Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(19.50 hodin)
Poslanec Robert Králíček: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové,
důchody sice nejsou moje parketa, myslím si, že je ale důležité o tomto tématu mluvit. Já bych chtěl mluvit hodně o číslech a o problémech, které naše důchodce trápí. Je totiž zásadní si uvědomit, že za čísly a reformami stojí skutečné životy, příběhy a problémy, které naši senioři dennodenně zažívají. A doložím to i na konkrétních příkladech. Bohužel to jsou mnohdy i věci, které by potřebovaly větší změny než ty, které nám nyní představuje vládní koalice.
Prvním a asi nejpalčivějším problémem je finanční nejistota, přesněji řečeno výše důchodů. Podle údajů Českého statistického úřadu žije přibližně 40 % důchodců s důchodem pod hranicí chudoby, což znamená, že se potýkají s nedostatkem prostředků na pokrytí základních životních potřeb. Jak mohou naši senioři důstojně žít, když je průměrný důchod v České republice zhruba 15 tisíc korun, což je mnohdy nedostačující pro pokrytí nákladů na bydlení a jídlo?
Toto bych rád ilustroval na příběhu. Jde o příběh paní Jany. Celý svůj život pracovala, vychovala dvě děti. Po smrti jejího manžela zůstala v bytě, který spolu měli, sama. Postupem času začala mít zdravotní problémy. Musela platit lékaře a její důchod byl kolem 14 tisíc korun. Za to si opravdu svůj původní byt ještě se zdravotními problémy nemohla dovolit. I kvůli tomu začala přemýšlet nad tím, že by šla do domova pro seniory. Rodina jí sice nabízela pomoc, ona ale nechtěla být rodině obtíž. Paní Jana tak ve svých 78 letech žije v domově pro seniory.
A jsme u druhého problému, který naše seniory trápí - sociální izolace. Podle průzkumu se až 30 % důchodců cítí osaměle a bez podpory, a to i z rodiny. Paní Jana sice měla to štěstí, že jí rodina chtěla pomoci, spousta seniorů ale toto štěstí nemá. Je naší povinností vytvořit podmínky, které podpoří jejich sociální interakci a aktivní zapojení do společnosti.
Já jsem si v rámci této důchodové reformy položil otázku, jak se za posledních 30 let změnil svět českých důchodců. A máme tu jeden paradox. Výše důchodů se od roku 1989 zosminásobila. Máme neustále velký počet důchodců, kteří bojují s exekucemi. V roce 2003 byl počet důchodců v exekuci 21 561. V roce 2019 jsme byli na počtu dosahujícím 90 000. Koncem roku 2023 už jsme byli pouze na čísle 43 982. Vycházím z čísel České správy sociálního zabezpečení. Bohužel ale to nejsou čísla tak úplně přesná. Člověk v tísni mluví o tom, že čísla zahrnují pouze důchodce, kteří mají vyšší příjmy, než je nezabavitelná částka, takže jim je co strhávat. Ve statistice tudíž nefigurují všichni důchodci s exekucí na krku. Dalším důvodem nižšího počtu je zastavení starých bagatelních exekucí u dluhů do 1 500 korun. A pak je to i vysokou inflací posledních let a s ní spojenou nejen valorizací penzí, ale také částek, které musejí lidem zůstat na živobytí. My tedy reálně nevíme, kolik důchodců je v exekuci nebo jí ohroženo. Není i tohle něco, co by měla důchodová reforma řešit, abychom se z 43 tisíc dostali na nulu, nebo se k ní alespoň přiblížili?
Dalším problémem je samotná výše důchodů. Nyní si uděláme výlet do zahraničí. Jak jsou na tom důchodové systémy v zahraničí? V Německu se průměrný důchod pohybuje kolem 1 500 eur, tedy přibližně 40 000 korun. Na Slovensku dosahuje průměrný důchod kolem 520 eur, tedy přibližně 14 000 korun, zatímco v Rakousku je to zhruba 1 800 eur, tedy přibližně 48 000 korun. Jak je vidět, rozdíly jsou značné a my bychom měli usilovat o zajištění důstojných podmínek pro naše důchodce.
Koalice už dlouhodobě používá metodu strašení občanů, navíc o tom mluví, že my vyvoláváme strach. Důchodová reforma je ale jasný příklad toho, že oni vyvolávají strach a nejistotu. Sami totiž říkají: buď se zvýší věk odchodu do důchodu, nebo systém zkolabuje. Tak to ale není. To si nesmíme nechat vsugerovat. Říkat, že na důchody nejsou peníze, není pravda. Je to vždy o prioritách a o tom ty peníze najít.
Když čísla průměrného důchodu porovnáme s věkem odchodu do důchodu, máme tu další krásnou ukázku, jak to u nás funguje a jak by si to představovala vláda Petra Fialy. Německo. Muž odchází do důchodového věku zhruba v 65 letech a sedmi měsících, žena také. Rakousko. Muž odchází do důchodu ve věku 65 let, žena dokonce v 60 letech. Stejně tak je to v Polsku, Slovensku. Slovensko - věk odchodu do důchodu je 63 let pro muže i ženy. Zdrojem je Euronews.com. A co chce dělat vláda? Zvýšit věk odchodu do důchodu. Naprosto proti tomu, jak to chodí v jiných okolních zemích!
Moji kolegové už to tady několikrát řekli a já to rád zopakuji. Pro nás je strop 65 let. Tato vláda navíc chystá v rámci věku (odchodu) do důchodu ještě jednu habaďůru. Víte, kdy se dozvíte, kdy do důchodu půjdete? Tedy jestli se ho vůbec dožijete? V 50 letech! A to se za mě fakt nedá.
Už se tady chvilku motám kolem těch parametrických změn, které vláda chystá, a řeknu vám, že to je další problém, který naše důchodce trápí. Právě ta nejistota ohledně důchodové reformy. Mnoho důchodců má strach, že plánované změny přinesou snížení jejich příjmů, a tím i zhoršení jejich životní úrovně. Je důležité, aby reformy byly prováděny s ohledem na jejich skutečné potřeby a aby se vyhnuly dalšímu zhoršení jejich situace. Opět musím použít slovo bohužel, protože přesně to se chystá vláda Petra Fialy udělat. Odrbat důchodce.
Není možné, aby se státní rozpočet hojil na současných důchodcích. Opravdu nerozumím tomu, proč tato vláda má takovou pifku na starobní důchodce. Vláda se ale rozhodla, že bude hlavně zhoršovat život důchodcům. Zřejmě to nejsou jejich voliči, tak proč se snažit? My však za důchodce budeme bojovat. Bojovali jsme za ně u Ústavního soudu a budeme bojovat vždycky.
Dámy a pánové, je načase, abychom se postavili za naše seniory a zajistili jim důstojné a bezpečné stáří. Je třeba, aby důchodová reforma byla spravedlivá a reflektovala skutečné potřeby našich důchodců. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana ministra Mariana Jurečky. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dobrý večer. Já si dovolím zase fakticky zareagovat na svého předřečníka, protože tady zaznívala slova, že tato vláda si neváží důchodců, že tato vláda snižuje životní úroveň důchodců a podobně. Já chci znovu zopakovat, trpělivě to opakuji a říkám fakta, skutečnosti. Za poslední roky i za poslední roky této vlády se valorizovaly důchody důchodcům o inflaci. Plně o inflaci. Udržela se jejich kupní síla. Já jsem ta čísla tady říkal včera, doplním je i tady dnes. (Ukazuje graf.) To jsou relevantní objektivní data a fakta. Toto je výsledek posledních tří let valorizací, které byly provedeny u našich českých starobních důchodců. Vlastně je to vidět i na státním rozpočtu. Výdaje na důchody jsou jednou z položek, která narůstá nejvíc. To znamená, je tady jednoznačný výsledek v tom, že je vidět, že ta životní úroveň důchodců je zachovávána z pohledu jak kupní síly, tak vykrývání inflace, plus jsou tady investice do zdravotnictví, tady platí ochranné limity, které tady jsou, jsou tady investice do sociálních služeb, které jsou velmi důležité pro kvalitní, dobrý život našich seniorů. Takže já se snažím trpělivě vždycky po takovémto vystoupení, když je toho hodně, znovu přinést ta fakta, zopakovat je, aby bylo jasně prokázáno, jak tady se manipuluje s některými skutečnostmi. ***
