Korektura
(9.20 hodin)
(pokračuje Miroslav Samaš)
Já pokosím louku, seno dám sousedovi. On mi pak přiveze nějaký maso do mrazáku. Takže prostě se snažíme je takhle kvalitně prostě... Nějak tomu organismu našemu dopřát, abychom tady byli dlouho.
Ale teď se vžijme do pozice těch lidí, kteří odejdou do důchodu, nás to taky čeká, a kterým se ze dne na den sníží jejich pravidelné příjmy o 50, 60 %, a teď se postaví před otázku, co dál.
Česká spořitelna zveřejnila takovou analýzu, že pokud člověk chce žít kvalitní důchod, tak by měl mít našetřeno 2 miliony až 2,5 milionu korun, aby se prostě nesnížil jeho životní standard. No dobrá. Ti lidé začnou šetřit, to znamená, že prostě zjistí, že když mají ten příjem nižší a poplatí všechno to, co mají, tak jim zbude nějaká částka a to si musí nějak rozpočítat. Většinou v první řadě je to ale na jídle. A to je to prostě co jsem tady říkal, prostě to jídlo kvalitní, ta strava, prostě ty vitaminy. Tak se (to) potom samozřejmě projevuje na jejich zdraví. Proto vidíte u těch supermarketů ty stařečky, babičky prostě, kteří mají ty letáky. To není kvůli tomu, že by to bylo jejich hobby a že nemají co dělat, protože jsou v důchodu, ale to je kvůli tomu, že bohužel jsou zásluhou i této vlády na tom tak, že holt ty slevy musí hledat a využívat. No a ve slevách jsou produkty, které moc nejdou nebo jsou těsně před prošlou lhůtou, takže to pak tak dopadá. A to už vůbec nemluvím o tom, že by si měli nakupovat nějaké potravinové doplňky. Nechci tady dělat reklamu na různé kloubní preparáty a vitaminové doplňky, já nevím, co všechno. Víte, kolik to stojí peněz. Koneckonců reklamy v televizi prostě na nás valí. Všude vidíte ty usměvavé důchodce, kteří se smějí, prostě jezdí na kolech, že jo, a pak, když vidím ty lidi u toho supermarketu, tak je mi smutno z toho trošku.
Ale abychom nebyli jenom u toho jídla, nejenom jídlem je člověk živ. Tak se pojďme dál podívat na to, na čem ty lidi musí šetřit. To jsou třeba dále náklady na bydlení. Protože bydlení je dneska drahé. Energie, služby. Dneska jsou služby šíleně drahé, že jo, hodinové taxy jsou prostě astronomické. Ale zase na druhou stranu, když to člověk umí, věnoval tomu podstatnou část svého života, aby to zdokonalil, tu svoji dovednost, tak si to taky nechá zaplatit, že jo. Bohužel to tak je. A prostě zase na druhou stranu v mnoha případech odvede do státní kasy z toho takový ten podíl, který by měl tomu státu vrátit na daních, pokud tedy to neudělá bez papíru a prostě to nějakým způsobem takhle skoulí. To je právě to, že my jsme měli nástroj, který tuhle šedou ekonomiku potlačoval. Bylo to EET, hlášení tržeb. Vy jste to zrušili, protože to prostě, ti podnikatelé trpěli hrozně moc. Taky jsem to zažil. U nás na vesnici hospodský říkal, jestli to tady přijde, tak zavřu, budu na bubnu. Nic se nestalo. Ta hospoda prostě frčela dál, prostě dával ty účtenky a bylo to v pohodě.
Takže já jenom uvedu prostě, jak ty lidi šetří na těch nákladech na to bydlení a jak se to pak projevuje. Prostě je zima, stáhnu topení, oblíku si nějaký svetr, abych ušetřil. Mám známé, kteří mají rodinný baráček, je jim 80 a 83 let, topí jenom v jedné místnosti, v zimě si přitápí kamny. Když tam vejdete, je tam příjemně teplíčko, ale ve všech ostatních částech je zima, vlhko a prostě jako není to dobré. Taky se to projeví, doufám, že u nich ne, ale většinou se to projevuje pak na tom, že ty lidi jsou náchylnější k nemocem a tak dále. A to nemluvím o tom, že nemají na benzín, třeba aby mohli dojet k vnoučatům nebo na hřbitov se podívat. Takže ty voučata, děti, jezdí většinou za nimi. A při té příležitosti jim třeba přinesou něco na přilepšení. Takhle jsme to dělali my s manželkou, když jsme jezdili k tchyni, když ještě žila. No, a z těchhle všech důvodů se ta jejich životní úroveň a kvalita života začne měnit k horšímu. Pokud skutečně žijí někde, kde nemají možnost si nějaké to rajče, papriku a nějaké, něco vypěstovat, tak si to musí koupit. Víme, kolik stojí dneska rajčata, papriky, to je prostě šílenost, to je jako hrůza hrůz. Ale i když mají tu zahrádku, tak to taky stojí peníze, že jo, protože kdo něco pěstuje, tak ví, že se o to musí starat, musí to zahnojit. Musí mít nějaké nářadí k tomu, to taky není levné. Takže vůbec ti důchodci prostě najednou, jak jsem říkal, musí otáčet každou korunu a to několikrát. A to je ten jejich podzim života, který si mají užívat, který prostě, když vidíte... Jak se vrátím k těm reklamám, jak jsou tam ty vysmátý lidi s těma krásnýma chrupama, prostě takhle by měli žít a ono to tak není. Prostě to tak není. A přitom to jsou ti lidi, kteří tady vybudovali to vlastně, co tady všichni užíváme. Ty silnice, dálnice, ty železniční tratě, přehrady, elektrárny, nemocnice, prostě všechno. De facto všechno, co tady kolem sebe vidíme, tak vybudovali tito lidé. Část tedy už naše generace, ale podstatně větší část ta generace, která dneska už je na tom zaslouženém důchodu.
Já nevím, jak vy, ale já když prostě takhle jdu a vidím ty starší lidi, jak jdou prostě, jak se vedou za ruce, tak si je představuju, jak ještě v plné síle... A jako třeba jak řídili autobus nebo tramvaj nebo prostě stáli u toho rýsovacího prkna nebo prostě učili děti, prostě byli to makáči, fárali do dolů, že jo, takže dokážu si je představit, ale dneska už je to jinak. Dneska už prostě, dneska jsou to důchodci. A kolikrát nemají nikoho jinýho než sami sebe. To je to smutné, že jo, a od toho je tady pak ten stát prostě, který jim jako dává ten zasloužený důchod. A jak tady poznamenal pan ministr prostřednictvím vás, můžou si pak dojít ještě pro dávky, kdyby náhodou jim ten důchod nestačil, že jo. Ale to už tady zaznělo tisíckrát, že tihle hrdí lidé prostě pro tu dávku nepůjdou, protože by je fackovala hanba. Takhle to prostě mají nastavené, že jo, to je prostě dané.
Já jsem to zažil jako samoživitel, taky to bylo trošku složité. Měl jsem jako takové období života, kde jsem zůstal s dvěma dcerami sám a když jsem si měl jít pro pastelkovné, tak jsem říkal, tam nepůjdu, protože to jako je nesmysl, že jo, prostě vydělávám dost, že jo.
No nic. Já vás proto drahá - a to říkám doslova - drahá vládo, žádám, abyste se nad touto novelou ještě zamysleli a nechali si od odborníků, které našeho hnutí má, trošku poradit a přepracovali ji. Protože nám opravdu záleží na kvalitě života, a to nejenom seniorů, ale všech, co tady žijí a budou žít.
Škoda, že tady hrajeme opět přesilovku jako včera. Chtěl jsem totiž říct, vážení koaliční poslanci, že to naše hnutí ANO, to není projekt na jedno použití, který tady už v minulosti kolikrát nějaký byl. A mnozí si to určitě přáli, abychom skončili tak jako předtím některé ty projekty, které tady vznikly, vylítly a po nás potopa a pak jako už dneska o nich nic nevíme. No, víme, protože řešíme ještě někdy doteď nějaké věci, které tady napáchali...
Naše hnutí už má něco za sebou, a dokázali jsme v minulosti, že tento stát řídit umíme. Koneckonců minulé volby to jasně dokázaly, když jste nám dali takovou důvěru, že jsme jasně v těch krajích vyhráli. Protože tam, kde jsme už měli nějaké zastoupení ve vládě kraje, tak ti lidi to vnímali tak, že to bylo dobře, že by byli rádi, aby to pokračovalo. Bohužel samozřejmě jak je to už tradice tady v tomhle státě v posledních pár letech, tak... ***