Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.20 hodin)
Poslanec Rudolf Salvetr: Velmi rychle: já bych si opravdu nepřál, abychom odcházeli rovnou do toho penálu, jak jste říkala. Netvrdím, že se má prodlužovat věk do důchodu až bůhvíkam, a velmi dobře si uvědomuji, že rozdíl mezi dožitím a mezi dožitím ve zdraví, ale díky lékařské vědě, a toto taky včera zaznělo, se prostě delšího věku dožíváme a nějakým způsobem na to třeba reagovat je. A jenom potom na té smlouvě společenské, jaký způsob to bude.
A k té solidaritě: musím jednoznačně se ohradit proti slovům, že ten, kdo se vůbec zamýšlí nad odchodem do důchodu, považuje naše starší spoluobčany, a koneckonců s kolegy jsme na prahu důchodového věku, za parazity. To prostě není pravda. Sedí tady celá řada starostů, kteří dnes a denně v rámci společnosti rozhodně nepohlíží na tyto lidi jako na parazity. Podívejte se, jak se změnily na mnoha místech, bohužel ještě ne všude, například domovy pro seniory tak, aby tam skutečně nebyli po šesti, po osmi nebo po více lidech na pokoji.
Ale to, co je chyba politiků takhle napříč, jak tu sedíme, zleva doprava: my nechceme nikomu říkat něco, co je nepříjemné, co překračuje horizont čtyř let, a to je třeba to, že ta solidarita a základ solidarity je mezigenerační, je v rodinách prostě normální, že někdy se postaráte o děti a děti pak to částečně vrátí, a nemusí to být finance, je to například jen pouhá návštěva v tom zařízení.
A poslední, co bych chtěl říct, a doufám, že na tom bude skutečně shoda. Tady včera také zaznělo, že ten sociální systém má určitý balík peněz a že se má osekat dávkový systém. Já bych byl velmi rád, aby nám toto vydrželo i do projednávání, až se na nás vrhnou všechny organizace, které budou říkat, jak je bezvadné s generacemi, které dlouhodobě nepracují, pracovat a učit je, že se do práce chodí. A jednu věc, poslední, řeknu... (Předsedající: Čas.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane poslanče, děkuji vám. Paní poslankyně Helena Válková s faktickou poznámkou, na řadě po ní Berenika Peštová.
Poslankyně Helena Válková: Prosím, nevím, jestli se mi to, paní místopředsedkyně, za dvě minuty podaří všechno říct, ale jsou to reakce na mé předřečníky.
Tak za prvé, já tady snad zašeptám, já tady žádné prášky ještě neberu, trošku se toho bojím to tady vůbec říct, ale ono to úzce souvisí s tím zdravotním stylem a řekla bych i aktivním stárnutím, aby naši senioři mohli, a hlavně ti, kteří manuálně pracují, opravdu tady být v relativním zdraví co nejdéle, stoprocentně potřebují, aby měli jistotu a klid, pokud jde o jejich důchod, a to je to, o čem i hovořil teď předřečník. Já si myslím, důstojné stáří není jenom o tom, že jich bude pět na pokoji nebo dva na pokoji, ale je to o tom celkovém mezigeneračním respektu. S tím naprosto souhlasím, co tady bylo řečeno, o věkové solidaritě, o rovnosti práv, ochraně práv mezi věkovými kategoriemi, a na to se často zapomíná. Já si myslím, že my bychom měli jít samozřejmě jako politici příkladem.
Já jsem se teď v poslední době setkala - opravdu byly snad tisíce lidí, s kterými jsem hovořila - a oni si na to opravdu, pane kolego, stěžují, že jsou v těch menších skupinách sociálních diskriminováni tím: Ale ty se jdi už projít na procházku a ty si támhle sedni na kafíčko - ale oni ještě ti, kteří nejsou na tom mentálně tak, že už nemůžou nic jiného dělat, aby se chtěli aktivně podílet, spolupodílet - to je to aktivní stáří, takže aby to aktivní stáří mohli prožít ve zdraví třeba do osmdesáti, devadesáti roků, potřebují mít jisté jistoty a k nim patří nepochybně důstojné finanční zajištění.
A potom poprosím jenom poslední větu. Já bych teda tu problematiku LGBT+ sem nemíchala, to mi připadá třeba mimo.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně, prosím, dodržujte (Poslankyně Válková: Ano, dodržuji.) Nedodržujete, ale určitě to příště napravíte. Děkuji.
Nyní paní poslankyně Peštová s faktickou, poté paní poslankyně Mátlová.
Poslankyně Berenika Peštová: Paní předsedající, já jsem to nedopověděla, protože přece jenom, dvě minuty jsou krátká doba. V každém případě jsem začala o odchodu do důchodu žen před revolucí. Samozřejmě potom tady v pozměňovacím návrhu ve smyslu: dáme za každé dítě 500 korun, 1 000 korun a tak dále. Já si myslím, že pro ně by byla mnohem větší motivace právě to, co bylo, to znamená. že odejdete, když budete mít tři děti, třeba o dva roky dřív do důchodu. To si myslím, že je mnohem větší motivace, než jim dávat nějakou pětistovku, jo?
Můj osobní názor - nevím, možná na to máte jiný, ale když jsem se s těmi lidmi bavila, co jsou třeba už nad těch 65 a víc, a mám mezi nimi i svého muže, ale když se s nimi bavíte, tak oni vám řeknou sami, že jakmile se dostáváte nad nějakou tu hranici, třeba 62, 63, a kór samozřejmě tím zdravotním stylem a prostě vším, jak se chováme ke svému tělu, jestli jíme fastfoody a tak dále - a co můžeme dělat jiného než to tady proběhnout a sníst to za letu, že jo, a tak dále, ale to jedno, to je náš přístup k životu. A oni vám sami řeknou ty lidi, když se s nimi bavíte, že větší část svého života v tom roce tráví u lékařů. To tak to prostě je a já si nemyslím, že hodnota života se má měřit tím. že si ráno nasypu prášky, odpoledne nasypu prášky a večer nasypu prášky. Vždyť to přece není nic dobrého, tohleto.
A ty kognitivní funkce, o kterých tady taky byla řeč, jsem poslouchala, jak tady vystupovali, tak ty nám postupně odchází, jo? Já už teď třeba si nemůžu vzpomenout na některé příjmení některých lidí, kteří jsou kolem mě, ale nevím, co bude potom, já už třeba vyjdu do Poslanecké sněmovny a ani nedojdu, že jo, protože prostě si nebudu pamatovat, kam jdu, a tak to prostě bude. Já si neříkám, 65 let si myslím, že je opravdu strop, a od toho by se to mělo odvíjet i směrem dolů, myslím tím třeba pro ty ženy, jak říkáte, pro ta zaměstnání, která - si nedovedu představit, kdo dělá střechy, že ještě v 65 letech tam bude běhat jak nějaký jura po té střeše. Nevím, jestli jste někdy sami dělali střechu, já osobně ano, takže vím, co to je, být na střeše. Takže opravdu jsou to povolání, která nebudou schopni vykonávat. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Ivana Mádlová je na řadě s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych chtěla reagovat na kolegu Salvetra a rozvinout tu diskusi ještě ohledně oddalování věku do důchodu. Já si myslím, že to nelze dělat jenom parametricky a odděleně, že si teďka řekneme, že prostě se nám hodí těch 70 let, anebo za čtrnáct dní se nám hodí těch 67 let, tak dobrá, tak to takhle zvýšíme, ale že přece se musí uvažovat v kontextu nastavení základních školských a zdravotně-sociálních služeb, protože je potřeba si uvědomit, že si i v rámci rodiny mezigeneračně pomáháme a hlídají se vnoučata, my už se staráme o svoje rodiče nebo prarodiče a víte, že někdy velmi často těžké skloubit ten čas, a týká se to i některých profesí. Já se věnuju celý život zdravotnictví a věřte mi, že řada sester, které pracují v nepřetržitém provozu, tak bez zapojení širší blízké rodiny by vůbec nebyla schopná v tom provozu fungovat, protože si předávají děti s manželem, s prarodiči a tak dále. Takže i toto bude mít obrovský dopad na ty mladé rodiny. Nejsou dostupné jesle, dětské skupiny, školky, samozřejmě je to lokálně, nebo když dáváte soukromou školku, tak je to třeba až 20 000 měsíčně, čili přece to musíte posuzovat v celkovém kontextu, že musíte mít připravené základní služby pro fungování a podporu rodiny, aby se to dalo vůbec celé zvládnout, protože i já sama se nějakým způsobem starám o své rodiče, starám se o svá vnoučata, pomáhám prostě, jak to jde, a samozřejmě teď se dozvím, že odchod do důchodu se prodlužuje, ale nejsou ty základní služby nastavené, protože prostě jesle nejsou.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Další je na řadě s faktickou poznámkou Lenka Knechtová, poté paní poslankyně Oulehlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. ***
