Korektura
(19.40 hodin)
(pokračuje Miloslav Janulík)
Ten nepříznivý demografický vývoj je ale podle mě jedním z faktorů. Protože jak říkám, usvědčuje nás to, že v okolních státech, které jsou daleko, bych řekl, velkorysejší a chovají se ke svým seniorům a důchodcům dobře, tak to prostě nějakým způsobem funguje.
O taxonomii důchodových systémů nebudu mluvit, ale ty základní parametry známe. Prostě je financujeme průběžně, protože já platím tedy sociálku a z ní je to hrazeno. Samozřejmě předpokládám logicky, že systém funguje tak, že když přestanu platit to sociální, tak z toho systému budu čerpat, ale když se podívám, kolik platím sociální pojištění a kolik dostanu, tak je tam tedy výrazný nepoměr. Tak to je prostě celé nějaké divné. Teď víme všichni, kolik, jaké máme ty odvody. Teď se tedy bavíme hlavně o sociálním pojištění.
Běžného člověka vůbec nenapadne, že nejbohatší finanční "instituce" v euroatlantickém systému jsou většinou důchodové fondy, protože do nich ti lidé platí a ty peníze budou potřebovat za strašně dlouho. Čili oni mají zdroj velkých prostředků a takzvaně dlouhých peněz. Už to tady někdo říkal? Myslím, že nějaký Pirát říkal, že si kupují nějaké singapurské fondy v Česku a snaží se zhodnocovat prostředky, které do nich ti pracující, kteří si platí důchodové, chcete-li sociální pojištění, tak aby to zhodnocovali. U nás nic takového není. Funguje to úplně naopak, že my tedy to do toho systému platíme, ale ono díky inflaci - což je v podstatě takové to řízené okrádání obyvatel, to nic jiného není - se to naopak ztenčuje a vůbec to nefunguje. Je velmi podivné, že už je rok 2024 a my tady dodneška nic takového nemáme, protože se na tom nikdy nenašla nějaká shoda. Je to tedy divné, že jsme nebyli schopni takovouto věc, která v mnoha státech funguje, ani přenést k nám. To samozřejmě je, řekl bych, velmi podivné.
Podívejte, ono se moc nového už k tomu vymyslet nedá. Problém je v tom - za mě říkám - že vy na to nemáte žádný kredit, ani morální, ani jiný. Pokud nedojde k nějaké zásadní shodě, tak abyste jedním škrtnutím pera ovlivnili život tolika milionů lidí - i ten můj - tak já se na tom opravdu nechci nějak podílet. Říkám, my zkoušíme alespoň těmi pozměňovacími návrhy do toho nějakým způsobem pozitivně zasáhnout. Ale prostě musíte vědět, že pokud se nestane nějaký zázrak, tak my to změníme. Pokud dá pánbůh a voliči, tak za rok nebo za 13 měsíců od této doby tady budeme stát a budeme říkat, prosím vás, toto...
Nevím, jestli by pak nestálo za to, udělat nějaký jeden zákon, že všechno za poslední čtyři roky se musí smáznout, nevím. Ale toto se tak opravdu nechat nemůže, protože říct teď těm lidem průběžně, kteří se tady bavíte o těch, co je jim 40, kteří už třeba 20 trochu pracují s nějakou vidinou, a vy jim pořád, jak oslovit tu mrkvičku, řeknete. No, tak nebude to tolik, bude to ještě o něco víc. Teď jste tedy trošku couvli, ale pořád se bavíme o té střední délce dožití a že tedy my se dožijeme tak 61, 62, a pak už prostě nejsme moc zdraví, protože jak říkáme to staré latinské přísloví, že Ipsa sena morbus est - Samo stáří jest chorobou.
To, že jsme si tedy prodloužili délku života, tak akorát znamená, že samozřejmě dokážeme, ta medicína opravdu udělala obrovský pokrok, takže všichni berou statiny, antihypertenziva a tak, takže se ten život prodloužil. Ale říkám, otázka zní, v jaké kvalitě, protože když se spolu půjdeme podívat na ta gerontologická centra nebo na ty LDN a vidíme tam, jaká to je kvalita života, tak to je strašně tristní a smutný obraz, na rozdíl, říkám, od těch důchodců, kteří mají prostředky. Protože ono se to odvíjí od těch prostředků. Pokud ty prostředky totiž máte, tak si můžete dovolit třeba zůstávat v domácím prostředí výrazně déle, můžete trávit čas nějak jinak a ne opravdu jenom ležet na lůžku a dívat se do stropu. To je prostě strašně smutné.
Toto by měl být ten leitmotiv, který nás vede. Když už tedy chcete mermomocí na sílu úplně prosadit to, čemu říkám deforma, tak prostě najděte nebo zkuste alespoň s námi najít nějaký konsenzus tak, aby to nebylo jenom z té pravé strany řešené, že prostě nemáme na to peníze. My máme peníze, samozřejmě že máme peněz dost. Vždyť vám říkám, jestliže my dáváme 8,4 % HDP a to Rakousko třeba 14, tak to je obrovský nepoměr. Když si vezmete, co by to s těmi důchody udělalo v těchto číslech, tak by to bylo naprosto neuvěřitelné, jak by se ty důchody pohnuly a jak by se důchodcům výrazně snáz žilo.
Můžu vám říct, že když jsem si to hodil do kalkulačky a vypočítal jsem si svůj důchod, tak jsem nechtěl věřit vlastnímu oku. Říkal jsem si, to opravdu není možné, protože opravdu v tomto smyslu, kdybych třeba nějakou polovinu života to věděl a tu sociálku neplatil a prostě si peníze nechával pro sebe, tak jsem mohl mít krásné zajištěné stáří. Takto to při spolehnutí se "na ten stát a na ten systém" příliš radostně nevypadá. Myslím si, že k tomuto resumé dospívá většina čerstvých důchodců nebo těch, co tam máme odejít.
Já si pamatuji, že se státem vedl soudní spor i soudce, který odešel do důchodu a tomu ze dne na den příjem poklesl mnohonásobně, tak drasticky, že to pro něj a jeho blízké znamenalo v podstatě úplně ekonomické zmrzačení. Už je to nějaký pátek, myslím, že to je tak 10, 15 let. Já jsem to dokonce sledoval. Nevím už, jak to dopadlo. Otázka ale zní tedy, jestli to nechcete nějak přehodnotit. Protože opravdu ten konsensus vy tady na sílu protlačíte, ale životaschopné to nebude. To vám prostě garantuji.
Myslím si, že mnohé bylo řečeno, mnohé ještě řečeno bude. Já bych jenom z analýzy renomované firmy Deloitte řekl, že podle té analýzy - a to jsou opravdoví odborníci - se ukazuje, že náš současný důchodový systém je v zásadě udržitelný. Nicméně buď za cenu postupné devalvace poměru průměrného důchodu a průměrné mzdy, protože ono to klesá pod těch 40 % a tak dále, to víme. Kupní sílu důchodu jsme však schopni zachovat, neboť důchody jsou valorizovány. To je právě to, že oni tu analýzu dělali v době, než vy jste kvůli valorizaci vyhlásili tady legislativní nouzi, abyste vzali důchodcům peníze, které měli dostat, a s kterými už počítali.
Snaha o zachování tohoto poměru samozřejmě dostává důchodový systém do deficitu, ale vůbec se nebavíme třeba o zvýšení sazby důchodového pojistného. Jenomže tam je to zase problém ten, že to zdražuje cenu práce a tak dál a tak dál. Čili to je velmi obtížně řešitelné, ale jak říkám, musíme na tom najít nějakou shodu. Musí se prostě najít nějaký průnik tak, aby to, co přijmeme, bylo pevné, životaschopné a bylo to v podstatě na desítky let, aby to bylo i nadčasové tak, jak to dokázal svého času Bismarck, nebo kdo. Prostě to tak nadčasově vymyslet.
Tady samozřejmě oni uvádí znovu, že zvyšování věku odchodu do důchodu má fyzické limity. Nejde prostě říct číslo, protože každé povolání, každá práce, každý jedinec je unikátní a nezaměnitelný.
Samozřejmě důchodové fondy, fondové pilíře a tak dál. Nic z toho nemáme. Dneska jsme v podstatě jenom odkázáni na to, že tedy až nebudeme moci pracovat - nejde jenom o fyzické, ale i psychické limity, že člověk řekne, už to prostě fakt nejde a já si musím odpočinout - tak prostě to nebude řešitelné. Vy ignorujete úplně biologické zákonitosti, řešíte to jenom čísly, sprostá matematika a obyčejné kupecké počty. Když nám to nevychází, tak to zvedneme o rok, o dva, a bez jakékoliv návaznosti na nic. Garantuji vám, že to vám prostě nebude fungovat a nevydrží vám to. Tak to je asi tak všechno. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ANO.) ***
