Korektura

Takže já se tímto, dámy a pánové, obracím zejména na poslance vládní koalice s tím, že jestli tedy opravdu ta vládou předložená novela zákona o důchodovém pojištění je ta slibovaná reforma penzí z programového prohlášení, na jehož základě jste vládě vyslovili důvěru, anebo je to vlastně úplně jiná reforma.

Takže na závěr nezbývá než konstatovat, že vláda ve svém programovém prohlášení, a to dokonce i v jeho upravené podobě z března loňského roku, neříkala v nejpodstatnějších věcech veřejnosti pravdu. A dovolím si zde říct, že je to opravdu lež. Potřebná doba pro předčasné důchody se prodloužila, přispívat příbuzným nepůjde, nově přiznané důchody se oproti současnému stavu sníží. Zcela zásadním bodem celé vládní reformy penzí je prodlužování věku pro odchod do penze, o kterém v programovém prohlášení není ani slovo. Nezbývá se tedy ptát, co se od toho roku 2022 nebo 2023 tak zásadně změnilo. Já se domnívám, že válka na Ukrajině určitě neohrozila náš penzijní systém. Takže buď jste prostě veřejnosti lhali, když jste psali své programové prohlášení, anebo jí lžete teď, když předkládáte důchodovou reformu a tvrdíte, že je to jediná možnost, a jinak to prostě nejde. Ať už je pravda jedno, či druhé, tak tento návrh nelze podpořit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. A další řádně přihlášenou je paní poslankyně Marie Pošarová. Máte slovo.

Poslankyně Marie Pošarová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ráda bych připomněla, že důchody nejsou darem hodného státu nevděčným občanům, ani žádným sociálním příspěvkem z blahovůle vládní vrchnosti, jak to občas prezentuje současná vláda a její ekonomičtí poradci kopající za zájmy zahraničních bank a korporací. Důchody jsou pojistným plněním svého druhu, jelikož občan, mám na mysli senior, pokud žije průměrně dlouhou dobu, nikoliv ani zdaleka na důchodech nedostane zpět to, co do systému důchodového pojištění v době své pracovní aktivity vložil. Nemluvě o tom, kolik peněz vložil do výchovy dětí, pokud je měl. To už ani nehovořím o té části sociálních odvodů, které platí zaměstnavatelé v rámci Evropské unie. Patříme mezi ty země, které odvádí nejvíce. Současní nebo budoucí politici si tedy z povahy věci nemohou s penězi na důchody dělat vše, co se jim momentálně zlíbí. Nejsou to jednak jejich peníze, a hlavně to nejsou ani klasické daně, jejichž alokace je neadresná a nemusí být ekvivalentní, tedy nemusí odpovídat tomu, co poplatník do systému odvedl a vrátil se přímo jemu.

Je třeba si připomenout dřívější data a čísla. Vrátím se do roku 1990. V tom roce činil průměrný starobní důchod 1 763 korun a průměrná hrubá mzda byla tehdy 3 286 korun. Průměrný důchod tenkrát představoval 53 % průměrné hrubé mzdy. Byl tedy vyšší, než je zejména vlivem nezvládnutelné inflace dnes, kdy Fialova vláda tvrdí, že je až moc vysoký a plánuje jej v následných letech různými asociálními úpravami ještě výrazně snížit.

Fialova vláda velice často hovoří o takzvaném důchodovém účtu a o jeho vysokém saldu. Současně, a to platí i pro všechny vlády předchozí, odmítá tento účet - tvořený na straně příjmů vybraným důchodovým pojištěním a na straně výdajů vyplácenými důchody - fakticky oddělit od státního rozpočtu. Tento stav zneužívá současná vláda k tomu, aby mohla tvrdit, že právě důchody a důchodci zadlužují stát, naše děti a naši budoucnost, tudíž je nutné důchody krátit a snižovat. Důchodový účet totiž není plnohodnotným účtem. Je to pouze virtuální účet či spíše podúčet. Kdyby to byl skutečný účet nebo rozpočtový fond, musel by být také samostatně spravován a musel by mít možnost provádět řízené finanční operace a evidovat i výnosy z těchto operací. Můžeme se domnívat, že finanční prostředky na takzvaném fiktivním účtu důchodového pojištění jsou v průběhu roku používány pro krátkodobé operace ve prospěch likvidity dalších účtů a podúčtů státního rozpočtu. Tento důchodový účet pro Ministerstvo vnitra je relativně pohodlným zdrojem likvidity potřebné pro hrazení nejrůznějších rychlých výdajů. Kdyby jej nemělo, muselo by ještě mnohem častěji využívat drahých komerčních krátkodobých úvěrů.

Příjmy ze sociálního, tedy i důchodového pojištění, tvoří zhruba třetinu celkových příjmů státního rozpočtu a jsou také jeho nejstabilnějším příjmem. Je tudíž zcela legitimní požadovat, aby se tento dosud fiktivní důchodový účet stal standardním samostatným účtem se vším, co to obnáší. To by mimochodem mělo být jedno z hlavních témat debaty o velké důchodové reformě. To je ta debata, kterou máme a musíme v souvislosti s důchodovým systémem detailně a vážně vést, nikoliv jak činí vláda: plíživě okrádat všechny příjemce důchodů a ještě si přitom ohýbat zákony a ústavu, jak se to momentálně hodí a zlíbí.

Oddělené financování důchodů by zprůhodnilo hospodaření s vybranými prostředky důchodového pojištění. Umožňovalo by jejich standardní správu i možné zhodnocení a zabránilo by vytváření nejrůznějších mýtů a manipulací. Umožnilo by to i zřízení skutečných individuálních důchodových účtů občanů, kdy by každý účastník důchodového pojištění měl průběžný přehled o svém budoucím důchodu, což by asi byla nejlepší motivace k jejich dalšímu zjištění na stáří a dobrovolnému zvýšení odvodů. Mluvím teď například o často probírané otázce OSVČ. V éře elektronických evidencí a datových schránek by měl mít každý člověk možnost průběžně sledovat svůj aktuální důchodový nárok s odhadem výše jeho výměry na další léta při zachování aktuálního příjmu a mít i přehled o aktuální době odvádění důchodového pojištění. Jsou země v Evropské unii, které to mají. Předešlo by se tím ohromným problémům při žádostech tisíců lidí o důchod, kteří náhle zjistí, že jim do zákonem požadované doby odvádění důchodového pojištění chybí několik let a nemohou jejich doložení již dohledat. To by byl opět důležitý krok, kterým bychom to podpořili - věcný i motivační. Odlehčil by i systém sociálních dávek a pomohl by konkrétním lidem. Zachránilo by to mnohé konkrétní lidské osudy. Toto řešme.

A co naopak udělat musí, jsou zásadní legislativní úpravy, které posílí budoucí příjmy důchodového systému, které hlavně zohlední řádnou výchovu dětí budoucích plátců důchodového pojištění a daní. Současný důchodový systém totiž nijak nerozlišuje mezi plátci a tvrdě znevýhodňuje rodiny vychovávající děti, které jsou budoucími přispěvateli do důchodového systému, protože vedle pojistných odvodů tito rodiče vynakládají miliony korun na výchovu svých dětí na rozdíl od ostatních plátců pojištění. Průběžný důchodový systém je tak tudíž ve skutečnosti financován ze dvou, nikoliv pouze z jednoho zdroje. Tím prvním zdrojem je klasické sociální pojištění. Druhým, skrytým, ale stejně nepostradatelným zdrojem je finanční a osobní investice rodičů do výchovy nové generace plátců důchodového pojištění. Zohlednění tohoto zásadního principu ve vládních důchodových návrzích chybí, přičemž dle kvalifikovaných odhadů stojí výchova dítěte do 18 let v minimální variantě 1,5 milionu korun.

Na závěr bych chtěla říci, že pokud nevyřešíme vyšší porodnost, jsou veškeré změny nedostatečné a neúčinné. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a poprosím pana poslance Martina Kuklu.

Ještě mezitím načtu jednu omluvu. Pan ministr Martin Dvořák - od 16 hodin z pracovních důvodů. A máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Martin Kukla: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych také krátce vystoupil v této rozpravě o důchodech. Vládní koalice zde hovoří, že projednáváme důchodovou reformu. V zásadě jde jen o další pokus, jak vyřešit rozpočtové problémy České republiky přes důchodový systém. Nejedná se o velkolepou nazývanou důchodovou reformu. Jde jen o parametrické změny. Změny v penzijním systému, které vláda navrhuje, jen dokazují, že jí jde jen o škrty a šetření na důchodcích.

Vláda tvrdí, že zajištění důstojných penzí pro naše občany je pro ni priorita. To ale není vůbec pravda, protože priority jsou tu pro vládu úplně jiné. Však se můžeme podívat, co za posledních pár let dělala. Posiluje zbrojení, vyvážíme ve velkém zbraně na Ukrajinu. Tam jdou velké peníze. A v uvozovkách šetříme na našich důchodcích a říkáme, že tento systém je neudržitelný.

MPSV na příkladu rozpočtu pro rok 2050 ukazuje, jaký dopad budou mít nyní navržené změny. Například prodlužování věku odchodu do důchodu má mít dopad úsporu 1,2 % HDP. ***