je dost docela možné, tak jak jsem hovořila o těch predikcích, že nejsme schopni to prostě přesně říct, že to číslo lidí, kteří prostě nad ten věk nebudou pracovat, ať už z toho důvodu, že prostě to nezvládají, že bude v podstatě stejný jako ten počet těch lidí, kteří dneska do důchodu odchází v tom stanoveném věku.
Je samozřejmě mnoho profesí, kde ti lidé zůstávají dobrovolně, ať už z osobních důvodů, nebo i z finančních důvodů a zůstávají v té práci vlastně i po dosažení nebo nad tím věkem důchodového věku. Typickým příkladem jsou samozřejmě lékaři například nebo zejména v těch ambulantních složkách. To neplatí o jiných profesích. Když už jsme u toho zdravotnictví, rozhodně to neplatí pro zdravotní sestry na akutních odděleních, jejichž práce je velice fyzicky náročná, a v určitém věku, prostě ani s bičem za zády to zvládat nebudou. Nemůžou to zvládnout. A tam vlastně, kde můžou zůstávat, zůstávají. Otázka je, kolika lidí se to vlastně bude tedy týkat. A můžeme to nějakým způsobem zjistit dnes, jak je to, jak to bylo před pěti lety z těch statistik. Ale dokážeme to, podle mě ne, říct, jak to bude za pět let? Jak to bude za 10 let? Jak to bude za 20 let, když se na to odkazujete? To podle mě nikdo prostě říct nedokáže. A postavit na těch parametrech, které nejsme schopni, nikdo není schopen predikovat, postavit takto zásadní změny a ovlivňovat vlastně tak důležitou věc, jako jsou důchody na desítky let dopředu, považuji za nejen krátkozraké, ale rozhodně za mě nepochopitelné a nezodpovědné.
Tyto změny se v žádném případě nemohou považovat za slibovanou reformu a stabilizaci důchodového systému, ale oouze za snahu ušetřit peníze v rozpočtu, a to na těch, kteří se v podstatě nemohou bránit, a to všechno, přestože vaše předvolební sliby byly přesně opačné než to, co ve skutečnosti tady děláte, že jste slibovali zachovat valorizační mechanismus a nezvyšovat věk odchodu do důchodu. Přitom vlastně tyto sliby už jste dávno hodili do koše a ještě tu tvrdíte, že vlastně plníte své programové prohlášení. To, co dneska vláda předkládá, žádnou reformou není a ty jednotlivé parametry, které se tam mění důchodcům, zejména těm budoucím, ku prospěchu nebudou. A s tímto postupem já zásadně nesouhlasím, a proto budu hlasovat proti tomuto špatnému zákonu. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Než se ujme slova paní poslankyně Karla Maříková, načtu omluvy. Omluven je od 12 hodin ze zdravotních důvodů pan poslanec Kott.
Taktéž avizuji změnu u zpravodajů. Pana zpravodaje Viktora Vojtka vyměnil na pozici zpravodaje pan poslanec Navrátil. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my tady dneska projednáváme důchodovou reformu, kterou předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí s Marianem Jurečkou a která se dotkne naprosto nás všech. Toto téma je nesmírně důležité, proto si zaslouží opravdu velkou pozornost a bohatou diskusi, protože si týká nejen naší budoucnosti, ale budoucnosti také našich dětí a vnoučat.
Začněme tím, co se změní v rámci této reformy. Především se změní tempo růstu věku odchodu do důchodu. Zatímco původní plán počítá s růstem o dva měsíce každý rok, nyní se tento růst zpomalí na maximálně jeden měsíc ročně. To znamená, že věk odchodu do penze bude stoupat sice pomaleji oproti původnímu návrhu, ale prostě bude stoupat, a to nelze akceptovat.
Původní návrh neměl mít žádné omezení, což znamená, že by v podstatě rostl donekonečna. Po úpravách by to mělo být zastropováno na hranici 67 let.
Dalším významným bodem této reformy je fakt, že se přestane brát ohled na takzvanou dobu dožití. To znamená, že se nebude brát v potaz, zda se průměrný věk dožití seniorů zastaví, nebo bude růst. Tento krok může být kontroverzní, protože ignoruje reálné demografické trendy a může mít negativní dopady na kvalitu života našich seniorů. ***