Korektura
(17.00 hodin)
(pokračuje Josef Kott)
Poslanec Josef Kott: Takže i po dohodě se Státní veterinární správou jsem si dovolil připravit tento pozměňovací návrh. Domnívám se, že na jedné straně oceníme a do jisté míry vyzdvihneme práci veterinárních lékařů. Na druhou stranu zlegalizujeme věci, které se skutečně v zemědělské prvovýrobě dějí a kolikrát jsou v rozporu se zákonem a ti lidé, kteří to provádí, nejsou v komfortní situaci. Takže zde řešíme, že to můžou být buďto lidé, kteří mají dostatečnou praxi, anebo na druhou stranu lidé, kteří mají zemědělské vzdělání nebo příbuzné zemědělské vzdělání, s tím, že je to dostačující pro to, aby mohli projít potřebným kurzem a mohli získat certifikát Státní veterinární správy pro to, aby jejich práce byla uznána.
Ještě jednou děkuji za to, že jsme veterinární zákon sem dostali, byť, jak řekl pan ministr, je to nosič věcí, které s veterinárním zákonem nebo s veterinární praxí nemají nic moc společného. Na druhou stranu rozumíme tomu a vnímáme to tak, že to chceme podpořit, protože uděláme dobrý počinek, protože jsou zde věci, které skutečně od 1. 1. 2025 musí být v účinnosti. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Dále vystoupí pan poslanec Petr Bendl, připraví se pan poslanec Oldřich Černý v obecné rozpravě, prosím.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, kteří ještě nespíte, já se vás pokusím probudit. Nechci být příliš dlouhý, chci být stručný, nicméně paní předsedkyně Pekarová Adamová mě inspirovala. Já jako dlouholetý obdivovatel moudrosti Jana Wericha jsem si vzpomněl na píseň Hodné štěně, kterou, předpokládám, všichni znáte. Celý svět už ví to dnes, že řetěz mravy nenapraví. Cítím tedy povinnost říci, že tento pozměňovací návrh zcela určitě podporuji a podpořím, protože si nemyslím, že máme podporovat praxi, která drží zvířata, dlouhodobě, to podtrhuji, ať už je to na provaze, nebo na řetěze.
Ta kauza Polanky, kterou také sleduji - věřím, že i pan ministr kýve hlavou a že se tomu pověnuje. Určitě na jednání zemědělského výboru se jeho nebo veterinářů na to budu ptát, protože mám pocit, že jsme tam někde selhali. Třeba ne, třeba ten stát tam byl dokonalý, ale zatím z těch informací, které mám, tak to tak nevypadá. Ale to jsem nechtěl. Chtěl jsem pouze říci, že pozměňovací návrh, který povede k tomu, abychom, řeknu, omezili využívání faktu, že někdo přiváže zvíře na provaz krátkodobě, to mně přijde zcela legitimní a v pořádku. U koní je to podobné. Tam prostě přivazovat je ke štontu už je opravdu středověký nástroj a myslím si, že to potřeba není. Ale tuhle debatu zcela určitě povedeme na jednání zemědělského výboru.
Pan ministr tady ve svém komentáři v návrhu zákona zmínil z mého pohledu jako příležitost, jak vysokou míru byrokracie, kterou zemědělství zažívá, a často komplikovaná nařízení, kde často jdeme nad rámec toho, co po nás Evropská unie opravdu chce. My tuto příležitost - předpokládám a doufám, že i napříč politickým spektrem - využijeme a domluvíme se na tom, jak ulevit zemědělcům, hospodářům, chovatelům dobytka, neboť je to potřeba, chceme-li zachovat konkurenceschopnost českého zemědělství.
Jenom krátce uvedu dva pozměňovací návrhy, které předkládám s kolegy Michalem Kučerou, Klárou Kocmanovou a Tomášem Dubským. Oba dva tedy předkládáme společně s tím, že ten první se týká povinnosti chovatelů vypracovávat takzvaný pohotovostní plán chovu. Návrh veterinárního zákona totiž přikazuje každému chovateli vypracovat a průběžně aktualizovat takzvaný pohotovostní plán chovu. Jde o dokumentaci, z mého pohledu vlastně z doby předinternetové. Obsahuje prostý soupis telefonních čísel na různé orgány státní správy, výtah povinností uvedený v § 11 a § 12 zákona, zákresy často jen od ruky, hospodářství, které lze nyní vyčíst i z Elpisu, mapky, které jsou dnes také zbytečné s ohledem na existenci Elpisu. V praxi, se naprosto nevyužívají a chovatelé dnes přirozeně zavolají veterináři nebo Státní veterinární správě a řídí se zcela v souladu s veterinárním zákonem a jejich pokyny. Kontrolní orgány bohužel lpějí na aktualizacích, případně vůbec existenci pohotovostního plánu, ačkoliv pro samotnou Státní veterinární správu jsou obsažené informace v podstatě pochybného využití.
Vedle těchto chovatelských pohotovostních plánů samozřejmě existují pohotovostní plány krajů celostátní, které vypracovávají krajské veterinární správy a ústřední veterinární správa a které reálně řeší postupy likvidace nákaz a tak podobně. Těch se, chci zdůraznit, můj pozměňovací návrh netýká. Týká se pouze byrokratické povinnosti, kterou v praxi opravdu nevyužíváme. Jenom při kontrole ukážeme jako praktikující zemědělci, že víme, jaké je telefonní číslo na policii, na hasiče, na záchrannou službu a na veterináře, a že na tomto seznamu telefonních čísel máme razítko Státní veterinární správy a že máme od ruky nakreslený, řeknu, stav našeho hospodářství. To je něco, co určitě už je nadbytečné, a když to ze zákona zmizí, nic se nestane, jenom lidem ubude jedna z našeho pohledu nadbytečná povinnost.
Druhý pozměňovací návrh v podstatě upozorňuje na podobné problémy jako pozměňovací návrh pana poslance Kotta, protože veterinární zákon v § 64b umožňuje chovatelům provádět samostatně, tedy bez veterináře, některé úkony, které jsou dány prováděcí vyhláškou Ministerstva zemědělství číslo 176/2023 Sb., § 33 až 35, a k části z nich je vyžadován veterinární kurz. Jde o úkony dle § 33 vyhlášky, kam spadají poměrně běžné zákroky u čerstvých mláďat, které jsou prováděné z důvodu chovatelské praxe, prevence zdravotních potíží či vnitrodruhové agresivity, kastrace, krvácení ocásku, tlumení rohů, úprava zubů selat, u drůbeže, odstraňování ostruh hřebenu, krácení zobáků a drápů a tak dále. Také pro welfare zcela nezbytnou pravidelnou úpravu kopyt a paznehtů.
Bohužel § 64b požaduje, aby chovatel měl také kvalifikaci dle § 59a. Jde o specializované vysokoškolské a středoškolské veterinární vzdělání. Chybí uznání kvalifikace nabité praxí. Odkaz na kvalifikaci se v zákoně používá i jinde, vždy však s uvedením ještě odkazu na konkrétní odstavec a písmeno. Doplnění dalšího písmene pro účely uvedených chovatelských úkonů by tedy neovlivnilo kvalifikační požadavky v jiných ustanoveních.
Kombinace výše uvedeného vede v praxi k tomu, že ani mnozí zkušení chovatelé by neměli uvedené úkony u zvířat provádět, protože nemohou absolvovat požadovaný veterinární kurz. Nebudou na něj totiž připuštěni kvůli nedostatku papírových předpokladů dle § 59a. Proto navrhuji doplnit uznání kvalifikace v důsledku předchozí chovatelské praxe. Zároveň navrhuji připustit do kurzu i bakaláře z oblasti welfare podle § 64 B1 C1, kteří jsou nyní vyloučeni, ač středoškoláci v oboru vyloučeni nejsou. Podotýkám, že jde pouze o nutné předpoklady, aby chovatelé mohli absolvovat požadovaný veterinární kurz. Sama o sobě uvedená kvalifikace postačí podle § 64b odst. 2 pouze injekční aplikaci léčiv u hospodářských zvířat, které na svém hospodářství chová, a to podle pokynů ošetřujícího veterinárního lékaře, který aplikaci chovatelem nemusí umožnit a je v souladu s vyhláškou. ***
