Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(11.40 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Konečně musím zmínit naprostou absenci adekvátní kontroly nad financemi České televize a Českého rozhlasu. Tyto instituce se postupně proměnily na jakési státy ve státě. Vše se rozhoduje v utajení a bez možnosti veřejné kontroly. Veškerá klíčová rozhodnutí o finančních tocích se dějí za zavřenými dveřmi, aby nikdo zvenčí neměl přehled, jak jsou prostředky daňových poplatníků skutečně využívány. Proč se Česká televize brání kontrole ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu? Proč se bojí auditu? Proč jej její ředitel ještě nenechal udělat, jak to sliboval při svém nástupu? Jaký je ten důvod?
Nedostatek otevřenosti a transparentnosti se projevuje dlouhodobě. Důkazem je například letitý boj o zveřejnění nákladů na produkci pořadů, jako jsou Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce v roce 2017, které vyšly na neuvěřitelných 9 milionů. Česká televize tuto informaci zatajovala více než pět let, ignorovala soudní rozhodnutí i výzvy ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů. Přitom se redaktoři veřejnoprávních médií zajímají o finance a majetek politiků, ale pokud jde o jejich vlastní platy a odměny, mlčí a snaží se informace utajit. Bývalý generální ředitel České televize, pan Dvořák, dokonce prohlásil, že česká společnost prý není na tuto úroveň transparentnosti připravena. Bodejť by byla, když tam lítají milionové částky z peněz daňových poplatníků, na které si mnoho lidí nesáhne. Spíš je to tak, že na transparentnost není připravena Česká televize.
Jestliže veřejnoprávní média požadují další peníze z koncesionářských poplatků, nebo dokonce zavedení nového poplatku ve formě televizní a rozhlasové daně, musí být jejich financování zcela transparentní a podléhat přísné veřejné kontrole. Jakékoliv zatajování smluv, informací o platech nebo nejasné finanční toky jsou naprosto nepřijatelné. Stejně jako mají být politici a státní úředníci pod drobnohledem veřejnosti a auditů, protože nakládají s penězi daňových poplatníků, musí totéž platit i pro veřejnoprávní média, která jsou financována z peněz občanů.
Samotná Legislativní rada vlády upozorňuje na to, že ve současnosti chybí důležité ekonomické údaje, neexistují přesné přehledy o skutečných nákladech České televize a Českého rozhlasu ve vztahu k příjmům z koncesionářských poplatků a z reklamy. Chybí také jasné vymezení toho, proč je financování nedostatečné a jaké finanční prostředky by veřejnoprávní média potřebovala ke splnění svých úkolů. To se musí vyřešit dřív, než se vůbec začneme bavit o navyšování jejich rozpočtu.
Konečně, jako třetí bod jsem zmínil otázky týkající se role obou veřejnoprávních médií. Před navyšováním koncesionářského poplatku musí proběhnout věcná a racionální diskuse o roli veřejnoprávních médií. Česká televize a Český rozhlas nejsou nekritizovatelné instituce. Naopak jsou financovány z peněz daňových poplatníků, proto je třeba je podrobovat kritice. Pokusy takovou diskusi označit za útok na nezávislost médií je jen snahou o zablokování legitimní debaty, které se někteří aktéři - zvlášť strany pětikoalice - bojí. Naším cílem není rušit veřejnoprávní média, to vůbec ne, ale otevřít prostor pro smysluplnou diskusi o budoucnosti veřejnoprávních médií. To je nutná debata.
Základní otázka, na kterou bychom se měli soustředit, zní: Proč bychom měli mít právě veřejnoprávní televizi a rozhlas? Proč by zrovna tyto dvě mediální formy měly být financovány zvláštním způsobem, když například veřejnoprávní zpravodajský portál, noviny nebo streamovací služby, které by plnily obdobnou úlohu, neexistují? Proč by se privilegium veřejného financování mělo vztahovat výhradně na televizi a rozhlas, když mediální prostředí se od 20. století zásadně změnilo? Proč televize a rozhlas utrácejí miliony za internetové zpravodajství, když to ani není jejich role?
Stačí se podívat na Českou tiskovou kancelář, ČTK, která je rovněž veřejnoprávním médiem, ale na rozdíl od České televize a (Českého) rozhlasu nevyžaduje od občanů ani korunu. Od svého vzniku v roce 1996 nedostává žádné dotace, a přesto je schopna efektivně fungovat, dokonce vydělávat. Tak proč by podobný model nemohla zavést i Česká televize a Český rozhlas? Česká televize by mohla nadále poskytovat bezplatné zpravodajství a další obsah - jako filmy a sportovní přenosy - může nabízet za placený přístup a uvidíme, jestli bude úspěšná. Český rozhlas se klidně také může chovat jako soukromá média, protože všichni dobře víme, že s veřejnoprávností a objektivitou tahle média skutečně nepracují. Pokud by se toto zavedlo, tak by se samozřejmě vidělo, jak tahle média jsou kvalitní, a musela by ukázat, že jsou skutečně relevantní a užitečná pro moderního diváka, posluchače, nikoliv obří organizace udržovaná při životě pouze kvůli výpalnému ve formě koncesionářských poplatků. Ale už jsem to řekl na začátku, že je to jasný obchod. Pětikoalici podpoříme, říkají televize a rozhlas - alespoň tak si to vykládám - a za to pětikoalice prosadí větší peníze.
Mimochodem, v minulosti také za námi chodili ředitelé a různě nám nabízeli nějaké věci, což jsme vždycky odmítali. Pamatuji na kauzu DPH a podobně. Fialova vláda se však rozhodla navýšit televizní a rozhlasové poplatky, a to zcela z jiných důvodů, než je nedostatek financí v České televizi či Českém rozhlase. Je zřejmé, že tato média se nenacházejí v kritické finanční situaci, jak by se mohlo zdát. Jsem přesvědčen, že skutečnou motivací pětikoalice je posílit kontrolu nad těmito médii a upevnit si jejich loajalitu před nadcházejícími sněmovními volbami příští rok. Jedná se o pokus ovlivnit veřejnoprávní média tak - podle mě to není pokus, ale je to dohoda - aby byla méně kritická vůči Fialově vládě. Tato média byla kritická vůči nám, když jsme byli ve vládě, a stejně jsou k nám kritická i teď, když jsme v opozici. Takže se jedná o systém, ona jsou součástí pětikoalice. Výše koncesionářských poplatků tedy není zárukou nezávislosti, právě naopak. Mohou se stát nástrojem, jak si udržovat média pod kontrolou.
Není náhodou, že Legislativní rada vlády ve svém stanovisku upozornila, že novela zákona, kterou vláda prosazuje, může ve skutečnosti nezávislost České televize a Českého rozhlasu ještě více oslabit. Novela totiž zavádí ustanovení, podle kterého má ministr kultury uzavírat s generálním ředitelem České televize a Českého rozhlasu memorandum o naplňování veřejné služby. Tento krok by umožnil vládě mnohem snadněji zasahovat do provozu těchto médií, protože nerespektování memoranda by mohlo být dokonce důvodem k odvolání generálního ředitele. Dobře slyšíte, takto ustanovení přímo podlamuje princip nezávislosti médií na vládní moci.
Opravdová nezávislost médií totiž nespočívá pouze v tom, jak jsou financována, ale především v tom, kdo rozhoduje o obsazení mediálních rad. To si vládní strany velmi dobře uvědomují. Proto také nedávno prosadily změnu pravidel pro volbu členů Rad České televize a Českého rozhlasu. Kromě Poslanecké sněmovny se na výběru bude nově podílet i Senát. Tento krok je jasným signálem, že vláda si chce i po případné volební prohře v Poslanecké sněmovně zachovat vliv na mediální rady, a tím i na řízení obou veřejnoprávních institucí. Tato změna pravidel volby radních je očividně účelová a jediným jejím cílem je zajistit, že vliv pětikoalice bude zachován. O tom taky mluvím. Vždyť to je celý systém. Od roku... změnili volební zákon, koalice, teďka korespondenční volba. Toto je další systémový krok, jak si pojistit to, že Fiala a spol. budou tady na věčné časy.
Ve skutečnosti je mnohem důležitější zajistit, aby výběr členů rad, které dohlíží na veřejnoprávní média, proběhl transparentně a nezávisle na aktuální politické situaci. Nejde jen o to, kdo má právo volit členy, ale hlavně o to, aby byli vybíráni odborníci s jasně prokázanou integritou a profesními kvalitami, protože pokud mediální rady nejsou skutečně nezávislé, ztrácí to celé smysl.***
