Korektura
(19.00 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
Poslanec Igor Hendrych: To je svatá pravda, tak to skutečně je. Nicméně dostal jsem několik mailů, reakcí od občanů, že to považují za trošku cynické vzhledem k jeho ročníku narození. Ale to jenom na okraj, to není úplně podstatné.
Já jsem rád, že jsme se tady zatím od nikoho z vládních představitelů nebo koaličních představitelů nedočkali strašení Řeckem, jak to bylo v prvním čtení, které dopadlo samozřejmě z hlediska celkového rozpočtu, respektive důchodového systému, velice špatně a bylo to oblíbeným tématem některých koaličních politiků přirovnávat náš stav důchodového účtu k Řecku. Tohle zatím teda není a doufám, že se toho teda ještě nedočkáme, ale teď možná už skutečně více k věci.
Já jsem tady už v té svojí faktické poznámce a koneckonců i v tom vlastně v prvním čtení uváděl příklad v podstatě mezirezortního řízení, respektive rozporu, který vznikl s Ministerstvem zdravotnictví, a já jsem tady měl debatu, no, já jsem se o ní pokoušel, ona to v podstatě nakonec debata ani nebyla, já jsem se pokoušel tady pana ministra Válka, vicepremiéra Válka, doptat na to, jak je to vlastně s tou poznámkou, nebo výhradou, kterou Ministerstvo zdravotnictví v mezirezortním řízení uvedlo, dneska jsem ho už citoval.
A ono jich bylo víc jakoby nesouhlasně kritických, ale že v podstatě není, nelze neustále prodlužovat věk odchod do důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna potřebný pracovní výkon podat i v dalších letech. To je uvedeno dodneška v oficiálním dokumentu. Já jsem se ministra Válka, který tu není, ptal tady v rámci faktických poznámek, jestli je to názor Ministerstva zdravotnictví, anebo jestli je to názor ministra samotného. A pan ministr zdravotnictví mi tady na mikrofon řekl, že když to potom takhle jakoby odchází už směrem jakoby z toho mezirezortu, tak je to vždycky názor ministra, tudíž se k tomu fakticky přihlásil, jo, což mě teda třeba zarazilo.
Já jsem se ho ptal na nějaké podrobnosti, detaily k tomu, jak tedy se s tím může srovnat, když je to navíc výhrada zásadní, že v podstatě ten parametr toho odchodu do starobního důchodu se navyšuje, když v podstatě předpokládám, jeho názor je podložen názorem různých odborníků ze zdravotnictví, z lékařských oborů, tak na to mi teda neodpověděl, tak bych byl rád, kdyby třeba zítra nebo v pátek se k tomu ještě jakoby vyjádřil, protože to je pořád rozpor. Rozpor, který je mezi Ministerstvem práce, a rozpor mezi Ministerstvem zdravotnictví.
A poměrně zásadní, on tam mimochodem, těch výhrad tam bylo více, já jsem tady si ještě vytáhl jednu takovou docela zajímavou, kde Ministerstvo zdravotnictví říká, cituji: "Nejedná se o důchodovou reformu, jak je často v médiích návrh novely prezentován, představován, návrh zákona je souborem opatření, která mají přinést do důchodového pojištění zásadní parametrické úpravy."
Za to jsem pana ministra Válka pochválil, protože v podstatě to nám mluvil z duše, převzal de facto třeba naši rétoriku, on se k tomu hlásí jako ministr, nikoliv že to je názor obecně jako instituce ministerstva. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, jejich účelem je posílení finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění. Jedná se vesměs o úsporná opatření restriktivního charakteru, která se nepříjemně dotknou všech budoucích žadatelů o starobní, invalidní důchody. Tolik ministr zdravotnictví a vicepremiér této vlády Vlastimil Válek.
Tak třeba ještě budeme mít možnost si o tom popovídat. Nebyl to jediný rozpor, který mě zaujal, když jsem četl ten mezirezort. Celkem mě zaujal i rozpor mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem práce a sociálních věcí, protože pan ministr Rakušan, ano, budu říkat, že on teda pravděpodobně to tak tedy je, že když to teda odchází z toho ministerstva a je pod tím podepsaný ministr, tak by za tím měl stát, za tou výhradou, nebo za tím rozporem, tak mě celkem zarazilo, že se mu v rámci koalice nepodařilo prosadit výhradu, že mezi takzvané náročné profese nepatří nebo nebudou patřit strážníci městských a obecních policií, přestože Ministerstvo vnitra vlastně do toho připomínkového řízení přímo naformulovalo text vlastně pozměňovacího návrhu, což taky nebývá úplně obvyklé, ale naformulovalo to podrobně. Já to tady mám k dispozici, já jsem si to schválně vzal s sebou a asi to nevyužiju. Pan ministr to určitě zná. A tam je jako podrobná argumentace, proč strážníci městské policie by měli být zařazeni jako do těchto náročných profesí a měli mít možnost odcházet do starobního důchodu dříve, podobně jako zdravotní záchranáři anebo podnikoví hasiči.
Já jsem se na to konkrétně pana ministra Rakušana ptal v rámci interpelace, ale to už bylo před časem, on mi tvrdil, že ministerstvo, respektive on tady na tom v podstatě pozměňovacím návrhu, i když to nebylo formulováno jako pozměňovací návrh doplnění paragrafového znění v rámci vládního návrhu, že si za tím stojí a bude si za tím stát, a že ještě v rámci koalice zkusí tedy zabojovat, aby strážníci městských obecních policií vlastně byli zařazeni mezi tyto profese. Zjevně se tak nestalo. A rovněž tedy bych byl rád a očekávám, kdyby se pan ministr Rakušan, pakliže se tady objeví, k tomu vyjádřil. Jo, jak to teda má, jestli plánuje, že tedy do konce svého funkčního období ještě bude bojovat za strážníky městských obecních policií, anebo už to vzdal a už to řešit nechce a nebude.
Protože to je jako, si myslím, jakoby relevantní, relevantní text, který se dle mého názoru měl odrazit vlastně v tom konečném znění. Bohužel se tak nestalo. Tak jsem zvědav, jak se k tomu pan ministr Rakušan postaví.
Zpátky vlastně k tomu, o čem jsem tady už mluvil v podstatě dominantně, a to je k tomu, zdali jsou, či nejsou lidé ve věku 60 plus, 65 plus schopni pracovat a v jakém výkonu, v jakém stavu zdravotním a tak dál. Já jsem o tom mluvil už několikrát, bohužel skutečně ty statistiky, které máme k dispozici a které registruje Eurostat, ale i jiné instituce, hovoří, Česká republika je na tom poměrně špatně ve srovnání s vyspělými zeměmi a že poměrně známým faktem je, že se v České republice muži i ženy, ono se to moc neliší, dožívají zhruba 62 let věku v takzvaném zdraví.
Něco jiného je se dožít věku absolutně a něco jiného je dožít se nějakého věku ve zdraví, v čemž Česká republika za vyspělými zeměmi zaostává. No a to číslo, které se pohybuje kolem těch 62 let, nám už dneska tak trošku jakoby koliduje se skutečným odchodem do důchodu, protože v roce 2024 odcházíme, konkrétně v tomto roce, nebo odcházejí občané České republiky v 64 letech a dvou měsících, a už tady v podstatě dochází k jakési kolizi. A pokud se ten věk do důchodu bude dále navyšovat, dneska jsme se dozvěděli, že zaplaťpánbůh, že přece jenom vládní koalice se dohodla na tom, že se ten věk konečně teda zastropuje, protože doteď to ještě nebylo a mělo to stoupat ještě nad 67, nad 68 let pro ty nejmladší ročníky, ale i tak je to hodně. Tak je to v podstatě v kolizi, a je to v kolizi i s tím, co nám k tomu říkají poznatky zdravotníků, respektive co nám k tomu říkají poznatky vědců, kteří se zabývají vlastně tím, do jakého věku je člověk schopen skutečně fungovat i v plném výkonu tedy, jo.
A já jsem si tady našel článek, o kterém jsem hovořil už v prvním čtení, je to odborný, neimpaktovaný, ale recenzovaný časopis, aby nedošlo k mýlce, tedy že čerpám z nějakých dezinformačních zdrojů, dá se to dohledat, mohu to komukoliv poskytnout. Jsou pod tím podepsaní profesoři, docenti z oboru neurologie, konkrétně z neurologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.
A oni v podstatě konstatují, ten článek je dlouhý, podrobný, odborný, opravdu je to velmi odborné čtení, člověk, který není z oboru, tak to musí číst velice pozorně a pomalu. ***
