Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych se ještě vrátila k tomu slovu solidarita, protože mně přijde, že my to slovo používáme vždycky v souvislosti s někým jako dalším, díváme se prostě, že ty rodiny by měly být solidární, všichni ostatní by měli být solidární, ale já si myslím, že to může fungovat jedině tehdy, když my ukážeme, že dokážeme být solidární, když my umíme tu solidaritu odprezentovat. A já si úplně nemyslím, že s ohledem na tenhleten projednávaný zákon by tam ta solidarita úplně byla. A zažíváme to na základních školách, že máme prostě děti, u kterých vám ty paní učitelky řeknou, že tam ty dovednosti nejsou úplně jako nejlepší, a říkají: To s tím měli dělat něco v mateřské škole, a ty v mateřské škole říkají: No, to jste už mohli v tom rodinném centru něco dělat. A my v tom rodinném centru říkáme: Ale prostě některé děti nebudou mít ty schopnosti, dovednosti. Je potřeba tu společnost vnímat v těch kategoriích, že jsou opravdu řeknu lidé, kteří budou pečovat, prostě je to jako jejich téma, a jsou naopak lidé, kteří k tomu nikdy nebudou mít vztah, a je potřeba vidět tady tohleto v nějaké rovnováze, a nejenom že řeknu vyčítat těm, co nepečují, že měli pečovat, těm, co pečují, proč vlastně nechodí do práce.

My vždycky z toho jako vytáhneme to, co se nám jako hodí, ale ta společnost je opravdu průřezová. My máme velmi, bych řekla, nestabilní střední třídu, já to vidím u nás na oerpéčku, že prostě těch lidí, kteří jsou u hranice toho, aby jako to zvládli s tím domácím rozpočtem, je velmi mnoho a my jsme velmi náchylní na to, když se zvýší ceny potravin, když se zvýší ceny energií, když se prostě zvedají daně, tak to všechno zatěžuje ty lidi, protože ty platy se třeba u nás nezvedají takovým, řeknu, jako dramatickým způsobem, aby když se ty náklady té domácnosti zvednou třeba o 2 000 tak, aby to na těch platech prostě bylo. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Reagovat s faktickou poznámkou bude paní poslankyně Jana Hanzlíková, poté paní poslankyně Babišová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se vrátím také ještě k tomu, co tady řekl pan poslanec Salvetr, a to se týká té solidarity v rodinách. Tak já jsem bytostně přesvědčena, že ta solidarita v rodinách funguje velmi dobře. Tam to opravdu jakoby funguje dobře, ale ty rodiny žijí v nějakých podmínkách, které tady nastavuje vláda, a když se otočíme tři roky zpátky, tak teda musím říct, že ty podmínky se významně zhoršily ve všech ohledech. Jak může být ta rodina solidární, když ti mladí řeší finanční problémy? Podívejte se na to, čím museli projít skokově zvýšené ceny potravin, energie. Všechno bydlení je tak drahé, oni mají sami prostě problémy, takže pro tu rodinu to jsou velmi těžké životní situace a kdo za to může? Je to přece věc vlády, ta nastavuje podmínky toho žití v zemi.

A vy jste zrušili EET jako první věc, mávli jste rukou nad tím, že by to přineslo 14 miliard, protože se vám to asi zdálo málo, ale tady jste schopni nastavovat podmínky pro seniory, kde se jim berou opravdu tisíce, které jsou pro ně neskutečně důležité. A s tím souvisí to, co jsem tady říkala včera, že na tu důchodovou reformu je potřeba se dívat komplexně, to znamená, brát v úvahu všechny tyto aspekty. A já tady pořád volám po tom, že jsme neviděli sociální dopady nějaké analýzy, a to velmi úzce souvisí s kvalitou života, tak jak už to tady zmínila paní poslankyně Válková, o kvalitě života vy tady vůbec nemluvíte. Vždyť ty změny znamenají, že vy tlačíte toho staršího člověka i přes jeho zdravotní problémy do toho, že on musí pracovat.

Protože pan ministr tady třeba zmínil, že ti lidé budou více odcházet do předdůchodu. No ano, ale jaká to bude skupina lidí? Kdo z těch normálně pracujících lidí (Předsedající: Čas.) má peníze na to, aby mohl odejít do předdůchodu? Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně Andrea Babišová vystoupí s faktickou poznámkou, poté bude reagovat pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo. Já bych se na rychlovku vrátila jenom k té rodinné politice. Kolegyně, které přede mnou vystupují my samozřejmě mluví z duše, protože to jsou všechno věci z praxe, které denně zažíváme, prožíváme, a nejenom co se týče své pracovní činnosti, ale samozřejmě i přátel, rodin a tak dále.

á bych chtěla zmínit jeden příklad. V minulém volebním období jako členka sociálního výboru jsem se zúčastnila jednání, kdy k nám přijela delegace z Vietnamu, probíhalo jednání, kdy se nás členové této delegace vietnamští se nás ptali, jakým způsobem tady u nás funguje sociální politika, jak se tady staráme o seniory. My jsme jim samozřejmě začali vyprávět o tom, jak tady u nás funguje systém, jaké máme prostě zařízení, kde můžeme s těmi seniory pracovat, kde senioři můžou žít. Musím vám říct, že takovou reakci jsem ještě asi u žádného politika nebo u člena a nějaké delegace nezažila, kdy všichni tito členové na nás vytřeštili oči a začali se nás ptát, kde odkládáme staré lidi? Proč se o ně nestaráme? Že oni takovýhle systém absolutně neznají, že mají systém pouze rodinné politiky, kdy prostě žijou pospolu a o ty rodiče je pro ně čest se starat, mít je v domácnosti a prostě posloužit jim až k jejich konci. Takže oni vůbec nechápali náš sociální systém, nějaké domovy pro seniory, takže to pro ně bylo veliké překvapení. Samozřejmě my jsme zase na obranu použili argumentaci tu, a právě tato argumentace se dneska velice hodí, že prostě naši členové, mladší členové rodiny, jsou nuceni pracovat, aby uživili sebe a aby se mohli se postarat o své rodiče, a že z toho důvodu prostě, pokud chodí do práce, tak ta péče, kontinuita té péče zajištěna není a prostě musíme mít tato řešení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. K faktické poznámce se dále přihlásil pan poslanec Koten a dále vystoupí pan poslanec Salvetr. Prosím, máte slovo.

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Víte, mně to tady připomnělo, budu reagovat, vaším prostřednictvím, na Bereniku, kolegyni ctěnou. Ono v podstatě, co se týká sociálního zabezpečení a všech těchto jakýchsi jistot, tak já bych tady použil citát z jednoho poměrně frekventovaně promítaného filmu i v České televizi. Tak tady v tom síťovém grafu máme první dítě, pak dovolená v Jugoslávii, pak druhé dítě a pak si koupíme auto. Přesně takhle to bylo, je to z Básníků Dušana Kleina.

V podstatě tímto způsobem byly připraveny generace takzvaných Husákových dětí, které měly vytvořeny velmi dobré podmínky pro život, což bohužel v současné době, jak jsme tady slyšeli od ctěných kolegů, tak bohužel není naopak právě pro ty mladé rodiny s dětmi, anebo pro toho, kdo by chtěl založit rodinu, tak jsou ty podmínky daleko horší a daleko svízelnější. Takže v tom je v podstatě ta podstata té důchodové reformy. V podstatě musíme nastartovat tento proces tak, aby tedy bylo na to, aby vůbec byla ta mezigenerační solidarita.

A co se týká toho, jakým způsobem byly odebrány valorizace důchodů. No, já bych to opravdu tady nezaměňoval za hospodářské škody, já spíše vidím jako hospodářskou škodu vyvádění peněz z České republiky na nějaké nesmyslné projekty, jako je například pokračování války na Ukrajině do posledního Ukrajince, to opravdu nevidím jako dobrou hospodářskou politiku této vlády. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Salvetr vystoupí s faktickou poznámkou, dále poté paní poslankyně Mádlová. Prosím, máte slovo.

Poslanec Rudolf Salvetr: Vaším prostřednictvím, paní předsedající, kolega Volný mi říkal: Ty jsi toho plnej. Jsem, protože jednak žiju normální život, právě ten mezigenerační, moje matka, jestli všechno dobře dopadne, se příští měsíc dožije 85 let, tak vím, co to je život v nějakém vyšším věku, a díkybohu je stále aspoň naprosto funkční pohyblivě, myšlenkově, ale přesto kvalita toho věku prostě se snižuje.

Vy jste tady mně trošku vložili do úst něco, co jsem neřekl, že bychom chtěli odložit do těch seniorhausu lidi, to není pravda. Já říkám jednu podstatnou věc. Je dobře, že do nich společnost investuje, aby tam byla ta kvalita života v nich vyšší, a je to stejné jako u nemocnic. Investujme do nich, ať jsou kvalitní, a přeju si, abychom se tam nikdy nemuseli dostat ani do těch nemocnic, ani do těch domovů.

Poslední reakce - na paní poslankyni Babišovou. Plně potvrzuji to, co tady říkala o tom Vietnamu. Někdy před deseti lety jsem měl možnost navštívit tuto zemi a vím, že tam lidé zůstávají opravdu v rodinách, ale ten sociální systém, který tady máme nastaven i směrem k lidem, kteří už nejsou v produktivním věku, si myslím, že by nám v tom Vietnamu mohli svým způsobem závidět, a je to tam všechno na té rodině. A ta mezigenerační solidarita, ta vychází z rodiny, ale musí být napříč společností. A to, co se odehrálo ohledně toho referenda, že nechceme vidět nemocné či umírající lidi přes ulici, je prostě v této společnosti ostudné.

Já vám všem, ženy, které jste mě poslouchaly, a možná že jsme si některé věci vysvětlili, děkuji, že jste se na mě nevrhly (Předsedající: Čas.) ještě více. ***