Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(11.30 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Vláda, místo aby podpořila podnikatelské prostředí, raději hledá nové způsoby, jak z podnikatelů vytáhnout další peníze novou daní. To netvrdím jen já, ale že jde o daň, dokonce říká i Legislativní rada vlády.
Hnutí ANO zastává názor, že současný systém koncesionářských poplatků je zastaralý a měl by být zcela zrušen. Místo toho navrhujeme, aby financování veřejnoprávních médií bylo zajištěno přímo ze státního rozpočtu, ale samozřejmě chceme o tom vést debatu tak, jak je to ve většinové Evropě, je to například Dánsko, Belgie, Itálie, Švédsko, Nizozemsko, Finsko, Francie, Litva. Nikdy nepadaly obavy, že by veřejnoprávní média přestala plnit svou funkci. Tento model je transparentnější a spravedlivější, protože nezatěžuje občany povinnými poplatky bez ohledu na to, zda dané služby využívají, nebo ne. Naopak koncesionářské poplatky se staly přežitkem minulého století, kdy vznikala veřejnoprávní média a kdy existoval zájem veřejnosti taková média kolektivně financovat. V 21. století, kdy je pluralita médií díky internetu zaručena, je koncepce veřejnoprávní televize a rozhlasu zastaralá a měli bychom o tom vést nějakou normální debatu, což se samozřejmě s pětikoalicí vůbec nedá.
Pokud jde o současnou situaci, hnutí ANO navrhuje alespoň dílčí změny v systému koncesionářských poplatků, které by lépe reflektovaly potřeby těch nejzranitelnějších skupin obyvatel. Já jsem jako poslanec už víckrát podal návrh, samozřejmě (to) bylo ignorováno, teďka jsem to podal znovu. Domníváme se, že senioři, osoby s invalidním důchodem, lidé se zdravotním postižením a nezaopatřené děti nebo studenti by měli být od této povinnosti zcela osvobozeni. Konkrétně by se osvobození vztahovalo na všechny, kterým byl přiznán nárok na starobní nebo invalidní důchod nebo kteří vlastní průkaz osoby se zdravotním postižením. Osvobození by se vztahovalo i na nezaopatřené děti, a to v případech, kdy tyto osoby žijí samostatně nebo ve společné domácnosti s další osobou, která má na osvobození rovněž nárok. Toto opatření považujeme za naprosto nezbytné, protože situace mnoha lidí v důsledku enormního růstu cen energií způsobených Fialovou vládou, potravin a dalších základních životních potřeb, nájemného, k němuž vedla nekompetence Fialovy vlády, je velmi vážná. Zrušení povinnosti platit poplatky by těmto lidem přineslo alespoň drobnou úlevu v období, kdy se potýkají s bezprecedentními finančními problémy, které způsobil zejména pan Fiala s panem ministrem financí.
Co ale považuju za naprosto nepřijatelné, je inflační doložka. A právě tady se ukazuje dvojí metr Fialovy vlády. Zatímco pětikoalice důchodcům inflační pojistku, kterou prosadila naše vláda, osekala na kost, Česká televize a Český rozhlas mají mít inflaci plně pokrytou, stejně jako třeba jsou inflačně ošetřené církevní restituce. A já se ptám proč? Proč mají veřejnoprávní média pro pětikoalici větší význam? No to jsme si řekli na začátku, protože zatímco spousta důchodců samozřejmě volí hnutí ANO, naprostá většina novinářů, a to řekla jedna paní novinářka před prezidentskou volbou, volí pětikoalici - a taky tak i píšou. Takže zvyšování miliardových rozpočtů pro obě instituce je určitá forma podpory nebo - nevím, jak to vyjádřit - způsob, jak si pojistit loajalitu. Ale já jsem tomu nevěřil, když mi včera dvě soukromá rádia řekla, že měli debatu a někdo z vedení rozhlasu jim řekl: Co se snažíš? Vždyť my to máme domluveno. Oni nám dají prachy a my je pomůžeme zvolit.
Český rozhlas zaměstnává 1 000 lidí, mají 13 celoplošných a 7 regionálních stanic. Rádio Impuls zaměstnává 60 lidí. 2,7 miliardy - Český rozhlas. 2,7 miliardy. A celý trh - marketingový trh nebo reklamní trh pro rádia - je 1,2 miliardy. Jo, takže tam je x soukromých rádií, ta budou bojovat, a ještě Český rozhlas taky dostane tyhle peníze. Tak to je úplně neskutečné. Neskutečné.
Ukazuje to na priority této vlády - udržet se hlavně u koryt. Je opravdu úsměvné, jak vláda neustále všechny poučuje tom, že je třeba šetřit - o tom jsem mluvil, kdo by měl šetřit, hlavně pan Fiala a paní Pekarová by to mohla ukázat, i pan premiér - jeden 500 milionů dolů, druhý 200 milionů dolů - a u provládních veřejnoprávních médií to najednou neplatí. To jsou totiž prý média čelící velkému nedostatku peněz. Fakt jo? Tak jaký mají rozpočet? Kromě těch poplatků mají samozřejmě reklamy. Takže rozpočet České televize je 7,4 miliardy korun, Český rozhlas tento rok hospodaří s částkou 2,3 a z těchto částek představují příjmy z koncesionářských poplatků pro televizi 5,7 a rozhlas 2 miliardy. Přesto opakovaně slýcháme, jak obě média bojují s nedostatkem financí, protože se výše poplatku nezměnila už patnáct let a jejich reálná hodnota v důsledku inflace klesla. Ale nesmíme zapomínat na to, že veřejnoprávní média nezískávají prostředky jen z poplatků, ale dalším zdrojem jejich příjmů je reklama a sponzorské vzkazy. Nedivím se tedy tomu, že komerční média často poukazují na to, že Česká televize a Český rozhlas pro ně představují nekalou konkurenci. V praxi to vypadá, jako kdyby sportovci soutěžili na závodech - s tím rozdílem, že jedni mají povolené užívání dopingu, zatímco druzí nikoliv.
V průběhu let se z České televize a Českého rozhlasu staly mohutné mediální organizace, které již dávno přesáhly původní rámec veřejné služby. Česká televize se rozrostla z dvou původních kanálů na šest plnohodnotných stanic a dále zahrnuje rozsáhlou síť regionálních redakcí a zahraničních zpravodajů. K tomu provozuje zpravodajský web a věnuje se výrobě filmů a seriálů. Nevíme sice pro koho, protože samozřejmě Českou televizi ani (Český) rozhlas Nejvyšší kontrolní úřad nekontroluje. Nekontroluje - všechno může, a tohle ne. Podobně Český rozhlas rozšířil své působení na 12 celoplošných a 14 regionálních stanic, má početné zahraniční zpravodajské zastoupení, spravuje vlastní zpravodajské portály, poskytuje sportovní přenosy, a dokonce vydává vlastní publikace.
Česká televize a Český rozhlas rozhodně tedy nejsou podfinancovanými organizacemi, jak se nám tu vládní politici snaží tvrdit, spíše než o zajištěné veřejné služby jde o peníze a o posty. Obě instituce mají dost peněz na to, aby mohly plnohodnotně plnit své poslání. Pokud mají pocit, že nemají dost financí, tak by se obě instituce měly zamyslet, jak mohou zlepšit své hospodaření, a začít hledat úspory ve svých vlastních řadách než natahovat ruce směrem k daňovým poplatníkům.
Existují různé cesty, jak navýšit své příjmy bez nutnosti zatěžovat občany dalšími poplatky. Například by bylo možné zvýšit objem reklamy nebo zavést placený přístup k některým pořadům, například ke sportovním kanálům nebo on-line archivu, filmy a seriály, podobně jako to dělají komerční televize. Alespoň by Česká televize viděla, jestli o její pořady je takový zájem, jak si sama myslí. Další prostor pro úspory se nabízí ve snížení personálních nákladů, celkově zvýšit efektivitu provozu. Není přece normální, aby veřejnoprávní instituce v době, kdy se všude jinde šetří, udržovaly nafouklé rozpočty a obrovský počet pracovníků. Představme si, že sama Rada Českého rozhlasu loni upozornila na případy plýtvání a nehospodárného nakládání s prostředky. Bohužel namísto zavedení konkrétních opatření k nápravě se problémy zametají pod koberec a vedení (Českého) rozhlasu se této kritice vyhýbá. Pokud tedy Česká televize a Český rozhlas chtějí žádat o víc peněz, měly by nejdříve dokázat, že skutečně využívají současné prostředky hospodárně a efektivně. Bez toho je naprosto nevhodné chtít více peněz od lidí, kteří se často nacházejí v složitých finančních situacích a řeší daleko naléhavější finanční problémy. ***
