Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky, s první vystoupí paní poslankyně Adámková, připraví se pan ministr Jurečka. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, dámy a pánové, již několik mých předřečníků tady zmínilo velmi důležitou věc a musím říct, že je tak důležitá, že si myslím, že bychom měli slyšet odpověď. Je pravda, že věk odchodu do důchodu se různě zvyšuje. Já jenom doufám, že není toto zastírací manévr, protože známe taky jednu zemi na východě Asie, kde se dostali k 82 letům, tak to doufám, že tam se nedostaneme.

Ale můj dotaz je jiný. Vycházejme z doby dožití, která se tu tak promiskuje, promítá - tento pojem nebudu dlouze vysvětlovat, protože pak se k tomu vrátím ve svém příspěvku - ale vycházím ze Zdravotnické ročenky České republiky, kde údaje zpracovává Ústav zdravotnických informací a statistiky, a vycházím jenom z těch vydaných, čili ne z té, která ještě není vydaná, a tam třeba ta poslední má věk dožití snížený. V tom případě se chci zeptat, jak budeme zpětně lidi dávat později, nebo dříve do důchodu? To mi není úplně jasné, protože vycházíte z jakéhosi čísla, není jasné z jakého roku, jaká predikce, jak to tam bude, jaká je tam směrodatná odchylka, a já se chci zeptat, když by došlo ke snížení věku dožití - protože vy jste hovořili o tom, že tedy jedna třetina života by měla být prožita, řekněme, v odpočinku, někde se hovořilo o 21 letech - a já se ptám proto, že už jsme tady zažili zákony, kdy vláda si dává sama sobě komplexní pozměňovací návrhy, tak jestli tady bychom se s tím nesetkali, protože se může stát, že dojde náhle ke snížení věku dožití, tak v tom případě se s tím, prosím pěkně, vypořádáte jak? Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan vicepremiér Jurečka.

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak já bych poprosil, aby... Je to škoda, že se tady neposloucháme. Já jsem v tom svém úvodním vystoupení říkal některé zásadní změny, které tady jsou, jsou obsahem pozměňovacího návrhu, a kolega Hrnčíř tady přijde a přečte projev, který byl evidentně napsán před tím, než tato schůze začala, protože tady žádné výchovné se neruší. Já jsem speciálně popisoval to, že tady bude jasně stanoveno to, že výchovné zůstává. Rodinný vyměřovací základ bude vedle toho nabíhat, vždy se vypočte jedna, pak i druhá částka - a pan kolega Hrnčíř neposlouchá, protože tady s ním hovoří teďka paní předsedkyně Alena Schillerová, tak já to dopovím - zůstává vždycky ta z částek, která bude pro daného člověka výhodnější. To znamená, to ocenění tam je naprosto jednoznačné.

Pokud jde o otázku nastavení té hranice, tak ta je vlastně teď nastavena tak, že se bude, jako je to dnes, celých 30 let je tady nastaveno posunování hranice podle jednotlivých ročníků narození. My na to navážeme a bude to po jednom měsíci. To znamená, ten parametr, který tady byl předtím tak diskutován hodně v první čtení, tam už v ten okamžik nebude. Bude tam pro každý populační ročník narození o jeden měsíc. Dosáhneme toho věku, o kterém tady dneska také byla zmínka, těch 67 let v roce 2056. To znamená, teď jsme se posunuli za poslední roky, za 30 let taky výrazně. To znamená, v roce 1990 byl věk odchodu do důchodu u mužů 60 let, 2002 to bylo 61 let, 2009 62 let, 2016 63 let, 2023 64 let a teď dospějeme na hranici 65 let. To znamená, vidíme tady ten posun za 30 let, ten posun je tady v zásadě o tři roky a my na něj prakticky plynule navazujeme, ale se zpomalením, protože teď to bylo v zásadě o dva měsíce mezi populačním ročníkem. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času, nicméně máme tady další faktické poznámky. Jako první vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Berkovec a připraví se pan poslanec Hrnčíř. Tak, pane poslanče, prosím.

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Dovolte, abych reagoval na váženou kolegyni, paní profesorku Adámkovou a také na váženého pana ministra Jurečku.

Víte, já jsem měl to štěstí, že - tím, že jsem dělal... že jsem vyrostl v nějakém kontextu průmyslových měst, jako je Kladno, kde jsem pracoval 8 let jako výtvarník, že jsem dělal externí žurnalistiku - tak jsem poznal opravdu zblízka práci lidí této generace, tedy mojí generace, dejme tomu, a vnímám to podobně. Byl jsem v horkých provozech na hutích na Kladně, ve Dříni, ve slánské Baterii, na Černidle, na dně kilometrové jámy dolů, v horkých provozech a myslím, že ty lidi znám. To jsou chlapi, kteří jsou hrdí na svoji profesi, na to, že celý život pracovali - a teď promiňte, že použiju hovorový výraz, ale beru to i částečně podle sebe - ti lidi, i kdyby ryli držkou v zemi, tak nepůjdou někam žebronit o nějaké podpory a budou se stydět jít i na rekvalifikační kurz. Tak to prostě je. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, pan poslanec Hrnčíř bude následovat s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím.

Poslanec Jan Hrnčíř: Tak, děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já bych tady chtěl zareagovat na slova pana ministra Jurečky, že jsem ten projev měl k vládnímu návrhu zákona, který už neplatí. Tak já jenom chci říct, jak tady pracuje tato vláda a pan ministr. Takže: důchodová reforma, která má platit na desítky let a je to zásadní věc, která by měla překonat volební období, tak byla pečlivě připravovaná prý, vládou schválena před několika měsíci, někdy v květnu, a ty parametry, které překopávají vládní návrh podle toho, jak pan ministr tady říkal, byly vloženy dneska. Dnes, v den projednávání v 15 hodin 22 minut, další v 16 hodin 18 minut, v 16 hodin 20 minut, 21 minut, 23, 24 a 25. Tak podle vás tohle je ta kvalitní práce vlády? To je ten výsledek? Za co mě kritizujete? Styďte se! (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Adámková s faktickou poznámkou.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, mě to vysvětlení neuspokojilo, pane ministře, protože vy jste tady řekl, že tedy odchod k šedesátému... A já tomu rozumím, že se zvyšují odchody do důchodu, s tím problém není. Mně stále schází pravda, kterou byste měli říct občanům, protože já jsem tady upozornila na to, že ve vydaných ročenkách - prosím, nehovořím o těch, které máme k dispozici a nejsou k dispozici běžné populaci - došlo opravdu před dvěma lety ke snížení průměrné doby dožití a to znamená, že tedy muž, který vyšel v 67 letech, má zhruba 10 let na důchod. No, to potom není tedy třetina života ani náhodou - a je to jenom aritmetika základní školy. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, vracíme se do obecné rozpravy. Paní poslankyně Ožanová má slovo. Prosím.

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, můj proslov nebude nijak dlouhý, bude spíše ukázkou toho, co si myslím, že by bylo vhodné, a připomenutím některých věcí.

Důchodci se stali významnou skupinou zajímající vládní koalici. Fialova vláda dokonce loni hospodařila s větším schodkem než ta Babišova v roce 2020, tedy v prvním roce covidové pandemie. Vyplývá to z dat, která ve středu zveřejnil Český statistický úřad na základě konzultace s Eurostatem v rámci takzvané notifikace. Takže na kom chce nejvíce vláda ušetřit? Na sobě? Ne. Na důchodcích. Ti se nedokáží tak intenzivně bránit jako mladší populace.

Chápala bych snahy o zásahy do důchodů poté, co byste se pokusili vypořádat například se zneužíváním dávek. Vím, že pan ministr se o to snaží, že něco připravuje, je to v médiích, ale není to tady na plénu Sněmovny. Tady se neustále zabýváme důchodci. (Poznámka z pléna.) Zatím už prošli jednou důchodci, teď zase.

Myslíte, pane ministře - děkuju, že pan ministr mi tady napovídá, že to je něco před prvním čtením - to stihneme konce volebního období? Jako první jste dali tisky, kde se zabýváte (tím), jak zatočit s důchodci, takže promiňte mi, je to tak a s tím se nedá nic dělat.

Já si dovolím (se) podělit o zážitek z minulého týdne. Byla jsem velmi překvapena - a týká se to svým způsobem zneužívání dávek - když jsem jela v tramvaji tady v Praze, protože předpokládám, že v Ostravě bych se asi k takové konverzaci nedostala, kde mladá slečna vyprávěla svým přátelům, že má plat 50 000 a že si řekla, že chce, ať jí stát pomůže s náklady na bydlení, a že tedy vtipně... že jí tedy odsouhlasili 58 korun, tak se tam čílila. Víte, zvláštní je to, že někdo, kdo bere 50 000, vůbec podá takovou žádost. To znamená, něco je špatně. To, že se slečna ani nestyděla, to bylo taky špatně. ***