Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.20 hodin)
(pokračuje Hana Kordová Marvanová)
Tak mimochodem ta petice měla úspěch, protože potom prezident Gustáv Husák Ivanovi Polanskému snížil trest na podmínečný trest a v prosinci 1988 byl Ivan Polanský propuštěn. Takže tolik pozadí té petice. Nicméně jsme nevěděli jaksi, jaký samizdat vydával Ivan Polanský. A Já si myslím, že jako nejde říct, že cokoliv, co se v samizdatu vydává, je úplně skvělé. Já jsem tady zmiňovala skvělá díla českého samizdatu nebo edice českého samizdatu, ale když jsme se seznámili s tím, co vydával Ivan Polanský a vlastně za co byl souzen, tak to je takové, že třeba já bych měla problém, kdyby to bylo vydáváno oficiálně i dnes.
Je to totiž tak, já to píšu v tom odůvodnění, které jste dostali, takže teď to řeknu stručně. Šlo o publikace historického zápisníku, který obsahuje řadu textů vyzdvihujících osobnosti a zásluhy Andreje Hlinky a především Josefa Tisa. Je důležité si připomenout, kdo to byl Josef Tiso? Josef Tiso na základě dohody s nacistickým Německem přímo a přímo Adolfem Hitlerem založil slovenský stát. V letech 1939 až 1945 byl Josef Tiso prezidentem a nesl přímou odpovědnost za deportace 70 000 slovenských Židů do koncentračních táborů. Dokonce Slovensko bylo jednou ze dvou zemí, které Německo platilo 500 marek za každého vyvezeného Žida a deportovaného do vyhlazovacího tábora.
A texty v historickém zápisníku, který vydával Ivan Polanský, tak tyto činy Josefa Tisa a celé jeho angažmá v době slovenského státu podporovaného nacistickým Německem, tak jsou tyto jeho činy omlouvány, dokonce jsou vysvětlovány tak, že Židé nebyli plnohodnotnou součástí slovenského národa.
Tiso, připomenu, v roce 1947 byl odsouzen a posléze byl popraven za velezradu právě za tyto své činy během druhé světové války, zejména právě podíl na deportaci Židů. A toto jsou fakta, ale ta fakta jsou prezentována v tom historickém zápisníku Ivana Polanského tak, že vlastně se to nezakládá na pravdě, je to zpochybňováno, dokonce jsou tam výzvy, že by Tiso měl být blahořečen. To znamená, že by naopak měl být oceněn jako zakladatel samostatného Slovenska a jsou omlouvány tyto jeho skutky dobovým kontextem a dohodou s Hitlerem.
Já to nechci hodnotit v tom smyslu, že by Ivan Polanský neměl právo na názor. Jistě měl a možná měl právo nebo chuť tyto texty publikovat, nicméně si nemyslím, že by při schvalování českého dne samizdatu jsme se měli odkazovat na samizdat, který má tento obsah. Rozhodně to nebylo úmyslem těch petentů v roce 1988. Vůbec nechápu, proč bychom se nemohli my při stanovení dne samizdatu vztahovat k nějakým našim událostem na území České republiky.
Proto jsem zmiňovala všechny ty počiny vydavatelů samizdatu. A protože jich bylo hodně a těžko se stanoví jedno klíčové datum, kdy byly vydávány ty samizdaty na území České republiky, tak proto jsme navrhli den založení VONSu. VONS byl založen 27. dubna 1978. Tehdy byly perzekuce proti Chartě, perzekuce proti politickým vězňům, nezávislé kultuře a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, zkráceně VONS, se velmi zastával jak politických vězňů, tak vydavatelů samizdatu. A tentýž den, potom za tři roky, se policie, teda ta státní bezpečnost, tedy StB, pokusila samizdat, zničit, byla to ta známá akce kamion. Ale přestože nastoupili represe proti vydavatelům samizdatu, samozřejmě členům VONSu, to bylo v roce 1981, tak přesto vydavatelé samizdatu na území České republiky a samozřejmě Československa vydávali samizdat dál až do listopadu 1989. My tedy máme nějaké datum, ke kterému bychom mohli stanovit den samizdatu.
Závěrem bych chtěla říct, že když pan poslanec Bernard zmiňoval klíčové osobnosti, tak já jsem to samozřejmě taky konzultovala s významnými osobnostmi, například s historikem Petrem Blažkem, který vlastně sepsal práci na základě podkladů a otevřených svazků StB, takže on vlastně toto analyzoval. Potom jsem to konzultovala s některými vydavateli samizdatu, takže je tady zmíním. Konkrétně s Alexandrem Vondrou, který byl v týmu, který vydával Revolver Revue, posléze byl mluvčí Charty a nebo s Františkem Stárkem, tedy s přezdívkou Čuňas, který patřil deset let k vydavatelům významného undergroundového časopisu Vokno. Oba mi jasně sdělili, že stojí za tím, že má být zvoleno jiné datum a že to, že bychom se my tady na území České republiky, v českém parlamentu vztahovali k něčemu tak mimořádně spornému dle mého názoru, já s tím jako hluboce nesouhlasím, s texty, které vydával pan Polanský, protože jsou antisemitské a je to nebezpečné i dnes. A nevím, jak bychom dětem ve školách, když vy se slavil den samizdatu a připomínal, tak vysvětlovali proč český parlament zrovna jako vzor českého samizdatu zvolil tyto sporné historické zápisníky, které adorují někoho, kdo spolupracoval s nacistickým Německem. Takže prosím vás o zvážení toho. Není to žádný kapric od Senátu, my jsme se snažili to vzít vstřícně, aby kolem toho nebyl žádný střet a spor. Zvažte to. Poprosila bych vás, a byli bychom rádi, kdybyste podpořili ten zákon ve znění Senátu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Máme tady několik přihlášek, ale já nejprve oznámím, že s náhradní kartou číslo 26 bude jednat a hlasovat pan místopředseda Jan Skopeček, a potom ještě dočtu omluvy došlé v mezičase. A sice omlouvá se pan poslanec Igor Hendrych do 9.15 hodin z osobních důvodů a z členů vlády pan ministr Martin Kupka z celého jednacího dne z pracovních důvodů.
A nyní je na zvážení pana poslance Matěje Ondřeje Havla, zda se chce k usnesení Senátu vyjádřit jakožto zpravodaj garančního výboru? Nikoliv. Já proto otevírám rozpravu a do ní mám přihlášené. A teďka je to takové kuriózní, protože faktické nemůžou být úplně na začátku rozpravy, tak nejprve by vystoupil pan předseda Marek Benda, který je přihlášený do obecné rozpravy, pak tam máme dvě faktické, a pak máme přihlášeného z místa Josefa Bernarda. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já se v této věci chci také vyjádřit, protože si myslím, že paní senátorka se mýlí, jako se v posledních letech mýlívá téměř vždycky.
Nejde vůbec o příběh pana Polanského, nejde o to, co vydával pan Polanský, jde o to, že 90 lidí v čele s mým tatínkem Václavem Bendou a s Janem Čarnogurským, významným slovenským disidentem tehdy, dneska zase můžeme na jeho názory koukat úplně jinak, ale to je něco, co s tím nehraje roli, a celou řadou lidí, včetně paní senátorky, která dneska říká, že se nepamatuje, proč to udělala, a že zřejmě nevěděla, proč to udělala, jako to obvykle bývá, sepsali dopis, který toho datumu, ke kterému se dnes vztahujeme, vydali, aby řekli: Milá československá vládo, nezavírejte na Slovensku Ivana Polanského, protože vydal nějaké texty, které se vám zdají fašistické, mimochodem zdají fašistické. Byl to přepis od soudu s Tisem, nebyly to žádné jeho myšlenky, byl to přepis od soudu s Tisem. A za tohle měl být na Slovensku stíhán.
Jsme v roce 1988. Jako základní solidarita, která tady byla mezi tou opozicí, bylo, že názory jsou tolerovány. To dneska už nikdo nechápe, dneska už žijeme furt jenom v nějakých hejtspíčích a podpoře a (podobně?). Názory jsou tolerovány. Můj táta byl nejlepší spolupracovník Petra Uhla, jeden konzervativní katolík, druhý trockista. Celou dobu dělali společně, prostě ti lidé se tolerovali a respektovali a šlo o svobodu slova. Proto je to datum zvoleno takhle a vůbec nesouvisí s tím, jestli ten, koho se zastávali, byl dobrý, nebo špatný, jestli vydal dobré nebo špatné věci, a dokonce teda naprosto historicky vydal většinu věcí spíše dobrých a možná, že tam měl nějaké dva úlety. Stejně tak Slováci to datum zvolili také.***
