Korektura

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, také bych zmínil pár slov ke zmiňované důchodové reformě. Já tedy vůbec nemohu přistoupit na to, že jde o nějakou reformu, ale název tady tak zazněl, tak se jím budeme řídit. Vláda se rozhodla, že bude hlavně zhoršovat život důchodcům. Asi jste si vyhodnotili jako vláda, že nejsou důchodci vaši voliči, tak vám to tolik neublíží. Ale vláda se snaží zalepit podle mého rozpočet právě tou formou přes důchodce. Místo aby za důchodce pan ministr Jurečka bojoval, což by tak navenek mohlo alespoň vypadat, tak to vypadá, že chodí pořád s novými návrhy, jak důchodcům vzít peníze.

Za důchodce my bojujeme, dali jsme podnět k Ústavnímu soudu na tu krádež za bílého dne, na kterou si všichni dobře pamatujeme. Vládní koalice to nazývá jinak, já bych to viděl tak, jak jsem to pojmenoval. Nejde o důchodovou reformu, ale jenom o nějaké parametrické úpravy některých ukazatelů. Jejich výsledkem je, že penzisté přijdou řádově o tisíce korun.

Kdyby to mělo alespoň něco s důchodovou reformou společného, tak se tu bavíme teď o druhém a třetím pilíři. Ale my řešíme pořád jeden a ten samý první pilíř, a to navíc tak, že se to z velké části dotkne současných důchodců. Tady je třeba zmínit valorizaci. Vláda naopak první pilíř zásadně oslabuje a tím se řada důchodců dostane dle mého soudu pod hranici chudoby. Hlavní problém to neřeší, možná ho posouvá v čase. Vláda touto změnou hodila přes palubu mladší a střední generaci. A pan ministr Jurečka evidentně doufá, že ten problém za něj někdo vyřeší následně, že přijde někdo jiný a dá to do pořádku.

Důchody nejsou sociální dávka. To je třeba si uvědomovat. Protože jak se tak díváme na to, tak vláda k nim přesně takto přistupuje. Důchody jsou nárokové za to, že ti lidé tu pomáhali budovat ekonomiku, rozvíjeli zemi a odváděli peníze do státního rozpočtu. Důchodem jim za to má stát v podstatě poděkovat. Vrací jim to, co si v uvozovkách naspořili do toho státu. Dělat z důchodu dávku považuji za naprosto nedůstojné, nemorální. A hlavně to zase a znovu rozděluje společnost.

Další nesmysl je, že důchody jsou na dluh. Při stejné logice je na dluh jakýkoliv jiný výdaj státu - téměř všechno, když vezmeme armádu, zdravotnictví, ale i třeba každého poradce ministrů, kterých má tato vláda také požehnaně. Takže pokud pan ministr Jurečka a další straší občany, že nebude na důchody, neříká nám fakt daný přírodním zákonem. Pouze nám sděluje rozhodnutí jeho a zbylých členů vlády. Na důchody nejsou peníze... Teda, to je ticho. (V sále je výjimečně opravdu ticho.) To mně udělalo radost. Zřejmě sledujete něco v televizi. Ale pouze nám sdělujete tedy toto rozhodnutí a na důchody, že nejsou peníze, znamená, že na důchody nedáme peníze. A kolega Janulík už by chtěl přijít na řadu, ale ještě si počká. (Poslanec Janulík už netrpělivě podupává před řečnickým pultem.)

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Poprosím, abyste oslovoval poslance mým prostřednictvím.

Poslanec Ladislav Okleštěk: Já jsem ho neoslovil. Já jsem pouze konstatoval fakt, který se mi objevil před umpirem, takže se omlouvám.

Pan Jurečka a vláda nám říkají, že tento stát není nejen pro staré, ale už pomalu není ani pro mladé. Už dnes to, co lidé odvedou do systému, je daleko víc, než z něj čerpají. Je problém pana ministra a celé vlády, že s tím neumí efektivně naložit. Přitom kdyby se třeba podívali do zemí, které důchodovou reformu provedli, tak by cestu určitě snadno našli.

Měl bych tady ještě pár připomínek, ale jelikož jsem viděl skutečně tu neskutečnou touhu kolegy, tak mu uvolním mikrofon a vám poděkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji panu poslanci Ladislavu Oklešťkovi. Na řadě je pan poslanec Miloslav Janulík. Vážený pane poslanče, prosím, mikrofon je váš.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, vážený pane ministře, ani nevím, jak začít. Podívejte, mnohé bylo řečeno, mnohé tady ještě zopakuju. Ale jasná je mně jako v podstatě už důchodci ještě, jak bych řekl, nepraktikujícímu jedna věc, že jednak vy řešíte rovnicí z pravé strany. To je tady takový v posledních letech zvyk obecně nejen v hospodářství, v republice. Prostě vy si řeknete, tady nám zbývá nějaký budget, tady nám zbývají ty peníze, a my je musíme, tu rovnici řešíme z pravé strany, takže to musíme rozdělit mezi ty lidi, mezi které to máme rozdělit. A protože vám to nevychází, tak logicky přicházíte s něčím, čemu vy navíc vlastně říkáte "deformy", a to říkám: deforma důchodového systému. A samozřejmě k tomu používáte ty argumentace, které tady předřečníci moji říkali, že to je strašení, že zkolabuje ten systém.

Co to znamená? Jak si mám představit kolaps důchodového systému? Co to znamená? Pokud je průběžný, tak on vlastně nemůže zkolabovat. Nějaké důchody se vlastně budou pořád vyplácet, akorát prostě ne třeba v té výši, jak by lidi očekávali, jaké mají výměry. Ale ten kolaps nebude takový, že příštího prvního mně nepřijde důchod, protože já už se v podstatě považuju za důchodce. Jo? Takže to jsou protimluvy, to jsou sémantické nesmysly, které používáte. A samozřejmě že ten systém nějak funguje mnoho a mnoho desítek let.

A samozřejmě vtip je v tom, že my, co bychom tedy teď měli být jako na řadě a čerpat, tak jsme do toho systému jako průběžně krutě platili. A samozřejmě pak se vyskytli od devadesátých let lidi, jsou to třeba moji vrstevníci, kteří prostě když zjistili, stali se v uvozovkách podnikateli nebo óesvéčkaři, zjistili, že to sociální pojištění platit nemusí, tak ho přestali platit, ale logicky, protože je to typicky česká povaha, ta vychytralost, nebo jak to říct slušně, takže neplatili, neplatili, žili hujaja, tralala, nešetřili. A teď se potkávám s argumentací: no, ti darebáci, podívej, jaký mně dali důchod! Ale když jim řeknu: no, prosím tě, tys do toho společného jako nepřispíval, tak teď z něho prostě nemůžeš čerpat, takže ti vyměřili, co ti vyměřili, takže si nestěžuj. Ale paradoxně tihle lidi pak spadnou úplně jinam do toho sociálního systému a zase dostávají nějaké peníze. A nám, tedy těm, kteří jsme vždycky platili, protože nám nic jiného nezbývalo, tak to nepřipadá úplně tak spravedlivé. Jo? Takže... Ale to nechci se dostávat dál. To je potom záležitost celého sociálního systému.

Vy máte jednu smůlu. Za totáče, když jsme byli všichni za plotem, tak holt se muselo věřit tomu, co (nesrozumitelné) bylo předkládáno. Dneska nejsme za plotem. A když se podívám do toho Rakouska, protože to mám vzdušnou čarou 1 200 metrů do Rakouska, když se podívám do Rakouska a vidím průměr důchodů a procenta HDP, tak vás všecko usvědčuje ze lží. Protože jestli my dáváme 8,4 a průměr HDP a průměr Evropské unie je 12,6 - Rakušáci to mají ještě výrazně víc - tak to je důkaz toho, že to nějak fungovat může. Jim ten systém funguje. Taky mají problémy. Ale to znamená, že my bychom ty problémy měli mít tedy jako výrazně menší než oni. Čili proč tady ty vaše vznosné kecy o parametrickém posunování a tak? V podstatě je to jenom, jak říkám, to řešení z té pravé strany. O těch příjmech se vůbec nebavme. To jste si podřízli větev, na které všichni sedíme.

Moje otázka třeba zní: kdo vám na to dal právo? Tady nějaké pidistrany s jedním procentem? Vy vůbec nemáte právo na takovýto brutální zásah do života všech důchodců. Kdo vám dal to právo? To jako sorry, ale jako fakt na to nemáte právo! A to ještě z toho se jednou někdo bude zodpovídat, že prostě si osobuje věci, které ani diktátor by si nemohl dovolit.

Ale mně to opravdu vadí jako z principu, že jsem celý život pracoval. Já jsem celý život do toho systému odváděl poctivě mnoho, mnoho, mnoho. A teď prostě najednou mně řeknete, že jako moji rodiče v těch šedesáti prostě šli a bylo to, jaké to bylo, ale teď prostě mi řeknete, že půjdu, já nevím, v 67, nebo dokonce v 70. Teď jste se toho asi lekli, protože jste zjistili, že to je celé jako nefyziologické, že to je proti biologickým zákonům, že to je blbost, tak prostě z toho couváte, dáte to na 67. Mně je kolik? Kolik mně je? Když si představím, že já samozřejmě třeba možná pracovat budu, dá-li pánbůh.

Ale ještě je paradox tedy, že lidová strana jako čtvrté přikázání "cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi" - na to to tedy nevypadá, jako že by moc ctili otce svého a matku svou, když jim ani tu valorizací nechcete přiznat, protože vám to nevychází. Někde ji tedy přiznáte, někde ne. ***