Korektura
(11.40 hodin)
(pokračuje Josef Kott)
Nic neukazuje lépe na to, že právě vaše parametrické změny v důchodech, které se, jak už zde bylo také mnohokráte řečeno, chystáte protlačit na sílu, jsou jediné možné. Ekonom Václav Krebs se domnívá, že vláda by měla spíš motivovat k tomu, aby lidé pracovali déle, ale dobrovolně. Já teď budu citovat, dovolím si: "Vždyť řada lidí nemůže pracovat ve vyšším věku kvůli zdravotnímu stavu. Vláda si spočítala, kolik by vybrala peněz, když zvýší hranici pro důchod, ale už přece neví, kolik lidí se dostane do invalidních důchodů, kolik lidí půjde do předčasného důchodu." Zde je konec citace. Ani on nesouhlasí s postojem vlády, že pokud se důchodový věk nezvýší, nebude mít stát peníze na penze. Dlouhý vývoj nelze odhadnout. Pokud se nezhroutí ekonomika, nevypukne válka, tak na důchody určitě bude. A je důležité jenom, kde si nastavíme priority, na co finanční prostředky, které budou vybrány z daní, se budou dále přerozdělovat.
Pan Krebs ještě dodal, že by stát měl spíše lidi vybízet a motivovat, aby si k důchodům, které od státu dostanou, sami naspořili, než aby je tlačil do nějakých represí. Hlavní problém u vládních pokusů o změny v důchodech spočívá v tom, že nejsou vůbec promyšlené a nejde zdaleka jen o vyšší věk odchodu do důchodu, ale třeba dodnes není zpracováno, jak se například promítne snížení důchodů do vyplácení dalších sociálních dávek. Ta řeč už tady o tom byla vedena. Pokud totiž celý tento příběh skončí tím, že se slavně lidem sníží důchody a pak se větší částky vyplatí například na bydlení, tak nejde opravdu o nic jiného než o čistě účetní hrátky.
Reforma, kterou tato vláda předkládá, se dotkne nejvíce narozených na konci šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let, tedy generace, která vyrostla ještě za socialismu a odmakala si přerod od socialismu ke kapitalismu, zažila zpackanou privatizaci, prosté selhání pří řešení dopadů globální ekonomické krize v nultých letech, které Česká republika zvládla nejhůř jako jedna ze všech zemí Evropské unie. A této generaci, která po celou dobu platila sociální a zdravotní pojištění, vláda slavnostně oznamuje, že je v podstatě přítěžkem, když chtějí mít důstojné důchody, a proto jen, že nikdo z vlády nepřemýšlí nad tím, jak to udělat jinak.
Jaké štěstí, že tato generace lidí, které nyní vládní poslanci chtějí snížit důchody, byla pracovitá a vlastně za toho socialismu se musela prokousat nějakými nespravedlnostmi tím, že v podstatě improvizovala na nečekaná řešení. Do této skupiny se řadím i já a často slýchávám od svých spoluvrstevníků o tom, že vlastně se budou snažit tuto situaci řešit, a domnívám se, to nejsou jejich výhrůžky, i mimo vlastně Českou republiku.
Absurdnost jednání vynikne nejlépe, když si dáme do protikladu vyjádření. Na jedné straně si stěžujeme na to, že po roce 2050 bude málo dětí, ale na druhé straně neděláme nic pro to, aby tomu tak nebylo. Budoucím rodičům říkáme, že buď stát zkrachuje, nebo že bude potřeba zavést školkovné, placené zdravotnictví a v neposlední řadě, jak zde už kolikrát zaznělo, že nebude na ty důchody. Tímto, že stárnutí populace jsme zúžili na debatu o penězích, jsme se zasloužili i o to, že jsme vlastně vykopali, a také to zde padlo, příkopy vlastně mezi rodiči, prarodiči, dětmi a vnoučaty, kteří v podstatě, jak zde řekl můj předřečník, ještě nepomýšlí na to, že by měli řešit důchod, a v podstatě to berou tak, že odčerpání finančních prostředků na důchodové prostředky ožebračuje vlastně Českou republiku.
Druhá věc, která mi vadí, je ta salámová metoda, s kterou vláda vlastně přichází. Jedna dnes už starší studie společnosti Unilever říká, že dnešní lidé díky moderní medicíně v kosmetice se cítí o 10 let mladší, než je jejich skutečný biologický věk. A když to samozřejmě není absolutní, tak z větší části se tomu dá asi i věřit. Stále nikdo nepředstavil vizi stárnutí v Česku. Cíl, kam chceme dojít, jaké očekáváme zapojení seniorů do společnosti, jak by měl vypadat jejich život za 10, za 20 let, jakou budoucnost nabízí generaci dnešních čtyřicátníků a padesátníků?
Pan ministr hovořil o tom, že jsou hojně využívány rekvalifikační programy, ale ve skutečnosti je to o tom, že ti lidé mají nějaký zdravotní potenciál, a jsou profese, které se dají skutečně asi rekvalifikovat, ale na druhou stranu je mnoho profesí, kde prostě člověk musí být vitální, a do velkých uvozovek důchodce v 65 letech, se domnívám, že málokterý tu vitalitu, aby se mohl plnohodnotně zapojit do nějakého rekvalifikačního programu, ještě má.
Dovolím si ještě krátké shrnutí k tomuto. Takže seniorům, kteří už výchovné mají přiznáno, sice zůstane, ale také se přestane valorizovat a vlastně ty finanční prostředky, které mají, tak ztrácí hodnotu. Reforma penzí se od původních slibů v programovém prohlášení vlády velice vzdálila. Pan premiér nám několikrát opakoval, že jeho vláda věk (odchodu) do důchodu zvyšovat nebude. Kabinet Petra Fialy původně diskutoval i o tom, jak opřít důchodový systém o novou dobrovolnou složku ve formě fondu. Děti měly získat možnost platit jedno procento důchodového pojištění svým rodičům. My připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí dobrovolné. Základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky důstojného života ve stáří a finanční možnosti státu, psala vláda ve svém aktualizovaném programovém prohlášení z března loňského roku. Zásluhová složka bude vycházet z odvodu do pojistného systému a počtu vychovaných dětí. Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraniční zkušenostmi, uvádí dokument, a já se domnívám, že toto, co tam bylo napsáno, bylo zřejmě myšleno dobře, ale výsledek byl úplně jiný.
Podle mého by bylo nejlepší cestou tuto debatu a diskusi odložit, dokud vláda nepřijde s ucelenou představou stárnutí populace v České republice, jak už jsem zmínil. Co je vlastně ten náš cíl? Jsou to parametrické změny, které ve skutečnosti vůbec nic neřeší, jsou totiž jen ztrátou času, protože ve chvíli, kdy se dostaneme do vedení zase státu, tak předpokládám, že veškeré tyto věci, které nejsou úplně akurátní, dojde k jejich zrušení.
Takže když si to shrneme, jsou dva různé přístupy. Nyní se čtyřkoalice především soustředí na to, proč to nejde, proč nejde vyjít se stávajícími penězi, a zároveň zajistit lidem do budoucna důstojné penze. Prodlužuje se věk (odchodu) do důchodu a celkem asi nikomu nevadí, že by lidé po 65 letech a pak i pár let navíc museli ještě pracovat, a navrhuje od roku 2026 dokonce reálně snížit penzi. To je samozřejmě ta nejjednodušší cesta a vláda není ochotna, zřejmě ani schopna obráceného pohledu říci si, že povinnost pracovat a prodlužovat nebude - a penze se snižovat nebudou.
A já si dovolím vlastně vyzvat, abychom hledali společně cestu, jak ty peníze do toho fondu zajistit, a už to tady bylo řečeno, nechci se vracet zpátky k EET anebo k přehodnocení priorit, které by měla vláda mít.
Návrh hnutí ANO je maximálně odchod do důchodu ve věku 65 let a ten zde, jak se zde slyšíte, budeme prostě dále hájit, a jak zde řekl ve svém vystoupení pan kolega Karel Havlíček, tak cesta příjmů se dá vysvětlit a dohledat i někde jinde.
A na závěr jenom chci říct, že je to tak, jak zde zaznívalo zprava i zleva, že naši senioři mají právo po odchodu do důchodu žít plnohodnotně a ne ho promarodit. Děkuju za vaši pozornost. ***