Korektura

Ale v zásadě tam hovoří o tom, že nám po šedesátém roce věku, v průměru samozřejmě, nerad bych se někoho dotkl, znám spoustu lidí a v podstatě i oni konstatují, že těch lidí je většina, které to nepostihuje v tom věku nad 60 let, ale že v podstatě už dochází v průměru k tomu, že po tom šedesátém roce věku nám dochází k ubývání takzvaných kognitivních funkcí, a zmiňují tady dokonce jeden jakoby specifický parametr vlastně těch kognitivních funkcí, a to je takzvaná fluidní inteligence, to znamená, že jsou narušené exekutivní funkce, psychomotorické tempo, pozornost, deklarativní, epizodická paměť na nové události a tak dál.

K tomu zhoršování právě dochází přibližně po šedesátém roce věku a já si troufnu říct, a teď trošku spekuluju, že vlastně i to mohl být podklad pro to Ministerstvo zdravotnictví. Předpokládám, že je to orgán, který pracuje profesionálně, a že když tedy jakoby tu námitku, vlastně tu výhradu v rámci připomínkového řízení formuloval, tak předpokládám, že se opíral o názory vědců, a možná, že konkrétně i tady těchhle těch lidí, o kterých já mluvím, protože to skutečně je v jakémsi jakémsi úzkém souladu, že to říkají lidé, kteří se tomu věnují na vědecké bázi, a následně to tedy říká trošku jinými slovy Ministerstvo zdravotnictví, a tím pádem je v rozporu s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Našel jsem si i názor, který je volně dostupný na internetu v několika článcích, několika rozhovorech s paní doktorkou Boženou Juraškovou, což je předsedkyně Gerontologické a geriatrické společnosti, a ta v podstatě hovoří o tom, že zhoršování zdraví se netýká jenom lidí, kteří pracují v manuálních profesích, ale i v profesích, které vyžadují psychickou náročnost nebo psychickou pozornost, a prudce klesá jejich výkonnost v tomto konkrétním věku.

Takže já si kladu otázku, mluvil jsem o tom už v jedné z těch svých praktických poznámek, jestli je skutečně reálné očekávat od lidí nad 65 let, ale i mladších, jo, jak jsem říkal, věk odchodu do důchodu je už dneska v 64 letech a dvou měsících a věk dožití ve zdraví v průměru v 62 letech, jestli je opravdu realistické očekávat, že nám to prodlužování věku odchodu do důchodu skutečně přinese do státního rozpočtu ty kýžené finance, které potřebujeme.

Já bych si to v podstatě přál, aby to tak bylo, ale čísla, která nám tady představuje pan ministr a další, tak jsou v podstatě jakýmsi opravdu suchým konstruktérem, který počítá s nějakými matematickými, statistickými modely, ekonomickými modely, ale tak trošku zapomíná právě na to, že součástí vlastně těch modelů je člověk, lidé, kteří vlastně mají své nějaké limity výkonnostní, zdravotní, a že tyto modely v podstatě tady s tímto nepočítají, přestože jim to právě ti zdravotníci jakoby takhle poměrně explicitně jakoby říkají. A to si myslím, že je celkem vážná věc. A jak už jsem říkal tady také, obávám se toho, že lidé prostě v určitém věku budou, nebo v tom věku kolem těch 65 let a více budou odcházet před starobním důchodem, budou registrováni na Úřadu práce. Momentálně pořád ještě se jim to víceméně vyplatí, být tam rok, nebo dva, nebo dokonce tři od určitého věku, aniž by se jim ten důchod nesnížil, nebo budou odcházet na dlouhodobé nemocenské.

Já si totiž jinak neumím vysvětlit ani současný stav, proč má Česká republika jednu třetinu vlastně všech důchodů, které dneska jsou, a už je to věc, která trvá dlouho, ty předčasné důchody. Tento institut byl zaveden, tuším, někdy snad už v devadesátých letech, celkově se to nasbíralo na těch 30 %. A já bych chtěl prostě nějaké vysvětlení. Já jsem žádný výzkum na toto téma nečetl, ono to je asi možný trošku složité, ale myslím si, že by to šlo, abychom se dozvěděli skutečně jakoby příčinu toho, proč ti lidé odcházeli, a troufnu si říct hypotézu, že mnoho z nich skutečně odcházelo proto, že v tom zaměstnání, ve kterém byli, tak už se necítili komfortně, protože skutečně už přestávali zvládat své pracovní tempo. A to se odcházelo do starobních důchodů podstatně dříve, určitá kohorta těch lidí je, šla do to předčasného důchodu možná ještě před šedesátkou.

Takže tohle všechno mi v tom nehraje, a jakkoliv bych si i přál, aby prostě tohle jakoby vycházelo, aby ti lidé byli zdraví, aby prostě pracovali a byli šťastní jako i v pokročilém věku a plnili vlastně sociální účet, v uvozovkách sociální účet, tak se obávám, že právě na tyto limity vlastně narazíme, a stejně to nakonec nebude fungovat. Tak mimo jiné tedy si myslím, že to nebude fungovat i proto, že jak už tady bylo několikrát řečeno mými kolegy, tak hnutí ANO, pokud se dostane do vlády, tak má ambici, vše to tady probíráme, vše ne, tady tuto věc rozhodně, rozhodně zrušit. Ale týká se to samozřejmě i jiných parametrů, ale tady toto je ten nejdůležitější.

Já jsem si právě v souvislosti s tím, o čem tady už nějakou dobu hovořím, připravil vlastně svůj vlastní pozměňovací návrh, ke kterému se v podrobné rozpravě přihlásím. Je to návrh, který jsem ale samozřejmě zpracovával i s kolegy, takže to návrh nejen Igora Hendrycha, ale i Aleše Juchelky, Jany Pastuchové, Lenky Dražilové, Jany Hanzlíkové, Renaty Oulehlové, Miroslava Samaše, Andrey Babišové, a ten návrh je v podstatě velmi jednoduchý, protože v podstatě navrhuji vložit do § 19 a) písmene 2 nový odstavec c, písmeno c), tak aby mezi 65. rokem věku a skutečným odchodem do důchodu, v době, kdy jsem ho zpracovával, jsem netušil, že to bude z popudu asi pana ministra zastropováno na 67 letech, ale to na tom nehraje roli, aby vlastně ta doba mezi tím 65. rokem věku a skutečným odchodem do důchodu byla považována za dobu náhradní, v případě že to je pro toho člověka výhodnější. Podle toho, co je pro pojištěnce výhodnější, pouze tohoto časového úseku mezi 65. rokem a tím skutečným obchodem do důchodu.

Důvodem je to, že ano, pokud se to bude týkat nějakých dvou, možná čtyř měsíců, půl roku navíc, tak by se to nějak negativně, nemělo by se negativně projevit to, pokud člověk v tom věku už nebude schopen vykonávat tu svoji původní profesi, ve které pracoval, já nevím, nějakou dlouhou dobu a kariérně se v ní vypracoval, ale musel odejít právě z těch výkonnostních důvodů do nějakého méně placeného zaměstnání, tak aby ho to nepoškodilo, a to v případě nějaké delší doby, řekněme roku, dvou, už by se mohlo projevit.

Takže smyslem je v podstatě, aby se udělaly dva výpočty. Jeden, který v podstatě mu to vypočítá tak, jak se to vypočítává dosud u všech, a ten druhý by zohledňovalo tuto dobu, a ten který byl pro toho člověka výhodnější, pokud by zrovna v tom konkrétním období nad těch 65 let prostě měl nižší příjem, tak aby se mu počítala ta výhodnější varianta. To je smyslem vlastně mého návrhu, a v podstatě vychází to z toho, o čem jsem tady mluvil, že se opravdu obávám, že ti lidé ani nemusí končit všichni na úřadech práce, ani nemusí všichni utíkat do nemoci, ale skutečně jim můžou zaměstnavatelé říci: Prosím vás, bohužel už tady mám náhradu za vás, už tady je někdo jiný, kdo bude tu vaši práci dělat lépe, a můžete jít pracovat někam jinam i v rámci naší firmy, máme tady jiné pozice, ale mohou být třeba mnohem hůře placené. A ten člověk, pokud do toho důchodu ještě má, nevím, rok, dva, tři, tak mu nic jiného nezbyde, než aby pracoval. Je to tak. Takže na to cílí můj pozměňovací návrh, a vás požádám všechny potom v rámci podrobné rozpravy, až se k němu budu přihlašovat, o podporu. To je ode mě vše, děkuji.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji panu poslanci Hendrychovi. V tuto chvíli je v obecné rozpravě připraven pan poslanec Ladislav Okleštěk. Než se ujme slova, načtu omluvy. Od 18.00 hodin je omluven z pracovních důvodů pan poslanec Andrej Babiš, z pracovních důvodů od 17.00 hodin je omluven pan poslanec Josef Bělica, paní poslankyně Kamila Bláhová z pracovních důvodů od 14.00 do 15.30, ze zdravotních důvodů od 18.45 pan Jaroslav Dvořák, Věra Kovářová je omluvena od 21. hodiny z pracovních důvodů, David Pražák od 15.30 z pracovních důvodů, Helena Válková od 17.00 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Marek Výborný od 16.00 do 22.00 hodin z pracovních důvodů.

Vážený pane poslanče, prosím, máte slovo.***