Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(11.00 hodin)
(pokračuje Jan Lacina)
Další pozměňovací návrh, který jsem do systému nahrál pod číslem 4850, a jeho cílem je zajistit další nerušený chod Státního fondu kinematografie, nově Státní fond audiovize prostřednictvím podrobnějšího vymezení činnosti kanceláře fondu a oprávnění a úkolů jeho ředitele. Hlavní důvod, proč musí být zákonem i nadále definována kancelář fondu, souvisí s rozdělením rolí v rámci této organizace. Kancelář pod vedením ředitele fondu koordinovaně a koncepčně zajišťuje veškerou činnost fondu, která se netýká otázek strategie a posuzování žádostí včetně rozdělování a administrace státní podpory, podporuje činnost fondu s jeho výdaji a je mezi jinými servisním orgánem rady fondu.
Dalším důvodem této správy, a to zejména úkolů ředitele fondu, je nutnost předejetí možným výkladovým nejasnostem spočívajícím v určení, kdo je oprávněn v jednotlivých agendách fondu pověřovat jeho zaměstnance prováděním jednotlivých úkolů. A to jak ve vztahu k radám fondu, tak i k novému orgánu fondu, kterým je představenstvo.
Třetí pozměňovací návrh, který jsem do systému nahrál pod číslem 4851, obsahuje úpravu, která předpokládá, že žadatel o podporu nemusí mít podíl na příjmech aritmeticky shodný s částkou podpory, což je těžké garantovat a je mírně omezující, ale musí mít adekvátní podíl na příjmech z užití. To znamená, že při různorodosti obchodních modelů může žadatel s dalšími investory a koproducenty najít rovnováhu udělení práv, aby každý z investorů získal odpovídající výnosy, typické je například dělení podle teritorií, kde vysílatel má výnosy v území svého působení a výrobce z ostatních území, obě strany tak dosahují ve svých teritoriích odpovídajících výnosů a žadatel je schopen fondu případné prostředky splatit.
Čtvrtým pozměňovacím návrhem, který jsem nahrál do systému pod číslem 4852, je navrhováno změnit úpravu § 7 zákona o audiovizi tak, aby se předmětná povinnost oznámení audiovizuálního díla Národnímu filmovému archivu vztahovala pouze na videoherní díla, která budou podpořena ve formě podpory audiovize podle § 31. U ostatních videoher, které nebudou podpořeny podle § 31, se navrhuje zavést možnost dobrovolné evidence, pokud se tak výrobce videohry rozhodne. Zužuje se tak okruh povinných osob jen na takové výrobce, kteří jsou příjemci podpory podle zákona o audiovizi. Předmětné řešení nadále sleduje zamýšlený cíl, jímž je uchování informací o dílech, která mají přesah do kulturního dědictví České republiky, ale přitom nebudou tvůrci ve videoherním průmyslu nepřiměřeně zatěžováni, protože se evidence podle § 7 nově bude vztahovat i na videohry, je potřeba také upravit seznam povinně ohlašovaných skutečností podle § 7 odst. 4 tak, aby odrážel odlišnosti mezi videohrou a kinematografickým dílem.
Pozměňovací návrh odstraňuje povinnost oznamovat skutečnosti, které nejsou pro videohry relevantní, například pro videohry není relevantní oznamovat všechny odlišné střihové verze. A navíc přidává povinnost oznamovat nové skutečnosti, které jsou u videoher žádoucí. To je například stručný popis videohry.
No a konečně poslední, pátý pozměňovací návrh, který jsem do systému nahrál pod číslem 4898, navrhuje v České republice zvýšit pobídky pro animovaná díla. To trošku navazuje na to, co tady říkal už pan kolega poslanec a zároveň ministr Martin Baxa. To systém finančně nezatíží, neboť tato díla představují menší část trhu. Stávající úprava českých pobídek dosud neodráží enormní zájem okolních států o budování a posilování výrobní infrastruktury pro animaci jako významný druh kreativního průmyslu. Například na Slovensku jsou podporována animovaná díla pobídkami 35 procenty, v Polsku 35 procenty a v Maďarsku dokonce 40 procenty.
Česká právní úprava je proto pro obor animace nekonkurenceschopná. Z celkového ročního objemu pobídek, které činí přibližně 1,2 miliardy korun, jsou animované projekty podpořeny pouze zlomkem, a to je zhruba 0,7 %, čili zhruba 8,7 milionu korun za rok, a současná jednotná výše pobídek tak neplní v oboru animace svou funkci. Řešením je úprava odlišné výše pobídek pro animovaná díla a tím zvýšení konkurenceschopnosti českého audiovizuálního prostředí, které nabídne zahraničním zakázkám podmínky srovnatelné se státy alespoň střední a východní Evropy. A ta pobídka je ve výši 35 %.
Pro tuto chvíli vám děkuji za pozornost. K pozměňovacím návrhům se později přihlásím k podrobné rozpravě. Díky.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane zpravodaji, nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Ondřej Babka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já si dovolím reagovat na kolegu Lacinu. Domnívám se, že ten jeho první pozměňovací návrh, který se týká autorského práva nebo autorského zákona, je trošku přílepek v tomto zákoně. Ale i vzhledem k tomu, že to bylo nahráno včera, tak se na to ještě nějakým způsobem musíme více podívat. Druhá věc, na kterou bych chtěl reagovat, tak jeden z jeho pozměňovacích návrhů míří v § 40 stejně jako náš, který už jsme tady nahráli na výbor a tam bohužel nedostal podporu, tak na něj by chtěl upozornit. Protože se jedná o pozměňovací návrh, který ruší v § 40 odst. 6, kdy
nezávislý výrobce jako jediný možný žadatel ve fondu, do kterého není přispěvatelem, tak podle toho odst. 6 má nárok na výnos neboli práva minimálně ve výši poskytované státní podpory. My se domníváme, že to koliduje s nějakým ústavním právem na podnikání, nepřijde nám toto ustanovení úplně v pořádku. A myslím si, že o tom bude mluvit kolega Nacher. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan ministr Baxa. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuji za slovo, paní první místopředsedkyně. Pokud bude pan poslanec Nacher, jak bylo avizováno, vystupovat k návrhu na úpravu § 40, tak já to nebudu nějak detailně komentovat, protože budu o tom argumentovat potom později. Ale jenom připomenu, že tento systém, to znamená, kdy o podporu žádá, nebo kdo je žadatelem o podporu současného Státního fondu kinematografie, je stejný. To znamená o podporu na filmové dílo také žádá jenom producent. To není žádná novinka vnešená do toho zákona, ale samozřejmě u těch televizních děl, o kterém jsme s panem poslancem Babkou diskutovali včera, je ta situace jiná v tom, že tam je samozřejmě u těch, kteří jsou hlavními vysílateli televizních děl, tak je jiná než u filmů, které vznikají jiným způsobem. Ale určitě, to není žádná ústavně nekonformní záležitost, protože ten systém vlastně už u filmů existuje dnes.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní je přihlášen do obecné rozpravy pan poslanec Nacher.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pane ministře, dámy a pánové, já to zestručním nejenom proto, že jsme ve druhém čtení, ale my jsme měli včera zastupitelstvo do čtyř do rána. Já tady vidím pana primátora svěžího už tady naproti mně. Takže on je držák. Asi mu stačí méně spánku než mě. Takže já to zestručním. Za prvé bych chtěl poděkovat, že byť nemusíme mít na všechno tady v tomhle tom stejný názor, takže tenhle ten návrh prochází tak, jak by měl, to znamená, je tam věcná debata, nic se neprodlužuje, neblokuje, nezdržuje. Věcně jsme to projednali na tom mém výboru, předpokládám, že i na tom výboru školském. My jsme avizovali některé pozměňovací návrhy. My v principu tenhle ten návrh, jak jsme řekli na začátku, podporujeme. Jsem rád, že se vedla i obšírnější debata kolem podpory těch videoher, toho gamingu, že tady byla včera, to jsem byl právě na tom zastupitelstvu, tady byla nějaká konference, která, jak jsem už pochopil z těch vystoupení, některé věci osvětlila. A já tady vždycky připomenu tu osvětu kolem toho, jaké ty prostředky a komu by měly v tomhle tom případě jít, aby se rodiče nebáli, že to budou nějaký střílečky, když to takhle řeknu zjednodušeně. Protože ta zkratka tam samozřejmě je, protože každý si pod těmi videohrami představuje právě toto.
Takže to by chtěl ocenit, že vlastně součástí toho projednávání jsou i ty odborné kulaté stoly. ***
