Korektura
(12.10 hodin)
(pokračuje Jiří Strýček)
Máme tady vládu, která tady před volbami, pokud si dobře pamatuju, hřímala, kolik mají v záloze odborníků a jaké expertní týmy mají, jak jimi disponují a jak oni to všechno"budou lépe". No, jak to tedy dělají lépe, tak to nám v současné době úplně perfektně předvádějí.
Já osobně si velmi dobře pamatuji, a určitě si to budou pamatovat i kolegové, kteří tady byli v minulém volebním období, jak před minulými sněmovními volbami nám udíleli nevyžádané knížecí rady, abychom jenom svítili a topili a už nedělali nic jiného. Tak já teda s dovolením bych vám také jednu radu teď udělil. Vy už, prosím vás, ani netopte, ani nesvíťte, protože při cenách za energie, které jste tady nastavili, byste mohli na rozdíl od našich důchodců skutečně způsobit hospodářskou škodu značného rozsahu.
Máme tady vládnoucí garnituru, která často svými prohlášeními, a znovu opakuji, je to ruku v ruce s mainstreamovými médií, vytváří v důchodcích pocit viny, že jsou to oni, kteří jsou příčinou neudržitelnosti veřejných financí, ohrožují hospodářskou stabilitu. Hovoří o důchodcích jako o ekonomické zátěži a neustále zdůrazňuje, že kvůli nim bude mladá generace platit vysoké daně, nebude na jejich důchody a ohrožují tím budoucnost našich dětí a vnoučat.
Já bych tady ještě zmínil z mého předcházejícího vystoupení jeden fakt, který jsem vlastně tady načítal i panu ministrovi, který tady v současné době není, i když tady normálně poctivě sedí.
V současné době v naší zemi žije zhruba 2,36 milionu lidí, kteří jsou v důchodovém věku a z nich převážná většina patří do kategorie inflačních smolařů, tedy těch, kteří hlásí, že došlo ke zdražení jejich individuálního spotřebního koše nad rámec, a to vysoko nad rámec oficiální inflace. Bohužel v rámci této skupiny existuje ještě další skupina skoro 900 000 Čechů, kteří patří mezi takzvané neviditelné seniory, tedy ty, kteří mají nízké - respektive žádné nebo nízké úspory, žádné boční příjmy, jsou to osamělí, případně ovdovělí lidé a je pro ně obtížné přizpůsobit se rychle se měnícímu světu. Nežijí opravdu důstojný život a mnohdy je společnost ani nevnímá. A v podstatě vláda tady touto quasi důchodovou reformou, kterou tady salámovou metodou předkládá, tuto nelehkou situaci dnešních a budoucích důchodců, podle mě ještě zhoršuje.
Samozřejmě, že víme všichni, že ve státní kase peníze nejsou, peníze došly, tak si je pojďme vzít tam, kde to je nejjednodušší, a to samozřejmě u důchodců.
Co bych řekl závěrem? Obdrženým příspěvkem jsem začal a obdrženým příspěvkem na své sociální sítě skončím. Cituji: Posíláme vám vzkaz, pane premiére a vládo, nejsme a nechceme být přítěží, jsme plnohodnotní občané země, pro kterou jsme celý život pracovali, která byla a je naším domovem a kterou máme rádi. Žijí tady naše děti, naše vnoučata a chceme tady rovněž my strávit plnohodnotný zbytek svého života. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Hezké odpoledne. Nyní tedy vystoupí v obecné rozpravě se svým vystoupením pan kolega Pražák, ale nevidím, že by byl přítomen, proto další na řadě už je pan poslanec Nacher, ten tu přítomen je. Prosím tedy, aby se ujal slova. Prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Vážená vládo, pane ministře - jediný ministře, ale to je nejdůležitější ministr, ostatní tady nejsou.
No, já nejprve řeknu pár věcí. já jsem ten politický stigment (?) nechám na třetí čtení, nejprve řeknu pár jako záležitostí, poté si dovolím tady přečíst takový dopis nebo článek, který se týká právě těch důchodců - současných důchodců, který si myslím, že to krásně dal dohromady, a myslím si, že to nahradí spoustu jiných slov, když tady budu číst ten článek, nebo je to dopis, možná to dostali i další poslanci. Takže se omluvím, jinak vždycky jste zvyklí, že mluvím spatra, tak teď to budu, protože to není můj dopis, moje slova, tak to budu číst. Než se ale k tomu dostanu, tak bych chtěl říct jednu věc.
My se tady střídáme u toho pultíku. (Dívá se směrem do lavic koalice.) Vy nás možná vyjma pana ministra moc neposloucháte, je vám to jedno, a my se i přesto tady střídáme a říkáme ty věci. No, a já teďka řeknu proč, jaká je ta moje motivace. No, je to proto, že až na naše slova dojde, tak vy nebudete moct říct, že jsme generálové po bitvě a že jsme před tím nevarovali, nebo že jsme to neříkali. Totiž úplně podobná situace nastala, ta analogie je stejná, u digitalizace stavebního řízení. My jsme na to upozorňovali, chodili jsme na mikrofon, posílali jsme otevřený dopis už na konci loňského roku, byť účinnost byla od 1. července, takže vy nemůžete popřít, že bychom na to neupozorňovali a že jsme teď chytří jak rádio, až jakoby poté, co tam problém nastal. My jsme na něj upozorňovali a varovali, že to může nastat, už půl roku předem.
A teď vlastně je to totéž. My tady vystupujeme, vy si z toho nic nevezmete, my vás asi nepřesvědčíme, to asi není ambice, i když vlastně tím pozměňovacím návrhem pana ministra k svému vlastnímu návrhu tam nějaký posun je, k tomu se ještě dostanu. Ale vy už nikdy nebudete moci říct, že my jsme to neříkali, nebo že jsme tady k tomu nevystupovali a že ta situace se změnila za pochodu a tak dále, a tak dále.
No, a teď - to je ta první věc, to je ten pozměňovací návrh. Tady bych chtěl upozornit, protože jsme ve druhém čtení, vy jste říkali v prvním čtení, když jsem vystupoval, já jsem si teď četl stenozáznam, co jsem k tomu řekl, že máte k tomu jasná data. Já jsem se tady rozčiloval, že vy nevíte, jaká bude inflace příští měsíc, ale víte, co bude za 30 let, a že to je takhle jasně dané, žádný horní limit pro tu chvíli nemáte a ta rychlost dvou měsíců za rok je optimální. Uplyne pár týdnů, nebo pár měsíců mezi prvním a druhým čtením, a vy sem najednou načtete pozměňovací návrh, který ten princip úplně mění. Jde tím směrem, který jsme řekli my, byť se zastavuje na 67 letech, ne na 65, tak jak je to nastaveno dnes. Tak bych se chtěl zeptat, jak to, že došlo k té změně. Platí-li, teze, že jste to měli spočtené před prvním čtením a teď to měníte, tak jste to měli spočítané špatně a teď to měníte. Anebo to tak hrozné, jak tady strašíte, není, a můžete si dovolit dát sami sobě pozměňovací návrh. Ale něco platit musí, není možné, abyste nám řekli, že i před prvním i před druhým čtením jste to měli promyšlené, byť měníte úplně tu základní filozofii toho svého původního návrhu. Na to bych chtěl slyšet odpověď, ideálně od pana ministra.
Ta druhá tématika, které bych se chtěl dotknout, a pak už se vrhnu hned na ten dopis, který tady přečtu, nebo na ten text, a zbytek si politicky řeknu ve třetím čtení, se týká toho, čemu já jsem se věnoval v tom prvním čtení. To je ten váš příslib, že lidé budou žít v důchodu 21,5, let v průměru. Ale ono to tak není, já jsem se díval na Český statistický úřad. Průměrný věk dožití u muže je 77 cca, u ženy 83. To znamená, že kdyby se chodilo v těch 67, jak říkáte vy, tak je tam průměrný muž 10 let, průměrná žena 16, těch 21 to není ani omylem. A já jsem vám tady říkal, že já chápu tu vaší ekvilibristiku se statistikou a s čísly. Vy nepočítáte průměr za ten celý ročník, to je těch 77, 83. Vy počítáte průměr těch, kteří se dožijí minimálně těch 65 let, a tím se dostáváte samozřejmě výš, a pak tam můžete vykouzlit těch 21 let v tom důchodu. Jinými slovy, vlastně tím v překladu říkáte, že tam nezapočítáváte do toho průměru lidi, kteří do důchodového systému 20, 30 let platí, a pak se ho třeba z důvodu nemoci nebo nehody nedožijí. Nedosáhnou toho věku 65 let, ale do toho systému 20, 30 let, někdy třeba 40 let spořili. Jako takovouhle statistiku - tady bych vám mohl říct, jaký je průměrný věk dožití u lidí, kteří se dožili (dožijí?) minimálně 90 let. Tak rozumíte, to je logika, s kterou já tedy souhlasit nemohu, jakkoliv uznávám, že to je docela chytrá práce s čísly. ***