Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou vystoupí paní poslankyně Andrea Babišová, poté pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěla reagovat na některé své předřečníky, především tady na pana kolegu - promiňte, zapomněla jsem jméno. Měl jste pravdu v tom, nebo máte pravdu, prostřednictvím paní místopředsedkyně, v tom, že základ je v rodině. Ovšem nevím, jestli jste si všichni všimli, jak minulý týden rezonovala taková minikauza o tom, jak se v nejmenovaném městečku v referendu občané rozhodli, že nepostaví domov pro seniory, který by měl být umístěn přímo naproti mateřské a základní škole. Myslím si, že tady je přesně ukázáno to, že základ je v rodině a že to, co se ty děti naučí od svých rodičů, jakým způsobem ti rodiče jednají, pak ti rodiče můžou počítat s tím, jak se k nim budou chovat jejich vlastní děti. Jestliže tam nejmenovaná matka řekne, že si nepřeje, aby naproti škole byl seniorský dům z toho důvodu, aby se její dítě nemuselo dívat na staré, umírající, neschopné lidi a jak tam zastavují sanitky nebo pohřební vozy, tak to je prostě vrchol všeho.
Možná že přímo u této ženy došlo v její rodině k nějakému špatnému příkladu. Ovšem jak tato máma potom bude chtít, aby se její rodiče (její děti?) o ni postarali, respektive nebyli umístěni pouze do nějakého sociálního zařízení, a tak, jak jste říkal, přijdou se jednou za měsíc podívat, aby si vzali svoje finance od rodičů? Měla by prostě rapidně změnit přístup, protože narození, život a smrt k životu absolutně patří. Tak, jako kdysi žily rodiny pospolu v komunitě a kde byly děti přítomny narození i smrti a braly to jako součást života, byly na tohleto připraveni. Samozřejmě my... (Předsedající: Čas.) Děkuji. Já se ještě přihlásím.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Pan poslanec Koten je na řadě s faktickou poznámkou, poté je přihlášena paní poslankyně Ivana Mádlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Ještě jednou děkuji za slovo. Ještě mi dovolte, abych zareagoval, protože ta diskuse je velmi plodná. No, ono to má všechno v podstatě někde původ. Nyní tedy ta důchodová reforma nebo deforma je v podstatě komunikována i médii, a to například tak, že třeba ti zlí důchodci budou jaksi ujídat z toho koláče pro ty mladé.
Dále jsem zde zachytil, co se týká nedostatku školek a předškolní péče, kam tedy ti pracující si mohou dát děti. Ono to je úplně jednoduché. Mě vychovávala babička, která se narodila ještě v předminulém století, tedy v devatenáctém, a tím pádem ty děti získávají takovou tu starší výchovu, protože rodiče mnohdy, když jsou mladí, tak třeba chtějí děti vychovávat úplně jiným směrem. Ale právě toto se propisuje potom do výchovy těch dětí i do jejich přístupu potom třeba ke stáří. Takže to je za prvé. Tím, že ty lidi nepustíme do důchodu, tak samozřejmě babičky nebudou hlídat. To je jeden problém.
Další problém je, že ženy, které mají dvě a více dětí, tak samozřejmě by se to mělo tady nějakým způsobem zohlednit v dřívějším odchodu do důchodu, protože samozřejmě to tělo je daleko víc vyčerpáno než třeba u žen, které děti nemají nebo je nechtějí mít. Takže si myslím, že i v důchodové reformě by tohle mělo být zohledněno.
No a to, že tady strany, které jsou skutečně na hraně politické smrti, prosazují takovéto drakonické zákony, tak si nemyslím, že to je dobře. Nemají na to mandát.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně Mádlová vystoupí s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Protože mně vypršel čas, tak ještě dopovím, co jsem chtěla říct, protože se tady hodně zmiňují domovy pro seniory. Ale pokud si dobře pamatuji, tak jedna ze zásadních reforem, pane ministře, je udržet seniory co nejdéle v přirozeném prostředí, to znamená nikoliv v domovech pro seniory. Teď se tady bavíme o tom - i to vlastně zmiňoval můj kolega Salvetr, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - že tedy lze umístit rodiče nebo prarodiče do domova pro seniory. Samozřejmě, určitě jsou případy s ohledem na zdravotní stav, kdy je nutná pomoc 24 hodin denně, ale nicméně neměl by to být cíl.
To znamená, že i v souvislosti s tím zvyšováním odchodu do důchodu je potřeba brát v potaz tak, jak jsem říkala, vůbec nastavení všech služeb a podmínek, co tedy vlastně chcete. Co chcete, jaké podmínky má stát vytvořit k tomu, jak se máme chovat tedy ke všem generacím, od těch prarodičů až tedy po ty děti.
Než tedy zvyšovat hned sociální pojištění, možná by stálo za to lépe vybírat peníze. To by možná stálo za to. Možná by stálo za to zavést EET. Možná by stálo za to nekupovat F-35 a možná by stálo za to, lépe hospodařit ve prospěch českých občanů. Pak bychom možná nemuseli prostřednictvím ministra financí a prostřednictvím ministra Jurečky říkat, že valorizaci musíme snížit proto, že by byly způsobené hospodářské škody.
Musím říct, že to, co mně chybí a z čeho začínám být velmi smutná, je skutečně přístup mladé generace ke starší generaci a myslím si, že by určitě stálo za to do vzdělávacích programů... (Předsedající: Čas.) Já se ještě přihlásím.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Nyní je k faktické přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová, po ní vystoupí paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Jak jsem mluvila o tom odchodu žen, tak samozřejmě za zmínku také stojí ty novomanželské půjčky, které byly v té - my na ty komunisty koukáme špatně - ale v té komunistické době. Tak jenom pro ilustraci. Manželský pár pod třicet let oba dva, měli nárok při měsíčním dohromady platu - když to sečetli - 5 000 korun čerpat 30 000 korun půjčku od České spořitelny, což nebylo málo, 30 000 na tu dobu byly sakra velké peníze. Tyto peníze mohli buď využít na koupi bytu - to měli za 1 % - anebo na vybavení bytu - to bylo za 2,5 %. Po dobu deseti let museli splácet. Pokud se narodilo jedno dítě, samozřejmě podmínky se začaly měnit. Posouval se čas z deseti na patnáct let a samozřejmě i ta částka se sunula z 30 na 50 000. Tenkrát 50 000 - my, co jsme to zažili - to byly sakra velké peníze.
Takže si myslím, že to tam právě chybí,. Pokud chceme dělat nějakou důchodovou reformu, musíme samozřejmě dbát na to, aby se nám děti začaly rodit. To je ten problém. Tam je zakopaný pes, nám se nerodí.
Jenom pro další ilustraci, abyste věděli. V roce 1970 v Praze bylo na mateřské dovolené 13 734 žen. O 19 let později už na té mateřské dovolené bylo 30 980 žen. Neříkám, že tam zafungovaly jenom tyto stimuly - určitě jich tam bylo víc - ale tento podpůrný byl ten největší. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášena paní poslankyně Lenka Knechtová k faktické poznámce, po ní bude následovat paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, máte slovo. ***
