Korektura
(14.20 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Vládní návrh také mimo jiné znamená i to, že lidé budou muset pracovat stále delší dobu, ale poměr jejich budoucího důchodu k předchozí mzdě bude nižší, než je tomu dnes. No, nekupte to!
A pojďme dále. Češi tráví v zaměstnání skoro 40 hodin týdně, zatímco Němci maximálně 35 hodin, to vyplývá z dat projektu Index prosperity. A tady budu také citovat: Zatímco Češi a Slováci týdně napracují téměř 40 hodin, Němci mají padla už za 34 a tři čtvrtě hodiny. Vůbec nejkratší pracovní výkon týdně podávají Nizozemci, kteří v práci nestráví ani 30,5 hodiny za týden. To je konec citace.
Toto vše jsou přece jasné argumenty proti arbitrárnímu zvyšování hranice věku pro odchod do důchodu. Je to nelogické, je to nespravedlivé a poškodí to zdravotní stav velkého množství občanů a žádný ekonomický efekt to nepřinese, spíše naopak.
Kolegyně a kolegové, naše hnutí má jasnou představu o tom, jak reformovat a také stabilizovat náš důchodový systém tak, aby byl dlouhodobě stabilní a udržitelný, a také aby garantoval i v budoucnu důstojné důchody lidem, kteří celý život poctivě pracovali a vychovávali děti. Aby byl spravedlivý, nediskriminační a motivační. Již jsem zdůraznila, že důchodový systém neexistuje ve vakuu, klíčové je proto reformovat celé ekonomické prostředí, ve kterém náš důchodový systém funguje. Tedy jednak udržovat míru inflace dlouhodobě na co nejnižších jednociferných hodnotách a současně maximalizovat příjmy takzvaného důchodového účtu bez zvyšování dalších sazeb na sociální pojištění a daní. Narůstající deficit důchodového účtu je totiž především zcela jednoznačně zapříčiněn vysokou inflací v posledních třech letech a prakticky nulovou snahou vlády o její snižování.
Vysoká inflace ze zákona generuje nutnost vyšších řádných a použití mimořádných valorizací důchodů, respektive nyní mimořádných dočasných příplatků k důchodům, kterými vláda nahradila dosavadní mimořádné valorizace. To logicky znamenalo vyšší nároky na výdajovou stranu důchodového účtu, což nemohly vykompenzovat ani jeho setrvale zvyšující se příjmy. Toto je hlavní důvod k deficitu našeho důchodového účtu a systému. Není jím náhlé zjištění vlády, že demografický vývoj není příznivý a že klesá porodnost. To my víme a víme to přece dlouhodobě. A stejně tak víme, že v posledních letech před pandemií covidu byl důchodový účet v celkem solidním přebytku, a to i při lehce vyšší nezaměstnanosti, než je dnes, a při znatelně nižším objemu vybraného pojistného.
To, co s tímto saldem zásadně zahýbalo, je právě a hlavně vysoká inflace, která tu nemusí a nesmí být napořád. K deficitům důchodového účtu nejsme odsouzeni navždy nějakou vyšší mocí, je to jenom a jenom na nás.
Nyní se prosím přesuňme k příjmové straně pomyslného důchodového účtu. Zde se musíme zaměřit hlavně na boj proti únikům daní a pojistných odvodů na šedém trhu práce a také na další reformu podoby zaměstnávání lidí v exekucích a na motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání lidí v předčasných i v řádných důchodech. Dále jde také o stabilní obsazení desítek tisíc volných pracovních míst občany, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají a pobírají sociální dávky, či o vytvoření podmínek pro citelné zvyšování mezd napříč veřejným i privátním sektorem. Těmito opatřeními lze v poměrně krátké době, jak potvrzují i mnozí experti, získat do důchodového systému výrazně více než 100 miliard korun nových příjmů ročně.
Pojďme si to rozebrat jednotlivě. Podle vysokého manažera pracovní agentury ManpowerGroup Jiřího Halbrštáta, který určitě ví, o čem hovoří, státu na černém a šedém trhu práce uniká na neodvedených daních a pojistném na zdravotní a sociální pojištění až 300 miliard korun za rok. Jde například o zneužívání švarcsystému, zaměstnávání lidí načerno, o nekalé praktiky některých pracovních agentur včetně pracovní migrace, o podvody s vykazovanou mzdou, kdy oficiálně je vyplácena minimální mzda a zbytek, jak se říká, takzvaně na ruku.
Mimochodem, vládní návrh na zrušení zaručených mezd v soukromém sektoru rozsah daňových a pojistných odvodů jednoznačně ještě zvýší, a tím i zvýší negativní saldo důchodového účtu.
Další problém, a to jsou exekuce, to je závažný ekonomicko sociální problém naší země s dnes už zásadními negativními makroekonomickými dopady. Ve vztahu k důchodovému systému a důchodovému účtu jde o to, že téměř tři čtvrtě milionu osob v dlouhodobých i několikanásobných exekucích prakticky nemůže pracovat v klasickém zaměstnaneckém poměru a odvádět tak v plném rozsahu daně a pojistné odvody.
Sociolog Daniel Prokop odhadl výpadek příjmů důchodového účtu v důsledku současného nastavení zaměstnávání občanů v exekučních řízeních na 12 miliard korun za rok. Jde jednak o to, že nastavení výše nezabavitelného minima ze mzdy zaměstnancům v exekucích neumožňuje důstojný život bez dalších dluhů. A už vůbec ne to, aby uživili své rodiny, své děti a své nejbližší. Proto masově potom odcházejí mimo takzvaný systém na černý a šedý trh práce, přicházejí tak de facto o veškerou sociální ochranu v podobě úrazů, nemoci či stáří. A stát zase přichází v průběhu let o stovky miliard korun na odvodech. Druhou stranou mince je pak vysoká finanční a administrativní náročnost zaměstnávání osob v exekucích, zejména pro střední a malé zaměstnavatele, a také pro živnostníky. Toto je přece věc, kterou my tady musíme urychleně řešit.
Zvyšme nezabavitelné minimum ze mzdy, přesuňme břemeno exekučních srážek ze mzdy na exekutory a hlavně ukončeme lichvářský a nemravný charakter mnohonásobného navýšení původního dluhu v průběhu exekucí jejich zestátněním. Pomůžeme tím všem, včetně celého důchodového systému, a nikoliv zanedbatelným způsobem. A rovněž tím také ulevíme sociálnímu systému, který stejně musí těmto lidem vyplácet dávky, aby nějak přežili, protože nemají žádnou pojistnou ochranu v době nemoci nebo úrazu, a často právě ani v důchodovém věku.
Motivační podpora dobrovolného setrvávání v zaměstnání občanů v důchodech, v řádných, ale i těch předčasných, kde to nyní nejde vůbec, a zase ke škodě všech zúčastněných. Toto téma právě vneslo do debat o změnách důchodového systému právě naše hnutí. Dosud byla motivace k dobrovolnému setrvání v zaměstnání i po dosažení důchodového věku prakticky nulová. Pár desítek korun k důchodu navíc za jeden rok práce bez jediného dne absence včetně nemoci.
Vážně si myslíte, že by tohle to mohlo někoho motivovat k tomu, aby zůstával déle v práci? My říkáme, že tato motivace musí být mnohonásobně vyšší, a proto vítáme, že do vládního návrhu byl zařazen námět SPD na snížení odvodů lidí, kteří dobrovolně budou pracovat i po dovršení svého důchodového věku tak, aby benefit za tuto službu státu získali ihned. Ale tato motivace musí být ještě výraznější, než je ta vládou navrhovaná.
SPD jako jeden jediný parlamentní subjekt navrhuje umožnit řádný a legální pojištěný přivýdělek v klasickém zaměstnaneckém poměru i osobám, které pobírají takzvaný předčasný důchod. Samozřejmě tento výdělek musí být omezen a také musí být zastropován, protože jinak v opačném případě by se dosažení věku pro vznik nároku na předčasný důchod stalo pro každého občana v České republice i dnem jeho faktického odchodu do důchodu. Ale logiku nedává ani současný stav, kdy si k předčasnému důchodu lze přivydělat pouze prostřednictvím nepojištěných dohod mimo pracovní poměr, ale ve standardním pojištěném zaměstnání nikoliv.
Opět zde státu unikají každoročně desítky miliard korun na daních a odvodech. ***