Autorizace
(16.30 hodin)
(pokračuje Ondřej Babka)
Navíc mě mrzí, jak se dnes ty generace rozdělují tím, že se mladým tvrdí, že doplácejí na tu starší generaci. Samozřejmě to je něco podobného, jako byste slyšeli, že zdraví doplácejí na nemocné. Že ti, co vystudují jenom střední školu, doplácejí na ty, kteří studují veřejné vysoké školy. Že ti, kteří nemají auto, doplácejí na ty, co cestují po dálnicích. Je to samozřejmě, samozřejmě nesmyslné.
Co nám tedy dnes vláda předkládá, opakuji, není reforma, je to nějaký koktejl nesourodých nápadů, často protichůdný, které nemají společný cíl, ani nějaký smysluplný plán. Navíc to, co bylo původně slíbeno, tedy spravedlivé a férové penze, se v tomto návrhu vůbec neodráží.
Náš pohled na zajištění důstojných penzí budoucích seniorů je dlouhodobě naprosto odlišný od pohledu vlády Petra Fialy, a jak už jsem to tady zmiňoval, vláda Petra Fialy jenom spoléhá na to, nazveme to nějak něco jako účetní pohled, kdy věří, že vyšší věk odchodu do penze problémy vyřeší. Jenže samozřejmě tady dnes nikdo z nás netuší, jak bude vypadat trh práce a česká ekonomika v horizontu nějakých třiceti, padesáti let. A samozřejmě tím nechci říct, že se nemáme na ty nadcházející změny nějakým způsobem připravovat, samozřejmě to je úplně naopak.
Dnes je právě naprosto klíčové dostat do toho systému, už jsem to taky zmiňoval, nějaké nové finanční prostředky. Tady je nutné udělat vše pro posílení budoucích příjmů veřejných rozpočtů, udělat vše pro vybudování ekonomiky postavené na přidané hodnotě a dlouhodobému růstu HDP, tedy na produktivitě práce, která musí rychleji, která musí růst rychleji než demografické změny. Musíme podporovat automatizaci, digitalizaci, je potřeba investovat do kvalitních vysokých škol, a nejenom do těch škol chrlících tituly bez přidané hodnoty, je třeba budovat ekonomiku, která bude fungovat bez nějakých steroidů v podobě nesmyslných dotací, nutné podporovat české firmy a podniky, které nebudou odvádět miliardy na svých dividendách mimo Českou republiku, ale naopak je budou investovat zpět v České republice. Musíme bojovat se šedou ekonomikou, musíme udržet nízkou nezaměstnanost. Všechna tato opatření samozřejmě se v dlouhém období projeví i na růstu příjmů státního rozpočtu, a tedy na zlepšení udržitelnosti celého systému.
Za druhé je to za mě ještě věc možná důležitější, a to je změna v rámci kapitálových trhů. Jedním z významných neduhů české ekonomiky jsou nedostatečně rozvinuté kapitálové trhy. Můžeme zde samozřejmě diskutovat, jak velkou váhu to má nějakým způsobem naše komunistická minulost, kuponová privatizace z devadesátých let, nebo současné chybně nastavené financování penzijních fondů, které de facto investují v podstatě jenom do státních dluhopisů. Faktem je, že tato nízká dynamika kapitálových trhů českou ekonomiku bolí. Vůbec nevyužíváme potenciál, který máme. Nemalé finanční zdroje, které mají občané uložené například v důchodových fondech, by podle mého názoru mohly být investovány mnohem efektivněji, než jsou v současnosti, a to jsou všechno samozřejmě dodatečné prostředky pro budoucí důchodovou reformu nebo pro skutečnou, skutečnou důchodovou reformu.
Základem tedy musí být vytvoření nějakého kapitálového pilíře, kde si bude alespoň část mých vrstevníků spořit na penzijní věk. Je potřeba vyčlenit finanční prostředky ze státního rozpočtu a motivovat tuto generaci pracujících lidí. A samozřejmě to už k tomu, abychom k tomu přistoupili, tak včera už bylo pozdě.
Navíc za mě je podmínkou zachování možnosti nějaké dlouhodobé udržitelnosti, aby občané tyto prostředky nemohli vybrat jednorázově, protože když si je budou moct vybrat najednou, tak nejde o žádný spořicí nástroj, ale ani tedy o ten důchodový pilíř.
A možnou motivací může být právě například možnost, že by tyto úspory byly předmětem dědictví, například si umím představit, že by tento pilíř byl konstruován, takže bude vyplácet anuitu dopředu stanovený počet let po odchodu do penze, já nevím deset, patnáct, dvacet, přičemž v případě úmrtí by příjemci byli vypláceni z této anuity nebo by to vyplácení bylo převedeno v rámci dědictví na pozůstalé, tedy například anuita by měla být vyplácena po dobu 15 let, ten penzista budoucí by osm let strávil v penzi, následně umřel, a zbylých sedm let bude anuita vyplácena pozůstalým. Tohle všechno samozřejmě jde, je to otázka nějaké pojistné matematiky a nějaké snahy skutečně řešit ten problém, motivovat mojí generaci k tomu, aby si byla ochotna spořit na důchodový věk.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, my potřebujeme důchodovou reformu, která bude vycházet z reálných potřeb lidí, která bude reflektovat změny na trhu práce, technologický vývoj a zároveň zajistí, že se občané mohou spolehnout na to, že po desítkách let práce budou mít zasloužený a důstojný odpočinek v důchodu? To je samozřejmě naše povinnost vůči našim občanům a i vůči budoucím generacím. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Dovolím si vás všechny pozdravit, vystřídali jsme se s kolegou a poprosil bych dalšího připraveného poslance do obecné rozpravy, pana Lubomíra Wenzla. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, úvodem trošku mě mrzí, že naše argumenty tady nechtějí slyšet poslanci za dnes i čtyřkoalici, jestli se nemýlím, z výboru pro sociální politiku, vaším prostřednictvím, je tady připraven pan Vojtko, a jestli to je také způsobeno tím, že je také přihlášen do rozpravy.
Ale každopádně k tomu projednávanému bodu této mimořádné schůze, druhé čtení novely zákona o důchodovém pojištění, bych se i já chtěl krátce vyjádřit. Zase není moc jasné, proč vůbec k tomuto projednávání tohoto bodu byla vlastně zvolena forma mimořádné schůze, proč to nebylo zařazeno na bod řádné schůze, ale budiž. Mnohé již bylo zmíněno mými předřečníky, a proto své vystoupení zkrátím a zmíním některé skutečnosti ve skutečnosti, které nechci, aby v této proběhlé debatě zapadla.
Úvodem si dovolím citovat: "Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů. Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu, zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu, inspirována zahraničními zkušenostmi. Zachováme a budeme podporovat soukromé penzijní spoření, dále vylepšíme informace o předpokládané výši důchodu v důchodové kalkulačce včetně možností doplňovat podklady online a zjistit si údaje o odpracovaných letech včas." Tak bych mohl pokračovat dál.
V rámci této citace jsem vycházel z podkapitoly důchodový systém, kapitoly sociální a rodinná politika a ze zdroje upravené a schválené vládou Petra Fialy 1. března 2023 programového prohlášení vlády České republiky. A co z citované pasáže tohoto prohlášení, prohlášení vlády České republice platí dnes, myšleno co nám je dnes předkládáno 3. října 2024, jaká je realita?
V případě přijetí této novely se prodlouží věk odchodu do důchodu. Věk odchodu do důchodu se prodlouží na základě delšího věku dožití naší populace. Ano, je pravda, že věk dožití se prodlužuje, ale zásadním faktorem jsou současné možnosti naší dosud kvalitní zdravotní péče pro občany. Naše populace se totiž nedožívá vyššího věku zcela zdravá. Po šedesátém roce života velké procento lidí trpí chronickými onemocněním, především civilizačním. Hypertenzí, cukrovkou ischemickou chorobou srdeční, nemocemi pohybového aparátu. ***