Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou... Strpení, pane zpravodaji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Lubomír Brož. Prosím, máte slovo.

Poslanec Lubomír Brož: Ano, děkuji panu ministrovi za vysvětlení toho. Nicméně chtěl bych tady tomu ještě dát, že to je opravdu hodně složitý problém s tou výší pobídek, když se teď bavíme o té maximální částce, protože nelze bagatelizovat to, že by to nemělo vliv na rozdělování filmových pobídek. A my si tady musíme i říct, jaká je vůbec naše strategie v tomhletom, protože jednak je to přitáhnout ty filmaře, velké filmaře k nám do Čech, anebo potom podporovat ty české tvůrce, ty řekněme menší projekty, které se samozřejmě s těmi megaprodukcemi nedají srovnávat. Takže myslím, že o tom se určitě bude diskutovat ještě na výborech.

A vítám i nabídku pana ministra, že bychom o těchhletěch věcech měli ještě trošku promluvit, protože byť tenhleten zákon, tisk má podporu i od nás, prostě je komplexní, tak na některých detailech by bylo dobré se ještě poradit a shodnout. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan zpravodaj Lacina. Prosím.

Poslanec Jan Lacina: Děkuji za slovo. Dovolil bych si reagovat na slova Patrika Nachera. Týká se to § 40. Pro lidi, kteří se tématem nezabývají, je to v zásadě trochu zvýšená ochrana nezávislých producentů, to, čemu se v základní terminologii říká malé a střední podnikání.

Já jsem už na výboru opakoval jeden argument, možná dokonce i tady na plénu. Já mám opravdu dlouholetou zkušenost jako nezávislý producent. Vyrobil jsem opravdu stovky audiovizuálních obsahů ve vysílání všech, ale především samozřejmě České televize. A musím říct, že debata o smluvních podmínkách pro mě vždycky připomínala debatu mravence se slonem. Prostě velký vysílatel je silný, mocný, disponuje velkými prostředky a vlastně nezávislý producent je takový mravenec, se kterým občas je ochoten se bavit. Ale typicky: předloží se smlouva a smlouva je tak, jak ji předkládáme a žádné úpravy v ní dělat nebudeme, protože prostě nejste pro nás natolik silný nebo zajímavý.

Tahleta úprava do určité míry zákonem jaksi ochraňuje ty menší proti tomu většímu. A protože já to znám prakticky 25 let ze svého předešlého působení před tímto působením, které mám teď, tak jsem jejím docela významným podporovatelem. To jsem chtěl zdůraznit.

Zároveň tady bychom mohli mluvit o udržení jakéhosi ekosystému české filmařiny, audiovizuální produkce a těch profesí. Ale potom bych řekl možná ještě jeden argument, a to je daňový. Protože dá se říci, že malí a střední podnikatelé, ti producenti neplatí daně v zahraničí, platí je skutečně tady, zatímco u těch velkých to tak asi úplně vždy nebude.

Pak jsem se ještě chtěl vyjádřit k videohrám. Tam bych zdůraznil možná jeden takový segment, o kterém se tady nemluví, a to je opravdu vysoká přidaná hodnota tohohletoho odvětví. Ona překračuje 50 procent, někdy se blíží k 60 procentům, což je samozřejmě dramaticky víc než většina jaksi průmyslových odvětví. Když mluvíme o kreativním průmyslu, tak videohry neboli gaming uvádíme jako úplně první příklad. A výhodou tohohletoho žánru nebo téhle profese je, že na rozdíl třeba od automobilového průmyslu nevyžaduje robustní industrii, ten robustní základ. Když jsme mluvili před tímto volebním obdobím o tom, že bychom nechtěli mít z Čech montovnu, ale mozkovnu, tak tohle je vlastně úplně typický příklad, kdy relativně jaksi na základě malé industrie, malé průmyslové základny dokážeme vyrobit velmi cenné výrobky s mimořádně vysokou přidanou hodnotou.

A pak bych tady ještě zmínil pana profesora Raise, mého kolegu, místopředsedu velkého školského výboru, který samozřejmě mluví o tom, že to vytváří nové pracovní příležitosti nejen pro odborníky z IT a programátory, ale třeba i pro absolventy uměleckých vysokých škol. On tam doslova říkal takový bonmot: Není každý Picasso. Ale lidé, kteří vystudují umělecké školy a nechytnou se jako řekněme sochaři nebo malíři, to se povede jednomu ze sta, tak je to pro ně samozřejmě velmi zajímavý prostor, kde můžou realizovat své vzdělání a své dovednosti.

Tak takhle bych to shrnul ještě na podporu těch věcí, o kterých si tady dnes povídáme. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane zpravodaji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, máte slovo.

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Předpokládám naposled. Vystoupím v reakci na to, co říkal můj kolega Lacina. No, my tady přece máme takovou tu ochranu slabšího obecně, v principu to je ta ochrana spotřebitele, což je celý segment, kterému víte, že já se celkem detailně věnuji. Problém je v tom, že u ochrany spotřebitele se zákony napříč dělí nebo ten spotřebitel se popisuje jako fyzická osoba, tam v tom není ani OSVČ, ani právnické osoby. To znamená, my jakoby nevstupujeme nikde jinde, nebo docela by mě zajímala nějaká jiná paralela, kde bychom my vstupovali do vztahu malý, střední podnikatel versus velký podnikatel. Vždycky, když je tam ta ochrana slabšího, té slabší strany, což je ten spotřebitel, tak je to jasně oddělené od těch podnikajících osob. Ale víte, že v některých momentech jsem to dokonce já chtěl rozšířit o OSVČ a narazil jsem na to tady. To je jedna poznámka.

Ta druhá poznámka je to, že i kdybychom takovou paralelu našli, tak mě tam jakoby zvoní v uších. Mně tam vadí ten princip, že vlastně kdyby to bylo jenom o jejich vztazích, tak bych to ještě vzal. Ale ono je to vlastně o tom, že ten větší dává do nějakého pytle peníze, z kterého ten menší ty peníze může čerpat - dobře - ale zároveň bude mít podíl na tom výsledku té spolupráce s tím velkým za část peněz toho velkého, jestli mi rozumíte. To je tam ta zvláštnost. Takže já dokonce ani nezpochybňuju, že tady v tomhletom případě jako arbitrujeme nebo jsme na straně toho slabšího vůči tomu silnějšímu, ale tady je to ještě navíc za peníze toho silnějšího. Takže mně to přijde, tohleto mně přijde jakoby zvláštní. Tak tolik jenom. Už to nebudeme košatit.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. A nyní se s přednostním právem hlásí pan zpravodaj Lacina.

Poslanec Jan Lacina: Dobře. Debata je dneska myslím velmi kultivovaná, věcná. Mě ještě přivedlo k tomuto řečnickému pultíku, abych se podělil s Patrikem Nacherem a dalšími kolegy o některé další zkušenosti. Logicky, když přišel do České televize management z komerční Novy, postupně, někdy v roce 2002, tak v podstatě zcela zrušil nebo vymýtil autorské honoráře. Když vytváříte nějaké audiovizuální dílo, tak dostanete jednak za vytvoření a potom za užití. A za to užití prostě ty autorské honoráře od roku 2002 byly zrušeny. A to je přesně to, kdy ten malý autor, ta fyzická osoba prostě stojí proti té velké organizaci.

Abych vám dal příklad, 13. komnata Kamily Moučkové, což byl dokumentární film, který já jsem napsal a provázel jsem tím, tak se vysílal dvacetkrát na prvním programu České televize a já jsem dostal jeden honorář. Jeho výši nebudu říkat, protože byl směšný. A to je ten důvod, proč já vlastně stojím jak za autory v téhleté věci proti tomu obrovi. Ale když si představíte typického nezávislého producenta, tak to je eseročko, které má roční obrat, já nevím, třeba 3 miliony korun, 5 milionů korun, a ten vysílatel je prostě ta velká televize s obratem 4 miliardy, 3 miliardy, v některém případě 7 miliard. To jsou opravdu nesouměřitelné dvě jednotky. A podle té výše se skutečně nebo podle toho majetku a podle toho vlivu se samozřejmě chovají a v tom smluvním stavu to tak je.

Čili já budu bránit vždycky na tomto prostoru jednak práva autorů oproti vysílatelům a celoplošným, celoplanetárním platformám a tak dále, a na druhé straně samozřejmě budu hájit práva těchhletěch malých eseroček, která dodávají velkou kreativitu a pestrost audiovizuálního obsahu těm vysílatelům. Tak to ještě na vysvětlenou. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Nacher se hlásí s faktickou. S faktickou se přihlásil i pan poslanec Babka z místa. Nemáte přednost před ním. Prosím.

Poslanec Ondřej Babka: Já jenom na kolegu Lacinu. Já tomu všemu rozumím a přijde mi to jako v pořádku. Co mi nepřijde v pořádku, je, že zákonem dáváme nebo do zákona dáváme to, že mají ten podíl na tom výnosu garantovaný. To znamená, nechte je jako si to smluvně dohodnout, toho velkého a toho malého. ***