Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(17.00 hodin)
(pokračuje Martin Kukla)
Přitom ale podíl důchodového systému na HDP je u nás oproti mnohým západním zemím už dnes významně nižší a ony mají navíc mnohem vyšší celkové HDP. Výdaje systému jsou tedy relativně nízké, ale vláda je chce seškrtat ještě více. U tohoto ukazatele se tak myslím velmi dobře můžeme podívat, jak je to v ostatních zemích, kolik dávají ostatní okolní státy z HDP: Itálie 15,9 %, Řecko 15,7 %, Francie 13,6 %, Rakousko 13 %, Polsko 10,6 %, Německo 10,2 %, Maďarsko 8,5 %. No a Česká republika nějakých 7,7 % HDP. Neplatí, že s odchodem silných populačních ročníků by výdaje stouply natolik, že by byl systém celkově neufinancovatelný. V době odchodu populačně silných takzvaných Husákových dětí do důchodu stoupne dočasně podíl veřejných výdajů na HDP dle Národní rozpočtové rady na 11,5 %, což je ale stále méně, než vydávají země, jako je například Rakousko, Francie nebo Itálie.
Jedná se o další z řady porušených slibů vládní koalice, neboť v listopadu roku 2022 premiér Fiala deklaroval, že věk odchodu do důchodu se zvyšovat nebude. Navrhované navyšování považuji za nespravedlnost na našich důchodcích. Není možné, aby věk odchodu do důchodu byl navázán na věk dožití. Měl by být vázán na věk dožití ve zdraví. Koalice tvrdí, že úpravou valorizace předčasných důchodů zatáhla za záchrannou brzdu. Ale tímto jen opět potvrdila, že nemá ráda důchodce, a v zásadě je okradla.
Důchodová reforma v okolních státech. Když se podíváme, jak to dělají tradiční státy Evropské unie, tak se můžeme podívat například, jak to udělali ve Švédsku, Norsku, Německu nebo Holandsku. A nyní místo toho, aby se pan ministr Jurečka inspiroval, tak přichází se svou variantou, která je opět řečena metodou nejjednoduššího způsobu, je šitá horkou jehlou a necitlivě absentuje v ní jakékoliv komplexní řešení.
Kdyby šlo o skutečnou reformu, tak řešíme další možné řešení, jako jsou třeba nové typy zdanění kapitálové či majetkové. O nich však pan ministr Jurečka nemluví, a to i přesto, že jsou doporučovány různými experty, expertkami. Tyto daně by přitom průměrného člověka ovlivnily minimálně, ale zároveň by mohly důchodový systém podržet v běhu bez nutnosti změnit životy většiny populace. V zásadě se vláda rozhodla ignorovat nutnost strukturálních změn a hodila přes palubu mladší generaci, která tento problém ještě tak nevnímá.
A proto já s tímto návrhem nemůžu rozhodně souhlasit. Mluvil jsem s tisíci lidmi na Vysočině a lidé jsou velmi zklamaní, co tady navrhuje pan ministr Jurečka za KDU-ČSL, protože si myslíme, že tento systém a tento návrh je neudržitelný. Já z vlastní praxe vím, a říkal jsem to tady několikrát, pracoval jsem ve velké nadnárodní společnosti, a ti lidé, kteří pracují na třísměnný provoz, tak nejsou schopni tuto práci vykonávat do 72 let nebo aspoň většina z nich. A tato firma přišla s takovým sociálním návrhem, okoukala to v zahraničí a de facto to přinesla do České republiky. A ten systém, který už tady v České republice je, je takový, že lidé nastoupí právě v těchto směnných provozech do takzvaného předdůchodového systému. A co to znamená? Chodí do práce 50 % času, to znamená 50 % zeitconta nebo časového konta a berou 100 procent mzdy, aby jim právě ulehčila.
Takže já tento návrh rozhodně nemůžu podpořit, protože vláda zde opět hodila ty nejslabší přes palubu a mladým řekla: vy už žádný důchod mít nebudete.
Děkuji. (Slabý potlesk v levé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a poprosím pana poslance Viktora Vojtka. Máte slovo.
Poslanec Viktor Vojtko: Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, dámy a pánové, dovolte i mně, abych tady vystoupil k aktuálnímu sněmovnímu tisku 696, zkráceně k něčemu, čemu se říká důchodová reforma. Já celkem pečlivě poslouchám tu debatu od včerejška, samozřejmě jsem ji sledoval i tak, jak jsme byli v prvním čtení, a hned na začátek se pokusím vám připomenout několik základních cílů, na kterých asi, doufám, bychom se mohli i nějakým způsobem shodnout, které chceme tímto způsobem řešit.
První z nich je nějaká zásadní nebo základní finanční udržitelnost důchodového systému. Velmi jednoduše; náš důchodový systém je postaven prostě na tom, že ti, kteří pracují, odvádějí ne malou část svého příjmu. Všichni si můžou spočítat, kolik se odvádí u nás na sociálním pojištění, to fakt není málo, na výplatu důchodů. Ti, kteří jsou v důchodu, tak okamžitě tyhle peníze dostávají. Je to takzvaně průběžný systém, vymyslel se už za Bismarcka a funguje v podstatě velmi dobře za jednoho předpokladu, že těch, kteří pracují, ve vztahu k těm, kteří pobírají důchod, je nějaké dostatečné množství a že se také rodí hodně nových dětí.
Řekněme si popravdě, že po nějakých více než 100 letech, kdy tenhle systém fungoval nějakým způsobem jak vedle nás v Německu, v Rakousku, tak u nás tady v českých zemích, tak tyhle podmínky, které byly na tom začátku, už zdaleka neplatí. Když se začínalo, tak to bylo někde šest pracujících na jednoho důchodce. Teď jsme aktuálně okolo nějakých tří. Když se podíváme na tu projekci, která vychází od demografů, tak se budeme pohybovat na poměru někde okolo dvou v těch nejhorších letech.
Čím je to dáno? Je to dáno něčím, co už teď nezměníme. V devadesátých letech se tady prostě situace velmi výrazně změnila, najednou už jsme měli svobodu a mohli jsme začít cestovat. Určitě byla dostupnější i antikoncepce. Tohle všechno dohromady funguje tím stylem, že porodnost, která tady měla být v těch letech, aby pomohla vyrovnat ten demografický pokles, tak tady prostě nebyla. A tohle se nějakým způsobem prohlubuje ještě dál. Není to čistě český fenomén, je to stejný trend, který vidíme v podstatě ve všech vyspělých zemích, které jsou kolem nás. Jako můžeme řešit, můžeme samozřejmě porodnost podporovat, ale i kdybychom se stavěli v tuhle chvíli v České republice na hlavu, tak abychom tenhle výkyv demografický, který tady za sebou máme, vyrovnali, tak by to znamenalo, že v průměru by každá žena měla mít tři děti, což je dvojnásobek současného stavu, který teď máme. Já se přiznám, že neznám, fakt neznám žádnou politiku, kterou bychom mohli na úrovni státu zavést, která by tohle dokázala udělat. Fakt ne. Fakt ne.
Takže tohle je za mě nějaká danost, se kterou se musíme vypořádat, a v okamžiku, kdy víme, že se nám tyhle poměry už nezmění porodností, tak co nám zbývá? Zbývá nám nějaká migrace. Chceme migraci? Ptám se jako schválně vás i kolegů z opozice. Je to jedno z velkých témat, které tady politicky probíráme. Nikde jsem od vás neslyšel, že byste řekli: vyřešíme důchodový systém tím, že sem dostaneme další lidi z jiných zemí. Máme tady poměrně velkou ukrajinskou komunitu, která se velmi, myslím si, velmi dobře v celkových číslech začleňuje. Určitě nám v tom trochu pomůže. Ale určitě tady nechceme nějakou masovou migraci, nechceme si vyzkoušet to, s čím některé další země, které jsou kolem nás, se více či méně potýkají.
To znamená, že porodností ani migrací pravděpodobně tenhle problém nemůžeme řešit. Co nám zbývá? Protože pořád je to víceméně jednoduchá rovnice.***
