Korektura
(18.00 hodin)
(pokračuje Jan Berki)
Dalším návrhem je návrh pod sněmovním dokumentem 49 37, který předkládají Berki, Havel, Michálek, Nováková, Zajíčková. A ty se v zásadě týkají toho, že by se při akreditačním procesu mělo přihlížet ke standardům ESG, což je jeden z důležitých kroků právě k tomu, abychom přibližovali ty standardy tomu evropskému prostoru vysokoškolského vzdělávání. A zároveň je to jeden z kroků, který nás přiblíží k tomu, že budeme moci akreditační úřad dostat do systému EKAR (?). Neříkám, že to je jediný a že dostačuje, ale je to ten krok, který je k tomu důležité udělat.
Další pozměňovací návrh je pod sněmovním dokumentem 49 38, předkládají ho Berki, Havel, Michálek, Nováková, Zajíčková. A tam je takové jako zjednodušení, co se týká správního řízení v rámci akreditačního procesu, protože přece jen v tom vysokoškolském prostředí je poměrně běžné, že jsou jak do hodnocení výuky zapojováni lidé ze zahraničí, také je poměrně standardem, že v tom vysokoškolském prostředí se používá i jiný než český jazyk, tak nám přijde nadbytečné, aby v rámci toho procesu akreditačního řízení musel být zajišťován tlumočník. Jinými slovy, ten pozměňovací návrh přináší v tomto smyslu zjednodušení.
Další pozměňovací návrh je uveden pod sněmovním dokumentem 49 39, předkládájí ho Berki, Havel, Michálek, Nováková, Zajíčková. A to je taková zajímavá sada, která zjednodušuje rozšiřování studijních programů, které jsou již akreditovány, v zásadě byť standardním procesem, nebo institucionální akreditací, umožňuje vysoké škole samotné, bez toho, že by to muselo procházet reakreditací, měnit některé prvky toho studia, zároveň ho rozšiřovat o některé formy. Důležité je, že ten návrh počítá s tím, že tím, kdo potom evaluuje nebo potvrzuje takovou změnu, je rada pro vnitřní hodnocení nebo orgán, který vykonává její působnost, tedy vědecká rada u škol, kde není povinnost mít radu pro vnitřní hodnocení, a zároveň ten pozměňovací návrh upravuje možnost přestupu do těchto forem.
Další pozměňovací návrh je uveden pod sněmovním dokumentem 49 40. Předkládají ho Berki, Havel, Michálek, Nováková a Zajíčková. V zásadě se týká možnosti rozšířit spolupráci při zajišťování studijních programů u institucionálních akreditací o další veřejné výzkumné instituce, tedy nejenom Akademie věd a jiné vysoké školy.
Teď se dostanu ke dvěma pozměňovacím návrhům, které tu diskusi možná vyvolají trošku větší, a to je pozměňovací návrh, který je uveden pod sněmovním dokumentem 49 42, a ten řeší situaci ohledně akreditací programů na vyšších odborných školách. Tady jenom si dovolím krátký exkurs historický, proč vlastně ty programy na VOŠkách máme. Protože už od začátku byla potřeba mít kratší studijní programy, než byly standardní vysokoškolské, a pohybujeme se v době, kdy u nás ten standardní studijní program nebyl strukturovaný, ale byl dlouhý, magisterský nebo inženýrský, a v zásadě tu byla potřeba mít zvláště pro některé profese ty studijní programy kratší. Mezitím ale došlo ke strukturaci toho vysokoškolského studia na bakaláře a navazujícího magistra a zároveň, co je zajímavé, dlouhodobě se to vzdělávání získané na vyšší odborné škole kategorizuje, stejně jako bakalářské studijní programy.
Zároveň už ta současná situace počítá s tím, že by měl být relativně snadný přestup mezi VOŠkou a právě bakalářským studijním programem, jinými slovy, že by nemuselo být úplně nutné absolvovat ten bakalářský studijní program celý, protože by se jeho část uznala na základě toho studia na vyšší odborné škole. Tam ovšem tou překážkou z našeho pohledu je to, že ta kvalita je v tomto smyslu zajišťována různou institucí, takže podstata toho pozměňovacího návrhu je v tom, že by nově akreditace studijních programů na vyšších odborných školách podléhala stejné instituci, jako ty vysokoškolské, to znamená Národnímu akreditačnímu úřadu. A zároveň tím by se právě mohla zrušit akreditační komise MŠMT, která doposud ten akreditační proces zajišťovala. Součástí toho ale také je, že logicky, pokud ten vstup kontroluje nebo posuzuje Národní akreditační úřad, tak to bude stejný úřad, který potom následně provádí kontrolu, nikoliv Česká školní inspekce.
Předposlední pozměňovací návrh, který vám chci představit, je uveden pod sněmovním dokumentem číslo 49 47. A tady zase si dovolím lehce historický úvod. Já už jsem tu naznačoval, že jedním z našich úkolů je dostat ten náš Národní akreditační úřad do systému EKAR (?), tedy do toho evropského, a tam ovšem nás čeká těch kroků více. Jedním z těch kroků je ale udělat akreditační úřad skutečně nezávislým, protože v tuhle chvíli v zásadě je poměrně dost v některých procesních věcech vlastně podřízen ministerstvu. Tedy tento návrh, který předkládají Berki, Michálek, Nováková, Zajíčková - v zásadě navazujeme na akční plán z roku 2021, který si stanovoval pro rok 2025 některé možné kroky. Jedním z těch kroků, který ale děláme proto, abychom do systému EKAR (?) mohli vlastně ten náš Národní akreditační úřad dostat, je právě jednak to přibližování standardů a jednak právě zvýšení nezávislosti toho Národního akreditačního úřadu. Což v zásadě, když to zase zjednoduším, je především třemi kroky, a to je nominačním procesem, kde ten pozměňovací návrh vyjmenovává v zásadě reprezentace vysokých škol a tripartitu, já použiju spíš ten lidový název toho orgánu, pro složení vlastně většiny té rady. Stejně tak zavádí výběrové řízení, kde opět ministerstvo ztrácí naprostou většinu, respektive má tam jednoho nominanta v tom výběrovém řízení, v té komisi, která vybírá předsedu Národního akreditačního úřadu. A tou třetí položkou, aby ten úřad byl skutečně nezávislý, je samozřejmě rozpočtová položka, jinými slovy, nemůže být závislý na tom, kolik peněz mu dá ministerstvo, protože to by pak ta závislost tam pořád vlastně zůstávala - finanční.
Poslední pozměňovací návrh, ten předkládám s dovolením sám a je takový trošku vlastně zvláštní, protože reaguje na situaci, která není úplně obvyklá, je tedy uveden pod sněmovním dokumentem 49 52. Obrátil se na mě spolek, nejenom na mě tedy předpokládám, spolek absolventů vysokých škol žijících ale v tomto případě v Rakousku, a trošku je problém s naším titulem inženýr. Vzhledem k tomu, že to označení inženýr v některých zemích neznamená automaticky vysokoškolské vzdělání, tak to občas působí lehce matoucím způsobem. Přiznám se, že ten návrh, který jsem do toho systému vložil, je poměrně dost neortodoxní, vím, že se o něm ta diskuse povede a jsem i připraven na to, že pokud někdo přijde s lepším nápadem, nemám problém ten pozměňovací návrh stáhnout. Ale v zásadě jde o to, aby naši absolventi, kteří získají titul inženýra, mohli si v zahraničí uvádět před jménem titul diplomovaný inženýr, což je ekvivalent, který v zásadě znají většinou německy mluvící nebo francouzsky mluvící země. Pravdou je, že to neřeší úplně komplex, protože některé anglicky mluvící země naopak používají magistra věd, což ovšem zase má trošku širší záběr oborů, které do toho spadají. A já se rozhodně ovšem nechci pouštět do toho, že bych vyvolával diskusi o tom, jestli nemáme zrušit titul inženýra úplně a nechat si jenom magistra, který by byl srozumitelný, do téhle diskuse se pouštět já rozhodně nechci. Tak jenom nějaký pokus o to, jak jim v tomto pomoci spíše automaticky, než nějakým složitým systémem. Děkuju vám za pozornost a budu se těšit na diskusi jak na podvýboru, tak na výboru. ***
