Korektura

Tuto definici si má naplnit onen držitel licence tak nějak sám, asi pocitově. Tak, jak je to formulováno, tedy nepůjde v právním státě někoho za opomenutí oznámení sankcionovat. Co půjde? Půjde s ním vést několik let řízení a jenom ho popotahovat. Nebezpečnost ustanovení tohoto bodu však zjevně s časem poroste, jak bude Česká republika jako právní stát zanikat mimo jiné přijímáním návrhů obdobných tomu tisku 689.

K bodu 2 návrhu. Potom nemá nic společného s bezpečnostní a ani s právní úpravou civilního držení zbraní. Jde o bezprecedentní útok na čl. 12 Listiny základních práv a svobod, na domovní svobodu, kdy v případě přijetí tohoto textu bude moci provádět domovní prohlídky u kohokoliv bez vazby na trestní řízení, bez vyjádření státního zástupce a bez souhlasu soudu a bez ohledu na to, zda je držitelem zbraně nebo zbrojního průkazu. A tato šílenost je způsobena uvedením zbraně kategorie D v bodu 2 návrhu § 57 odst. 2. Zbraň kategori D je zbraň neregistrovaná, například vzduchovka, paintballová či airsoftová zbraň. Půjde-li se orgán podle představ předkladatele podívat k vám domů, stačí rozhodnout o zajištění zbraně, kterou vyhlédnutá oběť prostě nebude mít. Třeba se u staršího člověka bude chtít zajistit airsoftová zbraň, protože je nepravděpodobné, že ji má. A následuje postup podle § 57 odst. 5, tedy ta domovní prohlídka.

Teď cituji § 57 (odst.) 5: Pokud držitel zbraně, střeliva nebo dokladu, o jejichž zajištění bylo rozhodnuto podle odst. 1, je na výzvu příslušného útvaru policie neprodleně neodevzdá nebo nesdělí místo jejich uložení a neumožní jejich převzetí, je příslušný útvar policie oprávněn za účelem zajištění zbraň, střelivo nebo doklad odebrat. Pozor, přitom je oprávněn vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek, lze-li důvodně předpokládat, že se zde tyto věci nalézají. Ustanovení správního řádu o exekuci na nepeněžitá plnění se nepoužijí.

V odůvodnění návrhu je potom uvedena otevřená lež. Lež, že toto ustanovení je součástí již přijatého nového zákona. Přestože na podobné ustanovení v novém zákoně směřoval pozměňovací návrh, aby v novém zákoně nebylo vůbec, tak si každý může snadno ověřit, že jak v textu návrhu, tak ve schváleném textu jsou uvedeny zbraně kategorie R1 až PO, nikoliv zbraně kategorie NO, tedy ta současná kategorie D. Tedy v případě zajišťování zbraní podle nového zákona je jasné, o jaké zbraně jde, a že osoba tyto zbraně vlastní a jejich vydání může domovní prohlídku dle § 57 odst. 5 odvrátit. Tento návrh má právě uvedením zbraní kategorie D do textu v novém zákoně naprosto odlišný význam a má to dopad na ústavně zaručené svobody občanů.

Dále k bodu 2 návrhu je třeba uvést, že návrh manipuluje s pojmem orgán veřejné moci, což je asi 15 000 subjektů, třeba České dráhy, pošta nebo například nejrůznější stravovací zařízení či obecné samosprávy.

Za zmínku stojí třeba Řeporyje známé svoji (nesrozumitelné) starosty. Toto všechno bude moci navrhovat policii, odzbrojení občana, a tím i likvidaci firmy, pokud půjde o držitele zbrojní licence. Zde můžeme hovořit ne o možnosti zneužití, ale spíš o jistotě zneužití tohoto institutu. Není tajemstvím, že za pojmem orgán veřejné moci skrývá svůj zájem jistá služba. Fakt, že tento zájem je zakryt maskovací sítí, dokládá jediné, ona služba není schopna předstoupit před poslance, svůj požadavek vznést a řádně odůvodnit. Kdyby se tak ovšem stalo a její důvody by byly relevantní, bylo by potřeba do návrhu stejně doplnit potřebné kontrolní a přezkumné mechanismy tak, aby nebylo snadné či spíše jisté jeho zneužití.

Je třeba si uvědomit a důkladně zvážit také fakt, že návrh tak, jak je předložen, ukončuje v České republice období takzvaného nárokového vydání zbrojního průkazu po splnění sice přísných, ale zákonem stanovených podmínek a vrací nás před rok 1990, kdy právo na zbraň bylo nenárokové, akorát s tím, že zde nebude předmětem zvůle zpravodajské služby či v důsledku použití krycího názvu orgán veřejné moci jiného subjektu vydání, ale naopak odebrání dokladů a zbraní. Odkaz na možnost soudního přezkumu je potom s ohledem na běžnou délku soudních řízení spíše výsměchem postiženému.

Předchůdcem dnes účinného zákona o zbraních 112/2002 Sb. byl zákon 288/1995 Sb. Hlavním důvodem pro jeho přijetí bylo zakotvení principu nárokového pojetí práva na nakládání se zbraní po splnění zákonem stanovených podmínek. A ty podmínky jsou bezúhonnost, spolehlivost a zdravotní způsobilost. Dále pochopitelně zákon vyžaduje dosažení věkového limitu, krom výjimek, například školy sportovců, je to 18 let a svéprávnost, ta souvisí s tou zdravotní způsobilostí, a uvedení řádného, tedy zákonem stanoveného specifikovaného důvodu.

Tento princip se u nás aplikoval již od roku 1990, kdy stále platil zákon 147/1983 Sb. Ale tento komunistický zákon byl nahrazen zejména právě proto, že neobsahoval právě to nárokové pojetí práva a stále existoval prostor pro korupci a zvůli státního orgánu.

Tisk 689, návrh novely zákona 119/2002 Sb. počítá s ukončením období, kdy toto pojetí bylo po splnění podmínek nárokové, byť právo na nakládání se zbraněmi nepodmiňuje souhlasem například uličního výboru či základní organizace KSČ, ale naopak to staví negativně, a to nesouhlasem orgánu veřejné moci, za čímž pochopitelně musíme v realitě stále vidět jednu ze zpravodajských služeb, za pojem orgán veřejné moci se skrývající, aniž by byly stanoveny nejzazší lhůty pro takové zadržení, reálně podle reálie fungování naší justice prakticky napořád či bližší podmínky pro vydání onoho nesouhlasu.

Reálně tedy pro vydání zbrojního průkazu a možnost držet zbraně budeme v případě přijetí tohoto návrhu mít tyto podmínky: bezúhonnost, spolehlivost, zdravotní způsobilost. A nově nebudete vadit svými názory, svým podnikáním, třeba jako konkurence nejen dané službě, ale těm zmiňovaným 15 000 subjektům, respektive lidem, co je ovládají, které jsou v tomto tisku použity jako ona maskovací síť. Reálně toto opravdu chceme? Máme se zase posunout zpět tam, kde už jsme byli, a kam se posunout nechceme?

A já zamítnutí vidím jako jedinou správnou možnost, jak s tímto návrhem naložit. Pokud kolegyně poslankyně a kolegové poslanci se s tímto jediným správním řešením nebudou moci ztotožnit, je předložen jako variantní řešení právě pozměňovací návrh bodu 2 jako havarijní řešení tak, aby nedošlo k přijetí protiústavní právní normy útočící na elementární právo občana této země zakotvené v čl. 12 Listiny základních práv a svobod. A ještě jednou opakuji, jménem klubu SPD podávám návrh na zamítnutí návrhu. Děkuji.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Nacházíme se v obecné rozpravě. S faktickou poznámkou poprosím pana poslance Milana Brázdila. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Asi vy jste čekali, že budu se vyjadřovat k té zdravotní způsobilosti už proto, že jsem lékař, ale i sloužící. Sloužil jsem u výsadkářů v Prostějově, mám k tomu blízko. Ale, pane ministře, prosím, mohl bys, kolego, (jeden poslanec hovoří k ministrovi) teď nechat pana ministra?

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já poprosím, aby byl (nesrozumitelné).

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji, pane ministře.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Milan Brázdil: Možná to bude opravdu zajímat veřejnost. Jednoduchý dotaz. Chce stát, chcete vy, jako člen vlády, vláda, chcete, aby lidi v naší republice byli ozbrojeni? A to mluvím v kontextu i s tím, co se stalo na Filozofické fakultě, jasně, to se stane vždycky, ať těch zbraní bude moc nebo málo, a i v kontextu toho, co se děje kolem nás, migrace, válka a podobně. Já se vás chci zeptat, jaká je vlastně ta myšlenka tohoto našeho státu? Chceme, aby lidi měli zbraně a uměli se bránit? Anebo je to tak, že vlastně jako jim to chceme zamezit a vlastně přenést to, dejme tomu, na armádu nebo na policii? A my víme, že těch lidí není dost. Není vojáků, není policistů. Prosím, jestli byste to tedy mohl veřejnosti objasnit. Z toho, co navrhujete, je (možné) tušit, že spíš jako nechceme, aby lidi byli ozbrojeni. Ale myslím, že i když ty zbraně, těch zbraní bude míň a těch lidí, kteří je budou vlastnit, tím nezamezíme to, co se stalo na té Filozofické fakultě. Buďte tak hodný, jestli byste to mohl... Děkuju. ***