Korektura
(9.10 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
A poprosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům nejprve vyjádřil pan poslanec Josef Bernard. Prosím, máte slovo. Ještě poprosím, kolegyně, kolegové, kdo chcete hovořit...
Poslanec Josef Bernard: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuju za slovo, paní předsedající. K návrhu zákona budu velmi stručný nebo pokusím se o stručnost. Máme shodu se Senátem, že by den samizdatu měl vzniknout. Na čem nemáme shodu, je ale datum. My navrhujeme jako Poslanecká sněmovna 12. říjen a já už tedy nebudu dál zdůrazňovat, proč jsme den samizdatu navrhovali všeobecně, ale zaměřím se na to, proč my jsme navrhli, respektive ti, co nás podnítili k tomu, abychom toto datum navrhli, proč právě toto datum.
12. října 92 vydavatelů českého a slovenského samizdatu napsalo otevřený dopis tehdejšímu prezidentu Gustávu Husákovi, ve kterém ho vyzvalo, aby propustil Ivana Polanského, jednoho z vydavatelů slovenského samizdatu. V tomto dopise ve stručnosti uvedli: Zavřete i nás, i my vydáváme samizdat a říkáme, který samizdat to je, a osvědčte svou zvrácenou politiku tímto způsobem, anebo propusťte Ivana Polanského.
V rámci východní Evropy se jednalo o ojedinělý čin, který nemá v jiných zemích obdoby. A toto datum nenavrhli pouze poslanci, ale navrhli ho i lidé, kteří v této věci byli zainteresováni v roce 1988. Navrhli ho v roce 2016 společně se slovenskými bývalými disidenty a vydavateli samizdatu a chtěli, aby i na Slovensku i v Čechách 12. říjen byl právě vyhlášen jako den samizdatu.
Můžeme diskutovat o tom, jaké datum navrhnout. Trošku mě mrzí ale, že ta diskuse spadla nebo klesla k tomu, že se špiní památka Ivana Polanského. A protože já můžu být v této věci podjatý, požádal jsem některé významné lidi, historiky a bývalé disidenty o vyjádření v této věci a použiju tři z těchto vyjádření a dovolte mi nyní krátké citace.
Vilém Prečan. Nikdo nemůže zpochybňovat úlohu Viléma Prečana, významného historika. V 90. letech ve svobodných poměrech vychází rozsáhlá dokumentární literatura a ta potvrdila význam a dosah zápasu za svobodu Ivana Polanského a podstatně obohatila znalosti o jeho rozsáhlém dlouholetém samizdatovém vydavatelství. Byl za to také po zásluze uznán jako účastník protikomunistického odboje a oceněn pamětní medailí slovenského Ústavu paměti národa. Charta 77. Informace o Chartě číslo 77 z roku 1987. Cituji: "Obvinění z trestného činu podpory a propagace fašismu je samo o sobě kuriózní, inkriminované texty totiž nepropagují fašismus či rasismus, nýbrž se snaží prokázat, že zmíněným slovenským politikům byly fašistické a rasistické postoje cizí."
Naposledy doyen českého samizdatu Jiří Gruntorád. Za normalizace byl - Ivan Polanský myšleno, vydavatel samizdatu, znalec Ján Šimulčík spočetl, že vytiskl přes dva miliony stran samizdatových periodik. Nebyl ĺuďák, ani klerofašista. Jeho politická orientace by byla srovnatelná s orientací Václava Bendy, ostatně nikoliv náhodou, byl odsouzen na čtyři roky vězení jako Václav Benda, stejně jako Bendova adresa byla kontaktem výboru solidarity.
Dámy a pánové, tolik k tomu zdůvodnění Senátu. Já jako jeden z předkladatelů návrhu dne samizdatu si stojím za tím, abychom nadále trvali na tom, že 12. říjen bude vyhlášen jako den samizdatu. Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní poprosím, aby se slova ujala paní senátorka Hana Kordová Marvanová.
A poprosím opravdu, kolegyně, kolegové, ztišme se. Je tady takový ten všudypřítomný šum. Děkuji.
Senátorka Hana Kordová Marvanová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych za Senát zdůvodnila, proč Senát a s jakými návrhy vrátil tento zákon do Poslanecké sněmovny.
Návrh Senátu obsahuje dva pozměňovací návrhy. Já nejdřív začnu tím, který nekomentoval pan předkladatel, pan poslanec Bernard, a to je návrh, aby významným dnem byl nově 24. červen jako den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Tento den, to je den, kdy byly vypáleny Ležáky, a bohužel stále je to - na to upozorňují historici, renomované osobnosti i třeba ředitel Památníku Lidice, že se zapomíná na to, že vypálených obcí za nacistické okupace bylo mnohem více. Nebyly to jenom Lidice, byly to Ležáky, ale i další obce, dokonce na konci druhé světové války.
Senát tuto iniciativu zvedl už v roce 2020. Bohužel to nedošlo svému konci, potom byly volby do Poslanecké sněmovny, takže Senát se usnesl, že by znovu navrhl, aby 24. červen byl dnem památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Takže to je jeden návrh, o kterém budete hlasovat.
A druhý návrh, budete hlasovat samozřejmě o obou dohromady, je návrh, který nemění termín den samizdatu. My jsme v Senátu rozhodně nezpochybňovali to, že by měl být zaveden významný den samizdatu, protože samizdat zejména v sedmdesátých, osmdesátých letech sehrával skvělou úlohu při informování lidí, když byly informace a knihy zde cenzurovány, a český samizdat má hlubokou tradici. Já bych zmínila ty nejdůležitější.
Edice Petlice, kterou založil Ludvík Vaculík. Edice Expedice, kterou založil Václav Havel. Informace o Chartě, které vydávala Charta. Edice Popelnice Jiřího Gruntoráda, Undergroundové vokno nebo samizdatový časopis Revolver Revue a potom také obnovené, ještě tehdy od roku 1987 vydávané samizdatové Lidové noviny. Takže Senát shodně se Sněmovnou je jaksi připraven a podpořil, aby vznikl den samizdatu.
Ale podívali jsme se na to podrobněji. Logicky padly v Senátu otázky, proč vlastně je navrhován 12. říjen. Já jsem konkrétně získala informace od historiků a stejně tak se tomu podrobně věnoval předseda výboru školského a pro lidská práva pan senátor Jiří Růžička. A zjistili jsme jaksi poměrně závažné informace, které nebyly známy v době, kdy byla skutečně vytvořena petice ve prospěch nebo v zájmu propuštění Ivana Polanského, slovenského aktivisty a vydavatele samizdatu. Ta petice skutečně byla odeslána tehdejšímu prezidentovi Husákovi 12. října 1988. Pikantní na tom je, že tady musím říct, že já sama jsem jeden z těch 92 vydavatelů samizdatu. Tehdy jsme vydávali Bulletin nezávislého mírového sdružení. Já sama mohu říct, a potvrdila mi to řada těch petentů, my jsme samozřejmě nevěděli, co vydával Ivan Polanský. Logicky jsme to ani nemohli vědět, protože to bylo zabaveno StB, zakázáno. A tyto petice za propuštění politických vězňů jsme logicky podporovali, protože jsme měli za to, že v tomto státě za komunistického režimu není svoboda slova a že by lidé za projev svobody slova neměli být zavíráni. ***
