Korektura
(17.10 hodin)
(pokračuje Viktor Vojtko)
Máme ty, kteří přispívají, a máme ty, kteří z toho systému pobírají. A těch, kteří pobírají, bude v budoucnu více než těch, kteří do něj přispívají. A když budou prostě nastaveny stejně ty poměry, tak prostě máme nějaký problém. Jak ho můžeme řešit? Buďto ho budeme řešit tím způsobem, že měníme ten poměr, jedno z těch opatření je právě ten věk odchodu do důchodu, o kterém tady diskutujeme. A opět, když se podíváme do všech zemí, které mají stejný problém, jakým způsobem ho s tím průběžným systémem řeší, co najdeme? Všechny nějakým způsobem zasahují do věku odchodu do důchodu.
Má to ještě jeden aspekt, který vy jste tady mnohokrát zmiňovali, že to nebude fungovat, že nastane situace, kdy tihle budoucí důchodci budou spadat do nějakých sociálních systémů. No, ale ona bude spadat i v tom druhém případě, pokud nebudeme posunovat věk odchodu do důchodu a budeme chtít ten systém ufinancovat, tak to znamená, že ty důchody budou muset být výrazně nižší. Já jsem si to schválně dneska počítal. V tuhle chvíli máme průměrný důchod v České republice někde kolem 21 000. Nevím jestli, kolegové, víte, jaký je průměrný důchod na Slovensku aktuálně, jestli máte někdo nějakou představu. Je to asi 17 000. Jasně, v poměru k jejich průměrným mzdám je ten poměr na Slovensku velmi podobný, jako máme my teď v České republice. Kdybychom ten problém důchodového systému, a řekněme si, že to je opravdu finanční problém nějaké finanční udržitelnosti, který musíme řešit, protože důchody u nás chtě nechtě dělají 30 % prostě státního rozpočtu, tak nemůžeme nad tím zavřít oči. Kdokoliv je trochu zodpovědný, tak přece nemůže říct, ale to nás nezajímá, vyřešíme to jinak. A já se k tomu ještě vrátím, jaké to má ještě další aspekty. Když tohle všechno tam prostě zohledníme, tak to nějakým způsobem finančně musíme řešit a ten dopad, kdybychom to neřešili i nějakou úpravou věku, tak by byl zhruba takový, že bychom se dostali na ty důchody, které jsou na Slovensku. Znamenalo by to reálný pokles výše důchodů někde na úroveň 17 000 korun.
A co z toho vyplývá? Z toho vyplývá to, že těch, kteří by se dostali do nějakého sociálního systému a problémů, by bylo ještě více. A tohle všechno jsou navíc jako plošná opatření, která fungují úplně pro všechny. A když si tady kolegové stěžujete, že pro nějakou část důchodců to znamená, že si jdou na Úřad práce žádat o nějaké dávky, to výší těch důchodů, těch plošných důchodů, fakt jako nemůžeme řešit, protože když je to třetina rozpočtu a budeme to řešit plošně, co se stane? No, jako znamená to, že ten deficit prohloubíme opravdu fakt jako brutálním způsobem a celou tu situaci zhoršíme.
Takže připomínám ty cíle, prostě finanční udržitelnost, a pokud chceme, aby i ty příjmy byly co nejvyšší, tak prostě se pohybujeme v nějakých mantinelech. Nebo si řekneme teda na rovinu, fajn, nezajímá nás to, budeme se jako zadlužovat. Anebo to budeme financovat z jiných zdrojů? Jaké jiné zdroje má státní rozpočet? Jenom daně. A stejně to nakonec na někoho dopadne.
Druhá poznámka. Velmi často tady probíhá nějaké srovnání s jinými důchodovými systémy, ať už okolních zemí, případně podílu na hrubém domácím produktu. Jenom připomenu několik věcí, které už jsem říkal tady při prvním čtení. Český důchodový systém znamená, že důchodci u nás neplatí zdravotní pojištění a neplatí z něj ani daň z příjmu. A porovnávat tohle jednoduché číslo, kolik se vyplatí na důchodech oproti jiným zemím, prakticky znamená, že tam, kde z toho platí tu daň z příjmů, a tam, kde z toho platí třeba to zdravotní pojištění, případně ještě nějaké další odvody, tak vlastně tohle všechno tam mají započítáno, ale ten státní rozpočet to někde dostane. U nás to takhle není, je to vlastně jako čistý příjem. A proto spíš nabádám k tomu, když už někdo takovéhle srovnání dělá, tak aby si aspoň uvědomil, že tam tyhle rozdíly jsou a jsou velmi zásadní. Je to v zemích, jako je v Německu, je to stejně tak v Rakousku. A ten rozdíl je potom opravdu velký. Kdybyste to chtěli spočítat správně za Českou republiku, tak si nevezmete jenom těch 8 % HDP, ale připočítáte k tomu všechny tyhle další efekty, včetně odvodů za státní pojištěnce, které připadají na důchodce a tak podobně.
Takže máme tady nějaký cíl, nemáme příliš velký manévrovací prostor, co s ním dělat.
A protože je to 30 % rozpočtu, 700 miliard, nejsou to úplně malý peníze, který bychom jednoduše mohli vzít prostě někde jinde. Zároveň tohle všechno řešíme kvůli tomu, že nám stárne populace a že se pořád mění podíl těch, kteří pracují, oproti těm, kteří budou v důchodu, zároveň se zvyšuje celkový věk populace a v tom důchodu trávíme jako populace také větší a delší dobu. A tady je dobré si říct, že tohle není oddělený problém, to, co řešíme tady u důchodů, tak je jenom jedna část toho problému, a že zároveň s růstem počtu důchodců také bude narůstat tlak na sociální systém a sociální služby, bude narůstat významným způsobem tlak na zdravotnictví a to všechno mimo jiné bude také znamenat to, že když máme nastaveno to, že důchodci jsou státní pojištěnci i co se týče zdravotního pojištění, tak stát bude muset vynakládat více peněz na ně jako státní příspěvek, budou muset se ale udělat také větší investice do kapacit. Budeme potřebovat nějaký obslužný personál. Těch věcí, které jsou s tím spojené, je celá řada.
Vím, že mi určitě vyčtete, že tady říkám něco, co jsme teda měli řešit i v souvislosti s důchodovou reformou. A já vám na to můžu odpovědět už možná dopředu. To jsou samozřejmě věci, které se řeší paralelně s tím, a musíme je řešit a musíme se k nim postavit jako společnost i jako politici nějakým způsobem čelem. Nicméně z toho také vyplývá, že každý ten systém musí fungovat v nějakých mantinelech, v nějakých mezích. A tady ty meze pro důchodový systém z hlediska nějakého jeho deficitu, pokud chceme být zodpovědní, tak bychom si měli říct, a měli bychom si říct, kdy to je ještě v pořádku. Doporučení odborníků, ekonomů, kteří se tímhle zabývají, tak je, aby to bylo někde kolem 1 % HDP maximálně za rok. To je v současném vyjádření někde kolem 35 miliard korun. Všimněte si, jak to vycházelo v minulých letech. To bylo způsobeno něčím jiným, nikoliv demografií, ale byly to částky, které to vysoce přesahovaly. A můžeme čekat, že kdybychom nic neudělali, tak jenom opět připomenu, že se tady budeme pohybovat někde na částkách, které budou výrazně tohle přesahovat. A teď jsem možná řekl to číslo špatně.
Co bych k tomu ještě chtěl říct? Proč to musíme řešit teď? Tahle otázka tady myslím taky několikrát zazněla, že to můžou řešit nějaké další vlády, protože to nastane až v roce 2056, 2060, to je vzdálená budoucnost, nejsme schopni to teďka dohlédnout. Ano, já naprosto souhlasím s tím, že v tuhle chvíli určitě nevíme, jak bude vypadat trh práce a jak budou vypadat další věc v roce 2056, ale vidíme nějaké dlouhodobé trendy, víme, kolik lidí se nám narodilo a kolik z toho vyplývá, že se pravděpodobně narodí nejvíce, podotýkám, v nějakých dalších letech. Bylo by opravdu velmi nezodpovědné říct, že se budeme dívat na budoucnost jenom skrze růžové brýle a myslíme si, že se to nějak vyřeší samo, když víme, že ten problém prostě za stávajících trendů a našich znalostí znamená, že ten deficit bude velmi výrazný, někde na úrovni třeba až 5 % HDP a že to samé bude ve zdravotnictví a to samé bude v sociálních službách. Spočítejme si to dohromady, co to jako znamená pro ten státní rozpočet, co to znamená pro občany České republiky, co to znamená pro daně, pokud chceme ten deficit nějakým způsobem ufinancovat. ***